Chrudim/Škrovád - Malíř Jaroslav Koreček je doslova nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, zkušeností a neskutečných příběhů. Jako lodní kapitán zažil nevšední dobrodružství a přesto nachází smysl i v uskutečňování zdánlivých maličkostí, jakou je třeba revitalizace břehů Chrudimky ve slatiňanském Škrovádě. 

S Jaroslavem Korečkem, rodákem ze slatiňanského Škrovádu, potomkem místních kovářů, se nevede rozhovor snadno. Přes jeho evidentní zcestovalost a pro mnohé až renesanční rozhled, jde o člověka plachého a skoro až stydlivého, který o svých nevšedních zážitcích a znalostech hovoří s ostychem. Od jednoho skočí k jinému, jako by v jeho životě všechno souviselo se vším. Ale kdo to tak nemá?

[[img:chrn_fullwidth:4720:Hrdý na svůj Škrovád, to je Jaroslav Koreček.  Foto: Chrudimské noviny]]

Fascinují ho především cesty. Ať už se jedná o blízkou, téměř zapomenutou císařskou silnici, která za dobu svého trvání několikrát změnila směr, nebo o cesty po moři, kterých malíř podmanivých krajinek absolvoval opravnu bezpočet.

„Škrovád býval kdysi sídlem velkého množství kameníků, kteří v nedalekých pískovcových lomech těžili kámen. Šlo o zajímavé lidi, kteří, na rozdíl od jiných nájemných pracantů, měli zajištěné pevné pracovní místo. Nemuseli mít nějaký velký strach, že by o něj přišli. Výjimeční byli hned v několika ohledech. Především se jednalo o muže mimořádně malé, aby se vůbec vešli do štol, které kutali. Dalším jejich specifikem byl poměrně krátký život - umírali kolem pětatřicátého roku, protože písek, který vdechovali, jim zanášel plíce. Nu a nakonec se o nich také říká, že celou svou výplatu vždy spolehlivě prolili hrdlem,“ přibližuje dávno zapomenutý život v blízkosti pískovcových lomů Jaroslav Koreček. Podle výsledků jeho pátrání se těchto mužů ve Slatiňanech nacházelo v devatenáctém století až pět set. A to není málo. V té době také byly ve Škrovádu tři hospody, aby nápor zájemců o pivo vůbec zvládly. 

[[img:chrn_fullwidth:4718:O olšinu je třeba se stále starat.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Poválečným scelováním pozemků se rozoraly meze i většina polních cest. Již za Marie Terezie byly vysazovány stromy podél cest. Pocestným i vojsku poskytovaly stín a ovocné stromy navíc i potraviny.V současné době většina stromů dožívá a nové se vysazují minimálně. Převážně se jen kácí v honbě za palivovým dřevem. Chci proto připomenout poslední zbytky zachovaných polních cest a stromořadí. Polní cesta ze Škrovádu do Svídnice začíná nad Škrovádem u křížků. Je pokračováním rovné silnice od zámeckého parku, která se nad Škrovádem zatáčí doprava a pokračuje do Trpišova. Až k seníku je hojně využívána zemědělci a připomíná spíše prašnou silnici,“ popisuje Koreček dávné řemeslné postupy. Každá cesta navíc měla unikátní systém odvodňování, který jí zaručoval pevnost. Příkopy bývaly až dva metry široké a metr hluboké. Samotná cesta pak měla šest metrů šířky. Podstatné však bylo, aby se o příkopy starali lidé. Jakmile se totiž nechají zarůst plevelem a nálety, voda se v nich drží a cesty podléhají erozi. „Nejznámější cestou je nepochybně císařská silnice. Jedná se o silnici, která vede ze Slatiňan na Nasavrky. Svůj počátek má až v Praze. Dokonalost plánování, s níž se tyto spojnice stavěly, je obdivuhodná. Samozřejmě, že cesty sloužily především vojsku a císařská silnice není výjimkou,“ říká škrovádský malíř.

[[img:chrn_fullwidth:4715:Věrný přítel čekající na pánovo pohlazení.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Většina cest je však zapomenuta. Jedna z posledních, která ještě plní svůj účel, je zmiňovaná polní cesta ze Škrovádu do Svídnice. Od božích muk nad Škrovádem se otvírá výhled přes údolí Chrudimky a Okrouhlického potoka. Pokračovat můžeme mírně z kopce ke Svídnici a zastavíme se těsně před mělkým úvozem. Po stranách úvozu jsou zbytky třešní, převládá však nálet listnatých stromů. Do dnešních dnů se na cestě zachovalo štětování. Jsou to kameny, které se stavěly na výšku a odolávaly velkému zatížení. Bohužel, příkopy, které se neudržují, neodvádějí vodu, a ta po většinu roku teče po cestě. Na konci úvozu vidíme první svídnické stavení. Vpravo je dubový hájek. Pokračujeme po mostu přes Okrouhlík. Za křižovatkou je Chrbolkova hospoda. Proti hospodě stojí kampelička, kterou nechal postavit také pan Chrbolka, a to už jsme v samotném centru Svídnice,“ popisuje Koreček svou zamilovanou cestu.

[[img:chrn_fullwidth:4716:"Tudy šel kdysi brod, teď už to moc vidět není. Většina dobrých věcí je totiž zapomenuta," říká Jaroslav Koreček]]

Jaroslav Koreček vyznává návrat ke kořenům. Spolu s několika nadšenci vysazuje olše v meandru Chrudimky ve Škrovádu, založil okrašlovací spolek, který má na kontě nejeden úspěch. Podařilo se jim například najít sestřelenou německou stíhačku. „Staří předci věděli moc dobře, proč není dobré vykácet olše podél řeky. Pomáhají totiž zmírňovat následky povodní. A takových pozapomenutých moudrostí je kolem nás spousta. Chce to jen nebát se a otevřít své srdce,“ říká malíř. Také citlivost ke krajině, s níž se dříve stavěly nejen cesty a silnice, ale i venkovská stavení, je něčím, co dnes v době podnikatelského baroka a zastavených polí sklady jednoduše nenajdeme. I z toho pramení naše věčné stresy a návštěvy psychiatrů. Přitom příroda a ruční práce léčí duši, jak tvrdí Jaroslav Koreček.

[[img:chrn_fullwidth:4719:"To víte, ne všichni si váží toho, co děláme. Ale alespoň se sem naučí chodit."  Foto: Chrudimské noviny]]

„Já sám jsem projel snad celou Evropu. A to, prosím, neumím prakticky žádné řeči. Má-li však člověk dobrou vůli a snahu, domluví se všude. Jednou jsme měli sice problém ve Francii, kde nás mezi zdymadly zastavila policie a prohledávala loď. Přišla na nás hláška, že převážíme drogy. Samozřejmě se nic nenašlo, ale člověk je bohatší o další zkušenost. Francie je totiž moje velká láska. Dokážu se toulat po Provence a nabírat inspiraci pro svůj další výtvarný život,“ kupí Koreček zážitky ze svého zajímavého života.

[[img:chrn_fullwidth:4714:Česnek je domácí a opravdu silný.  Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:4713:Rozhovor to byl nevšední, ale moc příjemný.  Foto: Chrudimské noviny]]

Člověk byl musel být slepý, aby neviděl, kolik vášní vyvolává bývalé letní kino za Muzeem. Zajímavé na této kauze je, že si tohoto areálu dlouhá léta nikdo nevšímal, až pomalu upadl v zapomnění a lidé ho přestali navštěvovat. Bylo proto vcelku logické, že ho město jako značně ztrátový a technicky zastaralý uzavřelo a začalo přemýšlet o jiném, smysluplnějším využití. Výsledkem těchto úvah byla nakonec studie, která počítá s multifunkčním využitím tohoto prostoru k parkování vozidel, odpočinku a pořádání kulturních akcí, avšak v menším poměru ke stávající kapacitě kina z 50. let minulého století.

Další zajímavostí je, že studie prošla všemi přísnými schvalovacími procesy a město za ni zaplatilo statisíce korun. Tím bylo prakticky o osudu bývalého "leťáku" rozhodnuto. Jenže... To by se na scéně nesměl objevit Richard Herbst a jeho sdružení MaChr - za Chrudim malebnou, o jehož počtu členů se dá jen spekulovat, a který začal najednou bít na poplach a volat po záchraně biografu pod otevřeným nebem. Dá se říct, že měl v jednu chvíli štěstí v tom, že město muselo kvůli nedostatku peněz svůj záměr na čas odložit a že se před třemi lety změnila koalice na radnici, která přistupovala k práci svých předchůdců s nedůvěrou. A tak dostal Herbst řízením osudu klíče od bývalého "leťáku", aby v praxi předvedl, jak jeho "MaChrování" dokáže bývalé kino oživit. Leč žádný zázrak se nedostavil.

[[img:chrn_fullwidth:3922:Návštěvnost na akcích Herbstova spolku MaChr.  Foto: archiv Chrudimských novin]]

Ke cti Richarda Herbsta je nutno ale dodat, že předvedl až obdivuhodnou snahu, jak "leťák" zachránit, avšak skladba jeho akcí byla tak "ušmudlaná", že nikdy nepřitáhla větší pozornost občanů města, byť se opravdu snažil. A tak, když na lidi nezabraly diskotéky, bleší trhy, pálení čarodějnic a promítání, přišel na řadu další přesvědčovací kalibr v podobě petice, kterou měly údajně podepsat tři tisícovky lidí. A to už byl argument, kterého se zalekla i současná radnice, která začala s Herbstem vyjednávat. Co na tom, že její pravost nikdo nikdy neověřil, že do redakce přicházely informace o tom, že byla v některých případech podepisována pod nátlakem nezletilými žáky a lidmi, kteří v Chrudimi nežijí, co na tom, že bylo o využití bývalého kina dávno rozhodnuto, včetně projednání v zastupitelstvu, prostě se začalo s občanem Herbstem o budoucí podobě areálu jednat, což dokládá Herbstovu zarputilost, která tak slavila další úspěch.

Jenže pak jsem si přečetl na internetu z několika zdrojů následující sdělení občana Jiřího Kozla, který "leťák" v Herbstově režii navštívil: "Dobrý den, zúčastnil jsem se akce ukládání broučků v letním kině Chrudim. Vím, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a tak by se takovéto akce asi neměly hodnotit špatně, ale já prostě musím. Program nebo něco, na čem by se děti mohly nějak chytnout, jsem nezaznamenal. Puštění pohádky Krtek mi skoro přišlo jen pro možnost zmínění možného podepsání petice za letní kino... A to byla asi poslední kapka. Petici jsem nepodepsal. No, nebojte se, podepsalo jich hodně... Dokonce i děti. Neměli by podepisovat starší 18 let? Příště, prosím, nazvěte akci Petice za letní kino. Jiří Kozel." Opět tedy další důkaz o tom, kdo všechno dnes za "leťák" bojuje - podobně jako v Africe malé děti, jenže namísto střílení ze samopalů jsou v tomto konkrétním případě zneužívány tím, že podepisují petici dospělých. Pokud je to pravda, změnila se kauza bývalého kina v nebývalou absurditu, k níž se přistupuje překvapivě s naprostou vážností. Dokonce i k úsměvným malůvkám Richarda Herbsta, kterými přivádí vedení radnice k nepříčetnosti už proto, že svoje nakreslené představy několikrát pozměnil.

[[img:chrn_fullwidth:5430:Návrh Richarda Herbsta.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Jsem toho názoru, že když je něco postaveno na špatných základech, stejně to nemůže přežít. Pravda o prospěšnosti obou návrhů se dříve či později ukáže. Jestliže jsou tedy v případě petice zneužívany děti a přespolní, pak se obávám, že se na pondělní městské zastupitelstvo dostaví dvacet křiklounů, kteří si budou osobovat právo mluvit jménem tisíců a budou se tím snažit ovlivnit nestranné rozhodování zastupitelů o návrhu nového územního plánu města, který jen reaguje na již schválené dokumenty. Je proto nejvyšší čas zaujmout na základě ověřených podkladů jasné stanovisko a vyslovit se zřetelně pro jednu z variant - buď pro tu schválenou, která reflektuje na potřeby města, anebo přenechat bývalý "leťák" MaChrům, aby v areálu pokračovali v dobrodružství, které v budoucnu přijde na další miliony z městské kasy. Nechci nic víc, než aby se vedení města už rozhodlo a ukončilo zdlouhavé přešlapování, které se začíná pomalu měnit ve frašku, do které jsou zatahovány už i naše děti. Nechci nic víc, než silnou a rozhodnou radnici, která je schopna myslet na lidi, i když je rok před volbami, ať už rozhodnutí dopadne jakkoliv.

Vážení čtenáři, dovolte mi, abych se ještě jednou vrátil k mému předchozímu postřehu "Když volíme ambiciózní jedince namísto našich služebníků, nemůžeme se divit vzrůstající anarchii", který jsem psal v reakci na to, jací lidé se v současnosti hlásí o místa v politice, a jaké negativní důsledky to má z mého pohledu na naši společnost. Nešlo si v této souvislosti nevšimnout kárajících až uštěpačných poznámek pisatele, jenž si říká "Troublemaker", na kterého zapůsobily moje řádky jako rudý hadr na býka.

Nelze se mu divit, když vyznává pouze materialistický kariérismus, který se v posledních letech šíří naší společností jak rakovina a dostává ji do nežádoucí rovnováhy, ze které se pochopitelně líhnou "politici", nad kterými zůstává mnohdy rozum stát, a to nejen kariéristům, kteří si přišli do politiky především hodně vydělat. Mimo jiné právě dnes vydaly tajné služby prohlášení, že je veřejný sektor bez skrupulí vysáván pomocí soukromých firem, které namísto slibovaných úspor spíše přihrávají tzv. "malé domů" z jednotlivých úřadů a institucí do kapes nejrůznějších lobbistů, kteří udržují čilé styky se zaměstnanci veřejné správy a politiky. Podle zprávy Bezpečnostní informační služby (BIS) jde o skryté tunelování státu a evropských fondů. Ne nadarmo proto patří české státní zakázky k nejdražším v Evropě.

Kdo tohle nevidí, anebo ještě lépe - nechce vidět, je nejen krátkozraký, ale vůbec není schopen vnímat potřeby společnosti, která je těmito nešvary přesycena a volá po nápravě. Bohužel, stále častěji i po radikální nápravě, což se projevuje ve stále sílícím populismu, okrajově až extremismu, výsledkem čehož byly poslední mimořádné parlamentní volby, kde tzv. tradiční strany naprosto propadly, protože svou šanci uspět už dávno prohospodařily, chcete-li projedly. A čím více by je nástupnické strany následovaly, tím větší odchylku k extremismu to bude znamenat.

Proto doufám, že v lidech zvítězí soudnost a vrátí se k osvědčeným hodnotám, které platily před komunisty a nacisty za první republiky i dříve. Tj., že práce pro republiku, království či radnici byla službou, častokrát i čestnou, která se dědila z otce na syna, nikoli bezedným korýtkem, z kterého půjde na úkor ostatních donekonečna sosat. Jak vidíte, poukazuji na osvědčené hodnoty prověřené staletími, tzn., že "nepoužívám mesiášsko - spasitelské novinářské radílkovství", jak píše "Troublemaker", který mi svou argumentací, nebo ještě lépe arogancí, připomíná nepoučitelného stranického aparátčíka, kterému pomalu vysychá zdroj, a tak kolem sebe alespoň tímto způsobem kope.

V tom je mezi námi dvěma zásadní rozdíl. Oba teď nahlížíme na okolní svět rozdílně, byť nás mohly v minulosti spojovat třeba stejné myšlenky nebo ideje. Kdo ví, cesty osudu jsou nevyzpytatelné... Naše kroky se pak mohly začít rozcházet v momentě, kdy jeden z nás chápal práci ve prospěch společnosti jako službu, a ten druhý jako příležitost, jak si prostřednictvím aktivní politické kariéry i po jejím konci (jako lobbista, advokát, poradce, apod.) více než slušně zabezpečit svoji živnost. Tzn., že jeden chce tvořit hodnoty a druhý z nich po celý život těžit.

Ano, souhlasím, politika je věrným obrazem společnosti. Proto je tak rozkolísaná stejně jako současná společnost, která hledá cesty jak z okolního marasmu ven. Také proto přicházejí do politiky stále nová jména a neokoukané tváře, které pod černo-bílými hesly slibují voličům růžové zítřky, protože cítí ve většině případů příležitost, jak se po zádech svých předchůdců vyšplhat až nahoru ke zdroji. Ne všichni politici jsou ale stejní, ne všichni voliči jsou naivní, jak píše "Troublemaker". (Podobná nadřazenost mimo jiné poslala ke dnu moji dříve oblíbenou stranu a pokud se takového slovníku nezbaví, jsem přesvědčen, že za čas zmizí z politické mapy.)

Cesta nahoru tedy nevede přes spasitele ani přes kariéristy, nýbrž přes každého z nás, přes vyváženost našeho srdce a rozumu. Čím dříve si to uvědomíme, tím větší službu pro sebe i pro tuto zemi vykonáme, tím dříve se věci dají do pořádku, protože se nebudeme vcelku zbytečně dohadovat, co je víc - jestli služba nebo kariéra. Teprve až tehdy, až se bude kariéra považovat měřítkem odvedených služeb nikoli bohatstvím vyvedeným z naší společné kasy, začne se společnost navracet do rovnováhy, protože dokáže včas rozpoznat, kdo je v politice jen slibotechna, vyžírka a lempl, anebo naopak persona, která si zaslouží spravovat náš majetek a záležitosti správy obce, města, kraje nebo této země.

Chrudim - Desítkami tisíc aut zkoušená Pardubická ulice si snad konečně po několika měsících oddechne. Ještě do konce roku by měl být totiž uveden do provozu most budovaný poblíž Medlešic, který opět spojí výpadovku na Pardubice s takzvanou zadní cestou.

Právě tato silnice mezi poli byla oblíbenou zkratkou všech, kdo mířili do Chrudimi a nechtěli, především v odpoledních hodinách, stát dlouhé fronty v kolonách aut tvořících se často od Pardubické ulice až k Medlešicím. Stejně tak zkratku využívali motoristé, kteří potřebovali rychle do Pardubic a nechtělo se jim stát ve frontě vozidel v Poděbradově ulici před kruhovou křižovatkou na Bídě.

Vinou stavby obchvatu však došlo k uzavření silnice a zkratka se tak stala minulostí. Protože ale stavaři dokončují most, přes který má do budoucna tato silnice vést, bude uzavírka do konce listopadu zrušena. I ostatní stavební práce zatím běží podle harmonogramu. Přijde-li příští rok slibovaná půlmiliarda, mohly by práce na severní části obchvatu skončit už v roce 2015.

Chrudim - Na zeleném prostranství před letním stadionem MFK Chrudim, takzvaným "Emilákem", vzniká v těchto dnech venkovní tělocvična. Na plácku před vstupní branou už vyrostly čtyři cvičební stroje, které brzy začnou sloužit svým uživatelům.

Stroje dodala a namontovala pražská firma Colmex, která se právě na tyto zakázky specializuje. Jen v hlavním městě má „na svědomí“ několik podobných parků. Spojuje je jediné - všechny cvičební pomůcky jsou určeny seniorům. Každý stojan tak obsahuje jasný návod, co se dá na tom či kterém stroji provádět a které partie si senioři procvičí. Včera na instalaci dohlížela i technička úseku zeleně MěÚ Kateřina Jánská.

Nějaký čas se přitom hovořilo o zcela jiném místě, které by mělo sloužit k venkovním aktivitám důchodců. V plánu byly například revitalizované Jedličky, zde se ale proti návrhu postavilo Povodí Labe, které kategoricky odmítá jakékoliv tělocvičné prvky v okolí vodních toků.

Autorem fotografií z instalace hracích prvků je Pavel Zeman.

[[gal:5414]]

Chrudim - Přijede nebo nepřijede, to je otázka, kterou se poslední dobou zabývají asi mnozí. Ano, mluvím o svatém Martinovi, který má svátek v pondělí jedenáctého listopadu. Prozatím to vypadá tak, že jeho kůň bude spíše hnědý, maximálně grošovaný, než bílý.

A začneme tedy martinskou husou. Dát si ji můžete na několika místech na Chrudimsku. Od pátku 8. do soboty 9. listopadu třeba v hotelu Šustr v Nasavrkách, v Restauraci Na Hájence v lesích nedaleko Rabštejnské Lhoty, nebo v penzionu Na Majlantě v Miřeticích. Tady se bude dokonce jako předkrm podávat husí paštika s mandlemi, toustem a brusinkami, hlavní chod je pak svatomartinská husa, knedlík, červené zelí se sklenkou svatomartinského pivního speciálu a na závěr jako moučník domácí lívance s lesním ovocem a šlehačkou. Zapíjet svatomartinskou husu vínem můžete i v hospodě U svatého Huberta v Hlinsku. A to až do pondělka 11. listopadu.

Dříve patřila malá divadélka mezi rodinné poklady. V muzejní dílně v Břetislavově ulici si můžete takové malé papírové divadélko v krabici vyrobit a připomenout si tak se svými malými a velkými příbuznými zálibu našich rodičů a prarodičů. Vytvoříte si vlastní divadélko s kulisami, kde papírové loutky na špejli ožívají pod vaším vedením. Kdy? No přece tradičně v sobotu od patnácti hodin.

S Vánocemi si pospíšili v Zaječicích, pročež vás obec Zaječice srdečně zve na Předvánoční jarmark, který se koná v sobotu 9. listopadu od 9 do 16 hodin v místním kulturním domě. Benefiční koncert v kostele, zasvěceném svatému Martinovi, si můžete poslechnout ve Slatiňanech v sobotu od 16 hodin.

Černé divadlo pro děti na nedělní odpoledne je připraveno v Multifunkčním centru v Hlinsku. Děti, znáte české pohádky? Pak určitě znáte i Honzu. Jak to s ním asi bylo, když se rozhodl, že se naučí čarovat? Do pohádky, která je plná kouzel a čar, se zamíchá kouzelník i rozpustilá a rozmazlená princezna Ofélie. Honza i princezna nakonec poznají, jak to na světě chodí, a to, že bez práce nejsou ani koláče ani buchty. Divadlo je založeno na výpravné malované scéně a bohatých kostýmech. Nechybí mu písničky ani veselé a vtipné dialogy. Aby bylo divadlo co nejtajemnější, je představení doplněno o prvky černého divadla a tajemné luminiscenční prostředí. Bát se ale určitě nebudete. Pohádkový muzikál na motivy českých pohádek představí Divadlo Pohádka Praha ve tři hodiny odpoledne.

Bude-li nám počasí přesto stále přát, vycházce do přírody nic nebrání. Obdivuhodně nabíjí energií a dobrou náladou. Pokud si dáte zmiňovanou husu Na Hájence, je takový program přímo ideální. Tipy jsou tentokráte krapet hubenější, ale snad o to bujnější bude vaše fantazie. Jistě se vám podaří vymyslet, co s víkendem.

Toužíte-li opět po knižním tipu, doporučuji Körnerovo Údolí včel. Jedna z mých nejzamilovanějších knih, kterou musím každý rok přečíst znovu.

Jasné výhledy a neméně i myšlení, milí čtenáři. 

Chrudim - Nově zvolený poslanec David Kasal (ANO 2011) se dohodl s vedením Chrudimské nemocnice, že se pokusí zvládnout práci zákonodárce a současně být primářem dětského oddělení. Chce se o to alespoň pokusit, přestože uznává, že to nebude snadné.

"Šel jsem do toho s tím, že budu mít dva týmy - jeden v Chrudimi a druhý v Praze, abych mohl zvládnout manažersky obě funkce," říká na vysvětlenou Kasal. Jak dodává, v Poslanecké sněmovně by se rád podílel především na zlepšení zákonů ve zdravotnictví. Odvolává se přitom na Patricii Kotalíkovou (TOP 09), která je primářkou dětského oddělení v nemocnici v Kadani a byla zároveň v minulém volebním období poslankyní. Jak ale MfDnes Kasalovi připomněla, Kotalíková již letos nekandidovala právě proto, že obě funkce nejde podle ní skloubit dohromady.

"Jsem rozvedený, takže mám dostatek času to zvládnout," namítá Kasal s tím, že k němu na oddělení nastoupily v současnosti dvě nové lékařky, které mu prý pomohou. Jedním dechem ale dodává, že pokud by nastaly nějaké problémy, je připraven situaci okamžitě přehodnotit.

Chrudim - Chotěbořský pivovar plánuje vařit po dohodě s některými místními investory opět chrudimské pivo. Nebude to však v budově bývalého pivovaru, z něhož se mezitím stala ruina, ale bude zapotřebí vybudovat zcela nový objekt. Potvrdil to ředitel chotěbořského pivovaru Richard Moravec.

Jak ale dodává, ještě není nic jisté, protože úvahy o vaření piva v Chrudimi jsou teprve ve stádiu zrodu. Pokud však k realizaci tohoto nápadu nakonec přeci jen dojde, plánuje ředitel Moravec zahájení výroby už v příštím roce. Vařit by se měla v Chrudimi desítka, jedenáctka a ležák, a zřejmě také speciály a výroční piva. Uvedená piva jsou už dokonce předběžně pojmenována. Kde by měl nový chrudimský pivovar stát, není zatím jisté, jednou z možností je i průmyslová zóna Západ. Vedení pivovaru už o této možnosti jednalo s městem.

Krátce z historie chrudimského pivovaru:

Obec, hlavně působením starosty Josefa Klimeše, pomýšlela pro založení a provoz nového pivovaru na akciovou společnost z bývalých právovárečníků, místních kapitalistů obce, když se však myšlenka neuskutečnila, rozhodla se obec pro stavbu sama.

Stavba byla podle plánů Františka Schmoranze skončena roku 1868, její náklad 200 000 zlatých byl kryt částečně úvěrem. Voda k výrobě potřebná byla z pramenů na Podhůře u rybníčku Jordánku zachycena do vyzděné jímací studně a potrubím na dně rybníka podle silnice vedla do pivovaru. Chemickým rozborem byla uznána "k výrobě piva co nejlépe způsobilou". Přívod vody byl později rozšířen o nové studně.

Výrobky nového pivovaru se po první dva roky neosvědčily, v Chrudimi koloval vtip, že se chrudimské pivo plaví až do Hamburku, když bylo nutno nepovedené pivo vypouštět do řeky. Teprve rok 1872 přinesl výrazné zlepšení jakosti. Chrudimský pivovar vyráběl v roce 1910/1911 přibližně 30 539 hl. piva. Pode inzerátů vyráběl v roce 1925 výčepní pivo desetistupňové a dvanáctistupňové Březňák, dvanáctistupňový černý Granát "lékařsky doporučená specialita" a staročeský dvousladový chrudimský patnáctistupňový Salvator, který svou chutí předčil veškerá konkurenční piva.

Když počátkem roku 1928 pardubický pivovar koupil podnik v Chrudimi, trvala v pivovarské budově výroba piva i nadále. Poslední várka piva byla uvařena 31. července 1942 v souvislosti s válečnými poměry. Po válce zde již vaření piva nebylo obnoveno.

V roce 1961 přešla správa budov, tehdy ve vlastnictví státu, na podnik Zelenina Hradec Králové. Budova chrudimského pivovaru byla ještě v 90. letech v zakonzervovaném stavu příhodná pro rekonstrukci, ale postupem času z ní bohužel díky liknavosti města a současného majitele zůstalo jen torzo.

Chrudim/Hlinsko - Zajímavou novinku zavedli na městském úřadě v nedalekém Hlinsku. IT pracovníci zde vytvořili speciální aplikaci, která umožňuje občanům na Vysočině na webu okamžitě zjistit, zda se konkrétní úředník nachází na svém pracovišti. Lidé tak nemusí zdlouhavě ověřovat, zda svého úředníka na radnici v případě potřeby najdou. V Chrudimi si o něčem takovém zatím můžeme podle všeho nechat jen zdát. 

A jak tato novinka v praxi vypadá? U jména každého úředníka, který se přihlásí na svůj počítač v práci, se totiž na internetu objeví zelená tečka, která symbolizuje jeho pracovní nasazení. Hlinečákům tak odpadá často úmorné obvolávání sekretářek a dalších pracovníků hlinecké radnice s dotazy, zda je požadovaný člověk zrovna přítomen. Existuje něco takového i v Chrudimi? Neplánuje se radnice druhého největšího města Pardubického kraje inspirovat nápadem kolegů z podstatně menšího Hlinska? Nejspíš ne.

„Podle zákona o svobodném přístupu k informacím vám nemohu odpovědět,“ říká mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová. Naráží tak na znění zákona, který nenutí úředníky placené z našich daní odpovídat na dotazy týkající se budoucích rozhodnutí. Je tedy jasné, že „zelené puntíky“ na chrudimském webu nenajdete. Přesto Drašnarová dodává: „Pro vaši informaci, úředníci městského úřadu používají docházkový systém už od roku 2003, který zahrnuje čipovací zařízení,“ doplňuje mluvčí.

Chrudimákům tak nezbývá, než tiše závidět šťastnějším obyvatelům Vysočiny a dál vytáčet telefonní čísla městských úředníků a utrácet za to svoje těžce vydělané peníze.

Chrudim - Historický úspěch zaznamenal v letošní sezóně chrudimský tým rugby. Dne 3. 11. 2013 odehrál úspěšný finálový zápas proti Hradci Králové a po výhře v celé Divizi s jednoznačným náskokem připsal vítězství v duelu nejdůležitějším. Hradecké porazil 30:0 a mohl začít slavit!

Zápas se odehrál na chrudimském stadionu v Průhonech. Za chmurného počasí Chrudim zvítězila a připsala si titul mistr 2. Divize CZRLA (Czech Rugby League Associations) a tím postoupila do první ligy!

Chrudimi se od začátku vedlo velmi dobře a herní převaha byla znát od prvních chvil zápasu. Vynikající útok podpírala skvěle sehraná obrana, jež nepropustila žádného z hradeckých hráčů a nedala tím soupeři šanci skórovat. Rojníci předváděli špičkové skládky a spojky vytvářely atraktivní hru, kdy se domácí dostávali do útoků po krajích hřiště.

Již v poločase Chrudim vedla 18:0 a bylo zřejmé, který tým na hřišti dominuje. Druhá půle jen potvrdila převahu domácích a ukázala, že do první ligy postupuje tým RLC Angels Chrudim zcela oprávněně. Celková finálová výhra se ustálila na číslech 30:0!

Velikým uznáním pro chrudimské rugbisty bylo předání poháru předsedou australského klubu South Sydney Rabbitohs panem Johnem Hutchinsonem, jež nám zároveň vyřídil pozdravy od majitele klubu, známého herce Russela Crowa (Gladiátor, Čistá duše,…). Poděkovat bychom chtěli všem divákům a fanouškům RLC Angels Chrudim za jejich přízeň! Děkujeme Vám!

RLC Chrudim Angels -  RLC Slávia Hradec Králové 30:0

Položení (trye): Miroslav Pavlík 1x , Zbyněk Horník 1x , Matěj Pecina 1x ,Vít Čáslavka 2x , Marek Pluhař 2x.

Foto: Jakub Novotný