Chrudim - Svátek práce se vyznačuje zvýšenou koncentrací příznivců levicových stran v ulicích českých měst. Také chrudimská buňka Komunistické strany Čech a Moravy neopomněla sezvat své věrné do zahradní restaurace Festunk a promluvit jim ústy svých politiků do duše.

Tradičně se zde sešlo kolem sedmdesátky seniorů, nesměle vykukovaly i tváře několika mladších příznivců totalitní ideologie minulých desetiletí. Prapory nad Festunkem byly sice rudé, srp s kladivem ale překvapivě absentoval. Ještě než jsme ale stačili vstoupit, zastavila nás u vchodu důchodkyně. „Mladý muži, počkejte. Noviny zdarma,“ vybízela ze stánku.

To už se ale po úvodní československé hymně chopil slova chrudimský zastupitel Jaroslav Moučka a přednesl slavnostní projev. V něm tepal nešvary současné vlády, nevynechal ani korupci, nebo církevní restituce. Zaklínal se demokracií a ordinoval přitom léky naší choré ekonomice.

Naší společnosti citelně chybí podle Moučky právo na práci. Komunisté však podle něj slibují, že důvěru, kterou v ně voliči vložili - a jistě v dalších volbách i vloží - rozhodně nepromrhají. Nechybělo ani vyjádření lítosti nad smrtí věrného soudruha Huga Chavéze, který budoval komunistický ráj na zemi v Latinské Americe. Zkrátka, padesátá léta byla cítit ve vzduchu.

Po dalších projevech se soudruzi a soudružky vzpřímili a zapěli Píseň práce. Následně většina z nich zamířila do restaurací, protože doba oběda se přiblížila. „Život je dneska pro důchodce těžký, pane redaktore,“ říká pětasedmdesátiletá Jiřina Smetanová. „Dřív jsme měli všechno, nebyla bída. S důchodem sotva vyjdem,“ zlobí se seniorka. „Můžou za to ti pravičáci, to je jasný,“ přidává se její manžel František. Oba souhlasně pokyvuji hlavou. Nutno ale dodat, že způsob vládnutí, jaký představuje premiér Nečas, skutečně komunistům zvedá preference a oni toho umí náležitě využít.

„Celý život jsem pracoval a co z toho dneska mám? Mizerný důchod! Hůř jsou na tom ale ty mladý. Sehnat práci není snadné. Za mých mladých let to nebývalo,“ poukazuje další penzista, který se představil jako Josef. „Jen to napište. Komunisti aspoň něco pro obyčejný lidi dělaj. Ostatní jen kecají,“ dodal rozzlobeně.

Po obědě čekal příznivce komunistů ještě tanec. S ohledem na oblíbené pálení čarodějnic, které se na Festunku uskutečnilo o den dříve, nezapomněl jeden z mluvčích připomenout do mikrofonu důležitý fakt. „Přiveďte mezi nás příště i vaše děti, vnoučata. Potřebujeme mladou krev,“ hřímal do publika tvořeného vrásčitými a upracovanými tvářemi, připomínajících skanzen, který zakonzeroval dávno minulé roky.

[[gal:3990]] 

Chrudim - Přestože pravidelné poplatky za likvidaci komunálního odpadu a psy nepatří v Chrudimi právě k nejnižším, dá se říct, že takřka všichni Chrudimáci patří všeobecně k vzorným poplatníkům těchto městem stanovených "daní".

Vyplývá to z informace, kterou poskytla médiím tisková mluvčí radnice Sylva Drašnarová. Podle ní se městu daří už druhý rok po sobě držet zhruba stejnou laťku úspěšnosti při vybírání výše uvedených poplatků. „Místní poplatky za odpad jsou splatné každý rok k 31. březnu. V minulém roce bylo jejich plnění úspěšné na 90 procent, letos k 18. dubnu to bylo 89 procent,“ tvrdí Drašnarová.

„Poplatky ze psů jsou splatné o měsíc později - tj. k 30. dubnu, takže čísla zatím nemáme k dispozici, protože nejsou kompletní. Po jejich úhradě mají ale majitelé nárok na 300 igelitových sáčků na psí exkrementy,“ poukazuje tisková mluvčí.

Chovatelé psů platí totiž městu za jedno zvíře ve svém bytě 1300 korun ročně a za tyto peníze nedostávají podle většiny z nich, vyjma nedostatečného množství "igeliťáků", pro které si navíc musí přijít na radnici, odpovídající servis - například odpadkové koše nebo lokality, kde by mohli své psy vysvobodit alespoň na chvíli z obojků. O tom, kam míří peníze vybrané od majitelů psů, jsme informovali v článku už loni v červnu.

Také zvýšený poplatek za komunální odpad vzbuzoval mezi Chrudimáky emoce. Protestovali proti němu například někteří zastupitelé, kteří nesouhlasili s jeho navýšením a s využitím takto získaných peněz. Letos totiž přijde každého dospělého občana Chrudimi poplatek za komunální odpad poprvé na 600 korun ročně. Ušetřeni jsou pouze kojenci do věku šesti měsíců.

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se zdražení poplatků Chrudimákům nelíbí, přesto jsou k městu loajální a městskou pokladnu doplňují, až na zhruba 10 procent neplatičů, dál takřka stejnou měrou.

Pejskaři přišli po letech, prý z úsporných důvodů, za třináct stovek ročně o papírové sáčky a když už posbírají psí hovínka do těch igelitových, nemají je prakticky kde vyhodit. Podle ředitele Technických služeb Chrudim Koláře odpadkové koše údajně nic neřeší, protože prý Chrudimákům chybí základní návyky...

Zajímavá hypotéza. Dají se ale návyky rozvíjet tím, že lidem znemožníme, aby je dodržovali? Například rozhodnutím, že se odpadkové koše městu zkrátka nevyplatí a že zvýšení jejich počtu pořádku v ulicích stejně nepomůže? Není divu, že se do Chrudimi vrátil středověk a lidé odkládají smradlavý odpad, kde se dá. Třeba demonstrativně na větve stromů a keřů. Vždyť kdo by ho chtěl nosit v kapse.

Dokud se tedy nevrátí do zdejších ulic civilizační prvky, jako jsou pravidelně vysypávané odpadkové koše, nemůžeme čekat, že se situace zlepší, natož návyky občanů. Je to jednoznačně krok zpátky, který nám prodloužil v Chrudimi Vánoce o několik měsíců, avšak s tím rozdílem, že se nám místo voňavých cinkrlat houpou na větvích stromů opravdu "voňavé" dárky od pejskařů, kteří tak městu vracejí to, co od něj za třináct stovek dostali...

Chrudim - Radnice se vrací k záměru rekonstruovat smuteční síň. Podkladem k obnovenému jednání je studie architekta Jana Třeštíka, který je i autorem projektu této stavby z 80. let minulého století.

„Studie vznikla už na konci roku 2009, ale potom se práce na projektu přerušily. Nyní se k tomuto tématu vracíme, mimo jiné i proto, že se téma potřeby rekonstrukce síně objevilo jako prioritní bod diskutovaný v rámci Desatera problémů našeho města,“ vysvětluje starosta města Petr Řezníček (SNK - ED).

[[img:chrn_fullwidth:3947:Smutně vypadající relikt minulosti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Součástí navrhované studie je částečná rekonstrukce stávajících prostor a nová přístavba objektu. Dílčí změny jsou plánovány i pro samotnou obřadní síň v návaznosti na čekárnu pro veřejnost, větší změny se pak týkají prostor pro pozůstalé a částí, kde je situován hospodářský provoz. Rekonstruovány by měly být rovněž venkovní prostory přiléhající k budově. Celý návrh je koncipován tak, aby síň včetně přístavby tvořila jednotný výtvarně-architektonický celek.

„Důvody pro rekonstrukci vnímáme podobně jako veřejnost. Některé prostory objektu jsou dožilé nebo překonané, další části musíme řešit s ohledem na stávající technologie nebo aktuální požadavky. Vzhledem k funkci a vytížení si smuteční síň brzký zásah prostě zaslouží,“ komentuje plány radnice neuvolněný místostarosta Jan Čechlovský (ODS).

[[img:chrn_fullwidth:3946:Projde úpravou i okolí smuteční síně?  Foto: Chrudimské noviny]]

V nejbližší době se má k předložené studii vyjádřit také architekt města a komise stavební a pro rozvoj města. Vedení radnice předpokládá, že projektová dokumentace rekonstrukce bude hotova nejpozději do konce letošního roku. 

Chrudim - Písničkář, jehož Náměšť zná asi každý Čech, vystoupí 1. května v Muzeu barokních soch se svými Moravskými posvátnými písněmi. Jaroslav Hutka představuje legendárního zpěváka i originálního myslitele.

Přímý přenos začíná v 17:50 na stránkách Chrudimských novin.

Vstup na jeho koncert, který svým převažujícím programem skvěle koresponduje s místem, v němž se koná, je zdarma. Začátek byl stanoven na 18. hodinu.

Specialitou středečního večera pak bude natáčení celého programu televizí. Více nejen o posvátných baladách, se můžete dočíst v rozhovoru, který Jaroslav Hutka exkluzivně poskytl Chrudimským novinám. 

Chrudim - Opět po roce se 30. dubna za Divadlem Karla Pippicha, na plácku zvaném Roština, sejdou příznivci jezuity Antonína Koniáše, opékaných uzenin a hlavně dobré zábavy.

Od čtyř hodin odpoledne zde totiž Chrudimské noviny ve spolupráci s Chrudimskou besedou pořádají už osmý ročník oblíbeného Koniášova potlachu.

Program je následující:

16.00 - Dětské hry

18.00 - Slavnostní zapálení ohně

18.30 - Projevy a přípitky

19.00 - Volná zábava s tancem

22.00 - Půlnoční polibek pod rozkvetlou třešní

Děti účastnící se her a soutěží mají limonády a cukrovou vatu zdarma.

Občerstvení zajišťuje Měšťanská restaurace.

Přijďte se pobavit na tradiční akci, která nemá ve městě obdoby!

Chrudim - Konec dubna je tradičně doprovázen pálením čarodějnic. Pojďte se tedy s námi podívat, kde všude se dá zasednout kolem plápolající hranice, opéci buřtíka, nebo si jen tak zazpívat. První květen, který je nejen svátkem práce, ale i dnem volna, k „ponocování“ přímo vybízí.

V Chrudimi se jako každý rok koná Koniášův potlach. Na Koniášově plácku za Divadlem Karla Pippicha tak vzplane oheň 30. dubna přesně v 18.30 hodin. Již od 16 hodin budou připraveny četné soutěže, buřty, pivo, limonáda, cukrová vata nebo hudba Kořenovy hoblovky. Účast s malými dětmi určitě doporučujeme. Každý kluk i děvče, kteří se zúčastní soutěží, dostanou zdarma cukrovou vatu nebo limonádu a navíc všechny děti náš fotograf vyfotí a druhý den se na ně můžete podívat do Chrudimských novin.

Středisko Junáka Slatiňany pořádá 30. dubna se Sokolem Slatiňany tradiční pálení čarodějnic. Akce proběhne za sokolovnou. V 17 hodin zde začnou hry a soutěže pro děti, v 19 hodin bude zapálena hranice. Občerstvení zajištěno, špekáčky možno koupit na místě. Čarodějnici upálí i Český svaz chovatelů ve Slatiňanech na výstavišti za železničním přejezdem. Začátek je stanoven na 19. hodinu. Občerstvení samozřejmě zajištěno.

Sbor dobrovolných hasičů Svídnice zve na pálení čarodějnic 30. dubna od 19 hodin. Startuje se v 19 hodin u budovy Obecního úřadu Svídnice průvodem v maskách. V půl osmé večer bude zapálena hranice. Přijďte k rybníku v Lukách. S sebou si vězměte špekáčky, masky, košťata a  klacky. Hospoda hřiště ve Svídnici také zve na pálení čarodějnic 30. dubna od 18 hodin. Buřtíky na opékání s sebou.

Fotbalový klub Nasavrky zve na pálení čarodějnic od půl osmé večer na fotbalové hřiště v Nasavrkách. Občerstvení bude zajištěno.

Rybáři z Luže zvou na tradiční pálení čarodějnic 30. dubna u rybníka pod Voleticemi. S sebou si můžete vzít špekáčky. Občerstvení u rybníka je připraveno - limo, pivo i něco dobrého na rožni.

Sdružení dobrovolných hasičů Miřetice a futsalový klub FC Pumpa Miřetice, vás srdečně zvou na každoroční „pálení čarodějnic“, které se letos uskuteční 30. dubna na hřišti v Miřeticích. Pro děti i rodiče bude již odpoledne připraveno bohaté občerstvení a k příjemnému posezení vám zahraje DJ Karel. Pořadatelé se na vás těší.

Chrudimské občanské sdružení Bzuk pořádá Slet čarodějnic nejen pro děti. Akce určená pro všechny věkové kategorie, především pak pro rodiny s dětmi, se za každého počasí uskuteční 30. dubna od 16.30 hodin v Bítovanech v prostorách Restaurace a penzionu U Nováků. Návštěvníci se zde mohou těšit na hry a soutěže o ceny, ocenění nejlepších čarodějnických masek, upálení čarodějnice, ohňovou show, dětský disko rej či grilované sele. Špekáčky pro děti a vstup pro všechny je zdarma.

Sdružení dobrovolných hasičů Doly pořádá Filipojakubskou noc 30. dubna od 17 hodin na louce pod obcí Brdo. Zapálen bude čarovný oheň, hrát se chystá živá bluegrassová kapela a pro děti je připraven bohatý program ( airsoftová střelnice, dovednostní soutěže, malá exhibice paintballové bitvy). Občerstvení je zajištěno.

Pálení čarodějnic se koná i na koupališti ve Skutči. Pro děti jsou připraveny soutěže s odměnami i malování na obličej. K tanci a poslechu zahraje kapela Rockband. Návštěvníky čeká také barmanská a fire show. Začátek je stanoven na půl šestou odpoledne.

Tatran Ctětín pořádá v úterý 30. dubna od 18 hodin na hřišti tradiční pálení čarodějnic. Občerstvení zajištěno, děti dostanou špekáček na opékání zdarma.

Sdružení Čtyřlístek ve spolupráci s knihovnou vás zve na zábavný podvečer na Náměstí míru v Třemošnici. Čekají vás dvě hodiny zábavy a překvapení. Na závěr se půjde lampiónovým průvodem k ohni, kde si můžete u hasičů koupit občerstvení, špekáček a na závěr ještě další překvapení. Program začíná v 18 hodin.

TJ Luže pořádá pálení čarodějnic na hřišti v Luži 30.dubna od 18 hodin. Občerstvení zajištěno v areálu městského stadionu v Luži. Hrát bude živá kapela.

Sbor dobrovolných hasičů Jenišovice pořádá tradiční pálení čarodějnic v úterý 30. dubna od půl sedmé večer hodin na "Ostrůvku" v Jenišovicích. Občerstvení je zajištěno.

Chrudim - Nedostatek odpadkových košů se majitelů psů dotýká více než kohokoli jiného. Vyvenčit čtyřnohého miláčka totiž znamená bloudit často ulicemi a hledat místo, kam igelitový pytlík s nevábným obsahem odložit.

[[img:chrn_fullwidth:3929:Koš na odpadky nad parkem Střelnice citelně chybí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Igelitové sáčky pak nezřídka končí pod rošty kanálů, v horším případě visí na větvích stromů podél cest. Nejinak je to v oblasti kolem parku Střelnice, kterou denně projdou desítky lidí venčících psy. „Za ty poplatky, které platíme, by košů mohlo být opravdu víc,“ stěžuje si seniorka Jiřina Příhodová, která venčí v Moravské ulici malého „voříška“.

Poplatky za psa dosahují totiž v Chrudimi až třinácti stovek za rok, což nejen vyčerpává kapsy mnohých občanů, ale poté, co z ulic města zmizely oblíbené papírové pytlíky na exkrementy, majitelé psů nevidí, že by se jim jejich peníze vracely v podobě lepších služeb či výhod.

[[img:chrn_fullwidth:3930:Na stromech se objevují první igelitové "ozdoby" s nevábným obsahem.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jestliže se například vydá majitel psa na cestu u mostu pro pěší, který přetíná Topolskou ulici, první koš potká až skoro u samotné Červené kapičky. Navíc je dobře ukrytý ve vjezdu ke garáži rodinného domku. Najde ho jen opravdu málokdo. Další dvě zelené nádoby technických služeb jsou až v samotném parku. Jinak dlouho nic...

[[img:chrn_fullwidth:3932:Najdi koš!  Foto: Chrudimské noviny]]

Cesta v Moravské ulici je proto lemována stromy, jejichž větve „zdobí“ sáčky s psími exkrementy. Je to neklamná známka toho, že Chrudimáci, venčící psy, ztrácejí trpělivost. „Házejí mi to běžně přes plot,“ zlobí se majitel domu, který je ukrytý za hustým křovím. „Za týden jsou to klidně tři až čtyři pytlíky,“ dodává.

[[img:chrn_fullwidth:3923:Podivné "květy" v Moravské ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Opustí-li pes a jeho pán park ulicí V Blehovsku, nastává stejný problém završený nerudovskou otázkou - kam s ním? První koš totiž čeká zastrčený až za rohem podchodu ve Střelecké ulici.

[[img:chrn_fullwidth:3927:Zapadlý "odpaďák" ve Střelecké ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Ředitel technických služeb  Zdeněk Kolář má s instalací dalších košů po městě špatné zkušenosti. „Podle mých zkušeností je to zbytečná práce, protože i kdybychom měli koše každých deset metrů, nic to nevyřeší. Když někdo nemá základní návyky, tak zvýšení počtu košů nepomůže - věřím tomu, že nepořádek zůstane a koš bude prázdný, a to v tom lepším případě. V tom horším bude koš do čtrnácti dnů zničený a urvaný,“ míní Kolář.

Kolářova slova potvrzují osudy odpadkových košů v Michalském parku i jinde. Při pravidelných úklidech města totiž parta nadšenců, které je provádí, nachází nepořádek ukrytý pod přerostlými tisy přesto, že nádoba na odpad je jen několik metrů od laviček.

[[img:chrn_fullwidth:3926:Koše v zákrytu v parku Střelnice.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zůstává tedy otevřenou otázkou, zda si psi a jejich majitelé zaslouží u frekventovaných tras vícero košů. Pokud se tak nestane, typické modré sáčky budou stromy minimálně v Moravské ulici „zdobit“ dál.

Že se nevyplácí opouštět původní koncept, usoudila nyní radnice po poradě se svými úředníky a strážníky. Řeč je o Bronxu, kde se už několik let masivně investují ve velkém miliony do vzhledu této kdysi reprezentativní bytové čtvrti v sousedství chrudimského nádraží, která se v 90. letech proměnila v ghetto méně přizpůsobivých a romských občanů.

Jen investovat nestačí...
Peníze nejsou totiž samospasitelem. Jestliže je nasypete někam, kde je hned někdo znehodnotí, nemá taková investice vůbec žádný smysl. Pokud je však investujete s úmyslem proměnit nevábné ghetto v idylickou obytnou čtvrť s patinou první republiky, pak si musíte takovou investici, zvláště, je-li vůbec největší v historii tohoto města, dobře pohlídat.

Město začalo v této oblasti velmi dobře. Dokonce se o něm tehdy psalo s velkým uznáním. Ještě než totiž investovalo, zmapovalo si ty nejproblémovější případy - neplatiče, vandaly, zloděje, ignoranty a další, kteří proměnili tohle místo pod nádražím v onen pověstný Bronx, kde bylo chvílemi životu opravdu nebezpečno.

Trpělivá práce v terénu
Následovala trpělivá práce v terénu, která nesla zakrátko svoje ovoce. Zmizeli odsud takřka všichni, kteří nebyli schopni platit městu nájemné, demolovali městské zařízení a pletli si obytné domy s hromadnými ubytovnami, nálevnami kradeného alkoholu, místy pro drogové dýchánky a sexuální služby či skládkou komunálního odpadu. Až natolik byla situace vážná.

Díky neúnavnému a soustavnému tlaku v mezích zákona začalo město těmto lidem znepříjemňovat život, dokud se odsud neodstěhovali buď do azylového domu, okolních ubytoven a objektů či úplně za hranice města, někteří dokonce až na Slovensko, odkud přijeli do Chrudimě ke svým známým, kamarádům a příbuzným na dlouhodobou návštěvu, kterou jim město sponzorovalo bezplatným ubytováním.

Nutná je i "revitalizace" osazenstva
Povaha ghetta se tak začala pozvolna rozmělňovat a do Revoluční, Rooseveltovy a dalších ulic v okolí se začal navracet normální život. K tomu byla pochopitelně zapotřebí i přítomnost služebny městských strážníků, protože každý zavedený životní standard si žije ještě nějaký čas jistou setrvačností. A za této situace dorazily do Chrudimě nečekaně rychle slíbené miliony, které musely být takřka okamžitě po etapách investovány.

A jak šel čas, investice do Bronxu pokračovaly ruku v ruce s "revitalizací" osazenstva zdejších bytových domů, které se začaly měnit do krásy. Jenže pak přišly další komunální volby a spolu s nimi i nová radniční koalice, která se rozhodla především šetřit. Úspory se dotkly i Bronxu, odkud musela odejít služebna městských strážníků, a masivní investice tak zůstaly paradoxně bez dohledu.

Návrat křiku, nepořádku a pouliční kriminality
Nebylo proto divu, že se i přes postupující práce začal do zdejších ulic vracet křik, nepořádek a drobná pouliční kriminalita. Město jako by v tu chvíli rezignovalo na svoji funkci, neboť nechalo ty, kteří zde žijí, napospas těm, kteří vycítili, že se uvolňují šrouby, a bez ohledu na městský majetek začali zase oživovat skomírajícího ducha Bronxu.

Po sériích vandalismu se probudili i místní lidé, kteří začali proti nečinnosti radnice protestovat. Důkazem jsou jejich příspěvky do Chrudimských novin, v nichž vyjadřují marnost nad vynaloženými penězi a poukazují na jedné straně na slavnostní stříhání pásek po skončení nákladných oprav některých vnitrobloků a na druhé na soustavné ignorování těchto investic některými nepřizpůsobivými občany, kteří v Bronxu zůstali.

Chrudimský Chánov za čtvrt miliardy?
Jsem proto rád, že se ze "zimního spánku" probarala i chrudimská radnice a svolala na tohle téma "velkou" poradu. Jsem rád, že deklaruje návrat k původnímu konceptu a vrátí sem nejen služebnu strážníků, ale bude se věnovat i zdejšímu životu celkově. Čemu nejsem rád, že tak učinila až po sérii kritických článků a upozornění občanů. Pokud by totiž dělala dál mrtvého brouka, měli bychom namísto opravené čtvrti zanedlouho chrudimský Chánov, a to mi věřte, že takový výsledek práce za čtvrt miliardy opravdu nestojí. 

Chrudim - Jaroslav Hutka je dozajista legendou. Stal se jí díky své neúnavné činnosti vedoucí k destrukci minulého režimu. Zpěvák, bard s kytarou a písněmi, které zlidověly, a lidovými písněmi, na než lid skoro zapomněl. Horlivý volič Karla Schwarzenberga vystoupí na prvního máje v Muzeu barokních soch se svou interpretací moravských posvátných písní - balad.

[[img:chrn_halfwidth:3937:"Volím Karla!"  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Budete zpívat moravské posvátné písně - balady. Čím si vysvětlujete, že ostatní národy mají tak silně zakořeněné sepjetí s minulostí? Narážím především na nejrůznější post pohanské zvyky časté třeba ve Velké Británii, ale i Bavorsku, Polsku. U nás na venkově zbyl snad jen ten masopust a potom, jako když utne...

Prázdnota venkovského života u nás bude mít asi více příčin, do kterých nevidím, ale to, že byly zapomenuty písně, které ještě na Moravě v první půlce devatenáctého století našel František Sušil, dávám na vinu obrozencům a jejich přihlouplému nacionalismu. Na to zcela přirozeně navázal bolševik a dílo zkázy bylo dokonáno.

Sušil, který písně z velké části sbíral, byl katolickým knězem. Proč zrovna katolický kněz sbíral balady, které poté církev potlačovala?

Všechny písně, které jsou v Sušilově sbírce, nasbíral Sušil osobně, byl v tomto paličatý a velmi zodpovědný. A zřejmě i to vedlo k tomu, že nasbíral písně, říkal jim posvátné, ze kterých církev nebyla nadšena. Ovšem on, jako profesor teologické fakulty a velký vzdělanec, měl možná trochu speciální postavení - uměl a mohl si své postoje obhájit. Asi to nebylo všechno tak jednoznačné, jak se nám to dnes jeví.

[[img:chrn_fullwidth:3936:Hutka často koncertuje i v kostelech.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Dá se v textech písní najít jakási sounáležitost, společný kořínek, který z nás dělá skutečné Evropany? Jde mi především o poukázání na umělost a vykonstruovanost evropanství ve smyslu, jaký prezentuje dnešní EU.

Možná teď nevidíme Evropu ze stejného úhlu. Já vznik Evropské unie považuji za největší událost celé evropské historie. A je to historie společná, i když plná válek. To, že se to zdá českému tisku a českým politikům umělé a vykonstruované, je jaksi typické pro české buranství a izolovanost. A pokud budeme mluvit o posvátných písních, ty prostě tím, že jsou křesťanské, tak jsou evropské, protože křesťanství je ten náš společný evropský kořen.

Já za poslední čtyři roky jsem prožil víc než půl rok v Indii a z tohoto pohledu je to jasné a nepochybné. Další evropská věc je boj o individualitu, ale na veřejnosti a pro veřejnost. Být sám sebou, mít svůj názor a umět ho říct a být s ním pochopen. Tady už by šel udělat rozbor písně Svatý David a nebo mnoha jiných. Moravské balady jsem zpíval holandsky, německy, anglicky a dokonce jsem se pokusil zpívat i jejich francouzské překlady. Společná reakce publika byla, že jsou to vlastně jejich balady, něco jako že je cítí jako své, akorát je ještě neslyšeli. To v Holandsku člověk samozřejmě vezme. Horší je to brát tady, kdy jsou to „naše“ balady a nikdo je nezná. U mnoha balad jsem první jejich zpěvák od vzniku Sušilovy sbírky, a zároveň jediný. To na českou kulturnost neháže příliš pěkné světlo...

[[img:chrn_fullwidth:3935:Jaroslav Hutka v Indii.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Z mnoha slov jako by probleskoval dokonce pradávná keltská představa záhrobního života (Svatý David). Myslíte, že je možné obsah písní opravdu datovat až do tak vzdálené minulosti?

Jelikož se Keltové před dvěma tisíci let z našeho území vypařili a ani pořádně nevíme jak a proč, tak je k tomu těžké něco říkat. V některých písních jsou jakési hluboké „geologické vrstvy“, které tam paměť zanechala, ale rozum už je nechápal. Třeba balada Snídání Panny Marie. To ale možná sahá do Říma, tak jako znalci hudby tvrdí, že mnohé ty melodie sahají do starého Řecka, ale jistého není nic.

Lidé ztrácejí a mnohde už i ztratili sounáležitost s půdou, rodnou hroudou. Jak jim mohou balady pomoci najít ztracené předky, kořeny, místo odkud pocházejí?

Musím se přiznat, že se mi takové ty řeči o rodné hroudě zdají směšné. Když jsem objevil Sušilovu sbírku v roce 1968 a pak jsem s ní o rok později odjel na tři měsíce k dědovi na Moravu, abych se ji pokusil pochopit, tak jsem neměl ani trochu pocit, že jsem vlezl do nějakého národního muzea. Tam bych nelezl. Mne chytila ta aktuálnost a existencialismus.

Písně Smrt, Starala se máti má, Mračí se mračí, Žárlivec, Vyjdi slunko, Václavek vrah mě oslovily tou základní pochybností o smyslu života a jeho hodnotách. Platon tvrdí, že začátek filosofie je údiv. Všechny tyto písně jsou vyjádřením nekonečného údivu nad tím, že život je a že tomu nelze porozumět. „Už ten vtipný rozum, už mi sloužit nechce“ je závěr monumentální písně Smrt. A to by se mohlo dát jako motto balad, které nasbíral Sušil. On byl velký muzikant a básník, takže také tyto písně uměl najít, zapsat a akceptovat. Erben, jehož sbírka vyšla proti Sušilově s lehkým zpožděním, už tohle neuměl. To že byl úspěšnější a Sušil zapomenut samozřejmě mluví o něčem jiném než o kvalitě sbírek.

[[img:chrn_fullwidth:3934:Plné soustředění při koncertu.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Co dává interpretace dávných písní vám? Změnily snad váš pohled na život, člověka, naši zem?

Asi nezměnily, ale rozšířily a prohloubily. Pohled na život a člověka. Něco jako „naši zem“ tam nenajdete. Lidové písně nejsou vlastenecké, ani nevědí, co to je. Jsou o životě člověka a samozřejmě jsou v různých těch jazycích, tedy nářečích, které k těm lokalitám patřily, ale to z toho ještě nedělá nic národního. Primitivní umění nevyjadřuje nikdy nic národního, ale duši člověka. To vlastenectví tam pak přidali ti, kteří to umění zničili.

A konečně, přežijí posledního interpreta?

Jak posledního? Já jsem snad jejich první interpret!

Děkuji za rozhovor.