Nedávno jsem se vracel přes Neveklov, středočeské městečko s hezkým náměstíčkem. Za války ho Němci celé vystěhovali a vzniklo zde vojenské cvičiště. Ne všichni se vrátili zpět domů a jejich jména jsou uvedeny na pomníku, který celou událost připomíná. Nejvíce známý se stal Neveklov Svěrákovým filmem Vesničko má středisková. To jen pro orientaci.

Mě zaujala a hlavně překvapila jedna zářící věc v příkopu za Neveklovem. Nebyly to igelitové pytle s odpadky. Ty často uvidíte kolem Chrudimi také. Ale k těm se ještě vrátím. Ve vzorně vysekaném příkopu kvetla bylina divizna. Traktoristovi, který příkop sekal, stálo za to pohnout pákou, diviznu zachovat a za ní pokračovat dále. To udělal několikrát. Tolik citu a úcty k přírodě bych u chlapa na traktoru nečekal.

Nějaký čas před sekáním se pytle a další odpadky z příkopů odstraňují a odváží.  On musí často zastavit, vytáhnout další pytel, který tam mezitím někdo hodil. To by snad vytočilo každého a dovedu si představit jména, kterými jsou tito inteligenti častováni.

Když jsem si diviznu skicoval, v letošním roce špatně kvetou, zastavil se u mne pán a povídá. Tady seká Franta od nás. Dali jsme se do řeči. Zanedlouho jsme skončili u vyházených pytlů, které už tam zase někdo hodil. „Vy si opravdu myslíte, že to sem tahají lidé z Neveklova? Já vám jeden otevřu a podíváte se co v něm je“. Převládaly lahve od whisky a plechovky od různých sprajtů. „U nás se pije pivo, rum a zelená. Tohle pijí pražští kavárníci, co zde tráví víkend. Tudy se vrací na Benešov a na dálnici“.

Co na to říci. Asi měl pravdu. Většina  pytlů je vyházena ve směru jízdy a představa, že je někdo bude tahat na druhou stranu se mi moc nezdála. Vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsme jezdili divokou vodu na Balkáně. Byly tam krásné řeky, které se postupně plnily vším, co se stalo nepotřebným, autem počínaje a sporákem konče, o lahvích a plechovkách nemluvím. Jelikož tam ještě vodáci běžně nejezdili, přišel se na nás podívat místní pop. Když jsem se ho ptal, jak můžou tak krásnou řeku takhle ničit, stručně mi to vysvětlil. „Nedivte se, to jsou bývalí kočovníci, to se dá těžko změnit. Když krajinu kolem sebe vypásli, dřevo spálili, tak se sbalili a táhli dál. Teď již dál táhnout není kam. Zůstali sice na místě, ale chovají se jako za dávných časů."

Docela se mi líbí akademické debaty, kam patříme jestli na východ, nebo na západ. V Evropě jsme, ale tam patří i Balkán.
Pytel jsem naložil a svezl ho Škrovádu. Mě se do popelnice ještě vejde. Pán se pro jistotu díval na mojí značku. Asi kdyby hledali nějakého prchajícího šílence.