Trauma z ruské (sovětské) invaze v roce 1968 do tehdejšího Československa máme my, pamětníci, stále v krvi. Nelze se zbavit ponížení, jakému byl náš národ v oněch srpnových dnech na základě vylhaného tzv. "zvacího dopisu dělnicko-rolnické vlády" (nejortodoxnějšího komunistického křídla) vystaven. "V noci se bez pozvání na návštěvu nechodí," prohlásila tehdy rezolutně u prověrkové komise moje babička. Přestože měla pravdu, musela záhy na nějaký čas nechat svého učitelského povolání a nastoupit do prodejny potravin. Takové byly dozvuky okupace a "dočasné" přítomnosti ruských tanků v naší zemi za tzv. normalizace, které postihly řadu českých rodin. A přesně tohle se honí i v hlavách některých Chrudimáků, s nimiž jsem se v posledních dnech potkal a hovořil s nimi. Zneklidňuje je vývoj situace na Ukrajině, kterou na východě této země obsadila ruská armáda a pod dohledem samopalů se zde o víkendu uskuteční referendum o případném odtržení Krymu a dalších částí země od svrchované Ukrajiny. Prý v zájmu Rusů, kteří tady žijí. Alespoň to tvrdí ruský prezident Putin.

A jaká je situace v Česku? Příliv Rusů do země se nezastavuje a žijí jich tu a podnikají už tisíce. Stačí si připomenout provoz mezinárodního letiště v sousedních Pardubicích, které trhá v posledních letech rekordy v počtu odbavených pasažérů. V drtivé většině jde o Rusy, nejde však pokaždé jen o turisty, ale také o ruské občany, kteří se k nám přiletěli usadit a investovat zde miliony a miliardy (nikdo neví, z jakých zdrojů pocházejí) do českého majetku, který ve velkém skupují. Příklad Karlových Varů je dostatečně znám, avšak i matička Praha je z velké části spíše už ruská než česká. Každý druhý dům na Starém Městě nebo na Malé Straně má ruského majitele a hledat tady pronájem se rovná nejen utopii, ale nadneseně i rozsudku smrti, pokud vás mezi sebe ruská mafie nepřijme. Co by tomu řekli třeba Werich, Neruda a další velikáni této země, s nimiž je srdce Prahy spojováno? A co už teprve naši zákonodárci, kteří tady mají svá reprezentativní sídla? Cožpak nevidí, kam až tento stav přivedli? Například 80 tisíc bytovek v pražském sídlišti Velké Butovice je ruských a jsou pronajímány Čechům. Také pizzerie na Smíchově, kde jsem si dal včera oběd, je ruská, a rovněž všechna rychlá občerstvení v okolí Václavského a Staroměstského náměstí. Tady všude na vás nepokrytě mluví rusky, anebo hraje ruská hymna uprostřed stověžaté Prahy...

Už vás napadá ona paralela mezi naší zemí a Ukrajinou? Ano, uvažujete správně - jsou to zmiňované ruské expanzivní zájmy, které je pokaždé třeba ve "správnou chvíli" ochránit, a to třeba i vojensky. A právě tohle nosí všichni pamětníci ruské invaze z roku 1968 ve svém podvědomí. Nechtějí už nikdy zažívat hanbu národního ponížení, nechtějí už nikdy probouzet trauma Bílé hory a několik set let trvající poroby českého národa. Otázkou však je, zda na to budeme mít dostatečnou sílu, když je pro nás tak "výhodné" obchodovat s Ruskem. Je to stejné, jako si hrát s šelmou. Vzpomeňte si na to pokaždé, když doma zapnete plynový vařič, natankujete naftu do svého auta, anebo když pardubické letiště ohlásí další rekord v počtu odbavení ruských pasažérů, pro které především chceme stavět moderní terminál za stovky milionů. Šelma vždy čeká na vhodný okamžik a vybere si svoje oběť v momentě, kdy je nejzranitelnější. A my, Češi, budeme nejzranitelnější tehdy, když budeme na Rusku závislí a vyměníme svůj "blahobyt" za své národní bohatství, kterého se bude chtět číhající šelma v rouše beránčím v danou chvíli zmocnit. Intuice nás před tím varuje, avšak ve většině máme stále nenasytnější žaludky. A právě to se nám jednou může, až do nás šelma zatne drápy, krutě vymstít...