Ví se už dlouho, že jsou městská sportoviště ztrátová a jejich provoz musí být dotován. Snad jen s výjimkou letního koupaliště, kterému letos pomohla vymanit se ze záporných červených čísel dlouhotrvající tropická vedra. Současně je známo, že všechny sportoviště spravuje a provozuje město. Nechci tady polemizovat, jestli dobře nebo špatně, to je spíše otázka pro odborníky - tedy ekonomy a manažery, ale poukázat, že se u sousedů dokázali alespoň zčásti tohoto velkého finančního břímě zbavit. A to zcela jednoduše - prostě jedno ze svých sportovišť pronajali soukromé firmě. Řeč je o pardubické radnici a koupališti Cihelna, které bylo tamními radními pronajato na dalších sedm let firmě Ministr, přestože o jeho provoz usilovala i městská společnost PAP Pardubice, jakási obdoba Sportovních areálů města Chrudim. Měla ale smůlu, protože byla výrazně dražší než soukromý subjekt a město tak na této transakci ušetří za sedm let pět a půl milionu korun ze svého rozpočtu, a to se počítá.

Obdobná praxe přitom panuje v Pardubicích také v oblasti kultury, důkazem čehož je snaha zapojit soukromé subjekty do kulturního dění ve městě s pomocí cíleně udělovaných grantů. Město tak v důsledku nemusí tolik živit vlastního molocha organizujícího kulturu a nenásilně navíc zapojuje svoje občany do těchto aktivit. Takových rozdílů mezi Chrudimí a Pardubicemi bychom však nalezli daleko víc (třeba pardubický hokej). A tak zatímco u sousedů berou spolupráci radnice (bez ohledu na to, kdo jí zrovna vládne) se soukromníky za samozřejmou a navzájem si vyhovují, v Chrudimi jdeme cestou jakéhosi městského centralismu, bez něhož se takřka žádná větší akce, (pokud ji nepořádá někdo zvenčí), u nás neodehraje. A pokud snad ano, pak naráží dotyčný soukromník na překážky a nepochopení. Co z toho plyne? Že se v Pardubicích obě strany respektují, spolupracují a vzájemně na tom šetří a zároveň také vydělávají, avšak v Chrudimi nespolupracují, podezírají se a pomlouvají. Úřednický aparát tak průběžně bobtná a městská pokladna stále víc krvácí. Možná právě tohle by mohl být konečně důvod k zamyšlení, která ze strategií je pro město zdravější bez ohledu na osobní vztahy a zájmy některých místních jednotlivců.