Svatba je vždy výjimečná událost. Bez ohledu na to, kolik sňatků člověk za život uzavře - rozvodovost sice klesá, ale stále patříme mezi ty země, kde se prakticky polovina svazků rozpadá. Kdo ví, proč tomu tak je? Sobectví, neochota ke kompromisům, nebo také snadný život rozvedených? Nevím a ani o tom dnes nechci uvažovat.

Psal jsem v minulém týdnu zprávu o městských zastupitelích, kteří si zažádali a dostali. Dostali pravomoc dohlížet na uzavření sňatku v prostorách radnice, Muzea barokních soch, Klášterních zahrad a na stovkách dalších míst našeho města. Přiznám se bez mučení, že civilní sňatky, respektive pseudoobřad, který je provází, moc rád nemám. Přijde mi prázdný. Naproti tomu svatba v kostele, před Bohem, jak my katolíci věříme, to je něco jinšího. Pan farář má obvykle více či méně trefné kázání, které by mělo popsat největší výhody a nevýhody podstupovaného kroku. Paradoxně jde o člověka, který ví o strastech a radostech manželského života víc, než mnohý ten, kdo oslavil třeba zlatou svatbu. Vždy se totiž musím smát námitkám nevěřících, kteří považují názory církve a kléru na záležitosti „šestky a devítky“ za zkostnatělé a nereálné. Drazí přátelé, víte vůbec, kolik toho takový kněz vyslechne ve zpovědnici od svobodných i sezdaných věřících? Víte, s čím vším se musí umět vypořádat, co všechno pochopit? Za dva tisíce let trvání církve se navíc mění jen kulisy, hříchy a s nimi i lidé, kteří je páší, zůstávají stejné. Za tu dobu měli pastýři a moralisté nepřeberně času promyslet, co člověku škodí a co naopak prospívá. Taková antikoncepce je zmíněna třeba už ve Starém zákoně :-).

Když jsem si přečetl jména těch, kdo nyní mohou v Chrudimi „posvětit“ civilní sňatky, neubránil jsem se úsměvu. Především jedno jméno mne přimělo k zamyšlení, jak člověk, jenž je členem skupiny „Nezadaní“ na facebooku a chlubil se svou „neposkvrněností“ (vlastností jinak obdivuhodnou), může posloužit snoubencům dobrou radou, příkladem ze života. Nevím, opravdu nevím. A zde se možná skrývá odpověď na výše zmíněnou otázku. Ne, před Bohem uzavřené sňatky nejsou často věčné, jak by být měly. Také dochází k anulacím a rozluce. Avšak počet rozpadajících se vztahů je mnohem nižší. Jistě, zásluhu na tom má víra snoubenců. Já sám však věřím, že důvodem je i předmanželská příprava, dobrá rada kněze, který budoucí manžele doprovází. A to je služba, kterou věčný panic zkrátka neposkytne, ani kdyby si na krk navěsil všechny starostenské řetězy světa.