Už římský právník Ulpian vymezil ve třetím století našeho letopočtu spravedlnost trojím požadavkem: “Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří." V případě dlouholeté bývalé ředitelky MŠ Svatopluka Čecha Ivy Malinové jsem však přesvědčen, že ji spravedlnost minula velkým obloukem. Zbývá se tedy zeptat: Proč a kdo se o to přičinil? Kdo lidsky a profesně zničil člověka, který na misky vah pomyslné spravedlnosti naložil dobra měrou vrchovatou?

V první chvíli by se dalo prstem ukázat na anonymní městskou radu, schovávající se za kolektivní rozhodnutí. Ostatně byla to ona, kdo poslal na Ivu Malinovou na základě zbabělého anonymu všechny ty kontroly a nakonec i státní zastupitelství a policii. Byla to městská rada, kdo vystavil oblíbenou pedagožku veřejnému pranýřování. Komu stála Iva Malinová za to, aby vynaložil tolik úsilí, a obětavou ženu, která by se pro Chrudim rozdala, tolik ponížil?

Určitě to nebyla celá městská rada, ale spíš jednotlivci, kteří tahali za nitky v pozadí a potřebovali rozfoukat skomírající ohýnek do rozměru pořádného požáru. Tj. přesvědčit většinu o vině a trestu, když hrozila této aféře blamáž. Ivě Malinové, která je v jádru velký dobrák, uškodilo, že některým těmto jednotlivcům bezmezně důvěřovala. Vždyť se pro ně tolik a častokrát obětovala. Kdykoliv chtěli, vyšla jim vstříc a pomáhala jim budovat před chrudimskou veřejností pověst Mirků Dušínů a těch nejvyvolenějších z vyvolených na radnici.

Byla to však osudová chyba, spolčit se s vlky, kteří dokáží sežrat beránka bez mrknutí oka a obětovat jej v zájmu vlastního přežití. O tom v podstatě celá politika je. Nebyla by to však Iva Malinová, aby se do poslední chvíle nechovala čestně, byť ji to stálo mnoho fyzických i duševních sil. Nejprve sama rezignovala na funkci ředitelky, když zjistila, že je podváděna lidmi, které považovala do té doby za svoji rodinu. Poté následoval z mého pohledu dost předčasný odchod z mateřinky, kterou tolik let úspěšně vedla, a který ji připravil ze současného pohledu na věc o odškodnění v řádu stovek tisíců. Taková prostě Iva Malinová je. Zlomená, upoutaná na invalidní vozík, ale ve svém nitru milující osoba, obklopená láskou "svých" dětí a jejich rodičů, která o nic jiného v životě ani nestojí.

Vraťme se však k heslu na začátku: “Poctivě žít, nikomu neškodit, každému dávat, co mu patří." Bylo v případě vedení města heslo o spravedlnosti beze zbytku naplněno? Na to si, milí čtenáři, odpovězte každý sám. Každopádně lze sledovat, jak na jedné misce vah převažují desetiletí zásluh Ivy Malinové, jež se nedají penězi vyjádřit, a na druhé se houpe ve vzduchoprázdnu zveličované provinění, které ve skutečnosti takovým proviněním vůbec nebylo. Vychází mi z toho jediné - zbytečná až exemplární poprava člověka, který se zasloužil o rozvoj našeho města a zbabělost schovaná v tichosti do kolektivní ulity. Tolik můj postřeh k člověku, k němuž nebyl osud pro tuto chvíli ani trochu spravedlivý.