Chrudim - Známý místní degustátor a zušlechťovatel destilátů Petr Šlosar se zúčastnil se i letos koštu slivovice na moravském Slovácku. Při této příležitosti odpověděl Chrudimským novinám na několik zajímavých otázek.

Kolik let jezdíte na Slovácko, a jak byste zhodnotil košty v obcích včetně kvality vzorků?

Na Slovácko jezdím degustovat destiláty od roku 2004, neboť mě k tomu vyzval ředitel nejstaršího a největšího koštu v Radějově (1. ročník byl v roce 1985) Pavel Sochor. Od roku 2007 mě pravidelně doprovází manželka. Obecně lze říci, že se kvalita ovocných destilátů díky soutěžím zvyšuje. Důsledkem je to, že pořadatelé soutěží neustále zvyšují požadavky na dosažení minimálního procenta bodů, aby mohl být udělen diplom. Ve své sbírce diplomů mám jeden, který jsem dostal již za získání 68 procent možných bodů. V letošním roce udělovali diplom pořadatelé soutěže v Mikulčicích až při dosažení minimálně 86 procent a v Bukovanech 84 procent možných bodů.

Petr Šlosar testuje vzorek.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Jaké máte úspěchy z koštů?

Soutěží se také zúčastňuji od roku 2004. Za tu dobu jsem získal osm titulů šampiónů (Radějov za destilát z durancií, Sudoměřice, Bukovany, R. Jelínek Vizovice, Flora Olomouc, Havlovice u Náchoda a 2x v Lubné u Poličky, vždy za hruškovice). Celkem mi bylo uděleno 212 diplomů, letos 14 a 3. místo za hruškovici na soutěži v Mikulčicích. Nemyslím si, že by to byla náhoda, ačkoliv udělení titulu "šampión soutěže" je do jisté míry vždy záležitost štěstí. Vysoký počet udělených diplomů určitě souvisí s tím, že surové destiláty byly předělány podle nové technologie výroby ovocných destilátů ve velmi vysokém výtěžku (obvykle kolem 95 procent přítomného lihu) a odpovídající kvalitě. Věřím, že letos už dojde k realizaci tohoto výrobního postupu. Pozn. pro Vás. Přehled výsledků si můžete přečíst na mých web stránkách www.ovocne-destilaty.cz

Jaký máte názor na košty slivovice, kde vítězí jiná odrůda? Není to její shazování?

Myslím si, že všechny destiláty jsou si rovny a nechtěl bych nějaký glorifikovat. Na druhou stranu uznávám, že s tímto názorem na Horňácku s vysokou pravděpodobností narazím, zde jednoznačně vládne destilát z modrého ovoce. Je to určitě způsobeno tím, že obecně švestky byly v tomto kraji od nepaměti důležitou součástí potravinového řetězce. Ostatně Josef Souček ve své knize Výroba destilátů z vlastního ovoce upozorňuje na to, že ve vykopávkách v Mikulčicích byly jejich pecky nalezeny v pohřebních nádobách.

Diskuse nad vzorky destilátů.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Jezdíte hodně i po degustacích, jak by měl vypadat vyzrálý degustátor?

Degustátorem se našinec nerodí, degustátorem se stává cvičením. Svoji manželku jsem za dva a půl roku vycvičil tak, že mě mnohdy při soutěžích předčí a upozorní mě na skutečnost, která by mi mohla uniknout. Má výtečný čich, nezkažený prací v oboru výzkumu organické chemie tak jako já. Prostě to chce zájem o daný obor a časté domácí degustace, takže posuzování různých destilátů. Ovšem základní předpoklad je to, že se opravdu dobrý degustátor musí sám prezentovat takovými destiláty, které jiní degustátoři hodnotí hodně vysoko. Není nutné vítězit, ale na jeho destiláty musí být vidět. Odmítám názor, že někdo kdo se zúčastňuje soutěže jako degustátor, ale sám se svými vzorky nepresentuje by mohl této problematice rozumět. Teoretiky bych vykázal.

Naposledy jste byl na Horňácku ve Velké, jak to tam vypadalo?

V posledních letech pozoruji dosti stabilní kvalitu destilátů z modrého ovoce, na rozdíl třeba od hruškovic. Ale naprosto výjimečná kvalita destilátů, které jsme se ženou, Vítem Pavkem a Martinem Ňorkem degustovali ve Velké nad Veličkou mi opravdu vyrazila dech. V komisi jsme mohli udělit maximálně 48 bodů. Čtyři vzorky dostaly toto nejvyšší hodnocení a dalších sedm "jen" 47 bodů a teď hledejte mezi nimi dva nejlepší, které postoupí dál. Máme na to se ženou metodu, ale místo dvou nejlepších, naše komise našla čtyři a ty jsme vnutili pořadatelům do hlavní komise, nesprávně označované jako "subkomise". Takže mimořádná spokojenost.

Nebylo by vhodné aby naši zákonodárci zlegalizovali domácí pálení jako je tomu v Rakousku, s určitým počtem litrů?

Myslím, že by v prvním kole úplně stačilo, kdyby se i u nás implementovaly západoevropské zkušenosti. Češi jsou mnohdy papežštější než-li papež a čím víc se budou utahovat šrouby, tím více bude černých pálenic. A to je problém. O co by se tedy měla vláda nebo pověřený orgán starat? Jak tento problém černých pálenic řešit koncepčně. Domnívám se, že řešení není složité. Je třeba vytvořit takové podmínky, aby sami majitelé těchto aparatur (a že je v naší zemi nabízí celá řada firem, bratru za 30 000 Kč) začali přemýšlet o tom, zda-li se jim tato činnost vůbec vyplatí. Nevyplatí se ve chvíli, kdy ceny služeb pěstitelských pálenic a že jich tu máme asi 550, budou podstatně nižší než-li dnes a to bude tehdy až dramaticky poklesne daň z lihu, která je naprosto nesmyslně nastavená, takže naopak podporuje "černé pálení"!

V čem vidíte aféru kolem metylalkoholu, muselo k ní přijít?

Methanolová aféra není nic jiného než kriminální čin hraničící s teroristickým činem, pokud se prokáže, že ti, kteří alkohol pančovali, o jedovatosti methanolu věděli. Primárně se samozřejmě jedná o snahu obohatit se za každou cenu.

Má mít návštěvník strach na koštu pálenek, že se otráví?

Určitě ne. Dost jsem se divil tomu, že loni 18. 9. se uskutečnila soutěž ovocných destilátů na Floře Olomouc, bylo to v době prohibice a přesto do toho pořadatelé šli. Pochopitelně jsme tam se ženou nemohli chybět.

Řeknete nám nějakou pikantní historku na závěr?

Degustátoři mají svůj slovník. Konzumují se kvanta destilátu, která se tak vejdou na kávovou lžičku a přesto slyšíte obraty: "Ta je pěkná, mám ji plnou hubu" Nebo: "To je škoda vylévat" "Kudy teče tudy hladí" "Takovou hovnovici jsem ještě neviděl"

Všiml jsem si, že i vaše žena je zdatnou odbornicí-degustátorkou...

To už je zbytečné, prásknul jsem na ni kde co. Ovšem co je nejblbější je to, že někdy nemůže degustovat, protože musí řídit.

Děkujeme za rozhovor.