Chrudimské noviny Chrudimská "zemědělka" je centrem nejen včelařského výzkumu

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Chrudimská "zemědělka" je centrem nejen včelařského výzkumu

Chrudim - Včelaři z celé České republiky, ale i ze zahraničí byli ze svého klidu vyrušeni zásadní informací, jež podstatně změnila tradiční pohled na chov včel. „Zavinil“ to i jeden z učitelů chrudimské střední zemědělské školy, Roman Linhart.

Pro laika, který nikdy včely nechoval a naposledy o nich slyšel ve školních lavicích, představuje tajemný svět včel fascinující divadlo, jež se stalo námětem mnoha literárních děl i filmů. A nejde jen o pilnou Včelku Máju a roztomile nešikovného Vilíka.

Včelaře samé, často podvědomě mylně vnímáme jako roztržité staříky, kteří ukryti za závoji svých kukel pečují o včely jako o vlastní děti. A těžce nesou, když musejí roky zažitou praxi zděděnou po předcích měnit. Možná právě díky uzavřenosti jejich komunity a velké konzervativnosti mnoha z nich se jen obtížně prosazují moderní technologie chovu včel, založené na poznatcích biologie a ekologie opylovatelů. Tyto postupy bývají nové vlastně v uvozovkách, protože divoká včelstva mnohé z nich praktikují už milióny let. A tím se udržují ve zdraví a dobré kondici. My - lidé, můžeme jediné: Pokorně se od volně žijících včel učit jejich vlastní přírodní moudrosti a tu v našich chovech později využívat.

Chrudimská "zemědělka".  Foto: Chrudimské noviny
 

Právě touto cestou se ubírá včelařský výzkum, provozovaný Dr. Linhartem na půdě Střední školy zemědělské a Vyšší odborné školy v Chrudimi. To za těsné spolupráce s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Konkrétně Katedrou zoologie a antropologie a Katedrou buněčné biologie a genetiky. Motivem tohoto výzkumu je zahraniční poznatek, že určité nemoci napadají jen včely chované člověkem. Volně žijící včelstva jimi ale kupodivu netrpí. To dává tušit že jsme to právě my - lidé, kdo nevědomky svými metodami včelařské práce narušují samoléčebné procesy našich včelstev.

Tento výzkum již nese prokazatelné plody. Na webových stránkách zemědělské školy se můžete sami seznámit s metodikou, která umožňuje nejen radikálně zvýšit mednou produkci, ale také chovat včelstva bez nebezpečí propuknutí moru včelího plodu. Nová koncepce včelaření se již stala pevným základem chovu včel i na některých zahraničních farmách. Doložme si tedy, jak se osvědčila:

Pokud nahlédneme do posledního čísla odborného včelařského časopisu (Včelařství, 6/2012), pak shledáme, že s ní lze dosahovat i průměrných medných výnosů 96 kg medu na včelstvo a rok. To zde potvrzuje nezávislý uživatel na vzorku 150 chovaných včelstev. Jde o zhruba trojnásobek běžného medného výnosu. Na str. 188 téhož čísla časopisu jiný včelař doslova uvádí toto:

„Po čtyřech letech praxe při více než osmdesáti včelstvech všem skeptikům vzkazuji: Vyzkoušejte metodu sami a již po prvním roce budete mezi těmi (včetně mé maličkosti), kdo autorům navrhuje Nobelovu cenu za přínos ve včelařství.“

Klasický český nástavkový úl.  Foto: Chrudimské noviny
 

Není tedy divu, že je Střední škola zemědělská a Vyšší odborná škola Chrudim jedním z důležitých center včelařského výzkumu. Vždyť se zde testují i metody laboratorních chovů včel, různé úlové soustavy, či nové metody boje s nemocemi. A co je nejdůležitější, za dobrovolné účasti některých studentů, kteří mají o problém hlubší zájem. Z nich někteří na dané téma zpracovávají a obhajují své absolventské práce a také pravidelně pokračují ve studiu na zemědělských a přírodovědeckých fakultách. 

Jde o krásný doklad toho, že chrudimská zemědělka rozhodně není ta některými opovrhovaná „hnojárna“, kam chodí studovat slabší studenti. Je naopak centrem pokroku, který v dané oblasti hýbe světem. Vždyť nové výsledky publikované na stránkách této školy v oblasti teorie kladně oponovali i genetici v USA. Z praktických aplikací ze základního výzkumu odvozených už těží i včelaři v zahraničí. Také oni potvrzují jejich přínos.

Je pozitivní vědět, že na místní škole učí skutečné osobnosti, které mají mladým zájemcům o zemědělství co předat. To ale samozřejmě neplatí jen o Dr. Linhartovi. Málokdo například ví, že jiní učitelé zde udržují genofond dnes už nesmírně vzácného a v přírodě vyhubeného koukolu. Že na škole najdete veřejně přístupnou kolekci obřích a zcela ochočených krajt, které si můžete bezpečně pochovat a vyfotit se s nimi. Stejně, jako můžete být svědky jejich humánního krmení mrtvou kořistí. Můžete se projet na koních v rámci jezdeckého kroužku, navštívit již brzy otevřený teraristický kroužek, vytvořit a vypálit si misku v keramické dílně a nebo třeba sledovat proces tvorby druhově pestré květnaté louky, na místě fádního městského trávníku.

Roman Linhart. Foto: Chrudimské noviny

Tato střední škola těsně spolupracuje také s jinými vysokými školami a rozvíjí spolupráci s odbornou veřejností. Včelařský výzkum je proto třeba chápat jen jako jeden z dílčích bodů její velmi pestré činnosti.

Snad se dílo podaří a včely budou díky škole v našem městě čekat veselejší zítřky.

Podrobnější informace o včelařských tématech zájemci najdou na stránkách školy.


Jakub Valenta

Reklama