Chrudimské noviny Chrudimské noviny ve vzduchu aneb Vzhůru do oblak!

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Chrudimské noviny ve vzduchu aneb Vzhůru do oblak!

Chrudim/Slatiňany/Sezemice - Brzké sobotní ráno a já spěchám do zámeckého parku ve Slatiňanech. Každý normální člověk by si v sobotu rád přispal, ale já si naopak rád přivstanu. Čeká mě totiž jedinečný zážitek – let horkovzdušným balonem.

Když vcházím na louku „ke koni,“ balonáři i budoucí prvoletci jsou už na místě. Žlutá dodávka má na vleku naložený proutěný koš a neforemný balík, takže nikdo nemůže být na pochybách, co se tu chystá. 

Nejprve je vypuštěn nafukovací balonek, aby bylo jasné, kam že to dnes vlastně poletíme. Balon se prakticky nedá moc řídit. Ještě tak stoupání a klesání, ale směr určuje příroda se svým prouděním.

Technici Balonklubu připravují vše potřebné.

Balík se vyloží z káry, koš ho následuje po chvilce. Postupně se začínají rozmotávat všechna lanka a řídící provazy, probíhá nakládka plynových bomb.

Už se to formuje.
 

Z balíku se najednou vylíhne červená látka, která postupně, s tím, jak probíhá její roztahování do stran, začíná dostávat tvar budoucího balonu.

Balon získává svůj tvar.
 

Ventilátor je nastartován a začíná plnit látku vzduchem. Textilní obr se pomalu zvedá k letní obloze.

V další fázi už Tomáš Pirner převezme hořáky a co dříve vypadalo jako splasklá bublina, narůstá do známého tvaru horkovzdušného balonu OK 7117.

Hořáky jsou zažehnuty.
 

Prodlevy jsou zbytečné, takže honem nastupovat a už už se odlepujeme od země. Míjíme koruny staletých buků, přeletíme výběh koní Przewalského a Slatiňany i s hřebčínem máme jako na dlani.

Koně se nás nebojí, to takoví psi...
 

Mírný větřík nás unáší směr Chrudim, kterou nakonec jen tak lehce „lízneme“ přes Vlčí horu, nemocnici, obchodní centra a Větrník.

Překvapením pro vzduchoplavce je, kolik bazénů pod sebou vidí.

Modré oči bazénů hledí vzhůru
 

V dálce není možné, i přes lehký opar, přehlédnout vykousnutou louku Skřivánku, které by jistě domky slušely více, než luxusní prostor pro venčení psů.

Stoupáme až do 350 metrů, průměrná rychlost kolem10 kilometrů za hodinu. Hodně záleží na výšce, protože u země to dnes, překvapivě, fouká více. Což nám později znemožní přistání na vyhlédnuté louce u Sezemic.

Blíží se Pardubice, respektive Černá za Bory. Po sebou vidím ráj všech železničních modelářů – koridor vedoucí na Moravu. Vlaky opravdu připomínají dětské hračky.

Největší problém s balonem mají psi. Štěkají a jako správní hlídači upozorňují své pány, že něco není v pořádku. Koním je červená věc na obloze vcelku lhostejná, kravám nestojí ani za zvednutí hlavy.

Kunětická hora už je na dohled a s ní se náš let chýlí ke konci. Tomáš Pirner hledá vhodné místo, kde bychom snadno a bez problémů přistáli. Nejvhodnější je louka, protože zdupané obilí by nikomu radost neudělalo. Klesáme k Sezemicím, ale silné proudění nás donutí se opět lehce vznést. Jinak bychom skončili v zástavbě. Neobsazená stavební parcela se zdá být tím pravým místem.

Tomáš Pirner ve svém živlu.
 

Zkušený vzduchoplavec Pirner zatahá za několik provazů, přidá i ubere plyn do hořáků a po pár skocích sedíme na zemi. Vystupovat nelze, balon by se opět vznesl.

Chvilka čekání na doprovod a už se z koše drápeme ven. Proutěný výrobek brněnské firmy je třeba ještě dostat na valníček, takže opět trocha plynu a přemístění je otázka okamžiku.

Balon se pomalu vypouští a skládá na blízkou louku. Lanka se odpojují. Následuje opačný postup, než byl ten v zámeckém parku ve Slatiňanech.

Balon je třeba důkladně zabalit.
 

To ale zdaleka není všechno. Prvoletce je třeba „pokřtít“. Tomáš Pirner nás tedy vyzve k pokleknutí. Po krátké řeči, v níž seznámí přítomné s historií balonového létání se chopí zapalovače a ve jménu větru, země, ohně a vody „křtí“ všem uděluje nové šlechtické přídomky. Rázem jsou tu dvě hrabata, jedna baronka a jeden markýz (moje maličkost).

Zapalovačem spálí trošku vlasů, zemí posype hlavu a následně lahví sektu zlehka polije. Nadšení vzduchoplavci poté obdrží Křestní listy prvoletce.

Křest prvoletců.
 

Sekt je vypit, nasedáme do auta a vracíme se do Slatiňan plní dojmů a nezapomenutelných zážitků. Nikdo z letců se nebál. Možná je to způsobeno zvláštním pocitem jistoty, který obrovský balon vytváří kombinovaný se zkušeným přístupem balonáře Pirnera.

Rozhodně lze let balonem jen doporučit. Jedná se o zážitek na celý život, který si budete chtít jistě zopakovat.

Další fotografie si můžete prohlédnout v naší galerii DEN V OBRAZECH

Jakub Valenta

Reklama