Chrudim – Helena Coufalová je žena, kterou určitě mnozí znáte. A jestli jste ji nikdy neviděli, je možné, že alespoň slyšeli. Tato temperamentní žena se zajímavými životními příběhy se stará o čistotu a příjemné prostředí veřejných záchodků na náměstí v Chrudimi.

Paní Helena ochotně přikývla ke krátkému rozhovoru, ve kterém nejednou překvapila strhujícím příběhem. Tak třeba takový, ve kterém s úsměvem vzpomíná, jak strastiplně hledala práci.

„Řekla jsem si: Nebyla jsem ještě na jatkách, na pitevně a na hřbitově - tak kam půjdu nejdřív? No jatka už nejsou tam, kde bývala, to je zbytečný a dranžírákem bych si u pásu leda tak rozřezala břicho, pitevna - to počká až jako poslední možnost, vozit mrtvoly, tak se půjdu podívat na hřbitov. Vlezla jsem do kanceláře a ptám se, jestli nepotřebují takhle někoho na něco a prej že ne, že mají plno. Ve dveřích jsem se otočila a povídám: Co takhle řečníka, nepotřebujete? Jéjej paní a vy jste to někdy dělala? Zeptala se mě. Říkám: Ne, ale uváděla jsem country kapely a taky jsem kdysi s kapelou zpívala. Já totiž postrádám absolutně trému, víte... A tak jsem měla v úterý přijít a vyfasovala jsem hned dva pohřby za sebou.”

Se zájmem jsem čekali, jestli paní Helena tuto výzvu opravdu přijala a jak se jí dařilo. Pokračovala: „Začala jsem Wolkerem, pak tak všeobecně o té paní, pak jsem se zamyslela nad smyslem života a smrti a to už řvala první řada a druhá nabírala.”

Zdálo by se, že má práci v kapse, ale když se dozvěděla, že by neměla trvalou pracovní smlouvu a bylo by to jen nárazové, rozhodla se hledat dál. Ten samý den se paní Heleně ale přece jen poštěstilo a práci si našla. Letos je to už třináctý rok, co pečuje o čistotu záchodků a se svou prací je spokojená. „Mně tahle práce vůbec nevadí, protože víte, lidi jsou ve svý podstatě hrozně čistotní. Za těch 13 let, co tu dělám, mi lidi zdělali záchody jen pětkrát.”

Když se však společně zamýšlíme nad běžnými lidmi, které den co den potkává, dodává: „V dnešní době hrozně vládne kult vzhledu. A veškerý hodnoty, který člověk má, lidi šmahem odsunou. Vůbec je neberou na vědomí… hlavně, že vypadá. A tady na těch záchodech to vidím tuplem.” A nám nezbývá, než souhlasit.

Ačkoliv je paní Coufalová původně z Chrudimi, s bývalým manželem se kvůli bytu a práci přestěhovali do Chomutova. „Jsem vyučená mechanička-kompletářka, chtěla jsem si udělat báňskou, hutní, ale podmínkou byl vstup do strany a já jsem si postavila hlavu a řekla jsem, že ne. Čeština, ruština, zeměpis a dějepis - to bylo moje. To mě bavilo, to jsem se ani učit nemusela. Co učitelka řekla, to mi zůstalo v hlavě,” odpovídá na dotaz týkající se studijních úspěchů.

„Pracovala jsem ve válcovně s jeřábem a tam jsem měla dobrý peníze, i trojnásobek toho, co měl tady chlap. Jenže jsem dělala v šestadevadesáti decibelech na tři směny a když jsem najela nad pec, tak mi chytaly vlasy,” vzpomíná na své pracovní začátky v Chomutově, z nějž se zpět do Chrudimi vrátila až po mnoha letech.

Na politiku a stav společnosti se tato sečtělá paní dívá velice skepticky a obává se, že naši zem čeká špatný konec. „Jediný, čeho mi je líto, to je řeč. Česká reč je nenahraditelná, takovou řeč nemá nikdo na světě - tak barvitou! My máme pro jednu věc třeba pět výrazů - kytka, květina, rostlina, bylina… Ale třeba Němci, to jsou chudáci, mají pro tři věci jen jeden výraz, který se liší akorát členem.“

Ke konci rozhovoru se stočila řeč na zdraví a kvalitu potravin. Závěrem paní Helena Coufalová dodává: „Stačí si půjčit knížku od Strunecké - Doba jedová. U třetího dílu si stačí zapamatovat, že když si barvíte vlasy, dostáváte do těla enormní dávku kadmia, u rtěnky je to zase olovo. Ale ten první díl, to by si každá maminka už kvůli dětem měla přečíst.”

Někdy zapomínáme, že i za prostými lidmi se skrývají pozoruhodné životní příběhy. Helena Coufalová je toho důkazem.