Chrudimské noviny Jan Vichr: muž, který vozí do Chrudimi dobrou hudbu

Dnes: 5°C
Zítra: 5°C
Pozítří: 6°C

Jan Vichr: muž, který vozí do Chrudimi dobrou hudbu

Chrudim - Zatím poslední Antidiskotéka Jiřího Černého poukázala na velký zájem chrudimských hudebních nadšenců. Málokdo z nich ale ví, že za pořádáním se skromně skrývá ještě jeden nadšenec. Do Chrudimě přivedl tyto pořady Jan Vichr.


Chrudimské noviny se ho proto zeptaly, kde se vzal nápad pozvat hudebního kritika pana Černého k nám do Chrudimě.


Jan Vichr, dramaturg chrudimských pořadů Jiřího Černého.  Foto: Chrudimské noviny


Myslela jsem si, že za vším musí být nějaká agentura, ale jestli se nepletu, vy nepracujete v tomto oboru?


Ne, ne, jsem zaměstnán ve státní správě, tuto aktivitu mám jako svého koníčka, vyplývajícího ze zájmu o kulturní dění. Maturoval jsem v r. 1968. Intenzivně jsem prožíval ta krásná 60. léta, která se samozřejmě odrazila i v literatuře, hudbě nebo ve společenských událostech. A to mě drží dodnes.


Jak Vás to tedy napadlo?


O večerech v Divadelní kavárně jsem uvažoval již delší dobu. Žiju v Chrudimi zhruba deset let, pořad tohoto druhu mi zde citelně chyběl. Znám se s panem Černým poměrně dlouho. Někdy od 70. let, kdy jsem na jeho pořady chodil v Praze, a tak jsem toho využil.


Jiří Černý už tenkrát dělal Antidiskotéky?


Ano, dokonce mi (pro něj úplně cizímu člověku) přinesl na jednu z nich na kazetě nahranou desku, která díky tehdejší cenzuře nevyšla. No a pak jsme se občas různě potkávali, a mám pocit, že i rádi. Známosti jsem využil i v Pardubicích, ve volném čase jsem byl činný v místním filmovém klubu jako lektor.


V roce 1989 se mi podařilo zajistit účast pana Černého při promítání filmu „Newport Folk Festival“ z roku 1967, kde vystupovaly přední hvězdy folkového a bluesového nebe. On citlivě vstupoval do promítání s poznámkami k jednotlivým účinkujícím. Bylo to nezvyklé, velice zajímavé.


Na besedě po filmu naprosto otevřeně hovořil o svých názorech na tehdejší situaci a o své činnosti kolem roku 1968 i po něm. Dodnes se divím (a nejen já), že nás tehdy nezavřeli.


Vzpomínáte na práci při filmovém klubu?


Na dobu působení v Pardubickém filmovém klubu vzpomínám moc rád. Filmové kluby byly tenkrát ostrůvky svobodných výměn názorů; podařilo se nám v rámci filmových představení uspořádat besedy s osobnostmi, které jinak měly přístup na veřejnost v různé míře ztíženou, jako například režisér Jiří Krejčík, výtvarník Theodor Pištěk, režisér animovaných filmů Gene Deitch se svou ženou, režisér Fero Fenič a další.


A jedna zajímavost - v roce 1988 měli v Pardubicích světovou premiéru Ropáci Jana Svěráka, tehdejšího studenta režie na FAMU, za jeho osobní účasti. Ale tenkrát se o tom moc nesmělo mluvit. Ani ne tak z politických důvodů (i když Ropáci soudruhům moc nevoněli), ale hlavně proto, že film byl nominován na studentského Oskara do Ameriky.


Jedna z podmínek byla, že před  tím nesmí být uveden nikde jinde. A Honza Svěrák si chtěl ověřit reakce mimopražského publika. Ropáci tenkrát toho studentského Oskara získali.


Jiří Černý.  Foto: Chrudimské noviny

Ale zpět k Jiřímu Černému ...


Nezapomenutelným zážitkem bylo pozdější střetnutí 18. 11. 1989 v sále Dopravních podniků v Praze na setkání členů Jonáš klubu, které pan Černý moderoval. Vzhledem ke známým sametovým událostem se večer změnil v manifestaci. Přímí účastníci předchozího večera popisovali své zážitky z Národní třídy.


Ta zjitřená atmosféra byla neskutečná. Pan Černý mi pak říkal, že kdyby večer proběhl, tak, jak byl původně naplánovaný, měl na podium vystoupit Václav Havel. Ale takhle musel být jinde…


Jiří Černý citlivě komentuje nejen hudbu, ale i dobu hodnotí velice srozumitelně.


To máte pravdu, obdivuji na něm, že nejen perfektně rozumí tomu, o čem vypráví, ale že dokáže hudbu zasadit do společenského kontextu. Asi není příliš známé, že má hluboké znalosti též o vážné hudbě (v Chrudimi měl minulý rok krásný pořad o Emě Destinnové).


Navíc velkou část osobností, o kterých vypráví, osobně zná, což využívá nikoli k tomu, aby se nějakým způsobem chlubil, ale k tomu, aby posluchači dotyčného ještě více přiblížil. Své názory i v době, kdy naprostá většina z nás potupně mlčela, dokázal zastávat otevřeně.


Redaktorka Chrudimských novin Věra Nevečeřalová a Jan Vichr.  Foto: Chrudimské noviny

A kdy jste se rozhodl zkusit nabídnout Jiřímu Černému Chrudim?


Po revoluci bylo času na setkávání méně, ten revoluční kvas nás nějak pohltil. Občas jsem zajel na jeho Antidiskotéky, až mě napadlo (a dnes si vyčítám, že pozdě), že by mohl pan Černý přijet i do Chrudimi.

Po úžasném druhém koncertu Leonarda Cohena v Praze v srpnu v roce 2009, který jsem měl to štěstí vidět stejně jako on, jsem se s ním spojil. Zeptal jsem se ho, zda by se nechtěl o své zážitky z koncertu s námi podělit. On rád souhlasil, a tak započala naše trvalejší spolupráce.


Našel jste v našem městě vhodného pořadatele?


Nejdříve jsem přemýšlel o vhodném místě. Když padla volba na divadelní kavárnu, bylo jasné, že pořadatelem musí být Chrudimská beseda; chtěl bych jí touto cestou poděkovat za ochotu i vstřícné jednání.


Já tedy navrhnu panu Černému témata, Chrudimská beseda sdělí volné termíny, a někdy kolem září to dáváme dohromady na příští rok. Mohu s potěšením říci, že ačkoli Jiří Černý další nabídky na pořádání antidiskoték především z časových důvodů odmítá, s Chrudimí počítá i do budoucna.  


Myslím, že hlavně poslední kavárna ukázala, jaký je velký zájem o Antidiskotéky, co plánujete na podzimní setkávání?


Dohodli jsme se na čtyřech vystoupeních v roce, což je, myslím, tak akorát. Rád bych samozřejmě častěji, Jiří Černý toho má opravdu moc.


Letos nás tedy čekají ještě Rolling Stones v září a koncem listopadu v čase předadventním opět Leonard Cohen. Je to reakce na časté žádosti o opakování tohoto pořadu, splácíme tím i určitý dluh těm, kteří se na první pořad nedostali. Bylo jich tenkrát hodně…


Pro příští rok uvažuji o hudebních profilech Boba Dylana nebo Johnnyho Cashe, Elvise Presleyho, Pink Floyd, skupiny Crosby, Stills, Nash & Young, Doors, z našich ETC, Marsyas nebo Spirituál kvintet. Bude problém z toho množství kvalitní muziky vybrat pouze čtyři zástupce. V hlavě nosím ještě jeden nápad, ale musím to ještě domyslet.


Víte, že mi Jiří Černý při rozhovoru řekl, že za poznání příjemného chrudimského publika vděčí právě Vám?


To mě samozřejmě velice těší. Každé setkání s panem Černým je pro každého z nás setkáním se vzácným člověkem, který ovlivnil a ovlivňuje více než dvě generace posluchačů a čtenářů. Člověk s obrovskými znalostmi a přehledem, který si na nic nehraje, je přirozený a skromný.


Jak napsal jeden z jeho přátel ve sborníku k jeho 75. narozeninám: „Chybíš všude tam, kde nejsi. A možná dnes více než tehdy.“  A já jsem moc rád, že alespoň čtyřikráte do roka Jiří Černý v Chrudimi nechybí.    


Děkuji za rozhovor. 


 


                                                                                            

Věra Nevečeřalová

Reklama