Když píši tyto řádky, na teploměru rtuť ukazuje -14°C, zamrzlá řeka pod okny vytváří nové životní podmínky pro hejno divokých kačen, lidé zachumlaní do teplých šál a čepic kráčí na nedělní procházku. Úvahy o příchodu jara se z tohoto pohledu zdají jaksi předčasné.

Rok s rokem se sešel, a že v březnu po svátku svatého Josefa přichází první jarní den a čeká nás další koloběh života, tak to nás určitě nepřekvapuje. Po zimě zas přichází jaro, po něm léto, potom podzim a za rok se opět můžeme těšit na sníh a Vánoce. Tak nějak mi to v lecčems připomíná náš lidský život.

V přírodě s jarem začíná slunce pomalu hřát. Mezi posledními zbytky sněhu prokukuje nová zelená tráva a poslové jara – bledule, sněženky, krokusy, petrklíče a kvetoucí jívy – nabízejí první jarní osvěžení nedočkavým hmyzím strávníkům. Všechno v přírodě se probouzí k životu, ze semen klíčí nové rostliny, ptáci začínají po ránu prozpěvovat nebo se vrací z teplých krajin.

A lesní zvěř se vzpamatovává ze zimního spánku. Předjaří je vlastně příslibem budoucích věcí, časem naděje a skrytého potenciálu. Pučící květy dávají teprve tušit budoucí vzrůst rostlin a později i úrodu. Kolik je v tom naděje a radosti! Přes tyto skutečnosti je na místě nezapomínat na moudrá slova našich předků, kteří ve svém vzkazu upozorňovali, že nejlépe je za hřejícími kamny.

Teprve v pozdním jaře všechno propukne záplavou barev do květů, v živočišné říši se zrodí nová mláďata. Život v přírodě propukne na plno. Také v životě člověka dochází s příchodem jarního slunce k probouzení optimistické nálady a tvořivých sil. Něco nás napadne. Dostaneme na starost nějaký úkol nebo projekt.

V hlavě se nám začnou rýsovat postupy a smělé plány. Všechno je teprve v počátku. Možná máme radost z nového nadšení. Možná nás děsí ta spousta práce před námi. Možná máme občas pocit, jako když tlačíme těžkou káru do kopce. A tak se do toho směle pustíme, aby se myšlenka ztvárnila do viditelného světa.

Ale teprve čas nás prověří a ukáže, co vlastně dokážeme. A právě to nadšení z toho, co se odehrává v přírodě kolem nás, způsobuje, že někdy zapomene na čas a místo. O sobotách a nedělích začnou vrčet sekačky, cirkulárky a křovinořezy. V tu ránu je po idylce, která na nás dýchala z předešlého textu.

A tak pokusme se v těchto okamžicích přidržet křesťanských zvyklostí a nechme neděli klidu a prožívání radosti z příchodu jara. A pokud nám to vydrží po celý rok, tak opravdu nepotřebujeme vyhlášky omezující provoz hlučných zařízení o nedělích a svátcích. Mějme tuto normu přirozeně v sobě. Vítej, jaro, mezi nás!

Petr Řezníček, starosta města Chrudim