Chrudimské noviny Kdo stojí za rozkvětem na Rabštejnku a čím vším návštěvníky potěší?

Dnes: 1°C
Zítra: 1°C
Pozítří: 1°C

Kdo stojí za rozkvětem na Rabštejnku a čím vším návštěvníky potěší?

Rabštejnská Lhota  Zříceniny středověkých hradů vyvolávají u návštěvníků zcela oprávněně zvláštní emocionální kouzlo. Na každém kousku kamene je zaznamenán nějakým způsobem zub času. Estetické kvality zdůrazňuje symbióza s okolní přírodou.  Při zásahu do takových památek je potřeba brát v úvahu zachování obojího. Moderní památková péče 20. a 21. století by měla správně dbát na to, aby patina zůstala zachována. Obnova zřícenin opravdu není nic lehkého, je třeba přemýšlet nad každým krokem a přidaným materiálem. A tohoto nesnadného kroku se zhostil roku 2021 z vlastní iniciativy zájmový spolek Valesco, spolu s množstvím nadšených brigádníků, dětí, mužů, i žen. Rabštejnek koupili od Lesů České republiky v roce 2013 tři kamarádi, Vít Novák, Aleš Sýkora a Miroslav Gregor. Na hradní zřícenině jsme měli možnost na chvíli utrhnout z práce a vyzpovídat Víťu Nováka, než ho zase zavolali o pomoc na střechu. Do obnovy se zapojila široká veřejnost.

Historie hradu Rabštejnek se začala psát ve 14. století. Původní jeho dispozice byla buď bloková, nebo donjonová a hrad v 16. století zpustl. Na začátku 19. století vznikla romantická přístavba a od roku 1958 je zřícenina pod památkovou ochranou. Šindelová sedlová střecha byla nad dvěma místnostmi prokazatelně ještě roku 1964. V roce 1976 zaznamenávají památkáři bez místního ohledání, že jim bylo telefonicky sděleno, že z hradu zmizelo novorománské kamenné ostění i střechy a zbyla jenom zřícenina.

Zdroj: NPÚ

 

Jak se stane, že se tři kamarádi domluví a koupí si zříceninu?

Vlastně nevím.  Všichni tři jsme byli trampové. Teď už jsme majitelé jen dva, já a Aleš Sýkora. Ten tu dnes bohužel nemůže být, protože má horečku. Myslím si, že asi k tomu musí mít člověk vztah od mala. Tím, že jsme tady od malička běhali a hráli si tu na tom hradě, tak samozřejmě to člověk sleduje a vnímá, jak ten hrad chátrá, jak zaniká. Jak se na něm hospodaří, a jak se to tu spíš neudržuje než udržuje. Ten stav v tom roce 2014, když jsme to kupovali, byl tak zoufalý, že nebyl vůbec vidět. Vše bylo zarostlé bezem, lískou a dalším neřádem. Ta údržba probíhá pořád, tráva se seká, aby to tady kapičku vypadalo, když je to ta nemovitá kulturní památka, aby to taky svědčilo o tom, jak si toho člověk váží.

(Do našeho rozhovoru vstupuje žena na procházce s psíkem a říká, jak to tady vzkvétá a že je to krása a ptá se, jestli může nakouknout dovnitř.)

 

Byla to náhoda, že jste objevili ten inzerát od Lesů České republiky, nebo vás na to někdo upozornil?

My jsme vlastně v tom jednání s těmi památkáři byli hrozně dlouho a skoro si myslím, že jsme ten prodej vyprovokovali. Ikdyž asi politicky to místy bylo trošku jinak, protože se u toho angažoval jeden poslanec, který ten hrad chtěl koupit. Pak bylo výběrové řízení a my jsme v té dražbě obálkovou metodou dali víc než on. Takže nemáme černé svědomí. Sedmdesát tisíc byla vyvolávací cena a my jsme dali necelý dvojnásobek. Finančně nám pomáhá Rabštejnská Lhota, Pardubický kraj i Ministerstvo kultury.

Každý rok se snažíme kus hradu zakonzervovat, zajistit. Začínali jsme dole pod kaštanem, kde hrozilo zřícení celého nároží hradu a postupovali jsme pak tady tím střepem, na věži dva roky, a zase jsme se před třemi lety vrátili na ten hradní palác, který teď už asi dotáhneme do konce. V roce 1965 byla na hradě ještě střecha.


Pozorujete nějaké změny v návštěvnosti?

Samozřejmě se tu návštěvnost zvedla, když jsme začínali, tak to sem za sobotu nepřišel vůbec nikdo. Dokonce tudy jednou v zimě šli dva turisté a když se vraceli stejnou cestou za dvě hodiny zpátky, tak se mě ptali, jestli jsem místní, že hledají hrad Rabštejnek a že ho nemůžou najít.

Loni v té kovidové době tady bylo 50, 60 lidí najednou. Ne, že za den. Takže to byly tři party, které seděly nahoře, pozorovaly nás, jak zdíme, jedna parta tady u ohniště, další parta tady. Lidi nemohli nikam chodit, tak si hledali nějaká místa, která by mohli navštívit.

Chovají se všichni návštěvníci, jak by měli?

Samozřejmě je to nemovitá kulturní památka, tak se ji snažíme chránit. Za léto tu lidi založili pět ohnišť. Vždycky jsme je zlikvidovali, uklidili a objevily se zase znova. Takže jsme tu postavili posezení, udělali ohniště, a tím pádem už se nám to neděje.

Dá se na Rabštejnku přenocovat?

Na to je určená tahle stavbička, kde sedíme, kterou jsme tady vybudovali. Protože lidi, když někam přijdou, chtějí si i odpočinout a posedět si. Máme tady čtyři místa k posezení, aby neřekli, že to prošli, ale ani tady nebylo kde si odpočinout. Nahoře máme i možnost nouzového přenocování, když je potřeba. Takže takhle nějak jsme tu opravu pojali.

Spali jsme nahoře se syny a říkali mi, že to má moc nízký strop, protože se pořád bouchali do hlavy. A pak sem přišla nějaká slečna, a ta říkala, že jsme to postavili dobře, protože zažila jiná nouzová nocoviště a tam se jim nastěhovali do toho bezdomovci.

Bude Rabštejnek vždy přístupný veřejnosti?

Auerspergové, respektive hajný, který to tady spravoval, to vždy lidem na neděli odemknul, když tu nebyla šlechta, samozřejmě, a výletníci z Chrudimi sem chodili a ten hrad byl odemčený. My chceme ten režim mít zase znova stejný, takže jsme vlastně to muzeum, nebo tu hradní místnost, která tam vevnitř vznikne, tak ji vždycky ráno v sobotu odemkli, večer zamkli, v neděli odemkli, večer zamkli. A přes týden budou klíče na obecním úřadě nebo pokud by chtěl někdo k tomu nějaké povídání, tak samozřejmě můžeme tady k tomu něco říct.

Plánujete tu lesní občerstvovnu, nebo zavést vstupné?

My máme kasičku, aby nám lidé, kteří chtějí, mohli přispět na opravu a údržbu hradu. Je to sice zanedbatelná částka toho, co to všechno stojí, nicméně každá koruna je dobrá. Vstupné tu vybírat nijak nelze. Ale máme od hygieny dovoleno v té stavbě, která tu bude, prodej balených potravin. To znamená, že pokud by to bylo otevřené, představujeme si, že bychom tam dali třeba basu piv, basu limonád, nějaké tatranky, nechali tam nějaké pohledy a kdo chce, ať hodí danou sumu do kasičky. Jsme v celorepublikovém sdružení Zachraňme hrady. A kamarádi na Lukově dříve třeba měli bufet, který teď nemohli provozovat a tohle fungovalo. Prý se jim nestalo, že by tam ty peníze chyběly, nebo že by měli manko. Je to taková zvláštní důvěra. Ale je pravda, že je to ve vyšších nadmořských výškách a nehrozí, že by se tam mohl někdo nastěhovat, těžko říct, jestli to tady bude fungovat stejně, ale my věříme, že ano.

 

 

 

 


Petra Vintrlíková

Reklama