Chrudim - Státní okresní archiv, sídlící ve Filištínské ulici, je budovou, která v nejednom obyvateli města budí respekt a pocit něčeho tajuplného či záhadného. Shromažďují se tu vzpomínky, staré zaprášené spisy i dávná tajemství. Jak se ale žije člověku, který celý tento kolos nese na svých bedrech? Jaký je vlastně ředitel Státního okresního archivu v Chrudimi Ivo Šulc?

Drobného brýlatého člověka s fotoaparátem zná snad každý návštěvník kulturních akcí v Chrudimi. Moc toho sice nenamluví, zato pilně fotí a filmuje. O to zajímavější jsou pak okamžiky, když začne mluvit, nebo ze svých fotek a filmů sestaví knihy nebo přednášky. Přesně takový je Ivo Šulc.

Ivo Šulc ve své pracovně.  Foto: Chrudimské noviny

Jak se člověk dostane k práci v archivu?

Nevím, jak ostatní, ale moje cesta byla docela přímá. Už od dětství mne fascinovala historie a miloval jsem dějepis. V osmé třídě na základní škole jsem přesně věděl, že chci pracovat v prostředí starých spisů a archiválií. Po gymnáziu jsem pak studoval český jazyk a historii v Olomouci a po ukončení těchto mých studií shodou okolností vzniklo místo v okresním archivu, na něž jsem byl k 15. srpnu 1994 přijat. Od ledna 1999 působím ve funkci ředitele.

Takže pocházíte z Chrudimě?

Kdepak, jsem typická „náplava.“ :-) Narodil jsem se v Ústí nad Labem, ale od druhé třídy žiji zde, v Chrudimi.

Je tedy asi zbytečné ptát se, jak jste se svou prací spokojen?

Opravdu patřím mezi ty šťastlivce, dá-li se to tak říci, kterým je práce zároveň i koníčkem. Skutečně mne moc baví.

Žije se vám v našem městě dobře?

Ano, žije. Myslím, že Chrudim není město, které by bylo nějak výrazněji poznamenáno negativními jevy, které naši společnost tak často provázejí.

Ivo Šulc na vernisáži výstavy Chrudimských patriotů o záměru výstavby obchvatu města ve vestibulu Divadla Karla Pippicha.  Foto: Chrudimské noviny

Dává vám vaše práce nadhled nad vším tím naším hemžením?

To opravdu dává, protože mám tu čest dotýkat se dějin a mimo jiné psát městskou kroniku, dobře při tom vidím, že se lidé za ta dlouhá staletí nemění. Trápí nás podobné problémy a řešíme stejné starosti jako naši předkové před stovkami let. Opravdu se mění jen kulisy, hra v divadle zůstává však stejná, mohu-li to tak říci.

To je zajímavý poznatek, mnozí politici by vám ho jistě záviděli.

To nevím. Lidé nejsou obecně z historie příliš poučitelní.

Preferujete vy sám nějakou konkrétní historickou etapu?

Jsem „novověkář“, takže mám zálibu v druhé polovině 19. století a také v soudobých dějinách. Rád se ale dívám na věci komplexně.

Ivo Šulc a hasič? Kdepak...  Foto: Chrudimské noviny

Takže vaše oblíbená historická postava se bude nejspíš rekrutovat z osobností žijících v nedávno minulé době...

Ano. Oblíbil jsem si Jaroslava Peška, který působil jako ředitel chrudimských městských úřadů a zemřel relativně nedávno - v 60. letech minulého století. Máme v archivu několik jeho deníků, poznámek, které si dlouhá léta vedl. Jednalo se o mimořádnou osobnost s obrovským rozhledem jak v kultuře, tak v umění či politice. Jeho osobní komentáře k některým historickým událostem jsou opravdu jedinečné. Přitom si ale dokázal udržet zdravý odstup, což se dnes už moc nevidí. Některé z jeho poznámek však zatím nelze zveřejnit, protože se stále týkají ještě žijících lidí. Setkání s Peškem by mě určitě nesmírně potěšilo a obohatilo.

A jaké je vaše přání do budoucna?

Možná to bude znít jako klišé, ale opravdu bych si přál zdraví, mír, slušnost ve vztazích mezi lidmi a žádné katastrofální změny. Obávám se totiž, že naše civilizace je velmi zranitelná. Obecně jsem ale spokojený člověk, který dělá práci, kterou vždycky dělat chtěl.

Děkuji za rozhovor.