Chrudim - Miloš Lička úspěšně podnikal v Chrudimi naplno přes dvacet let - nejprve se společníkem, později sám, než se u něho dostavily první zdravotní problémy a vzápětí i ztráta motivace pokračovat v zaběhnutém životním stylu. Rozhodl se už dál neprovozovat svoje obchody s nábytkem a předal je své manželce.

„Zjistil jsem najednou, že čím více peněz vydělám, tím více jich musím investovat. Bylo to jako házet je do mlýnku - nekonečné a vyčerpávající,“ popisuje svoje pocity, kterého nakonec přiměly pověsit podnikání v Chrudimi na hřebík a odstěhovat se z Novoměstské ulice do obce Obořice u Nasavrk, kde prý našel potřebný klid. „Řekl jsem si, proč mám být od rána do večera v neustálém vypětí sil, a že když uberu v práci, uberu i ve výdajích a začnu vydělávat jen tolik, kolik potřebuji k životu. Čím více se totiž začnete obklopovat drahými věcmi, tím více vás to nutí pracovat, takže si jich ani neužijete. Každá činnost přitom na sebe něco nabaluje včetně starostí a stresu, až se z toho vyvine nebezpečná spirála, s kterou si neumí současná medicína až na výjimky poradit. Je to pokaždé něco za něco,“ pokračuje Miloš Lička v popisu svých zkušeností. Nejvíce s ním prý otřásla smrt jeho kamaráda, také chrudimského podnikatele, který zemřel náhle po mozkové mrtvici, přestože mu bylo jako jemu jen něco málo přes padesát let a staral se o chod hned několika firem a nemovitostí. Podle Ličky to byl následek vyčerpaní.

A jak se ona vyčerpanost projevila u vás?

Nejprve zcela nenápadně bolestí v zádech, potom mi otupěla noha a záhy se dostavila psychická vyčerpanost. Trvalo pak poměrně dlouho, než lékaři přišli na skutečnou příčinu toho, co bylo spouštěčem těchto problémů. Byl to dlouhotrvající stres. Mezitím jsem už ale začal vážně přemýšlet o tom, že s podnikáním nadobro skončím a předám naše obchody manželce. Dnes už jí jen pomáhám, vyhýbám se napětí a „jedu“ pracovně v daleko volnějším tempu. Je totiž daleko lepší užívat si méně peněz delší dobu, než hodně peněz krátkou dobu. Jde o to více si užívat života, rodiny, přírody a volného času.

Kdy u vás nastalo zlepšení?

Nejvíce mi pomohla a stále ještě pomáhá fyzická práce v lese, který mám hned za domem. Dříve u mne totiž převládala více psychická než fyzická vyčerpanost, ale tahle nerovnováha se teď vyrovnala a je mi dobře, protože jsem si vyčistil hlavu. Doba je hektická a uspěchaná, ale v lese je klid a pohoda. A navíc kolem sebe vidím, že stejně začíná smýšlet stále více lidí, kteří žijí pod tlakem doby. Spousta z nich uhání autem po frekventované trase z Chrudimi na Žďár nad Sázavou, ale když v Nasavrkách odbočí vlevo a zabloudí k nám, připadají si hned jako v jiném světě. Říkají, že se najednou ocitli v pohádce.

Co vás vedlo k tomu postavit vedle svého domu pyramidu?

Tenhle nápad mi vnukla jedna moje známá. Jak člověk totiž stárne, začíná více přemýšlet nad tím, kde by se dobíjel a tohle byl jeden ze způsobů, jak se dát fyzicky i psychicky do pořádku. Nejprve jsem si proto pozval vyhlášeného proutkaře, aby našel nejvhodnější místo pro usazení pyramidy - to kvůli tomu, aby její energii nerušily geopatogenní zóny. Nakonec pro ni vybral místo v blízkosti lesa, kterému dominuje velký dub a tvoří ho převážně listnaté stromy. Celodřevěnou pyramidu jsem navíc stavěl přesně podle plánů Cheopsovy pyramidy včetně zachování shodných úhlů, což jí dodává úplně jiné klima, které je znát hned, jakmile do ní vstoupíte.

Co vše pyramida umožňuje?

Lidé žijí v současnosti ve velkém napětí, tady se ho mohou nejen zbavit, ale i posílit svůj organismus a dobít energii. Vždy večer do ní tak na hodinku a půl zajdu, zadívám se do hvězd a pěkně si přitom odpočinu. Dá se tu meditovat, léčit nejrůznější zdravotní neduhy od kožních problémů přes žaludeční a trávicí potíže až po hojení úrazů. Kdo bude chtět, může si to k nám přijet vyzkoušet, dokonce se u nás i ubytovat.

Děkuji za rozhovor.