Chrudimské noviny Poetické Pohlazení Vlastimila Douchy

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Poetické Pohlazení Vlastimila Douchy

Chrudim - Většina obyvatel města zná Vlastimila Douchu jako letitého pracovníka pojišťovny, soudního znalce, vášnivého cyklistu a milovníka turistiky. Málokdo však o něm tuší, že má i literární nadání a že vydává v těchto dnech u vydavatelství Akcent svoji prvotinu, kterou je sbírka básní poeticky nazvaná Pohlazení aneb Jak se rodí básnička. A nutno dodat, že je velmi povedená.

Celou sbírkou se přitom prolínají autorova ohlédnutí za jeho dosavadním životem a momenty, kdy jej políbila múza a inspirovala k napsání jednotlivých básní. Vlastimil Doucha se v nich vedle všedních postřehů nevyhýbá ani niterným pohnutkám a neváhá se přiznat též k lásce, kterou častokrát v životě zahořel, ať už k ženám, přírodě nebo vlastní rodině. Také samotný název Pohlazení aneb Jak se rodí básnička dává tušit, že jde veskrze o poezii křehkou, která je vzdálena lidovým rýmovačkám či úderným sloganům v duchu současné povrchní doby. Jde o pohlazení na duši, v které se čtení jednotlivých řádků promění. A o to nejspíš autorovi šlo, zacílit slovem do nitra jemných duší, s nimiž se mnohdy na ulicích míjíme, a přitom o sobě ani častokrát netušíme, že sdílíme společné hodnoty. Však posuďte sami alespoň na základě jednoho malého střípku z celkové mozaiky básnické sbírky:

LETNÍ KRÁSKA

Zlatovlásko, letní krásko!
Oči jak dvě studánky
na rtech z nebe červánky
s leskem z ranní rosy.

Zlaté vlasy s lesní vůní
krásná jako leknín v tůni
zlatovlásko, letní krásko
o lásku tě prosím.

Co říkáte? Za sebe říkám, že mě Vlasta touhle sbírkou příjemně překvapil. Známe se už takřka třicet let a přiznám se bez mučení, že jsem vůbec netušil, jak krásný svět uvnitř sebe prožívá. Když k tomu ještě připočtu něžné ilustrace Věry Kvapilové-Nevečeřalové, kterou nejspíš znáte z Chrudimských novin, kde má na starosti kulturní rubriku, pak nemohlo jít v tomto případě o lepší spojení, které mají na svědomí dva rodilí Chrudimáci.

Vlastimil Doucha se svou knižní prvotinou. Vedle toho je i autorem zdařilého leporela pro děti s ilustracemi Jaroslava Košvance, pro které zatím hledá vhodného vydavatele.  Foto: Chrudimské noviny

Vlastíku, mohl bys nám prozradit, jak jsi v sobě objevil schopnost psát básničky, tedy ten dar, o němž se ve své knížce zmiňuješ?
Přišlo to naprosto spontánně nějaký čas po rozchodu se svou první velkou láskou, kdy jsem napsal svoji první básničku, respektive baladu, kterou jsem tehdy nazval Zklamání. Ostatně, zmiňuji se o tom v knížce, myslím, dost podrobně.

Kdy přišly na svět další básně?
Druhou básničku jsem napsal asi po dvou letech a potom mě už múzy začaly navštěvovat častěji :-). Píšu vlastně od svých dvaceti let až do současnosti.

Jak se vlastně rodí básnička?
Konkrétně se to popsat nedá. Přichází to obvykle jako blesk z čistého nebe. Odkudsi přijde nějaký impuls, podnět, jakási inspirace například na základě nějakého neobvyklého vjemu či prožitku, která se samozřejmě nedá dopředu naplánovat. Napsání básničky nelze stanovit ani jako nějaký konkrétní úkol, jako třeba, že zítra vymaluji byt nebo vyměním u svého kola pláště.. To prostě nejde. U každé básničky o tom píšu, takže čtenáři se vše dozvědí. Přízeň múz si nelze objednat :-).

Co tvé prvotině říkala tvoje manželka Věra? Věděla, že připravuješ její vydání?
Mám za to, že něco tušila. Často jsem totiž seděl u počítače, na stole měl rozložené desky s rukopisem, který jsem neschovával a opravoval v něm chyby. Dvakrát jsem potom jel za svým nakladatelem, což jsem jí samozřejmě neřekl, ale jelikož to bylo před Vánocemi, tak jsem se vymlouval na to, že sháním dárky. Lhát ale moc neumím, takže ji nejspíš napadlo, že se chystám vydat knížku.

Ty jsi vlastně vydání své první knížky dost utajoval, někdo o tom ale přeci jen musel vědět? Komu jsi tak důvěřoval?
Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl udělat takový menší průzkum prodejnosti knížky, abych věděl, na čem jsem, a zda se do vydání knížky vůbec pustit, poprosil jsem o přečtení rukopisu jednu dobrou známou, o které jsem věděl, že je na podobné duchovní úrovni a že by se jí básničky s povídáním o jejich zrodu mohly líbit. Potom jsem ještě poslal úvod knížky pár známým s několika vybranými básněmi a poprosil je o jakousi kritiku. Celkem to bylo asi šest lidí, z toho dva muži.

A jak ten průzkum dopadl?

Myslím, že velmi dobře. Všem se básničky i povídání líbilo a o knížku projevili velký zájem.

Ve své knížce odhaluješ až příliš svoje nitro a svoji velmi citlivou duši. Nevadí ti, že se na tebe teď bude hodně lidí, kteří o tvém psaní dosud nevěděli, dívat úplně jinak?
Na tuhle otázku odpovím velmi stručně také otázkou. Když se například významní lidé politického či uměleckého života přiznávají veřejně a bez jakéhokoli ostychu k homosexualitě, proč bych se já měl stydět za svojí naprosto normální heterosexuální orientaci a kladný vztah k ženám, které se mi jako každému normálnímu chlapovi líbí a které mě inspirují k psaní básniček?

Tví nejbližší o tobě vědí, že jsi snílek a zanícený romantik. Jak se žije takovému člověku v dnešním materialisticky pojatém světě?
Není to žádná sláva, ale nestěžuji si. Mnoho lidí je na tom mnohem hůř, neboť nevěří, že bude líp. Jsem mezi lidmi denně a znám jejich názory. Mnozí jsou doslova zdecimovaní vývojem lidské společnosti zaměřené převážně na hmotné statky, peníze, slávu a moc, tedy na atributy, které se naprosto neslučují s těmi duchovními.

ZRANĚNÁ DUŠE

Zranili jste moji duši
vy rytíři doby unylé
na brány srdce divoce buší
od krve drátěné košile.

Zranili jste moji duši
na pospas stvůrám ji hodili
prostříleli jste ji šípy z kuší
škorněmi po ní chodili.

Zranili jste moji duši
z těla krutě ji vyrvali ven
rytíři temnot slepí a hluší
co nocí se toulají, neznají den.

Zranili jste moji duši
vy rytíři doby unylé
já dobře vím co se teď podle vás sluší
kameny zakrýt ji v mohyle.

Říkal jsi, že tvá knížka je spíše čtení pro ženy. Myslíš, že muži na poezii moc nejsou?
Tak to jsem si opravdu myslel, ale dnes už vím, že tomu tak není, a reakcí mužů, které jsem autorskými výtisky obdaroval, nebo jsem jim zaslal elektronickou cestou alespoň ukázku z knížky, jsem byl skutečně velmi překvapen. Samozřejmě mile.

Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že by se dala číst tvoje kniha třeba na nějakém sezení za doprovodu příjemné poetické hudby?
Samozřejmě, že ano, a nebudu skrývat, že by mě to velmi potěšilo. Příjemný hlas, podmalovaný krásnou hudbou totiž smysl každé pěkné básničky zvýrazní a dopomůže tak k jejímu bezprostřednímu vjemu a prožití. Kolikrát jsem si představoval, jak moje vybrané básně recituje za hudebního doprovodu jeden z nejpovolanějších recitátorů - Radovan Lukavský, a naprosto zřetelně slyšel jeho příjemný hlas. Když jsem pak zavřel oči a představoval si pana Lukavského, jak recituje třeba básničku Šumavské vyznání, tak jsem viděl naprosto živě nádherné záběry odlehlých koutů Šumavy, kterou mám z duše moc rád. Bylo to něco úžasného.

Sbírku básniček doprovodila ilustracemi redaktorka Chrudimských novin Věra Kvapilová-Nevečeřalová.  Foto: Chrudimské noviny

Bude tvoje knížka k dostání v knihkupectvích?
Ve smluvních knihkupectvích vydavatelství Akcent bude knížka samozřejmě k dostání, ale vzhledem k malému nákladu a počtu zmíněných knihkupectví bude nejspíš problém ji sehnat. Zájemcům o knížku proto doporučuji, aby svého knihkupce požádali o její dodání. A pokud Akcent nebude mít už knížky na skladě, tak věřím, že při opravdovém zájmu o tuto publikaci se vydavatel rozhodne i pro její druhé vydání. Jako autor mám osobně k dispozici celkem sto knížek, ale hodně je jich už zadaných. Samozřejmě, pokud o ni někdo projeví zájem a já budu mít ještě nějaké knížky doma, velmi rád případné zájemce uspokojím.

Vím, že skládáš nejen pěkné básničky, ale také zajímavě píšeš. V anotaci tvé knížky je mimo jiné uvedeno, že se chystáš pustit i do prózy. Můžeš být trochu konkrétnější?
Témat je spousta. Rozhodně víc než času na psaní. Určitě to nebudou žádné vymyšlené romány, i když fantazii bych asi dovedl ke psaní jak se patří využít. Zpočátku bych se ale chtěl zabývat převážně skutečnými příběhy ze života.

PROBUZENÍ

Tam v šedi panelů je ukryta kráska
já znám její okno do pokoje
však nevím čí je, vždyť není moje
mně určitě nepatří její láska.
I když bych neměl nic proti tomu
být třeba jen chvíli za zdí tohoto domu
a dívat se tiše jak převléká se
a utápět zrak svůj v té její kráse.
Alespoň chvíli, jen chviličku malou
než by mi kdosi řekl: "Alou,
alou ty vetřelče cizí."
A vše co je krásné najednou mizí
a v podivnou mlhu rozplývá se.
V šedavý opar se náhle mění
snad to byl sen, jen krásné snění.
Kratičký sen, jak už to bývá
i uprostřed dne se někdy stmívá
když střídá jej dlouhé probuzení.

Vlastíku, ať ti tvoje předsevzetí vydrží a my se budeme moc těšit na tvoje další povedené knížky. Děkuji za rozhovor i za ukázky z tvé poezie.

Roman Zahrádka

Reklama

Obrázek uživatele koala
#1631 koala 25. Leden 2014 - 10:57
A kde se dá ta knížka koupit?