Chrudim – Další reportáž, tentokrát z prostředí chrudimského letiště, se u příležitosti úvodního informačního setkání zájemců o získání pilotní licence v sobotu 8. ledna 2022 po školení v učebně a prohlídce hangáru proměnila v nečekaně názornou ukázku.

Volný let větroněm by měl trvat asi čtyři minuty, zní odpověď. „Pokud se nestane něco mimořádného,“ doplnil těsně před startem jakoby mimochodem Josef Ročák. „Bude to poměrně svižný vzlet, když se kouknete před sebe, vidíte, jak se napíná lano,“ byla poslední slova, než jsme se odlepili od země a dostali se do výšky asi 300 metrů vysoko nad Chrudim. Byl to zvláštní, vlastně nepopsatelný zážitek. Už jsem se viděla hlavou dolů, když mi pár desítek vteřin před startem řekli, ať si pořádně zapnu kromě pásů taky kapsy. No, nebylo už úniku, když mě pevně sevřeli kovovými přezkami v kabině větroně s Josefem Ročákem na zadním sedadle. Během půl minuty jsme už plachtili vzduchem vysoko nad zemí. Když navijákař stáhl plyn, letadlo se ve vzduchu zabrzdilo, čumák se sklopil dopředu a následoval propad, jak jsme letěli dolů.

David Línek při školení zájemců o pilotní průkaz.  Foto: Chrudimské noviny

Následoval samozřejmě klouzavý let a byl to úžasný zážitek. Vývrtky se naštěstí nekonaly. Následovala ale ostrá zatáčka, abychom se přesvědčili, že vlečné lano je opravdu vypnuté. „Můžeme udělat pád,“ ozval se ze zadního sedadla Josef Ročák. „Až letadlo zpomalí, tak se změní zvuk, řízení změkne, a takhle to spadne,“ popisoval znalecky pilot manévr, chvíli před tím, než jsme se propadli ještě jednou dolů, ale jen trochu. Slova během úvodního školení ještě v učebně Aeroklubu o tom, že někdy rozdávají místo pilotních průkazů asi spíše poukazy na drogy, byla dost výstižná. Létání je opravdu návykové.

Zažít první sólo je neuvěřitelná euforie

Absolvování prvního letu byl teprve začátek, k dalším významným okamžikům patří pilotování na vlastní pěst, což je prý ještě větší zážitek. A co teprve vézt jiného člověka na palubě než instruktora! I američtí piloti prý nejdříve celý den létají okruhy, než vezou prezidenta. „Pilot s čerstvou kvalifikací může svézt jinou osobu než letového instruktora, až po odlétání určitého množství letových hodin samostatně. Zjednodušeně řečeno, létat je potřeba pořád a udržovat si správné návyky," vysvětlil Josef Ročák, že to není jako s řidičákem na auto, kde nikdo nezjišťuje, kdy jste řídili naposled. U letadla je potřeba mít neustále "nedávnou praxi" a každý let se zapisuje do příslušné dokumentace.

Tomu všemu ale samozřejmě nejdříve předchází teorie, která se vyučuje tři měsíce a tvoří ji kromě přednášek také samostudium. Po absolvování teorie se při praktickém výcviku nejdříve létá ve dvou. Žák sedí na předním sedadle a za ním instruktor. Minimální výcvik pro kluzák je 15 hodin letové doby. Vše určují letové předpisy. „První samostatný let je ohromným skokem v létání. Když letíte poprvé sami v letadle, které sami řídíte, je to úžasný pocit. Nedá se popsat, musíte to zažít. Těšte se na to, je to ohromný okamžik a každý pilot si na své první sólo pamatuje,“ popisoval Adam Línek. Každý aeroklub má svůj vlastní rituál, co následuje po takovém přistání.

Plachtění je především sport

Na chrudimském letišti praktikují navijákové starty i aerovleky. Kromě prokázání zdravotní způsobilosti k létání musíte získat také průkaz radiotelegrafisty. Plachtařský výcvik bezmotorového létání neboli plachtařina se v Chrudimi létá na L 13-Blaník a K-7, který se hodí pro základní výcvik. Průkaz na tento typ letadel vás opravňuje i ke sportovnímu létání. „Máme tady závodníky, kteří létají 300 až 500 kilometrů přelety na dálku, bez motoru, za použití termických proudů,“  sděloval nováčkům Adam Línek. Učebna byla plná zájemců i zvědavců. Plachtění je prý relativně finančně nenáročné a je to dobrý základ pro jakýkoli další typ létání. „Nejlevnější výcvik - na větroně je zároveň časově nejnáročnější. Je to dané množstvím lidí a lidské práce, která s plachtěním souvisí," vysvětlil Josef Ročák. „Je to velmi vhodný typ výcviku pro studenty. Kdo ale propadne létání, nejspíš u jedné kategorie nezůstane."

Poslední disciplínou plachtařského výcviku, podle schválené učební osnovy, jsou „pády a vývrtky“. Po složení teoretické i praktické části pilotní zkoušky dostanete kartičku, že jste držitelem pilotní licence. Není to ale stejné jako mít řidičák, spíše je to prý poukaz na celoživotní vzdělávání. Jedna věc je platnost kartičky a druhá je platnost kvalifikace. Musíte se tomu věnovat pořád. „Když jste držiteli stříbrného C, znamená to, že jste sportovní letci, plachtaři-přeletáři,“ vysvětlil Adam Línek a Josef Ročák k tomu dodal: „Vaším cílem by mělo být létání přeletů na kilometry, závody.“ Dobré výkony začínají od 300 kilometrů. Nejkratší vypsatelná trať je 100 kilometrů. Dnes z ekonomických důvodů většinou závod začíná i končí na letišti vzletu. „Dříve to byly často i cílové lety do zahraničí, třeba do Budapešti, a pak se závodníci tři dny vraceli, protože nebyly mobilní telefony,“ vyprávěl Josef Ročák.

Na vše se připravit nedá

Zajímavou a pravdivou historkou je, že jednou se letadlo nevrátilo dokonce vůbec a pilotovalo se samo. Bylo to v roce 1953, kdy musela posádka vyskákat padákem nad Skutčí, protože se zdálo, že letadlo havaruje. To ale vydrželo v letu zaletět až do Polska, tam se samo obrátit o 180 stupňů a letět až do Šumperka, kde teprve na konci města, po dvou hodinách samostatného letu, havarovalo.

U plachtařiny se cvičí nouzové postupy u selhání vypuštění, kdy třeba praskne lano na navijáku, nebo jsou zablokované vztlakové klapky, u motorových letadel se cvičí i selhání motoru. „Nemůžete ale v žádném případě obsáhnout všechno, co se může stát. Protože stát se může ledasco. Čím to letadlo je složitější, tím je větší šance, že v něm něco fungovat nebude, ale zásadní věci nevysazují často. Nejčastěji motor přestane fungovat, v důsledku nedostatku paliva,“ děsil záměrně nováčky Josef Ročák. „Dva motory nejsou vždy výhoda z hlediska nouzové situace. Těch řešení je u dvoumotorových strojů víc než jedno a některá z nich jsou smrtící.“ 

Chrudim z výšky.  Foto: Chrudimské noviny

Ale pro odlehčení, k hospodským povídačkám mezi zkušenými piloty letadel patří třeba ta o zrádnosti používání funkce autopilota nezkušenými začátečníky, při čemž někteří údajně skončili nad šumavskými lesy jen se svačinou v ruce, protože nedokázali včas převzít velení nad letadlem, nebo ta o nutnosti zpomalit na poloviční rychlost z 300 kilometrů za hodinu při vysouvání podvozku u letadla Sting, což také není pro každého, kdo ještě nemá ovládání letadla pevně zažito, hračka.

Kategorie ultralehkých letadel (ULLa) je nesmírně obsáhlá jak z pohledu pořizovací ceny, tak z pohledu rychlosti a provozních vlastností. Tento typ letadel může být maximálně dvoumístný, létat jen ve dne a pilotní průkaz je omezený národní legislativou. Při letech do zahraničí je proto třeba obezřetnost. Je to ale levná a poměrně jednoduchá možnost létání. 

Chrudim z výšky. Foto: Chrudimské noviny

Jak to žije na chrudimském na letišti?

Absolvováním výcviku na pilota se člověk stává zároveň členem Aeroklubu. Výsadkový prapor a paragáni občas obsadí letiště, což trochu v jarních měsících členům komplikuje výcvik, ale na všem se prý dá domluvit. „Aeroklub je spolek jako každý jiný. Jsme spolek nadšenců. Žijeme tady, spousta z nás tu i vyrostla. Udržujeme celý areál sami, včetně plochy našeho krásného letiště,“ přibližoval pospolitost nováčkům Adam Línek. Než začala doba covid-19, každoročně se jezdilo třeba i na plachtařské soustředění v Žamberku. Mimo to se pořádají i různé menší akce, a když se koná večírek, dá se tu i přespat.

Tradičním zakončením sezóny bývá soutěž Zlatý racek, která zahrnuje přistání na přesnost, zaletět houslový klíč a tak podobně. „Nejlepší je, když přijede deset minut před západem slunce kamarád voják, Leošek, sedne do letadla, skočí tady jeden okruh, trefí se toaleťákem přímo do kříže, přistane přímo na čáru, všechny předběhne a zase odjede,“ vystihl Adam Línek. „I takoví tady jsou a ti mají to letecké nadání od Boha.“