Chrudim - Výstava Jana Knapa, která v současnosti probíhá v chrudimské Galerii Art, je v mnohém výjimečná. Nejde jen o to, že se výtvarník a světoběžník Jan Knap narodil kdysi v Chrudimi. Jeho obrazy působí totiž jako zjevení v době, kdy mnohým umělcům stačí namalovat čáru a inkasují za ni miliony.

Mnohokrát padlo slovo normální. Právě tento výraz asi nejlépe charakterizuje tvorbu Jana Knapa. Přestože je rodilý Chrudimák, nikdy zde vlastně nežil. Prošel za svůj život však mnoho měst a zemí. Nebyla to jen Brazílie či Spojené státy americké, ale i Německo s jeho Akademií výtvarných umění v Düsseldorfu. Po revoluci se však Knap vrátil domů do Čech, kde tvoří, avšak vystavuje nejen u nás, ale po celém světě.

Jan Knap se sice v Chrudimi narodil, nikdy zde ale vlastně nežil. Město se mu však líbí.  Foto: Chrudimské noviny

Poté, co v Americe před lety konvertoval ke katolické víře, stal se z Jana Knapa přesvědčený křesťan. "Byl jsem nějaký čas v zen budhistickém klášteře. Nebylo to však někde ve východní Asii nebo dokonce Tibetu, ale přímo v USA. Tam se provádí zvláštní druhy meditace, kdy vlastně určený čas sedíte v pozici lotosového květu a po zaznění gongu pro změnu musíte chodit. Jsou lidé, kteří to nezvládnou a pomátnou se, pokud ale dokážete ovládnout svoje myšlenky, své vnitřní já, dokážete fantastické věci. Například objevíte myšlenky, které se vám honily hlavou před týdny, měsíci. Tam jsem měl na starosti přikládání do kamen. Vkládal jsem do kotle dlouhá polena a jeden den jsem najednou věděl, že tady moje cesta končí. Že už se nemám kam dál posunout. Sebral jsem se a šel pryč,“ popisuje Jan Knap svoji zkušenost s východním náboženstvím.

„Začal jsem hledat, kam nasměrovat svoje kroky, četl jsem známou knížku Chaloupka strýčka Toma a zkusil najít kostel. První, ten nejstarší, co jsem našel, byl nádherná, dřevěná stavba. Vešel jsem dovnitř a tam bylo několik pingpongových stolů a černoši na nich hráli pinec. Bylo mi jasné, že tohle není to místo, které hledám. Teprve v kostele svatého Jana Nepomuckého jsem narazil na české kněze, kteří mi moc pomohli. Nu, a když jsem poté byl křtěn, za kmotra mi šel jeden italský portýr, z něhož jsme si celou dobu dělali jen legraci. Žádného jiného katolíka jsem totiž neznal,“ usmívá se malíř.

Zleva farář Václav Vacek, Jan Knap a redaktor Chrudimských novin Jakub Valenta při vernisáži Knapových obrazů v Galerii Art.  Foto: Chrudimské noviny

A protože se mu do rukou dostala i literatura, kterou vydávala Česká křesťanská akademie v Římě, přišel samozřejmě do styku i s českými katolíky v Itálii. „Přijeď a zkus to, napsal mi jednou monsignore Karel Vrána, který vedl český seminář pro budoucí kněze v Římě. Do Nepomucena jsem se vydal prozkoumat, zda mě Bůh opravdu nevolá ke kněžství. Zůstal jsem zde dva roky a studoval teologii. Po dvou letech si mě zavolal spirituál semináře, pozdější kardinál Tomáš Špidlík a řekl mi, abych studia zanechal. Trochu mě to překvapilo, protože všechno jsem se snažil dělat na sto procent. A to byla, podle Špidlíka, ta chyba. Nebyla to však žádná tragédie, protože několik dnů před tím mi přišla pozvánka z Německa a já tak mohl odcestovat za Gerhardem Richterem, který představuje pro mnohé moderní umělce mentora. Přesto dnes musím říci, že mě toho moc nenaučil,“ směje se Jan Knap.

Gerhard Richter totiž představuje malířský styl, který je Knapovi cizí. „Před každou prací se snažím modlit, ale ne vždy si vzpomenu. Když mi to poté během malování dojde, rychle se to snažím dohnat. Věřím, že i skrze práci umělce se může do světa dostat něco z krásy, kterou pro nás katolíky symbolizuje samotný Bůh. Nevím, jestli se to přímo týká i mých prací, ale snažím se zachycovat i biblické motivy a především náměty z rodinného života. Protože právě rodina je dnes ohroženým druhem. Snažím se lidem svými obrazy posloužit. Ano, umělec by měl být služebníkem. Nakolik já chápu poselství Spasitele, je důležité nést svůj kříž spolu s ním. A i když často padáme a nemůžeme dál, on je příkladem, že se vstát vždycky dá a pokračovat se musí. Důležité je nemalomyslnět, nepoddávat se smutku, bolesti ze ztráty. Já sám jsem, díky Bohu, o své víře, pro niž jsem se rozhodnul, nikdy nepochyboval. Je to určitě dar. Především v době, která si na zpochybňování prakticky všeho tolik zakládá. Pro člověka je dnes snazší vyměnit partnera stejně jako auto. Mnoho lidí už ani neumí udržovat normální mezilidské vztahy, stále víc a víc osamělých a opuštěných je důkazem odlidštění, které nelze nespojit s odklonem od katolické víry a s ní související morálky,“ vysvětluje Knap.

Knapovy obrazy se vyznačují normalitou a neobvyklou líbezností.  Foto: Chrudimské noviny

Nelze nezmínit ani malířův postoj k současnému papeži. „Papež František je mi opravdu blízký. Bližší než jeho předchůdce, který byl na můj vkus příliš velký introvert a intelektuál. František se naopak snaží hovořit jazykem mladých a přiblížit k těm nejchudším. Myslím, že taková svědectví víry dnešní doba potřebuje. Četl jsem nedávno jeho knihu kázání a byl jsem nadšen. Obecně myslím, že dnes lidé málo čtou a neumí si vybírat. Svého času jsem přečetl i známý román Aloise Jiráska Temno. A to už jsem byl katolíkem. Opravdu netuším, co na něm zrovna katolíci vidí špatného, protože mně přijde jako nádherný příběh o lásce a obětování. Ochota k oběti taky mnoha lidem v dnešní době schází,“ glosuje Jan Knap nad osobou současného římského pontifika.

„Moje současná práce to jsou vlastně úplně poslední otevřené dveře, za nimiž jsem už nic nečekal. Pozorný pozorovatel si může všimnout velkého vlivu, který na moji práci má tvorba čínských malířů. Moc je totiž obdivuji. Dostala se mi do ruky kdysi kniha čínských pohádek plná ilustrací a naprosto mi učarovala. Snažím se tak na svých obrazech kombinovat realistické malířství, které u nás snad skoro vymizelo a něco málo právě z čínské inspirace. A podle toho, že vlastně většina mých obrazů je malovaná na zakázku, se zdá, že lidem se má práce asi líbí. Prý pro ně představuje určitý návrat k normálu. Normální, reálné malbě,“ uzavírá Chrudimák Jan Knap.