Chrudimsko – Chystá se natáčení nového filmu, a to přímo na pietním území Památníku Ležáky, které je vyhlášenou národní kulturní památkou a slouží jako památník odboje proti nacismu. Tvůrci filmu chtějí aktualizovat vzpomínku na statečné obyvatele této vesnice autenticky přímo na místě a připomenout tragédii, která následovala po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha, i jako odplata za ukrývání odbojové skupiny Silver A a radiostanice Libuše. V průběhu natáčení se počítá se zájmem škol o exkurze. Kulisy chtějí tvůrci vystavět přímo na zachovaných základech domů. Film Ležáky uvede dosud neznámé skutečnosti a nejen milovníci historických filmů se mají na co těšit. Oslovili jsme proto produkci a na pár otázek nám odpověděl Miloš Pilař.

Kříž nad NKP Ležáky.  Foto: Chrudimské noviny

V čem bude film jiný než váš předchozí hraný dokumentární film z roku 2010?

U hraného dokumentu Ležáky 42 z roku 2010 jsme vypověděli jen historii, řekněme pro školy, příběh, jak se s největší pravděpodobností stal. Ale narazili jsme při něm na finanční strop a neměli jsme čas věnovat se více pocitům a jednotlivým lidem, co prožívali v tu danou chvíli. A to je ten rozdíl mezi filmem a dokumentem. 

Film vysvětluje nesrovnalosti v odpovědích historiků a pamětníků. Já beru v potaz všechny varianty – a hledám v nich, co se skutečně mohlo stát. Jako když k tomu přistupuje policista. Když vyšetřuje kriminální čin nebo událost, která se stala. Když vezmete jednotlivé důkazy, které jsou ve výpovědích svědků, ať jsou to Němci, nebo lidi, kteří byli okolo, tak najednou přijdete na to, že tam určité nesrovnalosti jsou. A to je to, čemu se film bude věnovat. 

Základy hrobodomů.  Foto: Chrudimské noviny

Část veřejnosti může mít obavy ze zásahu do pietního místa. Jak budete k natáčení přistupovat?

Chtěli bychom, aby k 80. výročí osada znovu ožila. Postaví se mlýn i domy, i když ne úplně všechny. Když tam lidi přijedou, ty domy tam budou stát. To k památníku přitáhne pozornost škol i lidí okolo. Bude to jedinečné v tom, že lidé uvidí, jak ta vesnice vypadala. Už to nebudou hrobodomy. Více méně budeme většinu času natáčet právě tam, protože se to odehrává hlavně ve mlýně a domech okolo, aby ta autenticita údolí a příběhu působila na lidi i na herce a štáb. 

Protože je to pietní místo, muselo se to udělat tak, aby se kulisy nedotýkaly vůbec ničeho. Už je to namalované i schválené. Nebude se dělat žádný zásah do země, nic se nebude měnit. Všechno se staví jenom jako kulisa vedle základů těch domů, které se z větší části zakryjí.

Pohled na muzeum.  Foto: Chrudimské noviny

Budete se věnovat i psychologii těch dětí, nebo je to natočené jen z pohledu dospělých?

Děti tam jsou, samozřejmě. Figurují ale víc starší děti. Bude tam nějaká interakce mezi rodiči a dětmi. Děti ze mlýna ale byly příliš malé, i jednoleté, které sotva mluví a vnímají, co se děje, aby člověk vyvozoval nějaké závěry. Paní Štulíkové, která ještě žije, nebyly ani tři roky. První, co si pamatuje, bylo, až když ji začali zatýkat a stavěli ji ke zdi a to byla asi traumatizace z toho, že ji ti Němci postavili a ona asi dvě hodiny stála a koukala někde do rohu, to si zapamatovala. Ale z mlýna žádné vzpomínky nedokázala říct. Nic si nepamatovala a ty ostatní děti jsou mrtvé. I Marie Hrdá, kterou odvážel ze Skutče motocyklista...

Celkový pohled.  Foto: Chrudimské noviny

Jak moc ve filmu figuruje právě rodina Hrdých nebo Šťulíkových?

Zdeněk Hrdý odešel den před vypálením Ležáků. Dokážu pochopit proč, i ty věci, co se děly okolo něj. Myslím, že je to jedna ze stěžejních postav. Bez Šťulíků bychom nemohli Ležáky natočit. Vždyť mlýn je centrální bod v osadě. Jediný barák, který měl elektřinu. Všechny ostatní domy byly bez proudu, svítili si petrolejkami.

Kdy natáčení začne?

Začít by se mělo filmovat v červnu a točit se bude asi víc jak rok, i v zimě, jsou tam jarní i podzimní scény. Pokud všechno dobře dopadne, tak se premiéra uskuteční v roce 2024. Zrovna tento týden máme jednání s filmovým fondem, jestli nám na to přispěje. Budeme samozřejmě shánět peníze, protože to nebude nic laciného.

Lom.  Foto: Chrudimské noviny

Budete potřebovat kompars?

Budou tam hrát spíš herci. Nejsou tam velké davové scény, vyjma vyklizení Ležáků. Možná budeme točit pietní akt z roku 1945, ale ještě nevíme, jestli se bude filmovat, protože záleží na mnoha okolnostech. V jedné verzi by byla davová scéna, ale klasický kompars tam spíše kvůli scénám vojenského charakteru nebude.

Budete se držet striktně historických faktů, nebo dáte prostor filmové licenci?

Když jsem do toho projektu nastoupil, dal jsem si podmínku, že se nebudeme příliš odchylovat od historie a vymýšlet filmové formulace, abychom vytvořili děj zajímavý. Nepotřebujeme je. Děj okolo Ležáků je natolik zajímavý, že nepotřebujeme vymýšlet nějaké kuriozity.  Víme, co předcházelo, v jakých situacích ti lidé byli, a řešíme, co se jim odehrávalo v mysli. Jde o to, jak ti lidi tu tragédii prožívali. Až si přečtete závěrečné titulky na konci, tak se dozvíte, čím jednotlivé osoby vlastně ve skutečnosti byly a proč. A doplňující informace dostanete v dokumentu k filmu o filmu. Tam se bude vysvětlovat, proč se zvolila právě tato historická varianta, protože historicky jich existuje více.

Vždycky jsem si myslel, když jsem natočil film Ležáky 42, že už jsem vypověděl všechno, co se o té vesnici dalo zjistit. A ono uběhlo deset let a zjistil jsem, že to není pravda. Objevily se další věcí. Další a další zajímavosti.

Zatopený lom.  Foto: Chrudimské noviny

Jaké máte zkušenosti se svědectvími pamětníků?

Když jsem připravoval Ležáky, tak ještě žili ti lidi, kteří některé ty události zažili a osobně jsem s nimi mluvil. A můžu vám říct, že i po těch letech mi něktěří nechtěli říct celou pravdu. A když jsem jim řekl, ať mi nelžou a dodal nějaké konkrétní věci, většinou se mi ti lidé v tom vysokém věku otevřeli a řekli, ano, máte pravdu. A když jsem se jich ptal na důvod, proč původně lhali, tak uváděli rodinné důvody, které teď ale nebudu vysvětlovat. Někdo někoho chránil, aby historicky ta postava nevypadala špatně do budoucna, protože by si lidi možná mohli říkat, že někdo se špatně zachoval.

Já jsem jim tenkrát slíbil, že to nebudu vytahovat, pokud to nebude nic zásadního. Chtěl jsem jenom pochopit ty souvislosti, proč se to stalo. A opravdu jsem si díky tomu dokázal spoustu věcí vysvětlit a převtělit se do toho, co se okolo toho mlýna a okolo Čendy, Bureše a okolo Tomkových, Čechových a dalších rodin všechno dělo.

Znamená to, že film odhaluje nové skutečnosti?

Myslím si, že až lidi zhlédnou ten film, tak trošku budou překvapeni, protože jsou tam úplně nové informace, které já jsem třeba ještě před těmi deseti jedenácti lety, když jsem připravoval dokument, vůbec nevěděl. Myslím si, že se mají na co těšit. Že to bude zajímavý film, když se nám ho podaří natočit, když seženeme dostatečné množství finančních prostředků a bude při nás ta vyšší hodnota stát, abychom to dotočili. A to rozhodnou lidi.