Chrudim - Základní školu v ulici Dr. Jana Malíka zná ve městě asi každý. Někdo se může počítat mezi její absolventy, jiný v ní nechává vzdělávat své potomky, další zcela a kompletně odmítá model vzdělávání, jež nastavil ředitel školy Zdeněk Brož se svým pedagogickým sborem. Malík je zkrátka unikát.

Ve středu 29. června se v jídelně školy konalo rozloučení s žáky devátých tříd. Koná se každý rok a každý rok se trošku liší od těch předchozích. Zaplněná jídelna v parném letním dni nedala zapomenout, že v „Malíkovi“ se i tyto výjimečné chvíle nesou v trochu jiném duchu, než ve školách jiných.

Žáci devátých tříd, rodiče a učitelé se společně loučili se školním rokem. Foto: Chrudimské noviny

Fotografie za doprovodu emotivní hudby střídala vtipná videa, která „deváťáci“ vytvořili, na jevišti se objevili třídní učitelé Roman Anýž a Ivana Brožová. Třídní hovořili o letech strávených s dětmi, které se jako mávnutím kouzelného proutku proměnily v embrya dospělých. Protože jako „malí dospělí“ absolventi Malíka skutečně působí. Jsou sebevědomí, nedělá jim problém diskutovat s o dekády staršími lidmi, mají svůj názor a ten dokáží s patřičným důrazem prosadit. Možná právě tato schopnost vychovat z dětí plnohodnotné lidské bytosti bez komplexů, je trnem v oku některým kritikům vzdělávání na Základní škole Dr. Malíka.

„Bude nám chybět hlavně škola. Skvělá patra a kamarádi, učitelé, kteří nám nebránili projevit svůj názor, přestože nás učili dát tomu názoru správnou formu. Diskuse, výuka, pravidelné výjezdy do přírody. Škola pro nás byla taková druhá rodina, po níž se nám bude stýskat,“ shodují se ve svém názoru na uplynulých devět let dvě slečny, nyní již absolventky Karolína Kučerová a Markéta Hromádková.

Karolína a Markéta. Pomůže jim základka dr. Malíka na cestě životem? Foto: Chrudimské noviny

I ony cítí určitou nejistotu z cesty, kterou právě nastupují, protože je jim jasné, že bezpečné prostředí a přátelský přístup učitelů z jejich základní školy nebude na všech středních školách samozřejmostí. Právě některé místní střední školy mají s dětmi z „Malíka“ problém a dávaly jim za jejich odlišnost patřičně do těla. I to se ale v posledních letech mění.

Jednou z budoucích studentek pardubického gymnázia v Mozartově ulici je i Natálie Šafářová. Sebevědomá blondýnka, jíž by málokdo hádal patnáct let.

Natálka se budoucnosti nebojí. A proč by měla? Foto: Chrudimské noviny

„Se svým projektem jsem se dostala až na akademii věd. Věnován byl protahování, cvičení. Ráda bych časem napsala třeba i knížku. Rozhodně si myslím, že nás škola na život připravila perfektně. Naučili jsme se psát všemi deseti, skvělá byla výuka angličtiny, dějepisu. Nebojíme se říci svůj názor, máme vyšší sebevědomí,“ říká dnes již bývalá žačka Základní školy Dr. Malíka. V budoucnu by se ráda věnovala buď psychologii, nebo zubařině. Kdo z dětí po základní škole ví, čím by chtěl být?

Duchovním otcem, motorem školy a také dobrým přítelem svých žáků, je již čtvrt století Zdeněk Brož. Učitel, který se hned z počátku existence školy za vodojemem stal i jejím ředitelem. „Za těch pětadvacet let mohu konečně říci, že okolí Malíka přijalo. Klacky pod nohy, které nám z nejrůznějších stran házeli ti, kdo nám nepřáli, jsme se naučili překračovat,“ říká Brož. Od počátku přitom vsadil na změnu vztahů ve škole a smysluplnost toho, co se v ní děje. Každý, kdo nepřijal filosofii školy a neztotožnil se s partnerským přístupem k žákům a rodičům, se se školou dříve, či později rozloučil.

Ředitel Zdeněk Brož: Chalupu nemám, místo ní mám školu. Foto: Chrudimské noviny

„Nové kolegy vybíráme jednoduše. Samozřejmostí je pohovor a už tam se obvykle ukáže, jestli ten který člověk mezi nás zapadne. Mám na to asi nos. Po úvodním rozhovoru bereme potenciálního kolegu nebo kolegyni do třídy a necháme je dvacet minut učit,“ přibližuje neortodoxní přístup ředitel. Mnozí to nezvládli, ale někteří se nenechali rozhodit a děti dokázali zaujmout. „Později za mnou přišly děti ze třídy a samy řekly, zda je budoucí učitel zaujal. Pokud se jim kantor zamlouval a i já byl spokojen, domluvili jsme se na spolupráci.“

Dnešní deváťáci si věří. Výsledky přijímaček na střední školy to potvrzují. Foto: Chrudimské noviny

Pedagogické fakulty považuje Zdeněk Brož mnohdy za pedagogické skanzeny. Budoucí učitelé se na nich neučí, jak smysluplně učit. Navíc je mnohdy vzdělávají pedagogové, kteří sami nikdy za katedrou nestáli. Mladí lidé se tak ještě více vzdalují reálnému životu a dětem nemohou mnoho předat, nejsou pro ně osobností ani autoritou. Reforma školství, která je podle Brože nezbytná, tak musí začít právě na vysokých školách pro pedagogy. A do toho se nejspíše žádný ministr nepustí.

Spokojený ředitel, vděčný žák a pyšný táta. Foto: Chrudimské noviny

„Z různých stran slyšíme kritiku naší školy, která nám vytýká údajný nedostatek kázně. Přitom opak je pravdou. I u nás máme jasně a pevně stanovený řád a psaná i nepsaná pravidla, jimiž se kantoři a žáci řídí. A právě to je jeden z důvodů, proč ve škole máme naprosté minimum kázeňských přestupků,“ vyvrací námitky Brož. Mnoho učitelů ve školách tak podle všeho jen těžce nese orientaci školy na partnerský přístup a svobodné vyjadřování názorů dětí. Se sebevědomým dítětem si dokáže poradit málokdo. Na Malíkovi se to však daří. I proto, že sám Zdeněk Brož nejde formou restrikcí a „zupáckého“ vyžadování pravidel. I důrazné námitky dokáže předkládat slušně a věcně tak, aby neurážely. A to jak ve vztahu k dětem, tak kolegům se sboru.

Dnešní deváťačky ... Foto: Chrudimské noviny

Forem vzdělávání je přitom mnoho druhů. Waldorfská škola, vzdělávání podle Marie Montessori, Daltonské vyučování a pak také forma, kterou zvolil Zdeněk Brož. Mnozí rodiče si však ani z bohaté nabídky nedokážou vybrat a volí proto domácí výuku. „U nás žádné takové rodiče nemáme. Osobně jejich přístup chápu a považuji ho za selhání školství. Nedokáže nabídnout variantu, která by takovým rodičům vyhovovala. I proto je třeba radikální změna v samotném principu. Když Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, nebylo kde brát, proto často učili vojenští vysloužilci. A tento přístup plný často bezduchého biflování a drilu u nás stále přetrvává. Stačí se jen zamyslet třeba nad tím, proč kantoři nutí děti na začátku hodiny vstávat. Nepřipomíná to vojenský nástup?“ klade otázky Zdeněk Brož. Ředitel Základní školy Dr. Malíka často opakuje známé pravidlo, z nějž plyne, že prostředí vychovává, determinuje chování. Když se učitelé k žákům chovají slušně, chovají se poté žáci slušně k učitelům. Vyžaduje to často ale komplexní nasazení a ne jen odříkat přípravy a pak „zaplout“ do kabinetu na kávu. Děti na Malíkovi za svými kantory chodí i s osobními problémy, mnohdy svým třídním i tykají. Do těchto vztahů však ředitel příliš nezasahuje. Nepřekročí-li školní řád, je na pedagozích, jakou formu přístupu ke svým svěřencům zvolí.

Pánům to v oblecích taky slušelo. Foto: Chrudimské noviny

„Od počátku jsem chtěl, aby dětem škola minimálně nevadila, když už ji nebudou přímo milovat. A ono se to daří. Příjemná atmosféra, bezpečné prostředí, důraz na důležité a vypuštění přežilého – nepodstatného, přináší své plody,“ opisuje zásadu formulovanou svatým Augustinem Zdeněk Brož: „V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku.“ Je to právě vztah k dětem a jejich seberealizaci, co stále pohání ředitele Základní školy Dr. Malíka. Jak sám říká, má to štěstí, že i své koníčky se mu podařilo implementovat do vzdělávacího programu školy. „Děti tak jezdí pravidelně na výukové semináře do přírody, učí se lyžovat, sjíždět řeky,věnují se cykloturistice i pěší turistice. Samotná škola se mi tak stala koníčkem. Ráno jsem ve škole první a většinou ji také poslední opouštím. Jsem zde často i o prázdninách, kdy na chodbách panuje úžasný klid. Po týdenní účasti na kurzu se žáky pracuji často ve škole i v sobotu a v neděli. To dítě, které se před pětadvaceti lety narodilo, mi sice přineslo šediny, ale mám ho rád pořád stejně. Nikdy bych neměnil,“ usmívá se Brož.

Poslední fotka s panem učitelem. Bylo to krásný ... Foto: Chrudimské noviny

Největší odměnou pak jsou žáci, kteří již mají sami své děti a ty potom zasedají do lavic na Malíkovi. A takových žáků stále přibývá. Absolventi spolu s kantory tvoří zvláštní komunitu, vyznačující se až rodinnou atmosférou. „Úkolem školy je ukazovat dětem, v čem jsou dobré. Proto máme takové množství volitelných předmětů a seminářů. Učitelé nesmí děti zatracovat, ale spíše je doprovázet na jejich cestě. Nám se to daří. Především díky vynikajícímu kolektivu, jenž své žáky chápe a má je rád. Až jednou odejdu – do důchodu mám dva roky – věřím v pokračování nastaveného kurzu. Sám se poté do školy už nevrátím,“ říká Zdeněk Brož. Komu pomyslné žezlo předá? To nechává ředitel Brož bez odpovědi. Z jeho úsměvu je však patrné, že případní nástupci už možná dnes chodí po chodbách Základní školy Dr. Malíka v Chrudimi. Ale kdo ví?!