Chrudim - Parkování trápí ve městě prakticky všechny jeho obyvatele. Jak ty, kdo auto mají, tak ty, kdo ho nevlastní a musí často mezi odstavenými vozy hledat místo k průchodu. Tyto problémy se samozřejmě týkají i lidí bydlících Na Větrníku. Jejich neoficiálním mluvčím je pak Michal Jinoch junior.

Je to právě známý televizní komentátor Michal Jinoch, kdo dlouhodobě upozorňuje na neutěšenou situaci jednoho z největších chrudimských sídlišť. Slibovaná revitalizace, která by mohla parkování částečně vyřešit, se nachází prozatím v nedohlednu a nezbývá proto, než se obrátit na vedení města, aby přineslo odpovědi na palčivé otázky. Arogance, na níž teď Jinoch narazil, má jen daleko k otevřené a ochotné radnici, což jsou tituly, jimiž se místní politici a úředníci tak rádi „zaklínají“. „Neustále se řeší centrum, lokality kolem něj, ale na sídliště, kde je problém obrovský, se zapomíná. Ano, jistě mi vpálíte například rekonstrukci Na Valech, ale kolika lidem tím pomůžete? Na Větrníku, Na Šancích, U stadionu, tady všude se nedá parkovat. Doporučil bych zástupcům města jít si třeba Na Šance zaparkovat po osmé hodině večerní. To bude zábava na několik minut a nakonec auto stejně necháte v komunikaci, kde nemá co dělat. Podél silnice navíc často stojí kamiony, které brání ve výhledu a zvyšují riziko dopravní nehody. A to nemluvím o vracích, které stojí na velkém parkovišti a nikdo s nimi nic nedělá. Asi chápu správně, že nikdo z vedení města v daných lokalitách nebydlí, tak se holt v seznamu k vyřešení neustále propadají,“ zlobí se Michal Jinoch mladší.

Sídliště Na Šancích však obývá neuvolněný místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD), ale ten zdejší situaci také neřeší. Problematiku dopravy má přitom v gesci Tejklův stranický kolega, další neuvolněný místostarosta. Jaroslav Trávníček (ČSSD) se také odpovědi na Jinochovy výtky zhostil a „padala“ z něj skutečně zajímavá „moudra“. „Sídliště vznikala v době, kdy automobil byl zpravidla jeden v rodině, vzhledem k jeho ceně a jeho využívání spíše o víkendech byl převážně v garáži a služební vozy parkovaly v areálech firem. Vzpomínám si, že v šedesátých letech, když si někdo pořizoval automobil, pak uváděl, kde bude vůz parkován. Možná to bylo formální, neboť nebyl přetlak na parkovací místa. Jak dobře víte, dnes je situace jiná. Dnes je téměř výjimkou jeden vůz v rodině, nemluvě o služebních vozidlech. Parkovací plochy nestačí. Možná někde prostory ještě nalezneme, musí to ale být na úkor zeleně nebo alespoň proti příjemnému životnímu prostředí,“ začíná svou odpověď Trávníček. Opomíná přitom, že v současné době, která má k šedesátým letům opravdu daleko, je nejen na západě běžným standardem stavět parkovací domy, nebo podzemní parkoviště. Ty pak spolehlivě řeší problémy s nedostatkem míst k odstavení vozidel a příroda, nebo „příjemné životní prostředí“ jimi nikterak netrpí.

„Kdo způsobuje, že je přetlak počtu aut proti reálným místům jejich odstavení? Město to jistě není. Pokud je mi známo, tak z města vyšly iniciativy a našla se místa, kde by ne pouze odstavné plochy, ale skutečně kryté plochy – garáže, mohly vzniknout. Bylo to příkladně v sídlišti U Stadionu a v Husově ulici. Narazilo se však na nezájem či odpor bydlících. Jsou i v jiných městech podobné problémy. Řeší je tam například placenými rezidenčními kartami. Rezidenční karty počet vozidel nesníží. Také například zůstává problém návštěv, doprava zásilek a tak dále,“ říká Trávníček. Poukazuje tak na nekompetenci politických „šíbrů“ druhého největšího města Pardubického kraj rozhodnout a poté za svým rozhodnutím stát. V této souvislosti je však nutno připomenout, že například v případě rekonstrukce lokality pod nádražím nedělalo vedení města problém, svěřit i výstavbu parkovacích míst do rukou projektantů a místní postavit k hotové věci. Však také reakce na tuto revitalizaci jsou plné rozčarování a pochybností. Místostarosta Trávníček navíc přenáší odpovědnost na majitele automobilů, jako by snad on ani „jeho“ úředníci nebyli placeni z daní i těchto motoristů proto, aby hledali řešení problémů svých „zaměstnavatelů“ z řad občanů České republiky, tedy i Chrudimě.

Překvapením však není konec. Jaroslav Trávníček své myšlenky dovádí do absurdních závěrů, které mají v majitelích aut vzbudit pocit viny. Nezasekl se místostarosta ve zmiňovaných šedesátých letech? „Když si člověk koupí za stovky tisíc automobil, měl by být i jeho zájem mít pro tuto investici zajištěno i parkování. Už proto, že to je nemalá investice, je potřeba ji mít zabezpečenu proti krádeži, poškození a také proti povětrnostním podmínkám. Lze to řešit pojištěním, ale už i to jsou náklady. Město může pomoci jen vyhledat místa, kde povrchové, lépe však podpovrchové parkování, může vzniknout. Musí to být místa v souladu územním plánem, věřím, že pokud to budou místa menšího rozsahu, lze taková najít. Zde může s hledáním takových míst pomoci každý obyvatel města. Záležitost nalezení těchto prostor jsem konzultoval s městským architektem. Považuje ji za reálnou. Náklady s vybudováním, případně s nájmem těchto míst však půjdou za zájemci o parkování. Snad to stojí za tu jistotu mít vozidlo zabezpečeno a nemuset hledat místo k zaparkování. Podobně se dříve lidé dovedli domluvit a vybudovat družstevní garáže. Nebo se může najít developer, který by problém parkování a tím i zajištění vozidel vzal za svůj podnikatelský záměr, také je taková možnost,“ uzavírá místostarosta Jaroslav Trávníček a potvrzuje tak, že radnice nemá v této otázce připraveny žádné projekty, jež by mohly být financovány z evropských miliard, které mají v následujících letech přitéci do Hradecko-Pardubické aglomerace z Evropské unie.

Architekt města Marek Janatka myšlenky svých „pánů" ještě graduje. Majitelé aut prý neomluvitelně „privatizují“ veřejný prostor. Komu však tento prostor patří, když ne obyvatelům města? „Privatizace veřejného prostoru soukromými vozidly zdarma je v budoucnu neúnosná. Trvalým bydlištěm a zakoupením vozidla nevzniká nikomu nárok na přivlastnění si kusu veřejného prostoru, který má sloužit všem pro obecně prospěšné funkce. Zakoupením vozidla za něj vlastník přebírá odpovědnost, a to i v době, kdy ho odkládá. Ve většině developerských bytových projektů si v dnešní době občan musí k bytu zakoupit garážové stání za 150–250 tisíc korun podle lokality a standardu,“ říká Janatka.

„Jednou z variant, jak se o auto postarat, je vytvořit iniciativu pro vybudování například polozapuštěných podzemních parkingů, které lze ve spolupráci s městem realizovat za přijatelných finančních podmínek a natrvalo tak otázku parkování vyřešit. V případě zájmu se obracejte přímo na mne. Současně upozorňujeme, že město si je při současném stoupajícím stupni motorizace a stoupající lenosti lidí vědomo nutnosti potřeby dostatku parkovacích stání pro fungování veřejného občanského vybavení. I na těchto otázkách vedení dlouhodobě pracuje a připravuje koncepci parkování ve městě,“ reaguje těžko uvěřitelným obviněním úředník, který je opět placen lidmi, na jejichž adresu směřuje kritiku. Rozezleným šoférům tak nezbývá, než si jeho i Trávníčkova slova zapamatovat a v komunálních volbách pak dát dostatečně jasně najevo, co si o těchto závěrech myslí. Do doby, než radnice zpracuje projekty parkovacích domů a podzemních parkovišť, musí řidiči dále dlouhé minuty kroužit po sídlištích a hledat poslední volná místečka. Pomocnou ruku z radnice čekat podle všeho nelze.