Tak jsem si přehrál reportáž o Škrovádu. V České TV si se skloňováním nedělají problémy. Protože jsem měl před vernisáží ve Svratce, odmítal jsem paní reportérce rozhovor, ale nakonec jsem po přeložení termínu svolil. Česká TV opět nezklamala. Z celého rozhovoru vám odvysílají jednu větu. Abych jim nekřivdil, tak mě dvě. Každopádně po reportáži člověk vypadá ještě větší hlupák než ve skutečnosti. Proto jsem si připravil několik bodů, které by mohly v reportáži zaznít.

Po dokončení současné úpravy návsi vyšel v novinách článek o největším srocení značek ve střední Evropě. Projekt byl dokonce vyhodnocen jako nejlepší v kraji. Projekty se vybírají podle nějakého zvláštního klíče. Většinou zvítězí ten nejblbější a nejdražší. Pokud vůbec nějaká soutěž je. Při slavnostním otevření se plácalo po ramenech a rozdávali desetitisícové odměny. Předpokládám, že odměny šly na charitu, jak je zvykem.

Autor tohoto veledíla pravděpodobně v životě ve Škrovádě nebyl, jinak by si musel všimnout, že je postaven na skále. První domy se zde stavěly bez základů přímo na skálu. Sklepy a studny se sekaly přes zimu, kdy nebylo tolik práce. Místo, aby autor rekonstrukce náměstí zdůraznil toto specifikum, zatáhl sem typicky městské prvky a třešinky živořící uprostřed návsí, jsou jen třešničkou na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:13858:Ve Škrovádě mají novou atrakci. Ale spíš k pláči, než k pobavení. Foto: Chrudimské noviny]]

Po letech se do své vesnice vrací člověk, který zde prožil mládí. Místo návsi je parkoviště. Náves, kde o posvícení stály houpačky a kde se lidé scházeli třeba na lampionovém průvodu, se zlikvidovala. Pan Velendorf nevěří svým očím a napíše článek, kterého si všimne paní reportérka z ČT. Najednou se po letech vracíme k nejlepšímu projektu v kraji. V době kdy se již část vozovky rozpadá. Pokud vám to připomíná pohádku o Císařových nových šatech, kde až dítě řeklo císař je nahý, tak se nemýlíte.

Pan Velendorf se diví. Lidé, to vám tahle necitlivost nevadí? Ale vadí, i když někomu se současná úprava líbí. Nesmíme zapomínat, že původní obyvatelé Škrovádu, pokud ještě žijí, se nechají spočítat na prstech. Těch si nikdo neváží a hlavně mají starost, jak vyjít se svým směšným důchodem, ze kterého mnohdy přispívají svým potomkům. Přicházejí noví lidé, většinou z měst. Ani ne z měst, jako spíš ze sídlišť. Tam se lidé neznají ani v domě. Kdo z nich vyrůstal někde na náměstí? Dnes se lidé ve Škrovádu ani všichni neznají, nezdraví se. Ráno sednou do aut a večer se vracejí k televizi. Vesnice je nezajímá. Neváží si toho, co zde zanechali předcházející generace.

Co asi zbude po nich? To opravdu chceme zanechat příštím generacím vesnice bez návsí, města bez náměstí bez veřejného prostoru, který je zde od středověku. A pokud nějaký zbude, tak ho zacpeme auty.

Že se dá udělat cesta bez betonových obrubníků, které se používají na dálnicích, se můžeme přesvědčit o několik stovek metrů po proudu Chrudimky. Na asfalt navazuje trávník, na něm podle potřeby zaparkuje auto. Všichni se sem vejdou. Jak maminy s kočárky, tak pejskaři s cyklisty. To vše bez pruhů a značek. A to v létě je zde provoz poměrně značný na plovárnu a stadion.

Docela mě mrzí, že naši zelení, kteří bědují nad každou zašlápnutou žabičkou, již dávno neprotestují nad zbytečným značením. Jakou ekologickou zátěž přinese pro naši planetu výroba každé z těchto značek? Samozřejmě, že celá záležitost za chvíli vyšumí a zjistí se, že je všechno dle norem a v naprostém pořádku. Byrokracie nabobtnala do obludných rozměrů, státní dluh roste a občané se zase dělí na my a oni.

Chrudim/Škrovád - Nesmyslně umístěných značek na návsi ve Škrovádu si teď všimla i „velká média“. Reportáž o dopravním paskvilu v pátek 5. srpna odvysílala Česká televize a nyní nastává čas, aby zodpovědné osoby zaujaly k celé kauze odpovídající stanovisko – značky musí zmizet.

Jako první o dopravní situaci ve Škrovádě informoval spolupracovník Chrudimských novin Tomáš Velendorf a patřičně ji i popsal v článku, jenž atakoval dva tisíce přečtení. Velendorf v něm upozorňuje na umístění dopravních značek v místech, kde je nikdo nebude sledovat. Na návsi se jich nachází zbytečně moc a venkovskou atmosféru Škrovádu nejen hyzdí, ale i připojují k místům, která jsou dopravním značením doslova zaplevelena. V důsledku se značkami nikdo neřídí a tím pozbývají smysl. Cena jednoho takového stojanu se značnou se pohybuje kolem tří tisíc korun a dá se tak říci, že ve Škrovádě se promrhaly desítky tisíc korun naprosto zbytečně.

[[gal:13842]]

V uvedené reportáži o kauze hovoří i známý malíř Jaroslav Koreček, jemuž se samozřejmě značení také nezamlouvá. Hlavní ideový „motor“ škrovádského okrašlovacího spolku zde přitom v minulosti vysázel celou řadu stromů a bojoval i proti špatně navržené silnici vedoucí kolem jeho domu.

Starosta Slatiňan Ivan Jeník (SNK – ED) zkouší zodpovědnost za nesmyslně umístěné značky přehodit na chrudimské úředníky, ale faktem zůstává, že jen slabý starosta si nedokáže zjednat patřičný respekt a vyjednat takové úpravy, které jsou ve prospěch škrovádských obyvatel a ne všemocné byrokracie. Situaci a ztrátu důvěry svých voličů z řad těchto lidí může ještě zvrátit kategorickým „bouchnutím do stolu“. Nyní tedy zbývá čekat na okamžik, kdy značky ze škrovádské návsi zmizí. Chrudimské noviny budou celou kauzu i nadále sledovat.

Chrudim - Půlka prázdnin za námi, další měsíc však zbývá. Kdo si ještě nevybral dovolenou, má možnost učinit tak teď, nebo navždy litovat, že neunikl pouťovému šílenství. Jen pro pořádek připomínám, že víkend patří takzvaným Keltů v Nasavrkách.

Řízkobraní se koná od pátku do neděle v Restauraci a penzionu U Palečků ve Skutči, prasátko na rožni si vychutnáte v pátek v Hospůdce Pod Kopcem ve Slatiňanech, Pivní slavnosti čekají Hospůdku pod věží v sobotu v Krásném. Grilované steaky z krkovičky nabídnou v sobotu na koupališti v Holetíně. Dětská diskotéka je v pátek v plánu v Pivnici u Modrých očí kde jinde, než v Křižanovicích. Pouťovou zábavu můžete navštívit v pátek také v Rané, Miřetice fest v sobotu od půl sedmé večer na místním letním parketu.

Od pátečních 18 hodin lze navštívit zmiňovaný festival keltské kultury Lughnasad. Program samozřejmě pokračuje i v sobotu 30. července. Akce je to již zavedená a tradiční, vytáhněme proto kilty, odhoďme boty a nabijme peněženky. Bójové útočí na všechny naše smysly. Prohlédnout si v Nasavrkách můžete i proslavený skanzen, který se postupně daří dostavovat. A to díky velkorysosti místní samosprávy a nadšení patry ochotných.

Pokračují rovněž netradiční prohlídky slatiňanského zámku a to především v neděli 31. července. Den dřeva a medu čeká v sobotu od desíti hodin hlinecký Betlém, Kokofest představí Kutílkova palírna ve Žlebských Chvalovicích rovněž v sobotu. Půjde samozřejmě o speciality z opeřenců, k nimž se podává místní vyhlášené pivo.

V neděli začíná v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi výstava Sv. Dominik a jeho následovníci: 800 let duchovního dobrodružství. Kdo nezná výjimečného svatého, jímž zakladatel Bratří kazatelů nepochybně byl, může se o něm více dozvědět právě zde.

Hezký víkend, milí čtenáři.

Relativně malebnou a poklidnou náves v nedalekém Škrovádě zaplavily nedávno nové dopravní značky. A to v takovém množství, že by se za to nemusela snad stydět ani nechvalně známá severojižní magistrála v Praze, nebo ještě „slavnější“ úsek mezinárodní silnice E55.

Bdělé oči úředníků, střežících veškeré bezpečí a blaho obecného lidu, dohlédly už tedy až sem, do samého srdce Škrovádu. Ti, kdo tuto náves zaplevelili těmito značkami, si už snad ani neuvědomují, že i v dnešní době se dokáže spousta lidí řídit ještě pořád selským rozumem a obyčejným pravidlem pravé ruky. A nepotřebují k tomu ochranou ruku ze „shora“. Oni si to uvědomit snad ani nemohou, protože oni dál, než ke dveřím svých kanceláři ani nedohlédnou. A mnohdy přes všechny ty nové zákony, vyhlášky a předpisy, už ani dohlédnout nemohou. Jinak by snad tušili, co taková smršť  dopravních značek udělá s takovou, vcelku malebnou návsí, která je jednou nohou skoro v lese, která je obklopena pěkným stavením staré hospody, je na ní umístěná socha Jana Nepomuckého a stojí na ní i pomník obětem první světové války.

[[gal:13434]]

To, že by se veřejné finanční prostředky mohly investovat jinak a daleko lépe a efektivněji, jako například na chybějící přechod pro chodce na frekventované silnici I/37, kde při cestě ze Škrovádu k železniční stanici paradoxně žádný takový přechod není,  nebo že by se prostředky využily na odstranění nevzhledných a okolí hyzdících nádob na tříděný odpad a jejich následné umístění pod zem, nebo na takové veřejné osvětlení, které by nehyzdilo i takovou kolonádu, jaká je v Karlových Varech, natož pak takovou ves jakou Škrovád je, o tom je asi zbytečné mluvit. 

Tímto směrem úředníci  dohlédnout  asi nemohou. Už jen z toho důvodu, že tyto všechny erární peníze s kterými „hospodaří“ nejsou jejich a také možná i proto, že oni sami, tam ani nebydlí.

K celkové dokonalosti této absurdity tam schází snad už jen nalajnovat pod letitou lípou přechod pro chodce a postavit k němu ve všední dny nějakého četníka.  Nejlépe takového, jakým byl i strážmistr Tomáš Topinka, v seriálu Doktor Martin. Ten tam pak bude také následně vše pečlivě a bedlivě usměrňovat a hlídat. A občas okřikne i školáky, jak mají správně přecházet po přechodu pro chodce a vyzve je, aby si to zopakovali a vrátili se zpět pod lípu. Protože to nebylo to správné a bezpečné přecházení.

Škrovád - Spolek Bzuk pořádá v sobotu 30. dubna od 17 hodin v prostorách a okolí Hospůdky Pod kopcem jedinečný Slet čarodějnic. Setkání doprovází bohatý program, hry a soutěže pro děti i dospělé, ocenění nejlepších čarodějnických masek či velkolepou výpravu za čarodějnicí do škrovádských skal, její chycení, odsouzení a upálení na hranici.

Pro soutěžící děti budou připraveny špekáčky k opečení zdarma, samozřejmostí jsou plně zásobené bary (už ovšem ne pro děti), selátko na rožni a další speciality z grilu. Celý večer bude zakončen ohnivou show a diskotékou.

Následovat bude pozdější noční oslava pro dospělé. Po celou dobu akce bude Hospůdka nekuřácká! Akce se uskuteční za každého počasí. Vstup zdarma.

Slatiňany - Město bude muset investovat po vánočním řádění vandalů zhruba čtyřicet tisíc korun do opravy poničeného křížku nad slatiňanskou místní části Škrovád. Ten přitom prošel loni poměrně nákladnou rekonstrukcí. Uvedl to starosta Slatiňan Ivan Jeník (SNK-ED).

Vandalství bylo ohlášeno už 25. prosince a od té doby se zatím nepodařilo viníka vypátrat. Radnice bude proto muset nyní opět zajistit opravu poničeného křížku, který je na seznamu slatiňanských památek. Kříž byl přitom, jak už bylo uvedeno, rekonstruován v loňském roce, a to s přispěním dotace od Pardubického kraje, přičemž jeho předchozí oprava vyšla celkem na devadesát tisíc korun.

Slatiňany/Škrovád - Smůlu měl 53letý chatař, když se večer vracel z hospůdky. Namířeno měl na svou chatu vzdálenou několik málo stovek metrů. Podle všeho jej zastihl záchvat, po němž ztratil orientaci a spadl ze skály.

Na to, až ho někdo objeví a poskytne mu pomoc, byl nucen čekat až do rána. Nakonec se přece jenom dočkal. Podle policejní mluvčí Evy Maturové byl dotyčný mimo ohrožení svého života. K nešťastné události došlo v půl desáté večer. "Pod skálou přečkal celou noc. S rozsahem zranění, které utrpěl se podruhé narodil," uvedl ředitel Pavel Svoboda ze Zdravotnické záchranné služby Pardubického kraje.

S těžkým zraněním musel být v pátek ráno převezen vrtulníkem letecké záchranné služby do královéhradecké fakultní nemocnice. Podle lékařů utrpěl zlomeninu pánve a stehenní kosti. Záchranáři měli podezření i na poranění břicha a vnitřních orgánů. Zraněného muže objevil náhodný kolemjdoucí.

Přes svá zranění byl dotyčný muž při vědomí. Zdravotníci potvrdili, že jeho stav byl během převozu stabilizovaný. Prozatím není zcela jasné, za jakých okolností k uvedené události došlo. Na vině mohl být jak alkohol, tak také odvážně zvolená trasa a v neposlední řadě i mužův zdravotní stav.

Slatiňany/Škrovád - V neděli před polednem přijali chrudimští strážníci oznámení o tom, že neznámý vandal poškodil ve Škrovádu kryt studánky, kterou tu využívali místní chataři.

Volající strážníkům uvedla, že studánka je na jejím pozemku a má na starosti její provoz. Hlídka se na místě přesvědčila, že u studánky je poškozené zdivo kolem rámu dvířek a také zámek, kterým byl kryt uzamčen. Opravu si prý chataři zajistí sami, přičemž škoda by neměla podle všeho přesáhnout pět tisíc korun. Případ strážníci předají k došetření přestupkové komisi ve Slatiňanech.

Slatiňany/Škrovád -  Silný nárazový vítr, který se v sobotu večer přehnal přes Chrudimsko, opět ukázal svou sílu.

Ve Škrovádě, místní části města Slatiňany, vyvrátil strom, který spadl na jednu z tamních chat. Zlikvidovat ho vyrazili následující den po 10. hodině hasiči z Chrudimi spolu s jednotkou dobrovolných hasičů ze Slatiňan. „Hasiči vzrostlý strom postupně rozřezali a uklidili z poničené střechy. Poté se jednotky vrátily zpět na své na základny,“ uvádí mluvčí hasičů Vendula Horáková.

[[img:chrn_fullwidth:6401:V sobotu večer se přes Chrudimsko přehnal silný vítr, který lámal stromy.  Foto: HZS]]

[[img:chrn_fullwidth:6400:Ve Škrovádě hasiči likvidovali strom, který spadl na střechu chaty.  Foto: HZS]]

Chrudim/Škrovád - Malíř Jaroslav Koreček je doslova nevyčerpatelnou studnicí vědomostí, zkušeností a neskutečných příběhů. Jako lodní kapitán zažil nevšední dobrodružství a přesto nachází smysl i v uskutečňování zdánlivých maličkostí, jakou je třeba revitalizace břehů Chrudimky ve slatiňanském Škrovádě. 

S Jaroslavem Korečkem, rodákem ze slatiňanského Škrovádu, potomkem místních kovářů, se nevede rozhovor snadno. Přes jeho evidentní zcestovalost a pro mnohé až renesanční rozhled, jde o člověka plachého a skoro až stydlivého, který o svých nevšedních zážitcích a znalostech hovoří s ostychem. Od jednoho skočí k jinému, jako by v jeho životě všechno souviselo se vším. Ale kdo to tak nemá?

[[img:chrn_fullwidth:4720:Hrdý na svůj Škrovád, to je Jaroslav Koreček.  Foto: Chrudimské noviny]]

Fascinují ho především cesty. Ať už se jedná o blízkou, téměř zapomenutou císařskou silnici, která za dobu svého trvání několikrát změnila směr, nebo o cesty po moři, kterých malíř podmanivých krajinek absolvoval opravnu bezpočet.

„Škrovád býval kdysi sídlem velkého množství kameníků, kteří v nedalekých pískovcových lomech těžili kámen. Šlo o zajímavé lidi, kteří, na rozdíl od jiných nájemných pracantů, měli zajištěné pevné pracovní místo. Nemuseli mít nějaký velký strach, že by o něj přišli. Výjimeční byli hned v několika ohledech. Především se jednalo o muže mimořádně malé, aby se vůbec vešli do štol, které kutali. Dalším jejich specifikem byl poměrně krátký život - umírali kolem pětatřicátého roku, protože písek, který vdechovali, jim zanášel plíce. Nu a nakonec se o nich také říká, že celou svou výplatu vždy spolehlivě prolili hrdlem,“ přibližuje dávno zapomenutý život v blízkosti pískovcových lomů Jaroslav Koreček. Podle výsledků jeho pátrání se těchto mužů ve Slatiňanech nacházelo v devatenáctém století až pět set. A to není málo. V té době také byly ve Škrovádu tři hospody, aby nápor zájemců o pivo vůbec zvládly. 

[[img:chrn_fullwidth:4718:O olšinu je třeba se stále starat.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Poválečným scelováním pozemků se rozoraly meze i většina polních cest. Již za Marie Terezie byly vysazovány stromy podél cest. Pocestným i vojsku poskytovaly stín a ovocné stromy navíc i potraviny.V současné době většina stromů dožívá a nové se vysazují minimálně. Převážně se jen kácí v honbě za palivovým dřevem. Chci proto připomenout poslední zbytky zachovaných polních cest a stromořadí. Polní cesta ze Škrovádu do Svídnice začíná nad Škrovádem u křížků. Je pokračováním rovné silnice od zámeckého parku, která se nad Škrovádem zatáčí doprava a pokračuje do Trpišova. Až k seníku je hojně využívána zemědělci a připomíná spíše prašnou silnici,“ popisuje Koreček dávné řemeslné postupy. Každá cesta navíc měla unikátní systém odvodňování, který jí zaručoval pevnost. Příkopy bývaly až dva metry široké a metr hluboké. Samotná cesta pak měla šest metrů šířky. Podstatné však bylo, aby se o příkopy starali lidé. Jakmile se totiž nechají zarůst plevelem a nálety, voda se v nich drží a cesty podléhají erozi. „Nejznámější cestou je nepochybně císařská silnice. Jedná se o silnici, která vede ze Slatiňan na Nasavrky. Svůj počátek má až v Praze. Dokonalost plánování, s níž se tyto spojnice stavěly, je obdivuhodná. Samozřejmě, že cesty sloužily především vojsku a císařská silnice není výjimkou,“ říká škrovádský malíř.

[[img:chrn_fullwidth:4715:Věrný přítel čekající na pánovo pohlazení.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Většina cest je však zapomenuta. Jedna z posledních, která ještě plní svůj účel, je zmiňovaná polní cesta ze Škrovádu do Svídnice. Od božích muk nad Škrovádem se otvírá výhled přes údolí Chrudimky a Okrouhlického potoka. Pokračovat můžeme mírně z kopce ke Svídnici a zastavíme se těsně před mělkým úvozem. Po stranách úvozu jsou zbytky třešní, převládá však nálet listnatých stromů. Do dnešních dnů se na cestě zachovalo štětování. Jsou to kameny, které se stavěly na výšku a odolávaly velkému zatížení. Bohužel, příkopy, které se neudržují, neodvádějí vodu, a ta po většinu roku teče po cestě. Na konci úvozu vidíme první svídnické stavení. Vpravo je dubový hájek. Pokračujeme po mostu přes Okrouhlík. Za křižovatkou je Chrbolkova hospoda. Proti hospodě stojí kampelička, kterou nechal postavit také pan Chrbolka, a to už jsme v samotném centru Svídnice,“ popisuje Koreček svou zamilovanou cestu.

[[img:chrn_fullwidth:4716:"Tudy šel kdysi brod, teď už to moc vidět není. Většina dobrých věcí je totiž zapomenuta," říká Jaroslav Koreček]]

Jaroslav Koreček vyznává návrat ke kořenům. Spolu s několika nadšenci vysazuje olše v meandru Chrudimky ve Škrovádu, založil okrašlovací spolek, který má na kontě nejeden úspěch. Podařilo se jim například najít sestřelenou německou stíhačku. „Staří předci věděli moc dobře, proč není dobré vykácet olše podél řeky. Pomáhají totiž zmírňovat následky povodní. A takových pozapomenutých moudrostí je kolem nás spousta. Chce to jen nebát se a otevřít své srdce,“ říká malíř. Také citlivost ke krajině, s níž se dříve stavěly nejen cesty a silnice, ale i venkovská stavení, je něčím, co dnes v době podnikatelského baroka a zastavených polí sklady jednoduše nenajdeme. I z toho pramení naše věčné stresy a návštěvy psychiatrů. Přitom příroda a ruční práce léčí duši, jak tvrdí Jaroslav Koreček.

[[img:chrn_fullwidth:4719:"To víte, ne všichni si váží toho, co děláme. Ale alespoň se sem naučí chodit."  Foto: Chrudimské noviny]]

„Já sám jsem projel snad celou Evropu. A to, prosím, neumím prakticky žádné řeči. Má-li však člověk dobrou vůli a snahu, domluví se všude. Jednou jsme měli sice problém ve Francii, kde nás mezi zdymadly zastavila policie a prohledávala loď. Přišla na nás hláška, že převážíme drogy. Samozřejmě se nic nenašlo, ale člověk je bohatší o další zkušenost. Francie je totiž moje velká láska. Dokážu se toulat po Provence a nabírat inspiraci pro svůj další výtvarný život,“ kupí Koreček zážitky ze svého zajímavého života.

[[img:chrn_fullwidth:4714:Česnek je domácí a opravdu silný.  Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:4713:Rozhovor to byl nevšední, ale moc příjemný.  Foto: Chrudimské noviny]]