„Demokracie v ohrožení!“, „Útok na svobodu slova!“ - těmito a mnoha podobnými slovy byl v minulých dnech a hodinách hodnocen útok na redakci bulvárního plátku, jemuž nebylo nic svaté. Možná jen zmiňovaná svoboda slova.

Těžko se mi o této záležitosti píše, protože jsem viděl odporné karikatury, které urážely mou víru katolíka stejně jako víru muslima karikatury jiné. Opravdu si nemyslím, že lze válku s vyznavači Alláha vyhrát prostřednictvím karikatur a tlačenky. Vyhrát lze jen tehdy, když nás bude víc než jich. A na to, obávám se, je v současné době už pozdě.

Chrudimská radnice se rozhodla vyjádřit solidaritu a vyvěsila vlajku sladké Francie. Opravdu nevím, s kým cítí solidaritu. S mrtvými novináři, kteří působit v našem městě - vím, sci-fi - dozajista by se zaměřili na naše místostarosty, starostu a další politickou „elitu“. Konkrétně na Romanu Málkovi by si jistě smlsli, protože je vděčným terčem mnoha vtipálků.

Skutečně netuším, od kdy vedení města ctí svobodu slova jako jednu z hodnot, za níž lze třeba zemřít. Redaktorům Chrudimských novin ztěžuje starosta Řezníček a jeho úřednická armáda život prakticky od samého počátku existence novin. Informace, pokud je vůbec poskytne, podmiňuje tiskový odbor elektronicky podepsanou žádostí a odkazy na zákon o svobodném přístupu k informacím. Trestní oznámení poletují mezi Resselovým náměstím a bustou Viktorina Kornela ze Všehrd jako chrudimští holubi. Tu se nelíbí starostovi tohle, jindy panu Málkovi ono. Policisté mnohdy kvůli tomu nestíhají skutečnou práci, jak už ostatně psal můj nadřízený Roman Zahrádka ve svém nedávném postřehu. Tohle je ta svoboda slova, kterou ctíte, pánové a dámy na radnici? Pokrytecké vyvěšování vlajky státu, který přišel o dvanáct svých novinářů, vás skutečně nezachrání, protože všichni dobře víme, že císař je dávno nahý.