Chrudim – Chrudimská beseda je provozovatelem Muzea barokních soch. Úkolem každého muzea je šířit vzdělanost. Zatím se ale po městě i prostřednictvím videa na webových stránkách Chrudimské besedy šíří dezinformace, že v Klášterních zahradách můžou vidět návštěvníci kopie soch Matyáše Bernarda Brauna. Vystačí si chrudimští občané a turisti opravdu i s málem v podobě v současnosti vzniklých výdusků původně poškozených kopií soch v podstatě popravdě neznámého autora?

Dezinformace o autorství se šíří dál.  Zdroj: FB Chrudimská beseda

Sochař Matyáš Bernard Braun byl tak úspěšný, že nestačil všechna svoje díla tvořit sám, a tak stejně jako i někteří současní sochaři, měl dílnu, ve které zaměstnával četné pomocníky. Jenže mezi dílem z rukou mistra a od jeho spolupracovníka, nebo dokonce od následovníka je trošku velký rozdíl.

Klášterní zahrady před osazením výdusků soch.  Foto: Chrudimské noviny

Jméno Matyáše Bernarda Brauna zní ale zkrátka dobře. Kdo tedy určil autorství, když i odborníci u těchto soch pochybují. Že by to byl nakonec neznámý makléř, který zámek se zahradou a sochami kdysi prodával, a vše už jen přebral soukromý sběratel, po té i úřednice památkového úseku chrudimského úřadu a nakonec i pan starosta?

Výdusky čekaly na osazení měsíc.  Foto: Chrudimské noviny

Jak už jsme psali, podobné sochy ze stejného období se vyskytují i v Lysé nad Labem. A odkazují na sochařskou dílnu v Benátkách nad Jizerou, kde tvořil i jistý sochař František Adámek, který možná provedl i sochy ze zámku Bezno, možná podle malých modellett od Matyáše Bernarda Brauna, ale to jsou pouhé spekulace. A to by se měl návštěvník zahrad přeci dozvědět především. Vedení města ale mlží. 

Někteří byli netrpěliví.  Foto: Chrudimské noviny

Stejně tak by se mu mělo vysvětlit, proč jsou kopie těchto soch umístěny přímo do chrudimských Klášterních zahrad, navazujících na chrudimské Muzeum barokních soch, když to s jeho koncepcí, upozorňovat na místní kulturní dědictví, nesouvisí.

To, co může návštěvník Klášterních zahrad vidět, nejsou originální umělecká díla, ani dobové kopie, ale pouze jejich výdusky z umělého kamene, dotvořené z části podle fantazie restaurátorů, kteří na nich s přestávkami posledních deset let pracovali, v jak špatném stavu původní sochy byly. 

A kolik toto svérázné ozvláštnění Klášterních zahrad Muzea barokních soch vlastně stálo?  Na to dosud oficiálně nikdo přesně ani po opakovaných dotazech neodpověděl. Poslední hrubý odhad je prý 230 tisíc. Z toho dalo město soukromému sběrateli 100 tisíc na dokončení restaurování soch a dalších 30 tisíc za výpůjčku jejich výdusků do Klášterních zahrad.