Chrudim - Leckterý odpůrce chrudimského galeristy Luboše Jelínka musí připustit, že Koniášův potlach Na Roštině zanechává v očích dětí radost a smích. Nejinak tomu bude i letos, v pondělí 30. dubna.

A právě strůjce této provokativní myšlenky - smíšení trampského potlachu a jiráskovského nepřítele všech správných Čechů, Antonína Koniáše z jezuitského řádu, nám vysvětlil, jak celá akce vznikla.

„Antonín Koniáš, nebo také Koňas je postava, kterou má snad každý zaškatulkovanou naprosto přesně,“ vypráví Luboš Jelínek.

„Je to nepřítel českých knih, svobody a symbol útlaku národa. Nic však není vzdálenější realitě. Koniáš knihy sice pálil, dokonce i u nás v Chrudimi - podle všeho právě Na Roštině, ale ve velké většině se jednalo o dobovou pornografii a kramářské tisky pochybné hodnoty. Většina knih skončila pouze s vytrhanými stránkami, případně začerněnými bludnými větami. Co nešlo vytrhat, to opravdu zabavil a buď spálil nebo expedoval do klášterů, které všechny knihy archivovaly. Každou zabavenou knihu ale nahradil knihou katolickou obdobného zaměření,“ vysvětluje galerista.

A proč potlach? „Potlach je setkání lidí, kteří k sobě mají blízko. Chtějí trávit čas společně. Pálení čarodějnic má svou tradici a je opravdu zajímavé sledovat, jak se vesnice od vesnice liší. Do města se ale tak úplně nehodí,“ rozvíjí svou myšlenku Jelínek.

„Původně byl Koniášův potlach symbolem spolupráce mezi stranami na chrudimské radnici, ale postupně se přetransformoval do současné podoby, kdy se jeho přípravou zabývají ti, kdo chtějí pro chrudimské měšťany udělat něco navíc, něco hezkého, vtipného, svěžího a možná i trošku provokativního,“ skrývá za kalíškem kávy svůj úsměv bývalý radní.

„Vymysleli jsme tedy Koniášův potlach. Ano, je v tom jistý druh provokace, snaha přesvědčit spoluobčany, aby se na osobnost Koniášovu začali dívat pod jiným úhlem, než tím, který jim vštípil svými díly Alois Jirásek. Mimochodem autor, jehož mám já sám moc rád,“ chestertonovsky zamotá svou fabulaci. „Spojení Koniáše a potlachu je pak čistě postmoderní hříčka,“ dodává.

S přáteli proto každý rok připraví hranici, nařežou dřevo, zaplatí vuřty, vatu a limonádu pro děti, obstarají hudební skupinu. Proč?

„Život města je množina aktivit jednotlivců,“ říká často Jelínek. Mnozí by však v jeho nohavici zahlédli kopyto, i kdyby do kohoutků všem Chrudimákům pustil na den zdarma pivo. Jen těžko se chápe těm, kdo se rádi přiživí na aktivitě druhých, že někomu může být dostatečnou odměnou právě jen ten zdánlivě obyčejný dětský úsměv, spokojení obyvatelé východočeských Athén, lepší nálada kamarádů i zcela neznámých lidí.

 

„Letos bude novinkou pro děti cukrová vata,“ sděluje chrudimský galerista. „Každé dítě dostane při zahájení kartičku, na níž bude natištěné číslo a tabulka s úkoly, které musí splnit, aby si vybojovalo vuřtík, limču a vatu.“

„Další novinkou bude fotografování dětských úsměvů. Před vyzvednutím výhry si každého sportovce vyfotíme a druhý den si všichni mohou prohlédnout malé vítěze na stránkách Chrudimských novin,“ plánuje Jelínek.

 

„Ani dospělí nepřijdou zkrátka. Do 23 hodin bude hrát i Kořenova Hoblovka revival band.“ upřesňuje Luboš Jelínek program pro ty odrostlejší.

Přijďte se přesvědčit, pobavit a opéct si vuřt na Koniášův plácek. Od 16 hodin začínají soutěže pro děti, v 18 hodin zapálení ohně s čarodějnicí. I to je další postmoderní hříčka. Bystrým pozorovatelům jistě neunikne, co že to ta povětrná ženština svírá pod svou rukou...

„Prozrazovat nebudu,“ usmívá se potutelně jeden ze strůjců Koniášova potlachu. „Jistě si každý všimne sám dalšího odkazu na legendárního jezuitu.“

 

Přečtěte si také o historii čarodějnic