Jak čteme volební programy – 4. díl

 Volební programy mají jednu pozoruhodnou vlastnost. Čím déle je člověk čte, tím méně si je někdy jistý, co mu vlastně bylo slíbeno. Takže dnes se zastavíme u Pirátů. Tedy pardon — u Lidí z Chrudimi, jak se dnes kandidátka jmenuje. Nezajímá mě, jestli jsou pravicoví, levicoví, progresivní nebo konzervativní. Zajímá mě něco mnohem přízemnějšího: Proč právě toto? Co chtějí udělat? Jak? Za kolik? A kdy? U věcí, které město řeší už několik let, přidávám ještě jednu otázku: Co je proti dnešnímu stavu skutečně nové?

Lidé z Chrudimi si přitom sami nastavili mimořádně přísný metr. Na svém webu píší: „Žádné prázdné sliby. Každý programový bod má čísla, termíny a odpovědné osoby.“ Výborně. Jen by bylo dobré ta čísla, termíny a odpovědné osoby ukázat také nám voličům. U řady bodů je totiž v programu hledáme marně. Číslo schované někde v pracovním šuplíku není konkrétní volební program. Je to číslo schované v šuplíku.

Program, nebo plán práce úředníků?

Dvakrát více peněz na chodníky. Stojany na kola. Výsadba stromů. Podzemní kontejnery. Opravy škol. Přehlednější přenos zastupitelstva. Informování sousedů při změně územního plánu. Nic proti tomu. Řada těch věcí může být užitečná. Jen si při čtení opakovaně kladu otázku: Proč je právě toto politickou prioritou? Opravovat chodníky, udržovat městský majetek, starat se o školy nebo zveřejňovat informace je také normální provoz města. Od volebního programu proto čekám něco navíc. Jak čtete Chrudim? Co jsou její hlavní problémy? Jaké má příležitosti? Co nás čeká za deset nebo dvacet let? A kam chcete město dovést? Chci diagnózu a potom léčbu. Ne jen seznam pravidelných servisních prohlídek.

Fotografie z webu Lidí z Chrudimi

Dvanáct milionů na chodníky. Dobře. Ale na které?

Program slibuje dvojnásobek ročního rozpočtu na opravy místních cest a chodníků. Za čtyři roky má jít o dalších 12 milionů korun a opraveny mají být „nejhorší úseky“. To zní konkrétně. Jenže konkrétnost není částka. Dvanáct milionů může být skvělých, směšně málo nebo zbytečně moc. Dokud nevím, v jakém stavu chodníky jsou a co za těch dvanáct milionů dostaneme, nemám to podle čeho posoudit. Které úseky jsou nejhorší? Které ulice? Kolik metrů nebo kilometrů? Je někde část města, která na chodník čeká desítky let? A podle jakých pravidel se bude rozhodovat, kdo se opravy dočká první?

Protože občan nebydlí před dvanácti miliony. Bydlí před konkrétním chodníkem. Pro voliče by možná bylo mnohem užitečnější přečíst si: v těchto ulicích je stav dlouhodobě nejhorší a právě tyto chodníky během čtyř let opravíme. Pak bychom mohli po čtyřech letech jednoduše dojít na místo a podívat se.

Parkovací domy: konečně tvrdý projekt.

U městských parkovacích domů jsem zbystřil. Program říká, že je město vybuduje a místa nabídne k pronájmu nebo prodeji. Důvodem má být dlouhodobý nedostatek parkování na sídlištích. Tady máme alespoň základní PROČ. Takže pokračujme. Na kterých sídlištích? Kolik míst tam skutečně chybí? Kolik domů? Kde budou stát? Kolik budou stát? Z čeho se zaplatí? A kdy má být první hotový?

Parkovací dům je přesně to, co od politického programu očekávám jako téma k vysvětlení. Je drahý, komplikovaný, potřebuje pozemek, projekt, povolení a nakonec také lidi, kteří ho chtějí — a lidi, kteří ho chtějí, pokud možno ne před vlastním oknem. To je jeden z půvabů komunální politiky: Všichni chtějí parkovací dům. Ideálně někde jinde. Proto „postavíme parkovací domy“ ještě není celý závazek. U tvrdých projektů potřebuji ukázat prstem do mapy.

Doprava do Pardubic: tady už program něco vysvětluje.

Dopravní blok je místy výrazně konkrétnější. Lidé z Chrudimi navrhují expresní autobus do Pardubic pod 20 minut, ve špičce po 15 minutách, mimo ni po půlhodině, přímé spojení k Pardubické nemocnici a MHD zdarma pro studenty do 18 let. Sami zároveň uvádějí, že realizace vyžaduje spolupráci s Pardubickým krajem a DPMP. Tady už máme CO, kus JAK a kus KDY. A také docela pochopitelné PROČ: Chrudim je silně napojená na Pardubice a rychlé spojení může snížit závislost na automobilu.

Zbývají ale normální otázky: Kolik lidí by expres využívalo? Proč právě interval 15 minut? Kolik bude provoz stát? Kdo ho zaplatí? A u MHD zdarma pro studenty ještě jedna: Je skutečně hlavní překážkou cena jízdného? Pokud děti vozí rodiče autem proto, že autobus jede ve špatný čas nebo špatným směrem, nulové jízdné problém nevyřeší. Zdarma je příjemná cena. Někdy ale pořád ještě za službu, kterou nepotřebuji.

Bydlení: každý rok koupíme nebo postavíme byty

Tady už program formuluje výrazný politický směr. Město má každý rok nakupovat nebo budovat byty, rozšiřovat bytový fond, poskytovat regulované nájemné, profesní a startovací byty. Dobře. Teď tedy PROČ právě tento model v Chrudimi? Kolik domácností má konkrétně problém získat bydlení? Jaké byty chybějí? Kolik bytů chce město během volebního období získat? Kde bude stavět? Od koho bude nakupovat? Za jakou cenu? A pokud město koupí byt od developera a následně jej pronajme levněji, kdo zaplatí rozdíl? Inspirace Vídní může být zajímavá. Ale před vídeňským řešením bych chtěl vidět chrudimskou diagnózu.

Skřivánek: kdo vlastně odpovídá?

Program uvádí, že Lidé z Chrudimi začali řešit majetkové vypořádání na Skřivánku a chtějí je dokončit. Poté má vzniknout územní studie a první projekt nájemních bytových domů. Tady je důležitá naše další otázka: Co je skutečně politickým projektem Lidí z Chrudimi, co projektem města a kdo za jeho postup odpovídá? Skřivánek se totiž připravuje opravdu dlouho. Původní územní studie nabyla účinnosti už v červnu 2013. Novou územní studii lokality Na Skřivánku schválilo zastupitelstvo 15. září 2025 a účinnosti nabyla 17. září 2025. (Chrudim)

Pak jsem se podíval na předvolební video Lidí z Chrudimi natočené přímo na Skřivánku. Videa do tohoto seriálu běžně nepoužívám k dopisování programu, ale tady mě zaujala jedna věc. Piráti říkají, že příprava městské bytové výstavby trvá příliš dlouho, a odpovědnost za tyto oblasti připisují zastupitelům ANO. Jenže Piráti nejsou opozice, která osm let stojí před radnicí a čeká, co ANO udělá.

Ve vedení Chrudimi jsou společně s ANO od roku 2018. Už po volbách 2018 byli Aleš Nunvář a Pavel Štěpánek místostarosty vedle starosty Františka Pilného z ANO. (Chrudim) Dnes mají Piráti v radě Aleše Nunváře a Daniela Lebdušku. A kompetence také nejsou rozdělené jednoduše tak, že „bydlení řeší ANO“: starosta z ANO má územní plánování, první místostarosta z ANO správu majetku, ale pirátský radní Aleš Nunvář odpovídá přímo za odbor investic.  Tady bych proto méně hledal viníka a více odpověď na otázku: Co udělali Piráti během osmi let ve vedení města pro to, aby se právě na této louce začalo stavět, a co chtějí příště udělat jinak?

V závěru videa zazní docela přesná věta: „Byty se nepostaví za jedno volební období. O to dřív je potřeba začít.“ S tím se dá těžko nesouhlasit. Jenže dvě volební období už právě Pirátům končí. Rozvoj Skřivánku samozřejmě není dílem jedné politické skupiny. Je v něm územní plánování, městské investice, majetkové vztahy i soukromí vlastníci. Právě proto mi připadá příliš jednoduché po osmi letech společného vládnutí ukázat přes louku na koaličního partnera a říct, že odpovědnost je jeho. Když osm let sedím ve vedení města, nestačí mi už vysvětlovat, kdo jiný měl něco udělat. Potřebuji říct, co jsem pro to udělal já a co udělám příště jinak.

Dodatek z 30. září: s ANO už ani jednat

Při následné kontrole webu jsem zachytil také samostatnou povolební strategii, kterou můj snapshot z 19. září neobsahoval. Do tehdejšího hodnocení programu ji zpětně nedopisuji, ale jako další politická informace si krátké zastavení zaslouží. Obsahuje totiž jednoznačný závazek: „Nebudeme jednat o koalici ani s hnutím ANO." To vylučuje už samotné vyjednávání. Piráti rozhodnutí zdůvodňují celostátními výhradami i místními spory, mezi nimiž uvádějí Bohemii, Skřivánek, návrat vody pod městskou kontrolu, bytovou koncepci, pravidla pro developery a zdravotnictví.

Mají samozřejmě právo změnit názor i koaličního partnera. Volič má zase právo vědět, proč dlouhodobé problémy kolem Andreje Babiše a Agrofertu nebránily uzavření koalice v letech 2018 a 2022 a proč jsou překážkou právě teď. Změna postoje sama o sobě není důkaz pokrytectví; může vycházet ze zkušenosti nebo ze změny okolností. Pak ale potřebuji slyšet, co se změnilo.

U místních důvodů bych chtěl ještě konkrétnější odpověď: které dohodnuté závazky podle Pirátů ANO nesplnilo, kdy je mělo splnit a jak jejich splnění Piráti během osmi let společného vládnutí prosazovali? Je přitom rozdíl mezi porušeným koaličním závazkem a pirátským návrhem, který partner nikdy nepřijal. Obojí může být důvodem, proč příště hledat jinou většinu, ale každé vypovídá o dosavadní spolupráci něco jiného.

Změny územního plánu bez překvapení

Jednou z dvanácti hlavních priorit je adresně informovat sousedy a vlastníky přilehlých pozemků ještě před projednáváním změny územního plánu. Program výslovně připomíná Hospic, Opletalovu a V Tejnecku. Tady je politický původ návrhu poměrně čitelný. Ale je potřeba rozlišovat dvě různé věci. Jedna je lepší informování lidí. To může být rozumné. Druhá je samotné rozhodování o tom, co lze v území stavět.

Soused má mít možnost vědět, připomínkovat a využít svých práv. To ale neznamená, že každý soused získává právo veta nad výstavbou, kterou příslušné předpisy a územní plán umožňují. Proto bych chtěl vědět: Co konkrétně chtějí proti dnešnímu zákonnému procesu změnit? A kde končí lepší informování a začíná politické rozhodování o rozvoji města?

Voda 2030: tentokrát chci vidět celý účet.

Jedna z největších priorit říká jasně: smlouva se současným provozovatelem skončí v roce 2030 a Lidé z Chrudimi ji nechtějí prodloužit. Program tvrdí, že přibližně 20 milionů korun ročně dnes odchází do zahraničí. Tohle není lavička ani stojan na kolo. To je skutečné strategické rozhodnutí. A právě proto bych od programu čekal víc než jedno působivé číslo.

Kolik by městský či veřejný model provozu skutečně stál? Jaké investice by musel nový provozovatel převzít? Jaká rizika? Jaký personál a technologie? Jaké byly za dobu současného modelu investice do infrastruktury? A co přesně znamená tvrzení, že 20 milionů „zůstane v Chrudimi“? Možná bude po roce 2030 veřejný model výhodnější. Možná nebude. Právě proto bych chtěl vidět srovnání obou variant. U rozhodnutí na desítky let nestačí vědět, kam peníze odcházejí. Potřebujeme vědět, co za ně dnes dostáváme a co bude stát alternativa.

Sportovní hala a Michalák: dvě různé věci v jedné větě.

U sportovní haly program popisuje pokračování druhé a třetí etapy rekonstrukce a připomíná, že první etapa už byla dokončena. To je férové popsání kontinuity projektu, na němž se současné vedení města podílí. Web uvádí první etapu jako otevřenou v září 2024. Vedle toho ale stejná priorita říká: „Michalský park dostane novou tvář.“ A tady mi naše PROČ začne blikat.

Co je na dnešním Michalském parku špatně? Povrchy? Trávník? Lavičky? Zeleň? Nebo jeho základní uspořádání? Historický park není pokaždé potřeba znovu vymyslet. Někdy stačí opravit to, co fungovalo sto let. Pokud chtějí Lidé z Chrudimi měnit jeho kompozici nebo trasování cest, ať vysvětlí proč. Jestli chtějí pouze citlivě opravit povrchy, zeleň a mobiliář, ať řeknou právě to. „Nová tvář“ zní hezky. U historického prostoru ale nemusí být novost automaticky výhodou.

Školy: nejdřív zjistíme, co potřebujeme.

A pak to předem postavíme. Program chce řešit kapacity škol s předstihem prostřednictvím auditu a projektové přípravy; současně už počítá s rozšiřováním a konkrétními typy vybavení. A tady vzniká jednoduchá otázka: K čemu bude audit? Jestli má skutečně zjistit, kde a jak budou kapacity chybět, nemůžeme před jeho výsledkem vědět, že řešením musí být právě přístavba. Třeba zjistí, že celková kapacita stačí, jen je špatně rozmístěná. A jestli už dnes víme, která škola potřebuje nové třídy, pak výborně: Která? Kolik? Pro kolik dětí? A proč? Studie do řízení města patří. Jen je dobré ji nejdřív udělat a až potom jí oznámit, co měla zjistit.

Sportující dítě. A co dítě s houslemi?

Program navrhuje kapitační platbu na sportující dítě: každý klub má dostávat stejnou částku na každého aktivního člena. Autoři to zdůvodňují rovnými podmínkami a tím, že „peníze následují dítě“. To je konkrétní mechanismus. Ale konkrétní řešení ještě neznamená, že jsme správně vybrali problém. Proč právě sportující dítě? Proč stejná zásada neplatí pro dítě, které hraje na housle, chodí do výtvarného oboru, pěveckého sboru nebo technického kroužku? Možná existuje konkrétní nerovnost ve financování chrudimského sportu. Pak ji ukažme. Ale obecný princip veřejné podpory by měl být vysvětlitelný i člověku, jehož dítě místo kopaček nosí pouzdro na housle.

Participativní rozpočet: pět milionů.

Proč právě pět? Lidé z Chrudimi chtějí zvýšit Tvořím Chrudim na 0,5 procenta rozpočtu města, podle jejich výpočtu přibližně pět milionů korun ročně. Participativní rozpočet je zajímavý nástroj. Ale opět: PROČ právě 0,5 procenta? Zůstává každý rok pod čarou množství kvalitních projektů jen proto, že na ně nezbyly peníze? Pak je navýšení logické. Nebo chceme dát víc peněz jen proto, že více participace působí automaticky lépe?

Navíc participativní rozpočty mají přirozenou vlastnost. Výborně se do nich vejde hřiště, lavička nebo menší úprava zeleně. Hůř se do nich vejde parkovací dům za desítky milionů. A člověk může na sídlišti hlasovat o novém hřišti, zatímco večer třikrát objede blok a hledá místo pro auto. Demokracie tím není špatná. Jen nemá každá anketa schopnost odhalit všechny strategické problémy města.

Noční starosta: Amsterdam přijel do Chrudimi

Program zavádí také „nočního starostu“ — prostředníka mezi bary, kluby, pořadateli akcí a obyvateli okolních ulic. Jako vzory výslovně uvádí Amsterdam, Berlín a Prahu. A tady jsem zbystřil podruhé. Protože to vůbec nemusí být špatný nápad. Centrum města skutečně může mít problém s nočním hlukem, provozem restaurací a konfliktem mezi těmi, kteří se baví, a těmi, kteří chtějí spát. Jenže program nám neříká, zda právě toto chce řešit.

Které ulice? Jak často konflikty vznikají? Co dnes nefunguje? Co má noční starosta umět, co dnes neumí městská policie, radnice nebo pořadatelé akcí? Pokud právě toto chtějí prostředníkem řešit, ať to řeknou. Pokud pouze převzali hezký název z Amsterdamu, máme spíš katalogový nápad než odpověď na chrudimský problém.

Lavička „Rád si povídám“.

Podobně program nabízí lavičky označené pro lidi, kteří uvítají rozhovor s neznámým člověkem. Inspirací je Wales. Proč ne. Může to stát málo a někomu to udělat radost. Jen bych od volebního programu chtěl vědět také něco o problémech, o kterých si na té lavičce budeme povídat. A právě tady se dostáváme k jednomu širšímu rysu celého programu.

Katalog dobrých nápadů. Noční starosta. Jedlé město. BioBlitz. FabLab. Startup rezidence. Rozpočtový simulátor. Lavičky „Rád si povídám“. V programu je opravdu hodně nápadů. Některé jsou převzaté ze zahraničí a autoři své inspirace poctivě uvádějí — u nočního starosty Amsterdam, Berlín a Prahu, u startupového projektu například Oulu a Černošice, u laviček Wales. To samo není problém. Naopak. Inspirovat se tam, kde něco funguje, je rozumné.

Jenže existuje rozdíl mezi inspirací a transplantací. Inspirace znamená, že pochopím princip cizího řešení a použiji jej na vlastní problém. Transplantace znamená, že najdu hezké řešení a začnu pro něj doma hledat problém. Město není prázdný operační systém, do kterého stačí nainstalovat nejlepší aplikace z Evropy. Má vlastní velikost, historii, peníze, návyky a problémy. Nejdřív proto má být Chrudim. A teprve potom Amsterdam, Oulu nebo Wales.

Za každý pokácený strom jeden nový.

Podobně líbivě působí absolutní pravidlo, že za každý pokácený strom přibude nový „bez výjimky“. Program současně požaduje kladnou bilanci městské zeleně. Cíl je srozumitelný. Ale právě absolutní pravidla si zaslouží otázku PROČ právě 1 : 1? Stoletý strom a čerstvá sazenice nejsou totéž. Někdy může dávat smysl vysadit několik stromů, jindy jeden velký, jindy na stejném místě nový strom vhodný vůbec není. Dobrá péče o zeleň by měla stát na odborném posouzení, ne jen na snadno zapamatovatelném poměru. Slogan se vejde na plakát. Kořenový systém obvykle ne.

Kultura: plán už město má

U kulturní kapitoly se objevil faktický problém. Lidé z Chrudimi píší: „Chrudim dosud nemá schválenou kulturní strategii. Připravíme ji.“ Jenže město už v červenci 2023 zveřejňuje dokument Koncepce kultury města Chrudim 2023–2030. To neznamená, že je současná koncepce dobrá. Klidně může být špatná a nová může být potřebná. Pak ale program musí říct právě to: Stávající koncepci považujeme za nedostatečnou, protože neřeší to a to, a proto ji nahradíme. To už by byl politický názor a konkrétní závazek. Tvrdit, že dokument vůbec neexistuje, je něco jiného.

Více peněz na kulturu.

Na jakou? Program současně chce zvýšit celkový objem prostředků na kulturu a neziskový sektor a přejít u některých organizací k víceletému financování. Tady se naše PROČ hodí obzvlášť. Více peněz komu? Na co? Jaký problém dnešního financování tím vyřešíme? Kultura totiž není topení v radnici. Když přidáme deset procent do rozpočtu, neznamená to automaticky o deset procent více kultury. Jinou veřejnou roli má základní umělecká škola, jinou amatérský soubor, jinou městská instituce a jinou profesionální umělec. Proto samotná věta „více peněz na kulturu“ říká překvapivě málo. Zajímavější by bylo vědět, co přesně chce město veřejnými penězi umožnit a podle čeho pozná, že to mělo smysl.

A kultura podle sympatií? Program jde ještě dál. Tvrdí, že díky nové strategii „kultura přestane být rozdělována na základě sympatií“, a slibuje konec „neformálních dohod za zavřenými dveřmi“. To už je poměrně vážné tvrzení o současném systému. Pokud se dnes peníze skutečně rozdělují podle osobních sympatií, měl by program ukázat konkrétní problém nebo příklad. Pokud ne, je fér formulovat budoucí systém transparentněji, ale není fér současný stav popsat silněji, než lze doložit.

Navíc se tu vrací otázka sportu. V kultuře chceme od osobních preferencí pryč. Ve sportu jsme ale už předem rozhodli, že systémovou kapitační podporu dostane právě sportující dítě. Možná je pro to dobrý důvod. Ale zase ho potřebujeme slyšet.

Nápadů není málo. Možná je jich až příliš mnoho

Voda, parkovací dům, bydlení versus lavička. Při čtení programu je nakonec patrný zajímavý rozdíl. U drobných věcí umí být Lidé z Chrudimi velmi konkrétní. Lavička má svůj účel. BioBlitz svůj název. Noční starosta svůj zahraniční vzor. Rozpočtový simulátor přesně ví, co bude dělat. Jenže čím tvrdší je projekt, tím přibývají otázky. Parkovací domy. Bytový fond. Voda po roce 2030. Hotel Bohemia. Velké dopravní změny. Tam už potřebuji pozemky, náklady, varianty, kompetence, harmonogram a občas i schopnost říct lidem něco, co se jim nebude líbit. A právě tam podle mě začíná skutečná komunální politika.

Lidé z Chrudimi rozhodně netrpí nedostatkem nápadů. Možná je jejich problém opačný. Nápadů je tolik, že mezi nimi někdy chybí selekce podle místního PROČ. Co Chrudim opravdu nejvíc bolí? Co je jen příjemné zlepšení? Co je módní myšlenka? Co funguje skvěle v Amsterdamu, protože Amsterdam měl problém, který Chrudim vůbec nemá? A co naopak vyrůstá přímo z tohoto města?

Dobrý politik podle mě nemusí znát všechny chytré nápady z Evropy. Musí především umět poznat, které tři nebo čtyři potřebuje jeho vlastní město. Proto bych celý program Lidí z Chrudimi nakonec četl jednou jedinou otázkou: Nejdřív PROČ. A teprve potom CO. Protože dobrých nápadů je na světě nekonečně mnoho. Jenže město má jenom jeden rozpočet a jeho příští vedení na to má jen čtyři roky.

...

Analýza vychází z podoby volebního programu zachycené 19. září 2026. Povolební strategii zachycenou při následné kontrole webu, včetně rozhodnutí nejednat o koalici s ANO, komentuji odděleně v datovaném dodatku. Do původního hodnocení programu ji zpětně nezahrnuji.

Podklady a metoda: Základním podkladem tohoto článku je volební program LIDI Z CHRUDIMI zveřejňovaný na jejich oficiálních internetových stránkách www.lidizchrudimi.cz. Tato analýza se vztahuje k podobě programu dostupné 19. září 2026; případné pozdější změny do ní nejsou zahrnuty. Oficiální program je zveřejňován po jednotlivých tématech na webu kandidátky.

Program porovnávám s veřejnými dokumenty města a dalšími ověřitelnými zdroji. Používám stejný metr jako u předchozích dílů: PROČ – CO – JAK – ZA KOLIK – KDY. U ceny mě samozřejmě zajímá i zdroj peněz. U již běžících projektů navíc otázka: CO JE PROTI DNEŠKU NOVÉ?

Poděkování: Děkuji lidem, se kterými jsem jednotlivá témata konzultoval a kteří mě upozorňovali na souvislosti, chyby nebo věci, které stojí za další ověření. Někteří pracují pro město nebo se jednotlivým oblastem profesně věnují; jejich pomoc samozřejmě neznamená, že souhlasí s názory a závěry tohoto článku.

Při rešerši, porovnávání dat, kontrole souvislostí a redakčním zpracování byl použit ChatGPT. Výběr témat, metoda, argumentace a závěry jsou odpovědností autora.