Sáčky na psí hovínka z ulic zmizely, pro ty igelitové musíme na radnici. Jejich příděl však počítá s tím, že každý pejsek v Chrudimi vykoná denně potřebu pouze jednou a k tomu si může ještě malinko uprdnout. Když k tomu připočteme bezohlednou městskou vyhlášku, která nutí venku pejskaře striktně vodit svoje čtyřnohé miláčky pouze na řetězu, a je jedno, jestli je to v městském parku nebo na okraji města na poli, pak je to za více než tisícikorunovou roční daň do městské pokladny sakra málo.

Pejskařů v Chrudimi razantně přibývá, avšak z výše uvedeného je patrné, že jejich potřebám radnice vůbec nerozumí. Nejspíš to bude tím, že ji nevedou žádní pejskaři ani odborníci na chov psů. Už jste někdy potkali Řezníčka, Málka, Tejkla nebo někoho z odpovědných úředníků, jako je Kopecký, s pejskem na ulici? Pochybuji, jinak by nedopustili takové "zvěrstvo".

Pejsky si lidé pořizují z různých důvodů, nejčastěji proto, že jim v životě něco chybí, zpravidla dobrý přítel, partner nebo společník, když ho nenacházejí mezi lidmi. Pes je narozdíl od lidí totiž věrný, přímý tvor, který vás s radostí vítá za každé situace, ať je mu dobře nebo špatně. A právě tohle dělá z pejskařů početnou komunitu, kterou mezi sebou seznamují právě jejich čtyřnozí miláčci. A jsou to právě chovatelé, kdo jsou z necitlivého přístupu radnice rozladění. Co je jim platné, že si první "honí triko" na vojenských misích, druhý "kašpárkuje" mezi dětmi a nevládkami, třetí se filosoficky vznáší v oblacích a čtvrtý "sežere" ovarové koleno na posezení, když je to jen mediální bublina na odiv veřejnosti, zatímco se děje jejich miláčkům neskutečné příkoří.

Sečteno, podtrženo: nemáme v Chrudimi dostupné sáčky na psí hovínka, místo nich jen igelitovou náhradu ve směšném množství, pro kterou si ještě musíme poníženě s dokladem o zaplacení daně dojít na radnici, uklízeče psích exkrementů vidíme ve městě pouze jednou za "uherský rok", máme také psí útulek, jehož vedení doteď provází pachuť protekce, máme i městskou vyhlášku, která zastydla svým obsahem někde v minulém století, protože nedovoluje psům jejich přirozený pohyb a pokutuje přísně chovatele za to, když jim ho umožní, a konečně nemáme ani zóny pro psy, a za tohle všechno platíme městu vysokou daň, která byla letos ještě zvýšena.

Je proto třeba vznést návrh, aby si ona "čtyřka" alespoň na den vyzkoušela, jaké to je vykonávat běžnou potřebu a jen jednou za den si utřít zadnici na WC, které nesplachuje, jaké to je procházet se na řetězu, v zimě navíc bosý v sněhové břečce rozmáčené solí, a za tohle všechno platit drahé peníze. Že jde o nepoměr? Nezbývá tedy než radnici připomenout, že občanský zákoník začlenil od letošního roku psy mezi živé tvory, takže už nejsou z pohledu české legislativy věcí, jak si to vysvětluje zkostnatělá městská vyhláška. Nastal tedy nejvyšší čas začít tohle vše řešit a probudit se z vlastní zahleděnosti, protože psi jsou živými tvory stejně jako lidé. Oproti lidem mají jen jednu nevýhodu, že si nemohou nikde stěžovat.