Chrudimské noviny Jak si žije hudební textař a herec Honza Petráš

Dnes: 2°C
Zítra: 4°C
Pozítří: 3°C

Jak si žije hudební textař a herec Honza Petráš

Chrudim - Žijí mezi námi, přehlížíme je a někdy je dokonce považujeme kvůli jejich vizáži a chování za podivíny. Přesto mnohdy ani netušíme, jak velmi bohatý a pestrý život vedou, a že jim za hranicemi naší země tleská svět. Jedním z nich je bezesporu hudební textař, skladatel, scénárista, spisovatel, herec a autor dětských pořadů Honza Petráš.

Pamatuji si Honzu ještě z 80. let jako vlasatou "máničku" oděnou v džínách z Tuzexu, která horovala pro bigbít a rockovou muziku. Tiše jsem mu tenkrát záviděl, že se pohybuje v prostředí hvězd tehdejší československé populární hudby a bigbítu. Honza měl to štěstí díky svému staršímu bratrovi, který ho na začátku 70. let tehdy jako ostřílený promotér do světa showbyznysu přivedl.

Duší je to stále mladý kluk
Ale kdeže loňské sněhy jsou. Z vlasatého výstředního playboye je usazený muž středního věku, který maskuje řídnoucí kštici nezbytnou kšiltofkou. Duší i svým vzezřením je to ale stále mladý kluk, který vyznává hodnoty doby, kterou prožil, jak se říká, na "plný pecky", a kterého ta současná, dravější doba poznamenala svou nemilosrdností. Po smrti své maminky přišel totiž o střechu nad hlavou v sídlišti na Rozhledně díky mazanosti jednoho nejmenovaného chrudimského správce bytů, který od na smrt nemocné ženy "vydyndal" bez vědomí Honzy i celé jeho rodiny jejich byt 2+1 za pouhých třicet tisíc korun! Honzovi tedy nezbylo, než z "vlastního" bydlení odejít do podnájmu, protože se neuměl této prohnanosti bránit.

Hudební textař, skladatel, scénárista, spisovatel, herec a především Chrudimák, původem z Rozhledny - Honza Petráš.  Foto: Chrudimské noviny

Miloval Martu Kubišovou
Vraťme se ale do mnohem, z Honzova pohledu, veselejších 60. a 70. let, kdy měl dost času na své koníčky - krásné ženy a muziku. Platonicky miloval Martu Kubišovou, kterou poprvé zahlédl jako dvanáctiletý klučina na schodech bytového domu v pardubické Višňovce, kde tehdy v ulici S. K. Neumanna bydlela jeho babička, která byla shodou okolností sousedkou zakladatele věhlasných Golden Kids (Neckář, Vondráčková, Kubišová), skladatele a producenta Bobana Vondráčka. Marta Kubišová vyrazila Honzovi dech a okamžitě věděl, že se mu bude jednou mezi hvězdami showbyznysu líbit. Marta Kubišová se o několik let později stala jednou z nejvýraznějších tváří Pražského jara a obětí komunistické perzekuce, která jí zakázala takřka 20 let veřejně vystupovat, a Boban Ondráček, jako autor mnoha mezinárodních hitů, upadl v zapomnění. "Přesvědčoval jsem kvůli tomu dřívějšího pardubického radního Jiřího Razskazova, jehož jsem dobře znal z bigbítů, aby podpořil přejmenování ulice S. K. Neumanna na Ondráčkovu, ale nakonec to celé vyšumělo do ztracena. Přijde mi škoda, že Pardubice stále propagují ´rudého´ autora na úkor uznávaného skladatele, který v Pardubicích mimo jiné založil i jedno z místních divadel, s kterým se pak přestěhoval do Plzně," říká Honza Petráš.

Honza Petráš se už jako malý školák nebál mikrofonu a jeviště.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Tuhá normalizace
A pak přišla 70. léta - období nejtužšího normalismu, kdy byla spoustě hudebních skupin a zpěváků zakázána nebo omezena činnost, anebo se museli, pokud používali tehdy módní anglické názvosloví, přejmenovat. Svou činnost tehdy zahájily také pověstné kvalifikační komise, které nebyly ničím jiným než tvrdou cenzurou, neboť rozhodovaly o bytí či nebytí jednotlivých umělců. A právě na úplném začátku tohoto období dělal metodika na Okresním kulturním středisku (OKS) v Chrudimi Honzův starší bratr Rudolf, který to neměl s ohledem na svoji otevřenou povahu - co na srdci to na jazyku - v práci nijak jednoduché. Přesto si z bolševika nic nedělal a vyvíjel činnost po svém. Například přišel se scénářem na soutěž amatérských zpěváků na Chrudimsku, jež se jmenovala po vzoru tehdejšího televizního Intertalentu "Interštafeta". A přestože se nad ním pomalu stahovala mračna, přivedl do tohoto prostředí mladšího bráchu Honzu, který hltal vše, co jen trochu zavánělo dobrou muzikou.

Všechno začal brácha Ruda a jeho vyhazov z OKS Chrudim
"Jestliže mám začít vyprávěním o sobě, musím nejprve zmínit Rudu, který mě k hudbě přivedl. Je to především jeho zásluha," vysvětluje Honza Petráš. "Měl tehdy v bývalém okrese pod palcem vše od dechovky až po bigbíty a v té době ho požádal nějaký pan František Vršecký, což byl dirigent dechovky z jihočeské Soběslavi, aby pomohl začínající skupině Markýz John (pozn.: hraje dodnes), kde tehdy hrál na klávesy jeho syn Honza Vršecký. Ruda se tedy stal vůbec prvním manažerem této kapely a dá se říct, že tato nabídka přišla pro něj právě včas. Soudruzi totiž mezitím pracovali na tom, aby z OKS odešel, a tak mu nejprve vyčetli, že přivezl podnikovým autem z Podhořan u Ronova nad Doubravou do Chrudimi nějakou mladou tanečnici," vzpomíná Honza. I když byla škoda v tomto případě spočítána jen na 35 korun, dostal se kvůli tomu Ruda až před soud. Mezitím se ale stala další událost, která pod Rudolfem Petrášem nadobro podtrhla na OKS Chrudim židli. V již vzpomínané Interštafetě zazpívala jakýmsi nedopatřením hostující mladá zpěvačka z Kutné Hory písničku od tehdy zakázané Marty Kubišové a malér byl na světě. Soud mezitím ještě uznal Rudolfa vinným a musel proto nejen uhradit oněch pětatřicet korun, ale i soudní výlohy, a navrch opustit na pokyn "shora" i svoje zaměstnání. "To byl bráchův definitivní konec v Chrudimi, který mu paradoxně otevřel cestu do Prahy za tehdejší špičkou populární hudby. A samozřejmě i mně, protože jsem šel za ním," pokračuje Honza.

Emigrace z Chrudimi do Novodvorské
Jak Honza Petráš dodává, Ruda měl velmi dobrý čich na talenty a příležitosti, jak se jako manažer uplatnit. Přestěhoval se proto na Prahu 4 do Novodvorské, kde fungoval také stejnojmenný kulturní dům, který poskytoval azyl všem, tehdy progresivnějším umělcům. Ruda měl už pod křídly skupinu Markýz John, která pomalu ale jistě získávala v Čechách renomé kvality a nejvýmluvnějším argumentem byly zaplněné sály a taneční parkety. Ruda mezitím dostal také "lano" od Pražského kulturního střediska (PKS) a začal šéfovat Kulturnímu domu v Novodvorské. Honza Petráš si v tu chvíli připadal jako v "Jiříkově vidění" a zavětřil, že přichází i jeho chvíle. Jak by ne - Rudovým sousedem v bytovce v Novodvorské nebyl nikdo jiný, než věhlasný guru tehdejší buble gum kultury a pozdější rockový císař František Ringo Čech, který tou dobou "pásl" Jiřího Helekala, Viktora Sodomu a první ostruhy u něho získával pozdější kytarový bijec a motor legendárního Katapultu Olda Říha. Především byl ale F. R. Čech respektovaný textař, kterým nepohrdl ani Karel Gott, a to Honzovi Petrášovi učarovalo. Tady někde začal cítit, že se chce stát hudebním textařem.

Honza před chrudimskou Agorou, kde před lety uspořádal vzpomínkový koncert na Jirku Schelingera s kapelou Projektil.  Foto: Chrudimské noviny

Druhá Honzova láska - hlas Jirky Schelingera
Věci nabíraly rychle spád. Ruda začal s Ringo Čechem chodit na pivo a tehdejší zlaté časy mu dodnes připomíná fajfka, kterou mu Ringo věnoval. Mezitím ale získal Ruda do své stáje skupinu Orient, zpěvačku Janu Robbovou a navázal kontakt s talentovaným kytaristou Ivanem Sekyrou, který pomáhal rozjíždět kariéru skupině Abraxas, ale zejména v 80. letech se proslavil svojí baladou Zahrada ticha. Honza v této době pendloval mezi Chrudimí, Pardubicemi a Prahou, aby mohl s bráchou a jeho ansáblem podnikat spanilé jízdy po celém Československu a skládat svoje první nesmělé pokusy. Definitivně se ale osmělil, až když uslyšel podmanivý hlas Jirky Schelingera, kterého si do skupiny přivedl F. R. Čech a dal kvůli tomu padáka uhlazenějšímu Sodomovi. Ty tam byly najednou časy Tygra z Indie, Parního stroje, Papouška kakadu a dalších kolovrátkových popěvků, které postupně nahrazoval rockovější repertoár říznutý Schelingerovým chraplákem. A to byla i Honzova parketa. Zvláště, když se mohl ke zpěvákovi přiblížit a poznat jeho skutečnou povahu. Ruda totiž začal Ringovi pomáhat prodávat koncerty jeho skupiny se začínajícím Schelingerem za mikrofonem.

Přednost měl Ringo
"Byl to povahou opravdu zlatý kluk. Jednou jsem mu půjčil kazetový magnetofon, který mi přijel vrátit k babičce do Pardubic, kde měl večer koncert v Galantě. Nemohl z babičky spustit oči a by l k ní velmi pozorný. Dokonce, když odcházel, pohladil ji po tváři. Celou dobu přitom vzpomínal na svoji babičku, u které vyrůstal v Bousově u Ronova nad Doubravou. Moje babička měla při tom vyprávění slzy v očích a pokaždé na Jirku i po jeho smrti vzpomínala jako na chlapce, který měl sice dlouhé vlasy, ale byl nesmírně hodný," líčí svoje zážitky Honza Petráš. Jirka byl podle něj hezký blonďák, který měl u děvčat pokaždé velký úspěch a jeho principál Ringo na něj pochopitelně žárlil. "Jak mohl, tak ho ztrapnil. Například o Jirkovi před holkama prohlašoval, že ho naučil jíst lžicí a podobně. Prostě nemohl přenést přes srdce, že byl u děvčat vždycky až ten druhý," přibližuje Honza atmosféru druhé poloviny 70. let, která se vyznačovala rčením - ženy, zpěv a víno, a na západě za železnou oponou pak "sex, drogy a rock´n´roll". Každopádně se Honza s Jirkou sblížili a Honza mu předložil k posouzení svoje první textařské pokusy. "Říkal, že se mu sice líbí, ale přiznal, že Ringo nedovolí, aby Jirkovu hudbu textoval někdo jiný než on," vzpomíná dnešní textař.

Hlas, který uplaval po Dunaji
Jejich přátelství ukončila v dubnu 1981 Jirkova náhlá smrt. Podle oficiálních zdrojů skočil po předchozí sázce z mostu do Dunaje a utopil se, podle dalších hlasů byl nepohodlný režimu, který ho nechal odstranit, protože tajně finančně podporoval disidenty a samizdat, a jeho popularita nabírala na síle. "Neměl to jednoduché. Měl například zákázáno vystupovat v Chrudimi, odkud na něho přišlo udání, že měl během koncertu na krku kříž a svým tancem údajně provokoval mládež k nepřístojnostem. Po sametové revoluci jsem se pak dostal k dokumentu, který mám u sebe a pod kterým je tento udavač podepsán. Pokud vím, je ještě naživu. Každopádně Jirka byl člověk, který zpíval srdcem a jeho smrt mne hluboce zasáhla. Doteď, když ho slyším zpívat, mám slzy v očích," neskrývá Honza dojetí. A tak zatímco se za Jirkou Schelingerem uzavřela hladina Dunaje, Honzovi se záhy paradoxně otevřela cesta do médií. A jak jinak - za vším opět stál Honzův věrný stín - bratr Ruda. Ten po Ringovi zdědil skupinu Projektil, s jejíž pomocí se Mistr snažil na chvíli zacelit díru po zahynuvším Jiřím Schelingerovi, ale záhy svůj úmysl vzdal a odešel k divadlu. Ruda se tedy kapely ujal a Honza Petráš v ní našel několik spřízněných duší - zejména již zmíněného kytaristu a skladatele Ivana Sekyru a zpěváka Jirku Hoppa.

Skupina Projektil před koncertem v kulturním domě na Seči - zleva Honza Petráš, Milan Schelinger, Zdeněk Fák, Milan Hošek, Jirka Hopp a Ivan Sekyra.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Turné s Meky Žbirkou po Československu
V kapele vedle Sekyry a Hoppa působil také Jirkův bratr Milan Schelinger, a vystřídalo se tu i několik výrazných zpěváků, například Pavel Roth, jehož hlas proslavil skladbu Zahrada ticha. Z Projektilu se postupně stávala dobře zavedená značka, která plnila koncertní sály a Honza se tu cítil jako ryba ve vodě. Konečně nastal čas zúročit vše, co měl nastřádáno v šuplíku. "Kapela měla sice za textaře renomovaného Eduarda Krečmara, ale ze mě se stal jakýsi externí textař, který textoval hudbu Ivana Sekyry a mladého kytaristy Marka Podskalského. Jedna z těchto věcí vyšla po sametové revoluci na dlouhohrající desce Projektilu a další zůstaly uchovány jen jako rozhlasové nahrávky. Bylo to v době, kdy začala popularita kapely narůstat a přišla proto série nejrůznějších zákazů včetně zákazu vydávání desek a singlů," říká Honza Petráš, jenž zažil i nejslavnější turné Projektilu, který tehdy předskakoval čerstvému Zlatému slavíkovi Miro Žbirkovi a jeho skupině Limit po celém Československu. "Měl jsem to štěstí, že jsem ho absolvoval takřka celé a mohl jsem osobně poznat Mekyho Žbirku, který se jako velký milovník a znalec Beatles choval opravdu jako anglický gentleman. Zajímavé bylo také během turné pozorovat, že jakmile jsme hráli na Slovensku, byla tu patrná převaha fanoušků Žbirky, na Moravě to bylo už vyrovnané a v Čechách měl výrazně navrch Projektil," popisuje Honza vyprodané turné.

Konec jedné etapy a začátek druhé
Postupem času přicházelo stále více zákazů a Projektil měl na kahánku. Nezbylo tedy, než ho úplně rozpustit, protože už nemohl takřka nikde vystupovat a všichni muzikanti se potřebovali nějak živit. Pro Honzu Petráše tak skončilo další šťastné období jeho života, naplněné mnoha zážitky z vyprodaných sálů a písničkami, na jejichž vzniku se mohl také podílet, nebo mu přirostly k srdci. Zůstaly mu nejen krásné vzpomínky, ale i přátelství, z nichž některá přetrvala do současnosti. Například s Jirkou Hoppem, který pořádal dětské tábory bez pionýrských šátků v duchu skautingu a na kterých Honza přičichl k práci s dětmi jako oddílový vedoucí. Odsud byl už jen krůček k pořádání nejrůznějších dětských pořadů, avšak na práci textaře Honza Petráš zdaleka nezanevřel. Jeho další úspěchy měly teprve přijít.

Zpěvák Projektilu Jirka Hopp se stal jedním z nejlepších přátel Honzy Petráše.  Reprofoto: Chrudimské noviny

První úspěch v zahraničí - písnička pro německou zpěvačku Nenu
Po sametové revoluci přišel pro Honzu nečekaný úspěch, k němuž mu dopomohl v první polovině 90. let producent Roman Port, který mu domluvil spolupráci s jistou německou kapelou, pro kterou Jan Petráš složil kompletně písničku Holidays Boy, kterou do angličtiny přeložil již zmiňovaný producent. Skladba zde zabodovala dokonce natolik, že ji o něco později nazpívala a natočila i věhlasná německá zpěvačka Nena. To bylo pro Honzu opravdové zadostiučinění. Jenže poptávka po rockové hudbě byla v Česku v té době minimální a uživit se jako její textař bylo takřka nemožné. Ustláno na růžích neměli ani manažeři rockových interpretů, a tak začal Honza psát pro sebe první scénáře dětských her a představení, a nezapomněl přitom ani na svého bratra Rudu, kterého přizval k občasné spolupráci. Role obou bratrů se tak obrátila.

Honzíka Popletu z Popletova znají tisíce dětí po celé republice.  Foto: Chrudimské noviny.

Z textaře klaun a autor dětských her a představení
Honza Petráš se zakrátko etabloval jako poměrně úspěšná postava dětských pořadů, která sjezdila celou Českou republiku. Zopakoval si přitom spolupráci s pohádkovou Saxanou - zpěvačkou Petrou Černockou, pro kterou už dříve složil dva hudební texty, objevil se po boku populárních dětských hrdinů - Upíra Krejčího, Pepy Dvořáka nebo Miloše Nesvadby, či dalšího zpěváka, Standy Hložka. A spolu se svým bratrem Rudou dokonce účinkovali i v dětských pořadech České televize Vega a Magion. Vedle toho začal Honza Petráš spolupracovat v Divadle Semafor také se zpěvačkou Zuzanou Stirskou a skupinou Gospel Time, což mu vyneslo další televizní účinkování v zábavném pořadu Čundrkantryšou Ivana Mládka. Vedle toho si vyzkoušel i spolupráci s chrudimskými loutkaři Liborem Štumpfem a Miroslavem Alexou, díky nimž například provází už třetím rokem Zámecké slavnosti v choltickém zámku. V poslední době ho pak můžeme vídat v postavě, kterou si "ušil" na tělo - jako Honzíka Popletu z Popletova, s kterou vystupuje ve školách, mateřinkách a školních družinách, nebo v rámci speciálního Knižního kabaretu pasuje prvňáčky na čtenáře. Lze ho vidět také po boku bratra Rudolfa, s nímž vystupuje v pořadu pro seniory.

Honza a Ruda mezi dětmi. Poznáte je?  Reprofoto: Chrudimské noviny

A jdeme do finále - otázky a odpovědi
Znamená to, že jsi na hudbu úplně zanevřel? "Určitě ne. V roce 2009 nazpívala v pražském divadle Brodway skupina Rebelky pod vedením zpěvačky Moniky Absolonové na CD skladbu Dirigent, ke které jsem napsal hudbu i text. S aranžmá této písničky mi přitom pomáhala Petra Kladivová, s kterou teď v poslední době spolupracuji na dalších demosnímcích. Paradoxem je, že se i tato písnička ujala v Německu, kde ji o rok později nazpívala a vydala v Mnichově vokální rocková skupina Lachtane," říká Honza Petráš.

Honza se zpěvačkou Evou Pilarovou, která je rodinnou přítelkyní Petrášových.  Reprofoto: Chrudimské noviny


Málokdo o tobě ví, že jsi také spisovatel. Vydal jsi vlastním nákladem už tři knížky. Jaké je podle tebe postavení méně známých autorů na trhu? "Pokud o tobě nepíší v bulváru, nemáš takřka šanci se nikde se svými knihami prosadit. Beru to jako fakt, nad kterým netruchlím, protože mne po vydání každé mojí knížky hřeje především dobrý pocit u srdíčka a nehledám štěstí v peněžence. O to víc mě pak těší, když mi přijde pokřtít knížku někdo známý, jako to byla třeba v případě mého románku Záhadný kluk zakladatelka a ředitelka Nadace naše dítě, paní Zuzana Baudyšová."

Osobně jsi zažil policejní šikanu v 70. a 80. letech při koncertech a tanečních zábavách. Jak vzpomínáš na tuto dobu? "Jako na období velké solidarity mezi lidmi a hned vysvětlím proč. Jednou během koncertu Projektilu odsud odvezli policajti pár ´mániček´ a vyházeli je někde v lese 40 kilometrů od místa, kde se koncert konal. Zpěvák Jirka Hopp tehdy nastartoval autobus, který sloužil k přepravě aparatury a samotné kapely, a jelo se pro ně. Byli někde od Žďáru nad Sázavou a byli to snad ti nejhodnější kluci, které jsem v životě potkal. Narozdíl od některých současných mladých lidí, kteří chodí v kravatách, byli sice otrhaní a měli dlouhé neupravené vlasy, ale byli za tuto pomoc neskutečně vděční a na oplátku za odvoz nám pak pomohli naložit do autobusu těžkou aparaturu. Tak ohromná solidarita mezi publikem a muzikanty se už dnes opravdu nevidí."

Vodník od herce Josefa Dvořáka, s kterým dělá Honza Petráš radost dětem.  Foto: Chrudimské noviny

Když se ohlédneš zpátky a porovnáš tehdejší atmosféru s tou současnou, jak bys je zhodnotil? "Přestože se tomu dříve říkal lidově demokratický stát, byla to totalita, a bigbít, který za to nemohl, kvůli tomu trpěl. V 50. letech byl na indexu jazz, později pak rock. Snižovali nám tenkrát honoráře za kdejakou hloupost - vlasy, trička, holkám za minisukně. Relativně dobře se měli pouze ti, kteří lezli funkcionářům do zadku. V tom jsou si dřívější a dnešní doba hodně podobné, protože dnes se zase leze do zadku velkým promotérům, politikům, či majitelům rádií a televizí kvůli co největšímu výdělku. I kvůli tomu jsou dnes někteří umělci na okraji zájmu. V současnosti ale panuje absolutní tvůrčí svoboda a stejně tak si může každý svobodně vybrat, jaký druh zábavy si zvolí. To je nesporný a velký klad této doby. Na druhou stranu musím ale jako hudební textař poznamenat, že se u některých současných textů červenám, což ukazuje na to, že doba mezitím zhrubla. I tak bych chtěl být zase mladý a všechno znovu prožít od začátku."

Děkuji za rozhovor.

Diskografie:
Petra Černocká a skupina Zdenka Merty: Náhody (SP)
Petra Černocká a skupina Zdenka Merty: Broučci (SP - archiv Českého rozhlasu)
Projektil: Návrat do zahrady ticha (Best of) - Madagaskar (I. Sekyra/J. Petráš) (LP)
Projektil: Doktor léčí, zpěvák zpívá (I. Sekyra/J. Petráš) (SP - archiv Českého rozhlasu)
Projektil: Mrakodrap (M. Podskalský/J. Petráš) (SP - archiv Českého rozhlasu)
Nena: Holidays Boy (hudba i text J. Petráš) - vyšlo v Německu
Lachtane: Dirigent (hudba i text J. Petráš) - vyšlo v Německu (Mnichov), v české verzi skladbu nazpívala skupina Rebelky pod vedením Moniky Absolonové
...a mnohé další texty a písničky pro děti

Knihy:
Jan Petráš: Osm přístavů aneb Litomyšlská zastavení
Jan Petráš: Manéž (dětská poezie s ilustracemi akademického malíře Jaroslava Chmelíka)
Jan Petráš: Záhadný kluk (prázdninový román s ilustracemi pražské výtvarnice Petry Charvátové)

Roman Zahrádka

Reklama

Obrázek uživatele Lolipop84
#684 Lolipop84 16. Prosinec 2012 - 17:26
vypadá jako vyhaslá hvězda, kterou stejne nikdo neznal :-D
Obrázek uživatele Jakub Valenta
#685 Jakub Valenta 16. Prosinec 2012 - 21:30
A na to jste přišel jak?
Obrázek uživatele Jirka M.
#688 Jirka M. 20. Prosinec 2012 - 8:45
Jakub Valenta: A na to jste přišel jak?
Jak na to přišel? Prostou dedukcí - když ho neznám já, tak jak ho může znát někdo jiný. Děkuji Romanovi za článek.:-D
Obrázek uživatele tlapky
#1720 tlapky 3. Březen 2014 - 20:22
Dnes jsem pana Petráše poznala osobně prostřednictvím svých dětí. Vystupoval u nich ve družině již poněkolikáté. Moje děti ho prostě a jednoduše milují. A proč také ne, je to opravdu milý a bezprostřední člověk s velkým srdcem. Chtěla bych mu touto cestou poděkovat.