Zase ten Bronx... Co na tom, že se sem nasypaly velké miliony, které budeme splácet ještě hezkou řádku let, když zde nefunguje to nejzákladnější, a to udržování veřejného pořádku. Do něho se počítá i "bordel", který se začíná nově kupit kolem opravených domů nebo objektů, které ještě přijdou zrekonstruovat. A právě tento nepořádek dává zapomenout na nedávnou slávu spojenou se slavnostním stříháním pásky při předávání jednoho z opravených vnitrobloků prováděcí firmou městu.

Bronx tak i přes masivní investice (největší v historii Chrudimě - 250 mil. Kč) zůstává dál zlým snem tohoto města, protože každý, kdo sem zabloudí, si musí uprostřed této čtvrti připadat jak ve filmu s gangsterskou zápletkou. Po ulicích létají odpadky a v zákoutích mezi domy rostou černé skládky, které ostře kontrastují se zářivě novými fasádami bytových domů uprostřed města. Člověku při tom pohledu nezbývá, než být na pozoru, zda nemá za zády nějakou partu místních výrostků nebo někoho z nepřizpůsobivých, kteří jsou takřka denně přistiženi při nějaké krádeži v nedaleké Bille.

Z výše uvedeného je patrné, že tu něco nefunguje tak, jak má, a že pokud by měla tato neradostná situace pokračovat, půjde v brzké době o zmařenou investici velkého rozsahu, protože si město není schopno svůj majetek ohlídat. Je to asi tak stejné, jako kdybyste si koupili drahé jízdní kolo za několik desítek tisíc korun a nechali ho bez dozoru celý den neuzamčené před hospodou na ulici. Také byste o něj zcela jistě přišli. A pokud se něco rychle v Bronxu nezmění, přijdeme o miliony, které tudy proletí jak bezednou černou dírou.

Je to dvakrát škoda. Přijdeme nejen o velké peníze ze společné kasy, ale promarníme i šanci vrátit této lokalitě v centru města status klidné bytové čtvrti. Ta mimo jiné sousedí s Palackého třídou, jež by si měla zakrátko díky nově vznikajícímu obchvatu oddechnout od tranzitní dopravy, která ulici a nejbližší okolí včetně Bronxu dusí. Rooseveltova, Revoluční, Přemysla Otakara a především Palackého pak mohou vytvořit zónu obchodně-bytových domů, budou-li však do té doby ulice Bronxu znehodnoceny, bude potom trvat další desítky let, než se podaří tento záměr uskutečnit, přestože ho máme takřka na dosah ruky.

S ohledem na rozsah investice považuji tento problém momentálně za nejzásadnější. Nepomohou mu však žádná Desatera, ani cesty do exotických zemí, či sběr nejrůznějších diplomů, ocenění a cinkrlátek, nýbrž cílevědomé dotahování nákladných projektů až do konce. Polovičatá řešení nejsou totiž žádným řešením. Kde nefunguje prevence ruku v ruce s represí, tam nemůže fungovat ani normální život, a pokud se nerealizuje vize, s kterou se do projektu šlo, bude se hospodařit bez zisku. Bronx je toho nejvýmluvnější ukázkou - na jedné straně drahé fasády, okna a dětská hřiště podle evropských norem, na druhé nezřízený život jak někde na Balkánu. Pokud se tyto dvě věci neuvedou do souladu, nezbaví se Bronx svého nelichotivého pojmenování nikdy a my budeme dál splácet něco, co se v praxi nepodařilo uvést do života.