Chrudim - Lenka Korbelová není jen krásná mladá slečna, ale především mimořádně nadaná a úspěšná klavíristka. Nic ale není zadarmo a každý úspěch je vykoupen hodinami cvičení u nástroje, který si s sebou na dovolenou jednoduše nevezmete.

Je to tak? Jak třeba trávite dovolenou u moře, když se každý den, který necvičíte, musí na vašem přednesu podepsat?

Klavír se opravdu nedá sbalit do kufru, ale to zdaleka neznamená, že si v létě nedopřeji trošku delší odpočinek. Stejně tak i v zimě. Moc ráda například lyžuji.

Lenka Korbelová.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Delší odpočinek? Znamená to měsíc v kuse opalování a užívání sluníčka?

Kdepak! Maximálně tak týden. Už po týdnu sama na sobě poznám, že jsem necvičila.

Kolik hodin denně vůbec věnujete klavíru?

Pokud myslíte obligátní otázku „kolik hodin denně cvičíte?“, tak je to zhruba pět hodin. Víc se dá těžko fyzicky i psychicky zvládnout. Ano, existují i borci - především jde o hudebníky z Japonska, kteří cvičí i deset hodin v kuse. Nevím, jak to dělají, ale já sama si musím třeba už po dvou hodinách hraní odpočinout. Jdu se projít, vypít si čaj, trošku se protáhnout. Hlavně záda totiž dostávají hodně zabrat.

Máte nějaké speciální cviky?

To snad ani ne. Chci si ale udržet kondici, takže chodím na tělocvik.

Studovala jste konzervatoř v Teplicích, ještě před tím jste ale navštěvovala chrudimskou zušku...

Ano, v Chrudimi jsem na zušce pod vedením paní učitelky Věry Novákové s klavírem začínala. Bylo to období, kdy už jsem přesně věděla, že se chci hře na tento nástroj věnovat profesionálně - zasvětit mu svůj profesní život. Nechápala jsem například, že děti, které tam se mnou chodily, berou hru na klavír jen jako zájem, koníček. Měla jsem v tomto ohledu naprosto jasno, jakou cestou se chci vydat.

Lenka Korbelová za klavírem.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Jak dlouho jste byla v Teplicích?

Dlouhých šest let :-). Vzpomínám na tu dobu moc ráda. Ostatně, není to tak dávno, co jsem z Teplic odešla do Prahy na AMU k panu profesorovi Ivanu Klánskému. Právě Věra Novákovou na teplické konzervatoři učila Věra Vlková, která později věnovala svůj čas a učitelský um i mně. Opravdu vynikající pedagožka, která mi dala do života hrozně moc.

Praha je přeci jen oproti Teplicím, natož Chrudimi rozdíl. Jak jste si zvykla?

Nebyl to žádný velký problém. Už v Teplicích jsem se musela dost osamostatnit, protože je to trochu daleko. Bydlela jsem tam na "intru" a domů jezdila na víkendy. Samostatný život v Praze mi doslova sednul. Jedná se o hlavní město nejen republiky, ale i hudby a společenského života.

Ale domů se vracíte stále...

Vracím. Mám tady rodinu, kamarády. Především rodina mě hodně podporuje. Tatínek byl vlastně u mých hudebních prvopočátků.

Jak to tehdy bylo?

Můj tatínek si pořídil malé pianino a zkoušel na něj hrát. Mně se podařilo sednout si občas ke klávesám a bylo jasno - tohle bude můj život.

Co vlastně říkají sousedi, když doma o víkendu cvičíte?

Mám ve sklepě místnost, která je dokonale izolovaná, takže si nemohou stěžovat :-)

V chrudimském Muzeu.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Uvažovala jste vůbec někdy, že byste s hraním přestala?

Ne, nikdy. Samozřejmě každý přemýšlí, co by dělal, kdyby se nevěnoval zrovna tomu, co ho zrovna nejvíce zaměstnává, ale já sama bych nikdy klavír za nic nevyměnila. Nedokážu si představit, že bych musela přestat hrát.

Odpočíváte vůbec někdy?

Jasně. Při cvičení si odpočinout musím, ale nejvíc energie načerpám asi ve spánku. Ráda se také odreaguji poslechem hudby. Nemusí to být zrovna „klasika“. Naopak. Pokud máte kolem sebe stále jen vážnou hudbu, obyčejný pop, letní festivaly jsou tím správným relaxem, který mi umožňuje vypnout.

Ani nemoc vás nemůže donutit odložit koncert?

Ne. Před jedním koncertem jsem dokonce nemocná byla, ale naopak to pro mne znamenalo další motivaci vše perfektně zvládnout. Přesto je jasné, že příprava na vystoupení vyžaduje stoprocentní koncentraci. Vím, že někteří umělci žijí trošku divočejším životem, ale já bych noc před koncertem určitě neprohýřila :-)

Oblíbenými skladateli budou jistě ti, kdo psali pro váš nástroj...

Je to tak. Mám ráda Chopina a Beethovena, trojku doplňuje Rachmaninov.

Takže spíše klasicismus a romantismus. Co takový mistr Bach?

Může být. I když je pravdou, že Johana Sebastiana Bacha raději hraji. Na poslech je dost obtížný.

Zjistil jsem, že jste před rokem zkoušela štěstí jako modelka pro Evonu. Dokonce vás vybrali mezi deset nejkrásnějších dívek.

To byl víceméně vtip. Měla jsem nějaké fotky, poslala je a vyšlo to:-)

Modeling nad hudbou nikdy nepřeváží.  Reprofoto: Chrudimské noviny

Neuvažujete tedy o dráze modelky, klavír byste pověsila na hřebík?

V žádném případě! Modeling nebo jen focení nad hudbou nikdy nepřeváží.

Takže jaké plány máte do budoucna?

Určitě se dostat co nejdál v sólové dráze. Moc ráda bych taky své zkušenosti předávala dál. Učit malé hudebníky by pro mne bylo opravdovým zadostiučiněním. Myslím, že taková kombinace by se výborně doplňovala.

A co vás čeká v nejbližší době?

Koncerty v pražském Domě u kamenného zvonu, festival Prague proms a samozřejmě spousta a spousta cvičení na absolventský koncert.

Žádná charita? To je dnes hodně moderní...

O tom jsem popravdě nikdy neuvažovala. Ale kdybych měla jistotu, že pomůžu nějaké dobré věci, určitě bych se nebránila.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Jaromír Zajíček