Chrudim – Jak jsme již čtenáře informovali, v těchto dnech se na Žižkově náměstí ve velkém stylu řeší výsadba nového stromu, která má pozvednout estetiku tohoto místa. Momentálně se tím ale odvádí pozornost od jiných důležitých věcí, které by bylo třeba řešit přednostně. Vyčkávací taktika se tentokrát ovšem nemusí vyplatit. Příkladem, jak je třeba přistupovat ke stavu pískovcových schodů, jsou Hořice.

Kromě problémů se svahem mezi Školním a Žižkovým náměstím, které se stále nedostaly na řadu, se o kus dál skrývá nebezpečí, kvůli kterému mohou přijít lidé lehce k úrazu a následně vymáhat po městě Chrudim nemále částky za škodu, které jim nedůslednou údržbou způsobilo.

[[img:chrn_fullwidth:25387:V Hořicích si pískovcových schodů váží jinak než v Chrudimi.  Foto: Chrudimské noviny]]

To v Hořicích si pískovcových schodů váží úplně jinak než v Chrudimi. Na schodech, které vedou k pomníku Jana Žižky z Trocnova, je dokonce výslovně uvedeno na informačních cedulích, že prostor je monitorován a po schodech platí zákaz jízdy na kole i na jiných dopravních prostředcích s tím, že za porušení hrozí podle paragrafu 5 zákona 251/2016 pokuta až do výše 2500 korun.

[[gal:25388]]

A jak to chodí v Chrudimi? V minulosti se po pískovcových schodech jezdilo s požehnáním města ve velkém i během konání cyklistických závodů. Tomu už sice odzvonilo, ale někteří cyklisti si tudy často dál i tak jízdu neodpustí, než městská policie stačí prostor před závodem oficiálně zapáskovat. A opravy se neřešily tak dlouho, až hrozí úrazy.

Prvního listopadu dostala informaci o závadě na schodišti Městská policie Chrudim. Ta podle oficiálního prohlášení prostor okolo nebezpečně uvolněného schodu obehnala páskami a od té doby se nic neděje, vše má svůj čas.

 [[img:chrn_fullwidth:25392:Stav schodů 7. 11. 2024 odpoledne. Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Zajímavé materiály dokumentující svoji dobu končí často neprávem na skládce, nebo se v roztříštěné podobě uchovávají jako dědictví v rodině, nakonec ale mohou vlivem nečekaných okolností skončit také v propadlišti dějin, což je nenahraditelná škoda. Přitom se o vše, včetně posouzení a výběru, rádi postarají v archivu a máte po starostech! Vyzpovídali jsme vedoucího Státního okresního archivu v Chrudimi Petra Bočka, který rád naše čtenáře do světa archivnictví zasvětil.

Je pravda, že co se do archivu dostane, tak už se nikdy nevyhodí? 

Archiválie se v archivech ukládají natrvalo, jen některé se vyřazují při pozdějším pořádání, kdy se sestavuje inventář celého fondu, ovšem týká se to hlavně duplicitních dokumentů. V případě rodinných a osobních fondů je to však zcela výjimečné. Založení osobního nebo rodinného fondu znamená uchovat památku dané osoby nebo celé rodiny do dalších staletí. Přístup do evidence Národního archivního dědictví má pak každý badatel na internetu v aplikaci Archiválie.

[[img:chrn_fullwidth:25350:Petr Boček v jednom z depozitářů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Co nelze do archivu přinést? 

Archiv přebírá hlavně písemnosti, fotografie, diapozitivy, kresby atd., obvykle ne trojrozměrné předměty (nádoby, sochy, nástroje a podobně), ty patří primárně do muzea. V archivu se pro archiválie určité osoby nebo rodiny zakládá tzv. osobní, eventuálně rodinný fond. Drobnější přírůstky se mohou zapsat do sbírky nazvané Soudobá dokumentace.

[[gal:25361]]

Komu byste nejraději doporučil, aby si v archivu založil svou složku?

Fondy zakládáme jak významným osobnostem – spisovatelům, filmařům, fotografům, vědcům, politikům… z regionu, ale máme i rodinné fondy obyčejných lidí, kteří nám do archivu předali pozůstalost blízkých. Tak se k nám do archivu dostala i pozůstalost jednoho chrudimského metaře, a je to kupodivu fond velmi zajímavý.

[[img:chrn_fullwidth:25353:Badatelna.  Foto: Chrudimské noviny]]

Když někdo do archivu takovou zajímavou pozůstalost nebo archiválii přinese, jak to probíhá? 

Pokud se jedná o pozůstalost, o kterou máme zájem, domluvíme se s daným člověkem na termínu převzetí. Buď ji přiveze do archivu on sám, nebo si pro ni přijedeme. Následně proběhne její roztřídění, soupis jednotlivých položek, datace a uložení do archivních obalů, které chrání před vlhkostí i plísní. Poté se sepíše darovací smlouva, pokud předávka obsahuje nějaké autorské dílo, i licenční smlouva, dále protokol o výběru archiválií mimo skartační řízení a záznam o převzetí archiválií. Když je vše podepsáno, zapíše se celá přejímka do evidence Národního archivního dědictví a uloží se do depotu. 

[[img:chrn_fullwidth:25347:Takovéto zdánlivě obyčejné, ale přitom speciální složky na archiválie stojí 100 korun.  Foto: Chrudimské noviny]]

To může některé odradit, jde to i jednodušeji? 

Existuje i jednodušší způsob. V případě nálezu starých dokumentů třeba na půdě zakoupeného domu lze sepsat pouze nálezovou zprávu, na jejímž základě se nález zapíše do evidence. Příbuzní si mohou u osobního fondu ve smlouvě vymínit přístup k archiváliím v badatelně archivu bez ohledu na omezení stanovená legislativou. Původcům lze pak zadarmo udělat skeny vybraných archiválií. Půjčování originálních archiválií mimo archiv je vždy dosti složitou věcí, vyžaduje sepsání příslušné smlouvy, posudky restaurátorek ohledně fyzického stavu archiválie, a hlavně pojištění archiválie ze strany vypůjčitele.  

[[img:chrn_fullwidth:25342:Knihovna archivu. Foto: Chrudimské noviny]]

Co vše v současné době zajišťuje, aby se archiválie takříkajíc uchovala v pořádku na věčné časy? 

Ve Státním okresním archivu jsou archiválie uloženy na kovových regálech ve speciálních depotech, jimiž neprochází plynová ani vodovodní potrubí, ideální podmínky zajišťuje klimatizace řízená z centrálního pultu, který zároveň umožňuje monitorování jednotlivých prostor. Budova je vybavena požární signalizací, depoty uzavírají dveře s předepsanou protipožární odolností, po budově jsou rozmístěny hasicí přístroje příslušného typu. Před nežádoucími návštěvníky archiv chrání kamerový systém, elektronické zabezpečovací zařízení i skla vybavená ochrannou fólií. O poškozené a znečistěné archiválie se navíc mohou postarat restaurátorky a konzervátorky, protože 
náš okresní archiv má i bohatě vybavenou restaurátorskou dílnu. 

[[img:chrn_fullwidth:25344:Archiv má i své restaurátorské oddělení.  Foto: Chrudimské noviny]]

Máte čas na bádání v archivu?  

Práce současného archiváře je spíše úředničina. Podléhá zákonu o státní službě, musíme také provádět kontroly, například zda na obcích evidují vše správně, a na vlastní bádání je poměrně málo prostoru, byť si veřejnost myslí opak. Přesto může zahrnovat dobrodružné momenty, kdy se pracovník archivu při získávání nového přírůstku dostává na půdy obecních úřadů, do sklepů, případně nejrůznějších zapomenutých komor a léta neotevřených skříní. Mně se alespoň v tomto ohledu splnil životní sen.

[[img:chrn_fullwidth:25349:Výhled jedné z badatelen archivu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vypátral jste v archivu vy sám nějakou zajímavost z Chrudimi? Třeba jako když Leopold I. šlápl při své návštěvě města někde před masnou do psího nadělení?

Tak takovéto historky většinou přecházejí spíš do městského folklóru, do pověstí, v historických pramenech je nalezneme málokdy, maximálně někde v soukromém deníku, pokud se k nám dostane.

Poštěstilo se mi nalézt řadu zajímavostí z místní letecké historie i zajímavé informace o osobnostech filmu a televize, které mají nějaký vztah k Chrudimsku. Nejsložitější bádání se asi týkalo jednoho ze zakladatelů českého filmu pro děti a mládež, režiséra Milana Vošmika.

[[img:chrn_fullwidth:25346:Archiválie připravená k restaurování.  Foto: Chrudimské noviny]]

Uvedete pro představu a inspiraci, jak vaše pátrání probíhalo?

Teprve po výzvě se mi podařilo spojit s lidmi, kteří ho osobně znali – včetně jeho kamaráda z dětství. Nakonec i s jeho příbuznými, kteří nám předali celou jeho pozůstalost.

I když není rozsahem nijak obrovská, je v ní víc dokumentů, než má k dispozici Národní filmový archiv. Navíc se podařilo přenést režisérův hrob z Prahy do Chrudimi, kde se o něj stará město. Odhalení pamětní desky na jeho rodném domě se pak účastnili i někteří z bývalých dětských herců, kteří vystupovali ve Vošmikových filmech. 

[[img:chrn_fullwidth:25343:O všechny archiválie je pečlivě postaráno.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jste autorem humoristických povídek a taky pověstí z chrudimského regionu, z archivu jste tedy moc nečerpal?

Humoristické texty, které jsem psal sám nebo s bývalým kolegou Zubíkem, vycházejí spíše z našich společných a často velmi intenzivních zážitků ve školství, kde jsem působil jako učitel víc jak patnáct let. V oboru pověstí jsem povícero bádal v Regionálním muzeu, knížka Strašidla chrudimská vznikla ještě před mým příchodem do archivu. Naopak chrudimský archiv se již několikrát objevil v mých hororech, nejprve v novele Hrobořadí (2016, pozn. red.), a zatím naposledy v povídce Archiv, která vyšla ve antologii V královských zahradách (2024, pozn. red.) vydané na počest nekorunovaného krále hororu Stephena Kinga. 

[[img:chrn_fullwidth:25341:Přísun nového archivního materiálu v bednách od banánů.  Foto: Chrudimské noviny]]

Je snem každého archiváře, aby tam začali lidé houfně nosit pozůstalosti v krabicích od banánů? 

Ano, jsme rádi, když nám lidé přinášejí pozůstalosti svých blízkých. Předávání dokumentů od veřejnoprávních institucí probíhá na základě ustanovení platného archivního zákona, u soukromých osob záleží na jejich ochotě. I dokumentace běžného života, jako jsou rodinné fotografie, deníky, doklady, korespondence pomohou budoucím badatelům udělat si lepší představu o tom, jak se kdysi žilo.

My archiváři bychom hlavně byli rádi, kdyby cenné doklady o minulosti nekončily ve sběrnách a v kontejnerech.  Nikdo se nemusí bát o své soukromí, osobní údaje žijících osob jsou chráněny příslušnou legislativou.

[[img:chrn_fullwidth:25340:Petr Boček před chrudimským archivem.  Foto: Chrudimské noviny]]

V archivu prý mají rádi pravdivé a autentické věci. 

Každý autentický dokument nemusí být nutně pravdivý. Existuje mnoho archiválií, které z nejrůznějších důvodů, jakými jsou třeba ideologické tlaky, cenzura nebo osobní prospěch, obsahují i nepřesné, zkreslené nebo dokonce lživé informace. Porovnáváním a kritickým zhodnocením jejich obsahu se pak zabývají historikové, aby z nich vytěžili informace, které se budou co nejvíce blížit realitě minulých dob. 

Co byste našim čtenářům vzkázal?

Aby se lidé nezbavovali pozůstalostí po svých předcích vyhozením na skládku jenom proto, že nemají dost místa na uložení, ani dostatek sil na jejich roztřídění, aby je radši darovali archivu, který uchovává kontinuální paměť daného regionu. 

Překvapuje mě, kolik lidí dnes podléhá nejrůznějším fantasmagoriím, vymyšleným hloupostem a zdeformovaným obrazům minulosti, a to jen proto, že jejich historické povědomí je velmi chabé. Lidé by měli znát svou historii, aby si ji nemuseli zopakovat.

Chrudimsko – O skautingu už se toho napsalo mnoho. Ale na Chrudimsku působil člověk, který i když v dobrém slova smyslu ovlivnil spousty dětí, jako by se po něm, ze dne na den, a ne jeho vinou, slehla zem. Jeho přístup ke skautingu i k životu, vychovával totiž mladé antikomunisty, se tehdejšímu režimu vůbec nelíbil. A tak se hned na začátku sedmdesátých let postarali o to, aby zmizel z veřejného života a nikdo o něm až do revoluce neslyšel. Řeč je o chrudimské legendě, Oldřichu Sýkorovi, drsňákovi, který spolu se svojí manželkou Helenou vedl skautský oddíl v Chrudimi na konci šedesátých let.

[[img:chrn_fullwidth:25166:Oldřich Sýkora uprostřed.  Zdroj: Archiv Luboše Jelínka]] 

Oldřich Sýkora si bezstarostných dětských chvil moc neužil. Svoje teprve čtvrté narozeniny totiž oslavil 2. listopadu, jenom dva měsíce po začátku druhé světové války. Neměl žádné sourozence, jen bratrance Oskara, který pocházel z velevážené chrudimské rodiny profesora Sýkory. Právě ten si nechal postavit onu pověstnou „Kotěrovu vilu“, kterou vyprojektoval jeho žák a on se pod ni jenom podepsal. Tito Sýkorovi se přátelili s chrudimskou smetánkou, mimo jiné se zámožnou rodinou Popperových. Oldřichově mamince, která se jmenovala Weissová, a nepocházela z tak vysokých poměrů, dávali u Sýkorů svoji nadřazenost prý silně najevo. Tato rodinná větev se ale brzy po válce, v roce 1948, rozhodla emigrovat do Kanady a zabavený majetek si Oldřich Sýkora se svým bratrancem rozdělili napůl až po revoluci, v restituci. Peníze ale Oldřichu Sýkorovi radost do života nepřinesly. V devadesátých letech se mohl opět vrátit ke skautingu, ale ne na dlouho. Oldřich Sýkora byl člověk ryzích ideálů, ale v životě to neměl jednoduché. Zemřel 27. května 1997 a příští rok by oslavil 90. narozeniny.

Vraťme se ale do doby, kdy ještě vše bylo zalité sluncem a lidé věřili, že už bude jenom líp. Před tím, než složili tajně svůj slib první chrudimští skauti, jezdilo se prý na jednu doslova v divočině zastrčenou chajdu s magickým totemem u Horního Bradla, kde svoje životní moudra a zkušenosti předával dětem jistý skaut Jaromír Kučera. „Vyprávěl nám, že díky tomu, že měl skautský výcvik, přežil koncentrák a byl tak na kritické podmínky připraven,“ vzpomíná galerista Luboš Jelínek v kavárně Na Podsíni se svým skautským průkazem na stole a skautskou košilí přehozenou přes židli. Pak se začte do deníku Oldřicha Sýkory, který přinesla jeho dcera Helena, také skautka, sedící u stolu po jeho levici.

[[gal:25177]] 

„Bratři Oldřich Sýkora a Luboš Jelínek z tábora u Trhové Kamenice strávili v blízkosti tábora druhého oddílu u Petrkova 24 hodin, přespali v lese na vzdálenost doslechu píšťaly, uvařili si oběd a sami si postavili přístřešek v lese. V přístřešku mohou nocovat i za deště 1 až 2 osoby. Podepsán: Jaromír Kučera, 11. 7. 1970,“ čte se zaujetím a hned popisuje, jaké to bylo. „Bylo mi tenkrát dvanáct a během plnění Tří orlích per jsem se přebrodil přes bahnitý rybník, zvaný Velký, do lesa, odkud jsem měl jako zvěd za úkol sledovat ostatní, aniž by si mě kdokoliv všiml. Zároveň jsem nesměl dvacetčtyři hodin jíst a s nikým promluvit. Úkol jsem splnil, což byla velká čest.“

Na konci šedesátých let se pár statečných hlav dalo dohromady a rozhodli se režimu vzepřít výchovou dětí v duchu skautingu, navzdory okolnostem, které tomu vůbec nepřály. Do skautu chodily děti ještě i v době, když už začínala normalizace, kdy se prý i doma před dětmi báli dospělí bavit, aby z toho nebyl nějaký problém. Děti zpočátku sami vlastně ani nevěděly, že chodí do skautu, jak to bylo tajné. Společné zážitky, disciplína, statečnost a důraz na osobní čest a zodpovědnost je ale, prý až na výjimky, protože jeden z nich později selhal, když podepsal spolupráci s STB, ovlivnily pozitivně na celý život.

„Jednou jsem měl hlídkovat, ale potají jsem se tajně odplazil do tábora holek, abych mohl machrovat, že to dokážu. A druhý den při slavnostním nástupu ke mně Olda přišel, strhl mi beze slova z košile „slibák“ (skautský odznak – pozn. red) a pak se mě zeptal, jestli vím, za co to je. Samozřejmě, že jsem to věděl a styděl jsem se. A taky jsem se pak musel půl roku snažit desetkrát tolik než ostatní, abych si ho zasloužil získat zpět. To žádný rodič v dítěti výchovou doma vyvolat nedokáže,“ vyprávěl jeden ze svých silných momentů ze skautu Luboš Jelínek.

[[gal:25179]]

Pak se změnila politická situace k horšímu a se skautingem musel být konec. Politiku prý ve skautu nikdy nerozebírali, ale i desetileté děti prý pochopily, kdo je nahoře a kdo dole, jaká jsou pravidla a co je mít svoji čest. „Když nám oznámili, že už nemáme chodit a Olda nám musel rozdat papíry s přihláškami do Pionýra, po cestě domů z klubovny jsme brečeli jak spráskaní psi. Martin Hrdlička, který bydlel v posledním baráčku blízko u novoměstské kašny, mi později vyprávěl, jak u nich na dvorečku, nad vybetonovaným kanálkem, který je tam dodneška, s bráchou ty přihlášky roztrhali, zapálili a rituálně počurali. Takhle jsme to měli všichni, takže můžu říct, že je ze mě od roku 1970 pravý antikomunista. Protože tím zákazem mi komunismus vzal všechno, co jsem měl rád,“ zasmál se zpětně s nadhledem Luboš Jelínek.

Oldřich Sýkora nakonec našel místo na poště, kde ve společnosti kolegyň hýřil vtipy a byl velmi oblíbený, ale vevnitř ho to sžíralo. Pracoval pro telekomunikační úřad, kde pomáhal s rozšiřováním telefonní sítě a později jezdil opravovat na pionýru po vesnicích dnes už neznámé automaty na známky. Jeho dcera Helena na něj vzpomíná podobně jako Jindřiška z Pelíšků: „Výročí osvobození například slavil už 8. a ne 9. května a nechával se fotit u stolu s americkou a českou vlaječkou, prostě za všech okolností bytostný antikomunista,“ dodala. Prý to byl povahou celý Jiří Kodet, jak je znám z Pelíšků. Večer si pustil Svobodnou Evropu, což bylo zakázané, a k tomu si zapálil. A do světlíku potom hlásil rozčíleně tak nahlas, aby to všichni slyšeli, že maminka už ho uklidňovala, aby nebláznil, nebo je všechny zavřou. „Až později jsem pochopila, proč jsem například nebyla dvakrát přijata na školu. Dostudovat jsem mohla až později, o sobotách, při práci,“ zavzpomínala na Oldřicha Sýkoru jeho dcera Helena.

[[gal:25178]]

Po revoluci se Oldřich Sýkora ve svých 55 letech ke skautingu na krátko vrátil, ale připadal si už starý, z některých mladších kolegů navíc zklamaný kvůli způsobu vedení dětí, s kterým moc nesouhlasil. A dlouho na své pozici rádce vlčat, kterou si sám vyžádal, nevydržel. Do svého deníku, který si po více než dvaceti letech začal psát znova, se například o druhém táboru, kam ještě jel, vyjádřil jako o táboru plném zmaru a také si poznamenal, že takovým způsobem, připomínajícím kárání jako ve škole, se ve skautingu nepostupuje. Všechnu vinu ale házel na sebe, asi že nedokázal mladším kolegům svoje vize vštípit. Od skautů proto brzy odešel a ztrátu iluzí, i za ty roky už tolikrát pošlapané ideály, řešil tím, že z peněz, které získal v restituci, si v luxusním obchůdku pod Širokými schody, koupil tu nejdražší láhev alkoholu, co tam měli.

„Ztráta iluzí, ztráta ideálů, to je něco, co nás může každého v životě potkat,“ říká Luboš Jelínek. „Myslím si, že na Oldu to působilo dvojnásobně ... od roku 1950 do roku 1968, pak tři roky štěstí, … a pak zase dvacet let prázdnoty. Tak to asi zlomí každého,“ hodnotil s odstupem Luboš Jelínek život člověka, který ho hned po rodičích prý ovlivnil nejvíce. „Olda se s námi nepáral, ale s takovým nadšeným a frajerským přístupem nám dával najevo, že vše zvládneme, věřil v nás a tím v nás budoval sebedůvěru,“ uvedl. „Měli jsme velké štěstí, že jsme se dostali právě k němu, připravil nás na opravdový život, což se mi hodněkrát hodilo a zaslouží si, aby se na něj nikdy nezapomnělo,“ dodal s tím, že právě proto zanesli s jeho dcerou Helenou všemožné archivní materiály Oldy Sýkory a jeho ženy Kimky do místního archivu, kde je přijali s obrovským nadšením. A pokud nějaké skautské památky vlastníte taky, neváhejte se k nim přidat!

Chrudimsko – Restaurovaný oltář z chrudimského kostela svaté Kateřiny se dostal mezi 23 nominovaných za nejlepší  počiny v oblasti péče o památky z celé republiky. Můžete ho stále ještě vidět o následujících dvou víkendech na hradě Rychmburku. Restaurátorku Evu Skarolkovou za oltář z kostela svaté Kateřiny v Chrudimi nominovalo Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu v Pardubicích. 

[[gal:25283]]Zdroj: NPÚ ÚOP v Pardubicích

Od roku 2014 se každoročně oceňují záslužné počiny v oblasti památkové péče. Mezi letošní nominované na ocenění Patrimonium pro futuro se za opravu oltáře svaté Kateřiny, za svůj zodpovědný přístup k restaurování i zachování památky a obnovu její uměleckohistorické hodnoty, dostala akademická malířka Eva Skarolková. Noví ocenění budou vyhlášeni 15. listopadu.

Středověké gotické dílo je jedním z pouze osmi dochovaných utrakvistických oltářů a vidět ho můžete na hradě Rychmburku, kde se sice chystá opravovat hradní most, ale ještě ve dvou následujících víkendech je vstup do hradu umožněn.  A až bude hotová kompletní oprava kostela svaté Kateřiny, zrestaurované dílo se z unikátní výstavy v prvním patře hradu Rychmburk vrátí zpátky tam, kam patří.

[[img:chrn_fullwidth:25267:]]

„V SeneCura pracuji 5 let, začínala jsem jako zdravotní vrchní sestra. Jsem ráda, že po dvou letech v oddělení kvality se vracím zpět do ‚svého‘ domova oblasti péče,“ říká. „Péče o seniory je nesmírně důležitá, protože stárneme všichni a nikdy nevíme, kdy tuto pomoc budeme potřebovat. Na rozdíl od zdravotnické péče je v našem oboru důraz kladen na osobní přístup, kde každý člověk dává kousek sebe,“ popisuje Renata Pešavová svoji motivaci.

SeniorCentrum SeneCura Chrudim nabízí péči o vysoké kvalitě – potvrzuje to například Značka kvality od Asociace poskytovatelů sociálních služeb nebo certifikát Vážka garantující kvalitní péči o klienty s Alzheimerovou chorobou. „Nic z toho by nebylo možné bez fungujícího profesionálního týmu. Abychom si kvalitu udrželi a dále ji zvyšovali, chceme rozvíjet tým lidí, srdcařů, kteří jsou na svoji práci hrdí a dělají ji s láskou a úctou k seniorům,“ říká Renata Pešavová. 

[[img:chrn_fullwidth:25265:]]

Zároveň přiznává, že stejně jako další zařízení, i v Chrudimi se potýkají s menším nedostatkem kvalifikovaného personálu. Potvrzuje se tak statistika celé České republiky, kde chybí na pečovatelských pozicích minimálně 3 tisíce lidí. „Snažíme se tuto výzvu řešit nabídkou otevřené a přátelské atmosféry, týmového ducha a řadou možností profesního růstu. Zaměstnanci si u nás cení důvěry, jistoty, zpětné vazby a pochvaly. Důležitá je také podpora v každodenní práci a přátelské prostředí," říká k tomu Renata Pešavová.

[[img:chrn_fullwidth:25268:]]

Pod vedením Renaty Pešavové se SeniorCentrum SeneCura vydává cestou, která klade důraz na lidský přístup, profesionalitu a empatii. A co je podle nové ředitelky to naprosto nejdůležitější? „Řídím se heslem, že mám oči nejen na koukání, ale k pozorování, uši nejen pro poslouchání, ale hlavně k naslouchání, ruce na práci, ale i k pohlazení. Ústa k mluvení, ale musím vědět, kdy je správný čas mluvit a kdy jen třeba mlčet,“ uzavírá.

[[img:chrn_fullwidth:25266:]]

Chrudim – Ačkoliv město Chrudim ještě nemá za další úbytek parkovacích míst připravenou náhradu v podobě parkovacího domu, který má do dvou let teprve vzniknout za sportovní halou, už teď proběhnou na Tyršově náměstí trvalé změny, které připraví řidiče i o ty často poslední volná místa k zaparkování.

[[img:chrn_fullwidth:25231:S parkováním na středovém sotrůvku je konec!  Foto: Chrudimské noviny]]

Poslední úpravy, kdy se změnily vodorovnými bílými čárami zvyklosti v parkování, tu proběhly v roce 2020. Lidé si po výtkách zvykli, ale i přesto často riskovali libovolné pokuty od městské policie a využívali i poslední volná místa na zeleni středových ostrůvků, kde se časem propadly i obrubníky a vyjezdily nevzhledné koleje. S tím bude ale ode dneška oficiálně konec!

Důvodem je příprava nové výsadby zeleně, s trvalým opatřením proti parkování, kterému má zabránit umístění vodorové dopravní značky zakazující zastavení v celé délce středového ostrůvku. Platit bude od Tyršova náměstí s číslem popisným 12 až po křižovatku se Svěchyňovou ulicí u obchodní akademie.

Chrudim – Nový most měl být hotový už v srpnu, nakonec se ale jeho stavba musela o dva měsíce prodloužit kvůli novému založení jeho základů, s čímž se původně nepočítalo. A nyní Ředitelství silnic a dálnic ČR, které je investorem opravy mostu u obchodního centra Tesco, oznámilo, že některé stavební práce jsou dočasně přerušeny.

Jak potvrdilo tiskové oddělení Ředitelství silnic a dálnic už v pátek, aktivoval se ve stejný den povodňový plán k zabezpečení průtoku. Rozestavěný most překonal víkendovou povodňovou situaci bez problémů.

Veškeré stavební práce se ale v korytě řeky až do odvolání úplně přerušily. Most by měl být ovšem stále dokončen v polovině října, Ředitelství silnic a dálnic zatím jiné změny neoznámilo. Situace na řece Chrudimce je i nadále pod drobnohledem.

Chrudimsko – Voda už pomalu opadá, ale ještě není podle předpovědí úplně vyhráno. Lidé, kteří nezažili povodně poprvé, už ale nemají schované hlavy v dlaních a situaci berou statečně. Pořádají se i finanční sbírky, lidé si navzájem pomáhají i s uklízením nepořádku po záplavách. Extrémní situace obyvatele stmelila. Z Úřadu práce navíc mohou získat všechny domácnosti zasažené povodněmi až desetitisíce korun.

Každá nápomocná ruka je teď potřeba. Například v Lozicích na Chrudimsku, kde napáchala Novohradka nejvíce škod, momentálně shánějí gumové rukavice, hadry, mopy a utěrky. Potřeba jsou i jednorázové misky, lžíce, povoskované kelímky, dózy, sáčky nebo alobal. Taky v Rosicích u Chrasti už voda opadla a lidé čeká uklízení. Statečně brali situaci ale už během evakuace. Hladina Novohradky už také klesla i v Hrochově Týnci a průjezd obcí je možný bez komplikací. Hasiči a policie jsou stále v pohotovosti a situaci monitorují. Některé překvapil ledový klid, s jakým lidé zasažení povodněmi už během příprav čekali na velkou vodu, jak hladiny řek stoupaly, tak i během evakuace, když brali situaci s nadhledem. Bylo obdivuhodné, s jakou statečností se k situaci postavili.

Úřady práce napříč ČR navíc lidem zasaženým povodněmi nabízejí okamžitou mimořádnou pomoc. Tiskové oddělení Úřadu práce ČR pro Chrudimské noviny potvrdilo, že už o víkendu ve všech krajích aktivovali mobilní týmy, které jsou připraveny vyrazit do postižených oblastí. Týmy budou řešit pomoc lidem přímo na místě, v koordinaci s Hasičským záchranným sborem ČR a starosty postižených obcí, a jsou schopni poskytnout finance v hotovosti zasaženým lidem prakticky okamžitě, v řádu maximálně desítek minut, jak potvrdilo tiskové oddělení. Administrativu se snaží co nejvíce odbourat a postupují maximálně pružně. Zkušenosti mají už z tornáda na jižní Moravě, toto je ale samozřejmě daleko větší rozsah, jak dodali. 

Domácnosti mohou získat i přes 70 tisíc
Smyslem dávky mimořádné okamžité pomoci je zabezpečit osobu nebo rodinu na přechodnou dobu, zabezpečit základní životní potřeby a zabezpečit první pomoc k odstranění důsledků katastrofy do doby, než bude možné poskytnout pomoc z jiných zdrojů. Jde například o úhradu nákladů na nákup nového oblečení či jiného vybavení, nezbytného, bylo-li při povodni zničeno (lednice, pračka), úhradu dezinfekčních či jiných prostředků k odstranění škod. Horní limit této pomoci na postiženou domácnost je patnáctinásobek částky životního minima pro jednotlivce, tedy 72 900 korun. Konkrétní výši stanoví Úřad práce při posouzení konkrétní situace a s přihlédnutím k sociálním a majetkovým poměrům a příjmové situaci osoby nebo rodiny. V rámci režimu mimořádné okamžité pomoci lze poskytnout i příspěvek na úhradu nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.). Tento jednorázový příspěvek budou naši zaměstnanci schopni poskytnout obratem a v postižených oblastech případně i v hotovosti.

Co je nutné pro výplatu dávky doložit
Žadatelé musí doložit tyto podklady, ovšem v nezbytných případech je možné místo chybějícího dokumentu využít i čestné prohlášení. Všechny formuláře jsou k dispozici na webových stránkách Úřadu práce ČR:
•  Žádost o mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu postižení vážnou mimořádnou událostí
•  Právní titul k bydlení či kontakt na majitele nemovitosti (v případě nájemního, podnájemního vztahu), vlastnictví nemovitosti není třeba dokládat – správní orgán si tuto skutečnost ověří náhledem do katastru nemovitostí
•   Fotodokumentace následků živelní pohromy (postačí fotografie v mobilním telefonu)
•   Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech (v individuálních případech lze nahradit správní úvahou příslušného kontaktního pracoviště ÚP ČR)
•  Účtenku k doložení úhrady nezbytného jednorázového výdaje (zaplacení správního poplatku při ztrátě osobních dokladů, náklady na nouzové ubytování atd.)
Podrobnější informace k dávce mimořádné okamžité pomoci najdete na https://www.uradprace.cz/web/cz/mimoradna-okamzita-pomoc-povodne

Chrudimsko – Hasiči, záchranáři, policisté i dobrovolníci mají za sebou náročný víkend jak je vidět i na přiloženém videu. Poděkování patří všem, kteří se nějakým způsobem mohli zapojit, aby pomohli druhým. Na nohou byl i František Pilný (ANO 2011) jako předseda povodňové komise a starosta Chrudimi, obce s rozšířenou působností. Přinášíme shrnutí toho nejdůležitějšího, co se za uplynulý víkend v okolí Chrudimi kvůli povodním událo.

[[img:chrn_fullwidth:25104:Přímo Chrudimi se zatím záplavy ve velkém nedotkly.  Zdroj: Hasiči Chrudim]]

Evakuace obyvatel musela urychleně proběhnout včera v Lozicích, v Luži, ale i v Rosicích u Chrasti, Hrochově Týnci a Čankovicích, Bližňovicích nebo Chroustovicích. Někde, jako například v Rosicích, Brčekolech a Synčanech, z důvodu bezpečnosti dokonce vypnuli elektřinu. Aby se domovy evakuovaných občanů nestaly terčem rabování, vše od noci monitoruje na místě Policie České republiky. 

[[gal:25103]]Víkend byl náročný i v Podlažicích, Rosicích, Řestokách nebo Hrochově Týnci. Foto: Chrudimské noviny

Nejzávažnější situace, třetí povodňový stupeň extrémní povodně, stále panuje v Luži na řece Novohradce a dále ve směru na Lozice, Chroustovice, Úhřetickou Lhotu a Dvakačovice. V Hrochově Týnci se k problémům s Novohradkou přidal i rozvodněný Ležák. Bude se muset prověřit vodovod do Čankovic, další vodovod byl dnes v ohrožení kvůli zaklíněnému kmenu u mostu v Lozicích.  Kvůli protržené železobetonové zábraně na východní straně Čankovic se od včerejšího večera dalo z Vysokého Mýta projet na Chrudim bezpečně pouze po dálnici směrem na Časy.

Starosta František Pilný (ANO 2011) informoval, že v případě potřeby evakuované obyvatele obcí, které spadají pod Chrudim jako obec s rozšířenou působností, dovezou autobusy k nouzovému ubytování i do chrudimských tělocvičen a nové sportovní haly, kde zázemí připravil Český červený kříž.

Chrudim – Po dokončení oprav mostu Ředitelstvím silnic a dálnic ČR u OC Tesco se v režii města Chrudim okolí brzy rozkope znovu. V současné době už se na odboru investic totiž řeší projektová dokumentace budoucího podchodu u OC Tesco a prověřovací studie rozšíření cyklostezky do Slatiňan na šířku čtyři metry. Jestli to vůbec půjde realizovat, se začalo prověřovat teprve na konci srpna, kdy měla být oficiálně hotova oprava mostu, která se o dva měsíce zpožďuje.

[[img:chrn_fullwidth:25053:Foto: Chrudimské noviny]]

Je logické, že se nemohl stavět podchod a cyklostezka zároveň s mostem, podklady ale už mohly být připravené. Patrně teprve koncem května 2025 bude mít město v ruce projektovou dokumentaci podchodu. Bude stát 490 600 bez DPH a znamenat další rozkopání okolí. Chystají se úpravy s mostem už jednou zrekonstruované silnice I/17, velké přeložky týkající odvodnění i vysokého napětí a všech ostatních sítí včetně plynovodu.

[[img:chrn_fullwidth:25047:Po dokončení mostu přijde na řadu řešit podchod a cyklostezku.  Foto: Chrudimské noviny]]

Prověřovací studie cyklostezky za 140 tisíc bez DPH bude trvat také cca půl roku od předání všech potřebných dokladů. Předpokladem je, že by měla být ze 60 procent hotova do poloviny prosince 2024, a až se vše prověří, začne následně město zpracovávat investiční záměr, připravovat související projektovou dokumentaci a jednat s vlastníky okolních pozemků.