Chrudim – Odběratelé tepla z horkovodou si od ledna opět připlatí. Zdražení se dotkne domácností, podniků i veřejných institucí. Elektrárny Opatovice (EOP) zvýší cenu na 907,54 Kč za gigajoule, což pro běžnou domácnost znamená navýšení výdajů asi o 80 korun měsíčně. Mezi lety 2023 a 2026 činí rozdíl v roční spotřebě průměrné domácnosti už přes osm tisíc korun. 

[[img:chrn_fullwidth:27641:Foto: Chrudimské noviny]]

Cena tepla z EOP v posledních letech stabilně roste. Nejvyšší skok v ceně tepla z Elektráren Opatovice nastal mezi rokem 2023 a 2024. V roce 2023 činila 627 Kč/GJ, o rok později už 752 Kč/GJ, což byl nárůst o téměř 20 procent. V roce 2025 827 Kč/GJ a od ledna 2026 se vyšplhá na 907,54 Kč/GJ. Domácnosti tak během tří let zaznamenaly postupné navýšení měsíčních nákladů už o stovky korun měsíčně.

[[img:chrn_fullwidth:27639:Foto: Chrudimské noviny]]

Pokud vezmeme průměrnou spotřebu domácnosti kolem 30 GJ ročně, pak rozdíl mezi cenou v roce 2023 (627 Kč/GJ) a v roce 2026 (907,54 Kč/GJ) vychází na 8 416 Kč za rok navíc, což odpovídá navýšení téměř o 45 %.

Podle vedení EOP je důvodem zdražení výstavba paroplynových bloků za zhruba 10 miliard korun, které mají nahradit spalování hnědého uhlí do konce roku 2030. Do té doby budou postupně přecházet na zemní plyn a připravují také zařízení pro energetické využití odpadu.

Chrudim – Včerejší jednání městského zastupitelstva se protáhlo až do čtvrt na devět večer. Zastupitelé se dostali k projednání několika bodů, které se objevily nad rámec programu, až 40 minut před koncem. Jedním z nich byl i návrh Obecně závazné vyhlášky města Chrudim o regulaci zacházení s pyrotechnikou, který byl zastupiteli schválen.

Prvního prosince totiž začal platit nový zákon o zákazu používání pyrotechniky a existuje k tomu i mapová aplikace, kterou zpracovalo Ministerstvo zemědělství ČR.

Dosavadní chrudimská vyhláška se dostala do rozporu se zákonem, protože rada města už nově nemůže povolovat výjimky jako dříve. Včera schválená obecně závazná vyhláška s několika výjimkami proto funguje jako přechodné řešení a vstřícné gesto zastupitelů směrem k občanům, dokud případně Ministerstvo vnitra ČR neshledá problém – i tato změna totiž musí být ministerstvem potvrzena.

„Jsou tam stanoveny i jednotlivé kategorie zmíněné v zákoně. Zákaz platí pro celé území města Chrudim. Výjimky jsou dány ve dnech 31. prosince a 1. ledna a v místě a době konání kulturních akcí pro veřejnost, Letní barokní scénu a Loutkářskou Chrudim,“ vysvětlil místostarosta Zdeněk Kolář (ANO 2011).

[[img:chrn_fullwidth:27618:Ukázka mapová aplikace k zákazu odpalování pyrotechniky. Odkaz na ni najdete na začátku článku.  Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR]]

Na Silvestra a Nový rok však samozřejmě i nadále platí zákaz odpalování pyrotechniky stanovený zákonem, který má před jakoukoliv vyhláškou vždy přednost. V Chrudimi se tak nesmí odpalovat například do 250 metrů od nemocnice, domovů s pečovatelskou službou, útulku nebo drůbežárny. Proto je nutné, aby si každý před ohňostrojem zkontroloval aktuální situaci v mapové aplikaci, která se může průběžně měnit, pokud si například někdo pořídí včely, jak podotknul zastupitel Jan Doucek (SNK-ED).

Starosta k mapě doplnil: „Tam, kde jsou ta kolečka, platí zákaz po celý rok, bez jakýchkoliv dalších diskuzí či výjimek – tam se prostě nesmí vůbec. A na ostatních územích, která nejsou v mapě, a ta mapa se dá přiblížit až na čísla popisná, tam je to zakázáno touto naší vyhláškou také celý rok, ovšem s výjimkou 31. prosince, 1. ledna a těch už dvou zmíněných akcí,“ vysvětlil.

Chrudim – Lávka L 19 v parku Střelnice dostala od vandalů v poslední době pořádně zabrat. Přes léto byla dokonce ověšená upozorněními o možném nebezpečí úrazu. Město Chrudim ale ještě před koncem roku stihne lávku vrátit do původního stavu.

[[gal:27591]]

Tradiční Vánoční zpívání v parku Střelnice rekonstrukce lávky naštěstí nijak neohrozí, protože opravy mají trvat maximálně do 15. prosince. A bude to stát dokonce méně než opravy mnohem menších dřevěných mostků v Městském parku. V parku Střelnice se jedná jen o dílčí opravu některých součástí, včetně nátěru a vysokotlakého čištění, za 107 tisíc korun.

[[img:chrn_fullwidth:27556:Druhého prosince.  Foto: Chrudimské noviny]]

Měnit se budou vrchní prkna sloužící jako madla a boční prkna jako obklad a všechny spodní trámy, ale jinak jen vrchní trámy uprostřed a na krajích mostu a k tomu jeden sloupek. „Podle mých informací oprava stále probíhá,“ uvedl vedoucí odboru investic Petr Pecina. 

Chrudim –  V ulici Na Ostrově už se podél řeky Chrudimky projdete po novém chodníku a za páskami už se rýsují i nové dokončené základy budoucí neoficiální trasy pro kola vedoucí pod most, která měla být původně plnohodnotnou cyklostezkou, ale kvůli dopravním normám, dodržení protipovodňových opatření a technickým limitům půjde nakonec jen o zpevněnou zatravněnou pěšinu.

[[img:chrn_fullwidth:27572:Foto: Chrudimské noviny]]

Jak dokazují upozorňující nápisy podél nového chodníku v ulici Na Ostrově, základy nové neoficiální trasy pro pěší i kolaře, už jsou kompletně hotové. Povrch upraveného terénu se pouze zpevnil kamenivem a mezi něj se zasela tráva. Dlouho se přitom plánovalo, že i trasa pod mostem měla být původně plnohodnotnou cyklostezkou.

[[img:chrn_fullwidth:27582:Foto: Chrudimské noviny]]

Kvůli o metr kratší šířce budou muset cyklisté před mostem sesednout z kola, jinak by tam dle Povodí Labe muselo vzniknout také protipovodňové opatření v podobě zídky, od čehož se upustilo. Další potíží se ukázalo trasování přítomného vodovodu pod terénem, kvůli čemuž musí i nová pěšina být takto strmá, což by podle norem u oficiální cyklostezky ani neprošlo. Kompletní fotogalerii najdete pod následujícím odkazem.

[[img:chrn_fullwidth:27569:Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim – Zatímco toytoyky se na náměstí neobjevily, nejbližší veřejné WC mělo původně zavírat už v pět odpoledne, tedy přesně ve chvíli, kdy svařák začíná působit. Pořadatel naštěstí potvrdil, že vánoční atmosféra zůstane zachována i bez improvizace za stánkem s klobásami.

[[img:chrn_fullwidth:27553:Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:27554:]]

S příchodem prvního prosince se v Chrudimi mění otevírací doba veřejných toalet města na Školním náměstí. Měly by původně mít dle informací na webu Technických služeb Chrudim, které je provozují, od 17 hodin zavřeno, stejně jako ostatní dvě městská veřejná WC, což je ale vzhledem k probíhajícím adventním trhům právě doba, kdy by je většina návštěvníků ráda využila. Oslovili jsme proto pořadatele adventních trhů, ředitele Chrudimské besedy, s nepřímou otázkou, zda by se s  tím nedalo něco dělat.

[[img:chrn_fullwidth:27552:Tudy a už jen ještě jednou tolik směrem nahoru a doleva... Foto: Chrudimské noviny]]

Otázku, proč na adventních trzích v Chrudimi nejsou toytoyky, nebo zda přibudou dodatečně, jako je běžné v jiných městech, aby návštěvníci nemuseli odcházet pryč, nechal sice ředitel Chrudimské besedy Martin Dytrt bez odpovědi, ale uvedl: „Veřejné WC Školní náměstí bude mít otevřeno dle programu adventních trhů.“

[[gal:27506]] 

Chrudim – Přes adventní čas pravidelné trhy na náměstí zřejmě letos neskončí. Starosta František Pilný (ANO 2011) se sešel s ředitelem Chrudimské besedy Martinem Dytrtem, aby se domluvili, jak umožnit trhovcům prodávat svoje zboží i v prosinci.

[[img:chrn_fullwidth:27486:Foto: Chrudimské noviny]]

[[img:chrn_fullwidth:27487:Ještě ve středu někteří stánkaři lidem vysvětlovali, že o adventních trzích tu nebudou.Foto: Chrudimské noviny]]

V prosinci byl v minulých letech vždy prostor na Resselově náměstí vymezen jen pro stánkaře s vánoční nabídkou. Shodou okolností ale den po zveřejnění naší fotoreportáže z trhů, která upozorňovala na poslední šanci si od nich něco koupit, se daly věci do pohybu: 

[[img:chrn_fullwidth:27489:Foto: Chrudimské noviny]]

„Právě proběhlo jednání s Chrudimskou besedou a našlo se řešení takové, aby v prosinci mohly být trhy i vánoční program,“ potvrdil starosta František Pilný. „V tuto chvíli Beseda začne obvolávat jednotlivé trhovce a řešit s nimi, kdo tu chce být,“ dodal.

[[img:chrn_fullwidth:27444:Pravidelní trhovci letos dostanou od města šanci prodávat svoje zboží i v prosinci.  Foto: Chrudimské noviny]]

Oproti dřívějšku tedy letos dostanou trhovci prostor prodávat svoje zboží i o adventních trzích, aniž by museli svůj sortiment přizpůsobit. Na odpověď ředitele Chrudimské besedy, kteří trhovci této možnost využijí, zatím čekáme.

[[img:chrn_fullwidth:27488:Foto: Chrudimské noviny]]

Konec mýtu o Braunovi

Podstatné je, že nová smlouva už neobsahuje formulaci o zavádějícím autorství připisováním Braunově dílně. Ve smlouvě uzavřené 11. listopadu 2025 (a zveřejněné 24.) už se píše jen o zhotovení dle originálů soch z Bezna.
Posudky odborníků Martina Pavlíčka i Pavla Panocha totiž opakovaně vyvrátily argumenty města pro odkup tím, že by originály z Bezna byly Braunovým dílem nebo dílem jeho dílny, jak se tvrdilo i při jednání na zastupitelstvu.

Vytracením této sporné zmínky ze smlouvy se město posunulo k transparentnímu přístupu a férovosti vůči veřejnosti – jasně deklarovalo, že jde o kopie soch ze zámku Bezno, s estetickou a expoziční funkcí.  

Ačkoliv i to může oprávněně budit kontroverze.

[[gal:27475]]Foto: Chrudimské noviny

Kapucínské zahrady ale byly bez soch

Je třeba připomenout, že původní kapucínské klášterní zahrady totiž nikdy takové sochy neměly. Kapucíni zahrady využívali hospodářsky – jako ovocný sad, zeleninové záhony či léčivou zahradu – a jejich prostý životní styl se neslučoval s okázalou barokní výzdobou.

Současné výdusky jsou tedy čistě moderním doplněním zahrad, nikoli návratem k jejich historické podobě. 

[[gal:27476]]Foto: Chrudimské noviny

Souhrn událostí

Chrudim / Vlkoš u Kyjova – O tom, že starosta František Pilný (ANO) vydražil dres po válečném hrdinovi, jsme minulý týden informovali. Nyní se strosta podělil se čtenáři i o další exkluzivní informace.

[[gal:27405]]

Když se minulý týden na listině úspěšných dražitelů dresů válečných hrdinů objevilo příjmení chrudimského starosty, ihned jsme zjišťovali podrobnosti a ptali jsme se, zda si dres ponechá, nebo ho někomu věnuje jako dárek. Starosta zůstal kromě potvrzení, že je hrdým majitelem dresu, tajuplný až do včerejška – aby nezkazil překvapení.

„Dres jsem vydražil, protože jsem chtěl podpořit dobrou věc – charitativní sbírku na válečné veterány a Jana Urbánka, se kterým jsem se na stadionu osobně setkal,“ uvedl starosta František Pilný. „Následně jsem dres daroval muzeu, kam byl včera doručen. Děkuji všem, kteří se zapojili a podpořili tuto charitativní akci,“ dodal.

A v Military muzeu generála Sergěje Jana Ingra bylo opravdu veselo, jak dokazuje i příspěvek, který zveřejnil zakladatel muzea Petr Něnička na facebooku. Muzeum oslavuje všechny své rodáky, kteří se v pravý čas zachovali správně bez ohledu na své pohodlí a bezpečí, čímž se stali vzory mnoha generacím.

Chrudimsko/Dvakačovice – Blažena Kohoutová je žena činu. Během týdne pendluje mezi Dvakačovicemi a Prahou, protože se stala po úspěšném působení v byznyse jako vrcholová manažerka nejen vyhledávanou headhunterkou, ale nakonec se shodou okolností vrátila i zpět ke svému původnímu poslání, tedy duchovní službě jako farářka. Vášeň pro módu a navrhování ji ale nikdy neopustila, což dokazuje její úspěšná módní značka NoblerStyle.

[[img:chrn_fullwidth:27363:Foto: Chrudimské noviny]]

Energická a akční žena s pronikavýma očima v pestrobarevných hedvábných šatech spíše boří mýty o představách většiny lidí, když řekne, že je farářka. Blažena Kohoutová je noblesní, má šmrnc, dokáže nadchnout, a když mi vypráví, jak se stalo, že se rozhodla vrátit k duchovní službě, řekne: „Prostě jsem odjela na dovolenou a vrátila jsem se s jasným rozhodnutím.“

Když přišel covid a na všechno začal platil lock-down, objevila se navíc vhodná příležitost začít se věnovat módě, což ji lákalo snad odjakživa. První klientkou se stala žena, co potřebovala ušít kabát. Zázemí jí ve svém skvostném ateliéru poskytla její kamarádka, známá návrhářka šperků Zdena Zingopi, a tím se zrodil nevšední módní byznys Blaženy Kohoutové. Navzájem se skvěle doplňují dodnes.

[[img:chrn_fullwidth:27374:Blažena Kohoutová v Dvakačovicích.  Foto: Chrudimské noviny]]

Co vás ze světa byznysu a módy v Praze přivedlo zpátky do Dvakačovic, ke službě farářky?

Sbor ve Dvakačovicích chtěli zavřít a přifařit ho ke Chrudimi. Stalo se to právě, když jsem byla po operaci, kterou jsem myslela, že nepřežiju.  A pak jsem měla dvě těžké sepse a já jsem si tak říkala, jestli já to přežiju a budu moct dovychovat ty moje druhé děti, tak já už budu uvažovat úplně jiným než manažerským prizmatem. A po více než měsíci pobytu v Motole přijdu domů, nemůžu ani dolézt do koupelny a volá mně jeden kluk z Dvakačovic a říká, hele, víš to, že chtějí zrušit náš kostel? Ty to tak necháš? No tak jasně, že to tak nenechám, že jo! To je můj kostel, náš tady.  A už to jelo.

[[img:chrn_fullwidth:27367:Foto:Chrudimské noviny]]

Byla pro vás duchovní služba vždy jasnou volbou?

Bylo to složitější. Původně jsem chtěla studovat módní návrhářství. Maminka mi nedovolila jít na textilku. Ještě ve druháku na gymplu jsem o tom uvažovala, ale pak najednou jsem byla aktivnější v církvi, tehdy v hluboké totalitě, a nebyli faráři. Tak jsem se rozhodla, že půjdu studovat teologickou fakultu a budu dobrý farář. S velkými iluzemi, jak všechno změním, samozřejmě. Vystudovala jsem a nedostala státní souhlas.

Nakonec vám pomohla náhoda…

Najednou byla revoluce a chrudimský církevní tajemník mi napsal, ať se dostavím, a řekl, že můžu pod dozorem pracovat. Takže jsem byla asi měsíc a půl v Chrudimi u faráře Gregora a potom přišel farář Hlaváč z Proseče za Gregorem, že ho povolává tatínek Michala Kocába, Fredy (Alfred, pozn. red.), na úřad pro dokumentaci zločinů komunismu, který budou zakládat, a že by za sebe rychle potřeboval náhradu. Jestli by mě neuvolnil. A Gregor takhle otevřel dveře (ukazuje rozšafné gesto, jako by se houpal na židli)) a povídá: Hele, šla bys do Proseče? A já říkám, no tak jo. (směje se)

[[img:chrn_fullwidth:27372:Foto:Chrudimské noviny]]

Co si při vzpomínce na svoje začátky v Proseči vybavíte jako první?

Moje zkušební kázání v Proseči, které probíhalo v revolučních dnech. Byl úplně narvaný kostel lidmi. Pod kazatelnou seděl můj přísný profesor řečtiny a Nového zákona. Ještě asi dva tři měsíce předtím mě drtil na poslední zkoušce. Vítali mě jak ze starých časů někde z filmů pro pamětníky. Hned po kázání vystupovali s pozdravy lidi, jako třeba místní ještě prvorepublikový pan učitel, pan varhaník a další vážení členové sboru, pak spisovatelka Eva Kantůrková, Zdeněk Jičínský nebo potomek bratří Mannů, Jindřich, jejich vnuk, kterým Proseč udělila čestné občanství. Všichni, co zrovna přijeli na Občanské fórum. Jindřich Mann ve své zdravici prohlásil, že moje kázání bylo pro něho koncertem krásné češtiny. Byla jsem z toho úplně paf.

Čím si vysvětlujete ten úspěch?

Moje babička, která se sem vdala, mi říkala, že na horách žijí úplně jiní lidé. Sama pocházela od Trhové Kamenice. A já jsem to pochopila, až když jsem přišla do Proseče, že je to tu trochu jiná mentalita než tady v Polabí a že je tu taky mnohem větší zbožnost. Tady si lidi z kostela pamatují všechna kázání a třeba i to, co jsem řekla před rokem.

[[img:chrn_fullwidth:27366:Foto: Chrudimské noviny]]

Jaký byl váš plán, když jste začala jako farářka dojíždět z Prahy do Dvakačovic?

Kupa věcí se děje jenom v městských sborech a na venkovských ne, jako jsou třeba biblické hodiny, které bývají opravdu v silných sborech. A já jsem je zavedla. A pořád mi to přišlo málo, tak jsem si řekla, aha, tak tomu dáme jiný formát! Já budu povídat nějaké biblické téma jako na biblické hodiny, ale aby mohli přijít i nevěřící a necítili se blbě, tak tomu dáme formát o cestování. Tím, že já na začátku budu vykládat tajemství modlitby Páně, protože to každý běžně slyší na pohřbech, na svatbách, na všem možném a nerozumějí tomu, když jsou nevěřící. A pozvu zajímavé osoby, co cestují, no a hned na první setkání přišlo padesát lidí.

[[img:chrn_fullwidth:27361:Foto: Chrudimské noviny]]

A na čem pracujete teď?

Kolik potřebujete, tři?

Potřebuji dva. Teda dva na střechu a jeden na zateplení. Tenhle týden dostanu od největšího sponzora půl milionu. Tak to zase poposkočí a už hledám další cesty, tak uvidíme, co vyjde, doufám, že to vyjde.

A já si myslím, že ty věci, když člověk dělá dobrou věc, tak že jsou požehnané. A že to přijde. Tak jako všechno. Tak doufám, že to tak bude.

Podle čeho vybíráte osobnosti, které na benefiční akce pozvete?

Spousta lidí se nabídne sama. Nebo někoho oslovím a řeknu, za jakých podmínek a jestli by to udělali i jako benefici, že sbírám prachy na střechu, a výjimečně dáme někomu třeba na cestu, ale výjimečně, většinou řeknou, že ani to ne. Takže pak jde všechno na ty sbírky. Na opravu varhan jsme vybrali za půl roku. Teď to bude horší. No ale dáme to!

[[img:chrn_fullwidth:27359:Foto: Chrudimské noviny]]

A co váš sbor?

Každý podporuje aktivity, které děláme pro veřejnost, a já si myslím, že o tom to je. Já nechci říct, že jsme kulturní středisko, ale ta služba faráře musí jít dneska za hranice sboru i církve. A myslím si, že čím dál tím víc, jaká je doba, jak se lidi potýkají s agresivitou, s nepochopením, se závislostmi, tak že církev je takové místo a taková jistota, nebo místo k povznesení. A oni jdou z bohoslužeb, z koncertu nebo z těch besed a teď mi říkají: já jsem si tady tak odpočinula, já jsem byla úplně někde jinde. Já se tady cítím tak dobře. Když mi ty lidi, nevěřící, kteří chodili na katechezi, a to já neříkám, že to je na popovídání si, oni mi řeknou: my se tady cítíme tak dobře. My se sem těšíme. Tak to je skvostné, ne?

Nabízí se otázka, jak tedy jako farářka vnímáte téma menšin a jinakosti?

My jsme měli v církvi o tom i diskuze, než se udělalo nějaké oficiální stanovisko, a jsou sbory na severu Čech třeba, kde asi ve třech sborech, a na Zlínsku byl taky jeden sbor, kde s tím nějaký problém nějací staroušci měli, ale například pan farář, můj předchůdce, patřil k menší komunitě a žil tady se svým přítelem, takže tenhle sbor je úplně otevřený, a já tady znám hned jeden pár z Prahy, který tu ale bydlí nedaleko, a když jsou tady, tak sem chodí do kostela a jsou zvaní i k večeři Páně, i jim jsem nabídla, že kdyby se chtěli vzít, že dostanou u nás požehnání.

Já s tím potíž vůbec žádnou nemám. Třeba jeden můj kamarád je jediný, který se mnou je ochoten chodit po obchodech (smích) a diskutovat, co má Dior nového za kolekci, takže to docela oceňuju. (upřímný srdečný smích)

Myslím, že my to považujeme za normální a respektujeme to plně. V katolické církvi to ještě nezvládli. Evangelíci si myslím vždycky byli takoví, o pár kroků napřed. A mají i úplně jinou mentalitu a vůbec to už neřešíme v takové té svobodě a svobodomyslnosti a myslím si, že se to i v tomhle projevuje, že si tu svobodu ceníme pro sebe a ceníme si jí i pro ty druhé, a to si myslím, že je dobře, a vážím si toho.

[[img:chrn_fullwidth:27373:Foto: Chrudimské noviny]]

A vnímáte dnes duchovní službu jinak než dřív, než jste pracovala ve firmách?

Já si myslím, že spíš vystupuji z řady a duchovní službu vnímám trochu jinak. Myslím, že je rozdíl, jak vnímá duchovní službu a kde stojí oficiálně katolická církev a kde stojí protestantské církve dneska.

Jo, v té otevřenosti, v tom přijetí a vůbec. Ale pro mě to není jen v tom, odkázat v neděli v kostele bohoslužbu.

A o čem to je?

[[img:chrn_fullwidth:27368:Foto: Chrudimské noviny]]

A teď k vaší roli módní návrhářky: Děláte taky nějakou módní osvětu?

Ano, dělám, workshopy, a jsou hrozně populární a vždycky pak mám strašně moc objednávek. Probíhají v ateliéru u Zdeničky Zingopi. A já jednak hodně ráda všechny ty trendy kreslím, i přinesu vzorky látek a ukázky, a povídáme si o tom...

Třeba workshop na zimní oblečení, na kabáty – mám tam typy kabátů, úžasné střihy –, a aby si to mohl každý na sobě vyzkoušet, než se rozhodne. A většinou je dělám třeba v černé. Ale pak vidím, že bledě modrá, šmolková, prostě sluší každému a najednou jste v ní o dvacet let mladší, že to je úplně úchvatné. A teď to tam vezmu a všechny řeknou, že si to musí taky vyzkoušet. Takže workshop má končit v jedenáct hodin a končí ve dvě, samozřejmě. Většina pak nazná, že to nutně potřebuje taky. A teď jsou tam Zdeniččiny šperky, na každém workshopu pak je ještě nějaká speciální nabídka šperků pro moje klientky, aby měly nějakou výhodu, takže fakt to trvá dlouho, ale mně to přijde dokonalé.

Taky ale semináře dělám zdarma v rámci Klubu žen. A to právě je vždycky velká účast. Sjede se z okolí kupa lidí, protože posílám pozvánky na obecní úřady k rozhlášení a vyvěšení, takže přijdou i lidé, které třeba vůbec neznám, a to je taky úžasné.

[[img:chrn_fullwidth:27369:Foto: Chrudimské noviny]]

Kdy si při tom všem stíháte vybírat látky na vaše návrhy?

Dnes je to tak, že mám asi šest firem, u kterých nakupuji. Někteří dodavatelé mi sami volají už dopředu, že přišlo zboží, většinou mi to i nafotí a já hned poznám, co je kolekce Dolce a Gabana nebo třeba Bluemarine, protože mám obrazovou paměť, a u těch významných návrhářů, kteří mě fascinují, když sedím v metru nebo kdekoliv, tak si sjíždím v mobilu jejich přehlídky. Než k dodavateli dojedu, tak už mám promyšlené, komu co nabídnu, vypočítám si metry, risknu to a koupím to. Když přijdu domů, hned kreslím návrhy a už píšu klientkám, k čemu by se jim to hodilo, jaká je odhadnutá cena a jestli mají zájem.

U exkluzivních dodavatelů mě něco tak nadchne, že nesnesu, aby to měl někdo jiný. (směje se) Teďka beru z role třeba, ve které byly desítky metrů, a já mám nějakých dvacet stálých klientek a každá z toho něco málo má, takže jsem vlastně vděčná za každou, které to můžu nabídnout, ale to je něco tak úchvatného, že prostě, no nekupte to.

Kde si mohou zájemci vaše návrhy vaší módní značky NoblerStyle prohlédnout?

Více než na web dávám příspěvky na facebook. Většinou mám šaty rovnou i na sobě, aby se dámy nebály, že nemají třeba ideální postavu. Většinou to funguje tak, že mi lidi hned volají a rovnou šaty chtějí.

Vaše klientela jsou hlavně doktorky, právničky, VIP?

Ano, a manažerky, hlavně HR a obchodní ředitelky. Chodí ke mně, abych jim ukázala, jaké mám nové látky, nakreslím vlastní návrhy, pak jim to šijeme. Mám nasmlouvané profesionální švadleny. U klientek, které známe, nám stačí jen jedna zkouška, u nových jsou to dvě. Většině z nich vlastně tvořím skladebný šatník.

[[img:chrn_fullwidth:27379:Foto: Chrudimské noviny]]

Na čem si v Noblerstyle zakládáte?

Naše klientky mají od nás kvalitní módu z pravého hedvábí, z kašmíru. Maximálně z vlny, ale třeba nic bych nedělala z plastu. To bytostně nesnáším. To si říkám: z plastu si můžete koupit za pár šupů. To šití je dneska poněkud drahá záležitost. Když už to budu dávat šít, tak to chci mít na pár roků, a to znamená, že to musí být nadčasové, dobře kombinovatelné, dokonale zpracované a dokonale na míru.

Děláme hodně velké okraje, takže většina věcí jde povolit. I jsem to třeba udělala tak, že jsem měla látky koupené do zásoby, protože když jsou moc hezké, tak si koupím ještě pro jistotu, kdyby se mi to zničilo nebo kdybych si třeba potřebovala dát ušít druhé o dvě čísla větší. A pak v tom vylezu a manžel řekne: No vidíš, vždyť ti to je. A já řeknu: No vidíš! (směje se)