Chrudim – V našem regionu se k velikonočním svátkům váže mnoho tradic. Ty letošní Velikonoce se opět odvíjejí s jiným, a hlavně chudším, scénářem. Nezapomeňme ale na to, že tradice vždy vedly k upevňování zdraví. Velikonoční tradice připomínají expozice na Veselém Kopci u Hlinska.

Zelený čtvrtek   

Pojmenování tohoto dne plyne z předkřesťanských dob, kdy lidé oslavovali rašící zeleň a pojídali pokrmy se zelenými bylinkami. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty nezvoní kostelní zvony, které podle tradice odletěly do Říma. Místo zvonění se pak vesnicemi ozývalo klapání a řehtání dřevěných řehtaček v rukou chlapců. Chlapci třikrát denně obcházeli vesnicí, modlili se u křížků a kapliček, cestou klapali a hrkali. Snad je to pozůstatek pradávné představy o tom, že hluk vyhání zlé síly.

Velký pátek
V křesťanské liturgii je to významný den, kdy lidé měli zachovávat vážnost a věnovat se rozjímání. Ovšem v lidových představách to byl den obestřený mnohým kouzlem. Věřilo se, že v tento den se otevírá země a člověk může spatřit ukryté poklady. Každý se měl také před východem slunce omýt proudící vodou, aby byl zdráv.

Bílá sobota
Bílou sobotou končí čtyřicetidenní půst. Před kostelem se spalují kočičky posvěcené o loňské Květné neděli a do místního kostela se pak nesou zapálené svíce – symbol Kristova vzkříšení. V lidových představách pak tento den patřil ohni – hospodyně uhasila doma oheň a znovu ho zapálila po návratu z kostela. Před polednem na Bílou sobotu končí obchůzky chlapců s klapačkami a řehtačkami. Za svou službu dostávali odměnu – sladkosti, vajíčka, výjimečně peníze. V některých vesnicích v okolí Vysokého Mýta, Hrochova Týnce a Litomyšle se dodnes koná prastarý zvyk vodění Jidáše.

Velikonoční neděle zvaná Boží hod velikonoční
zakončuje sváteční týden. Ráno se koná bohoslužba, při níž si lidé nechávali (a místy tak činí dodnes) posvětit pokrmy, které se pak staly součástí svátečního oběda. Byly to hlavně mazance, případně uvařená vajíčka. Oběd byl sváteční – skládal se z pokrmů ráno posvěcených a hospodyně na Hlinecku připravovaly také svítek (nádivku) zvaný hlavička. Přidávaly se do něho především jarní bylinky a podle možností i trochu masa, nejlépe jehněčího. Na svátečním stole nechybělo ani pečivo zvané jidáše. Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.

Chrudim – V letošním roce shodou okolností u příležitosti 300. výročí blahořečení Jana Nepomuckého, přistoupilo město k realizování oprav sochy v Presích, jejímž cílem má být zabránění další destrukce a oživení výtvarné hodnoty sochařského díla.  Restaurátorský záměr k soše světce byl zpracován 30. dubna 2018. Původní vzhled ale bude obnoven jen částečně.

[[img:chrn_fullwidth:17708:]]

„Na jeho základě vyzveme několik restaurátorů k podání nabídky...“ uvedla mezi řádky mluvčí radnice Sylva Drašnarová doplňující informace k záměru zrestaurovat sochu světce. Restaurování bude zahrnovat 7 kroků, mimo doplnění chybějících části sochy a čištění pískovce i jeho nástřik voduodpudivou vrstvou bude korodovaný vzhled pískovce, na kterém zapracoval čas, zachován. Novou svatozář vystříhají soše Jana Nepomuckého z plechu a pozlatí ji plátky ze 24 karátového zlata.

[[img:chrn_fullwidth:17713:]]

Zvláštní mohou být pro někoho zbytky polychromie, jejíž fragmenty by měli restaurátoři rovněž obnovit. Vzhhledem ke zbytkům barev na některých místech totiž socha sice pochází z 19. století, ale budit měla možná starší dojem, aby barevně odpovídala barevnému vzhledu soše světce v barokním období, kdy měly sochy barevný vzhled stejně jako od antiky běžně. Od polychromování soch se masivně upustilo až na konci století devatenáctého, do té doby barevné vrstvy v případě venkovních soch a obnovování nátěrů plnily i ochrannou funkci.

[[img:chrn_fullwidth:17714:]]

Jan Nepomucký byl blahořečen roku 1721 a svatořečen 19. března 1729. 

Východní Čechy/Pardubice – Kulturní scéna přišla minulý týden o tři významné osobnosti a Pardubice se zahalily do smutku. Ve středu odešli do nebe Lumír Zilvar Sokol (61) a Pavel Šmíd (69), v sobotu je následoval Josef Václav Antonín Kulhánek (73), známý pod přezdívkou "Krychlič".

Lumír Zilvar Sokol, disident, představitel pardubického undergroundu, hudebník, zakladatel pardubického rockového klubu Žlutý pes, majitel klubu Ponorka nebo třeba také objevitel kapely Vypsaná Fixa, se narodil 9. prosince 1959. Jeho rod sahal až do roku 1580 a pocházel z Trojovic na Chrudimsku. Lumír Sokol zemřel 24. března 2021.

[[img:chrn_fullwidth:17701:Lumír Zilvar Sokol.  Zdroj: Paměť národa]]

Ve stejný den odešel i disident a fotograf Pavel Šmíd, zakladatel GAMPA, písničkář, prozaik, dlouholetý šéfredaktor revue České republiky Welcome to the Heart of Europe a vlastník nakladatelství a vydavatelství Theo. Narodil se 25. ledna 1952 v Pardubicích. V roce 1996 například jako jediný fotograficky zdokumentoval cestu Václava Havla po Jižní Americe a na Velikonoční ostrovy. Proslul také svým fotografickým souborem Dvojice. Žil v České Rybné u Proseče.

[[img:chrn_fullwidth:17699:Pavel Šmíd.  Zdroj: Paměť národa]]

Václav Kulhánek, neboli Krychlič, doktor přírodních věd a učitel, pracoval v Chemingu v Pardubicích. Fantom, jedna z legend Pardubic, kvůli své originální „paruce“ a svým zvláštním vzhledem upoutával pozornost a nutil k zamyšlení všechny, kdo se s ním setkali. Zemřel v sobotu 27. března 2021. Letos oslavil 15. února své 73. narozeniny. Netajil se tím, že si zakládal na pověsti, jakou měl Casanova, jen byl homosexuál. Byl často viděn na pardubickém nádraží nebo jak se ulicemi projíždí na kole. Silvie Dymáková s ním natáčela pět let časosběrný dokument. Spoustě lidem, kteří na něj v těchto dnech vzpomínají, bude připomínat nejen dětství v Pardubicích.

[[img:chrn_fullwidth:17700: Josef Václav Antonín Kulhánek neboli Krychlič.  Zdroj: Silvie Dymáková]]

Hlinsko – Ve venkovních prostorách památkové rezervace Betlém je až do konce dubna několik zajímavých zpestření. Přestože je muzeum i nadále zavřené, čeká na návštěvníky malé překvapení.

Ve Velikonočních okénkách najdete od 26. března do 6. dubna tradiční velikonoční atributy, například různé typy pomlázek, kraslic, velikonočního pečiva a stavbiček.

Na panelech pověšených na plotech expozičních objektů si můžete přečíst návody na tradiční jarní hry, které z venkovních prostor dávno vymizely.

Od 7. do 30. dubna najdete v památkové rezervaci kvíz s tématem jarních pranostik. Na expozičních objektech budou rozmístěny cedulky s jarními pranostikami, jejichž znění bude zpřeházené, a na vás bude správně je zařadit.

Pardubice – Dnes je to 82 let od vstupu nacistických vojsk na naše území, které začalo v noci na 15. března 1939. V ten samý den slavila tenkrát svoje šesté narozeniny v Satalicích dnes známá pardubická ochotnická herečka Olga Vetešníková. Vyjádřila se, jak vnímá nepokoje kvůli vládním opatřením.

[[img:chrn_fullwidth:17599:Olga Vetešníková v roce 1937 se svými rodiči a jejich známými.  Zdroj: Archiv autorky]]

„Tenkrát jsem měla vždycky z každých narozenin fotografie, oslavovali jsme je u maminčiny sestřenice, u mé tety. Chtěli mě vyfotit, ale bylo takové počasí, že vevnitř by na fotce bez blesku nebylo nic vidět. Tak jsme vyšli ven před dům, který stál hned u silnice, dali jsme na okno tác s dortem, já jsem si stoupla k tomu tácu, oni že mě vyfotí – a v tom najednou se spustil hrozný rambajz a začali kolem jezdit, stála jsem tam dost vykulená, bylo mě šest roků a kolem jezdili vojáci v tancích, někteří Němci byli na kole a do toho padal sníh,“ vzpomíná na svoje šesté narozeniny Olga Vetešníková.

Zažila na vlastní kůži, jaké to je žít v době omezování svobody, po válce jí zase fašistickou totalitu ponurou atmosférou mezi lidmi na ulici připomenuly časy, kdy se popravovali v době tuhého komunismu političtí vězni: „Tenkrát lidi byli taky jako za války zkroušení do sebe." Zeptali jsme se, jestli chápe ty, co chodí demonstrovat kvůli vládním opatřením a provolávají různá hesla. Připomíná jí to snad totalitu? A co si myslí o očkování?

Nenosit roušku není hrdinství

„Ne, prosím vás, se na mě nezlobte, ale to je o něčem jiném. Tady jde přece taky o život. Jedna věc je, když někdo dělá hrdinu, ale musí myslet taky na ty druhé. Protože je někdo odmítač roušek, tak to bude prskat na všechny ostatní? Jak k tomu ti druzí přijdou? Není to nic příjemného, ale dá se to vydržet. Horší je, že děti nemůžou do školy, to je jediná věc, která by se mohla změnit,“ říká Olga Vetešníková a dodává: „Já už mám za sebou obě dávky očkování a roušku stejně dál nosím. Trochu mě po očkování bolelo rameno, ale bolest to byla úplně zanedbatelná.“

[[img:chrn_fullwidth:17597: Členky Divadla Exil: Simona Andrejsová a Olga Vetešníková, 4. března 2021.  Zdroj: Facebook/ Divadlo Exil]]

Exil se stěhuje

Ochotnické Divadlo Exil, se kterým vystupuje už přes dvacet let, se letos stěhuje do nových prostor Machoňovy pasáže, kde má své sídlo i nový Institut Paměti národa: „Už to tam začínají přestavovat, ale upřímně řečeno, mně se tam moc nechce, ale to je takový můj konzervatismus, už jsem si po těch 21 letech zvykla, tak si tam připadám jako doma,“ říká oslavenkyně Olga Vetešíková. Do Pardubic se přestěhovala z Prahy v roce 1954 a divadlo hraje od svých devíti let. Přejeme ještě jednou hodně zdraví a mnoho životního elánu a radosti do dalších let.

Chrudim – Ořezané vrbové proutky podél Chrudimky signalizují blížící se Velikonoce. Co všechno si můžete připravit již teď? Velikonoce se slaví každý rok v jiný den, protože se jedná o jeden z pohyblivých svátků v roce. Zelený čtvrtek je 1. dubna, pak Velký pátek, Bílá sobota, Velikonoční neděle připadá na 4. dubna a Velikonoční pondělí oslavíme 5. dubna. Pravoslavné Velikonoce jsou, oproti těm klasickým, opožděny zpravidla o týden, ale někdy i více. Termín pravoslavných Velikonoc tak připadá až na neděli 2. května.

Nejvýznamnějším dnem z hlediska dodržování zvyků je v českých krajích Velikonoční pondělí, i když se k němu žádné významné liturgické úkony nevážou. Je to den spojený s pomlázkou a velikonočním koledováním, které zřejmě i letos odpadne. Pomlázka však může být náplní společné rodinné aktivity, uplést ji není tak velký problém. Stačí vám devět proutků a ani vrbě nijak neublížíte. Z osmi proutků pletete pomlázku, jeden proutek podélně rozpůlený tvoří rukověť. 

Nezbytným velikonočním atributem jsou vajíčka, kterým byla odedávna přisuzována magická moc. Skořápka představovala Zemi, žloutek Slunce, bílek Měsíc. Vejce je chápáno jako symbol života. V našem regionu se kraslice zdobí převážně voskovou technikou či batikováním. A právě na cibulovou batiku se připravte již teď. Sbírejte cibulové nebo i česnekové slupky, abyste na Velikonoce měli dostatečnou zásobu. Syrové vajíčko se vloží do ustřiženého kousku punčochy, přidají se k němu slupky /mohou být i namočené/ a „balíček“ se pevně uváže, aby slupky doléhaly ke skořápce. Vajíčka uvaříte, necháte podle chtěné sytosti v odvaru odstát, pak už jenom rozvážete a můžete například olejem vytvořit lesk.

Nastala doba k zasetí jarního osení, které bude sloužit k aranžování velikonoční výzdoby. Můžete zaset pšenici, trávu nebo třeba řeřichu. Aranžmá dotvoříte rozkvetlou rostlinou, perníčky, žlutými kuřátky, roztomilými zajíčky a dalšími uměle vytvořenými zvířátky, bez kterých by Velikonoce nebyly Velikonocemi.

Chrudim/Podhůra – Před časem, kdy jen pár dnů po naší iniciativě najít autora jedinečné funkcionalistické zastávky, které by jinak nejspíš brzy hrozil zánik, protože se o ni dlouhá léta nikdo nezajímal, a do které se posléze zapojili po našem dotazu také památkáři, se ozval člověk, který věděl víc než ostatní. Tehdy jsme oslovili přímo syna architekta, Cyrila Luhana mladšího.

[[gal:17588]]Fotografie z archivu Cyrila Luhana mladšího. Zdroj: Postbellum 

O autorovi nevěděli ani památkáři

Město vyznamenalo Cyrila Luhana staršího in memoriam oceněním Osobnost města Chrudim v roce 2018. Po vydání článku o zastávce na Podhůře v Chrudimských novinách se do té doby všeobecně neznámé informace o autorství zastávky dostaly i k památkářům z Územního odborného pracoviště v Pardubicích, kterým do té chvíle tyto informace v památkovém katalogu scházely.

Protože s věcí obeznámený člověk na výzvu Chrudimských novin, které to celé iniciovaly, bohužel ani po měsíci nezareagoval, nebudeme jej tedy jmenovat. Ale aby našim čtenářům neuniklo, kdo je znovuobjeveným významným autorem zmíněné zastávky, využíváme nových informací, dostupných už i v aktualizovaném památkovém katalogu, a také našich kontaktů a přidáváme pár souvislostí k dobru navíc, po té, co se nám podařilo oslovit přímo architektova syna, Cyrila Luhana mladšího.

Zášť některých spolupracovníků se mu podepsala na zdraví

Autorem zastávky na Podhůře byl významný chrudimský architekt a stavitel Cyril Luhan (1904–1973), který v Chrudimi vystavěl více než sto obytných a úředních budov a jehož syn Cyril (*1929) se věnoval dopravnímu inženýrství.

Soukromý podnik architekta Cyrila Luhana staršího byl po komunistickém převratu znárodněn mezi prvními. Jeho syn uvedl v rozhovoru pro Paměť národa v roce 2016: „Šlo ale o obyčejnou krádež. Mohl sice v nějaké formě dělat stále svou práci, jen byl mnohem hůře placen a stále ho ponižovali, že je bývalý kapitalista a vykořisťovatel. Otec to velmi špatně nesl.“ A dnes pro Chrudimské noviny znovu potvrdil: „Je to skutečnost a ta záštiplná nevůle zkrátila mému tátovi život.“

Kde je těch 400 piv, 200 buchet, 66 bochníků chleba a tisíc cigaret?

Funkcionalistickou zastávku vyprojektoval Cyril Luhan starší v rámci takzvané Akce Z někdy před rokem 1961. K dalším jeho architektonickým dílům patří budova městského úřadu: „Tehdy se to stavělo pro tehdejší finanční ředitelství,“ doplňuje Cyril Luhan,  dále budova okresního soudu, Husův sbor církve československé husitské a mnohé další výstavní stavby i rodinné domy: „I činžáky, které jsou v tom bloku pod nádražím, to celé postavil táta, Čs. armády, Přemysla Otakara Druhého, Revoluční a Rooseveltovu,“ vyjmenovává Cyril Luhan namátkou stavby z let 1932–1938: „Poslední dva vzhlížejí k tomu autobusovému nádraží. Po slavnostní glauše těchto domů konané 13. května 1939, které se účastnilo 60 osob, si stavitel Jirka zapsal: ‚Kde je těch 400 piv, 200 buchet, 66 bochníků chleba a tisíc cigaret?‘“ – přiblížil okolnosti dostavby Cyril Luhan mladší. Jeho otec prý do každého okna nových domů obstaral i truhlík kvetoucích pelargonií.

Letos se Cyril Luhan mladší chystá vydat knihu

„Pracuji už pět let na publikaci, takové technické hospodařské studii o výstavbě chrudimských domů, nejsou to domy jen mého tatínka, ale všechny domy, co se postavily do znárodnění v roce 1948,“ řekl dnes pro Chrudimské noviny architektův syn, stavební inženýr Cyril Luhan mladší (92). „Už jsem o tom informoval starostu pana Pilného a počítám při vydávání knihy s podporou města,“ doplnil. Jeho oblíbenou budovou v Chrudimi je dům číslo 580 naproti bývalé tkalcovně, na rohu ulice Dr. Peška a Obce Ležáků, a pak ještě jedna stavba, dům číslo 572:  „Kdyby měl někdo fotografie původní podoby toho domu číslo 572, ať se mi ozve,“ říká Cyril Luhan. Bohužel prý jeden z nových majitelů domu nastavil ještě jedno patro: „A tím tu původní pěknou stavbu architektonicky pokazil. Marně sháním fotografie ještě před tou přestavbou, kdyby je někdo měl a ozval by se, byl bych mu moc vděčný.“

Pardubice – Jen respirátory visící na stojáncích na noty připomínají těžkou dobu, ve které koncertují otestovaní hudebníci. Povznášející hudbu můžete sledovat živě. Letošní mezinárodní festival Pardubické hudební jaro ovlivňují vládní opatření i nařízené karantény. Jinak se prostorem linou tóny povznášející hudby. Zahajovací koncert začne tuto neděli živým přenosem ze Sukovy síně, ale do programu zasáhla nařízená karanténa!

Netradiční 43. ročník festivalu Pardubické hudební jaro, jehož pořadatelem je obecně prospěšná společnost Barocco sempre giovane a uměleckým ředitelem a dramaturgem Josef Krečmer, začal tuto neděli virtuálním koncertem, prologem s názvem Fortuna volubilis (Śtěstěna vrtkavá), inspirovaný freskou na zdi Vojtěchova sálu pardubického zámku, v podání ansámblu More Maiorum a sopranistky a harfistky Hany Blažíkové.

Koncerty probíhají bez účasti diváků. Ti vše mohou sledovat virtuálně a podle svého vlastního uvážení rovněž mohou i u dalších koncertů přispět zakoupením dobrovolné virtuální vstupenky. 

[[gal:17573]]

Zasáhla karanténa, Mráčka nahradí Vodička

Příští živý koncert se bude vysílat ze Sukovy síně Domu hudby v neděli 14. března od 19 hodin u příležitosti 180. výročí narození Antonína Dvořáka. S dirigentem Janem Talichem a Komorní filharmonií Pardubice ale podle slov Josefa Krečmera nevystoupí houslista Jan Mráček:

„Včera jsem mluvil s panem sólistou Mráčkem, říkal, že někdy v pondělí točil něco s Českou filharmonií a že jsou všichni v nařízené karanténě, takže bude místo něj v neděli účinkovat jiný sólista, koncertní mistr, houslista Jiří Vodička, a to je úplně čerstvá zpráva,“ uvedl pro Chrudimské noviny jako první zpravodajské médium Josef Krečmer: „Nicméně jsem na tuto variantu byl raději připraven už dva měsíce dopředu, protože hráče v orchestru nahradím kdykoliv, kdyby měl někdo covid, ale u sólisty je to horší," popsal těžkosti, se kterými se v dnešní době musí raději počítat.

Na programu je Serenáda E dur pro smyčcový orchestr op. 22, Koncert pro housle a orchestr a moll op. 53. Koncertem provede diváky Jiří Vejvoda. Odkaz na živý stream najdete na festivalovém webu.  

Chrudim – V České republice není tento svátek státní, ale patří mezi významné dny. Letos MDŽ připadá na pondělí 8. března. Obvykle bývají obchody na tento den otevřené, což se letos může stát překážkou, pokud budete dárek shánět na poslední chvíli. Květiny seženete v zahradnictví či v supermarketu, pokud jste zamýšleli potěšit oslavenkyně šperkem, knihou nebo večeří v restauraci, bude to složitější. 

Den žen byl poprvé slaven 28. února 1909 v USA. Do Evropy se dostal až o dva roky později, když v roce 1910 německá socialistka Klára Zetkinová prosadila jeho pořádání. V Evropě se pak tento svátek poprvé slavil roku 1911. Bylo to v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku a Dánsku. K oslavám žen docházelo v únoru nebo březnu. Od roku 1975 se jedná o mezinárodně uznávaný svátek i OSN.

Mezinárodní den žen má dnes už pevně stanovené datum.  K ustálení data došlo až po první světové válce. Svůj podíl má na tom demonstrace v Petrohradě, která se konala poslední neděli v únoru. To však bylo podle juliánského kalendáře, v gregoriánském kalendáři datum vychází na 8. března.

Existuje i Mezinárodní den mužů, a to 19. listopadu. Ve světě oblíbené datum, ale u nás se tento svátek ještě moc neslaví. Největší pozornost z těchto významných dnů si logicky získal svátek dětí, MDD 1. června, protože každou oslavu přijímají s nadšením a bez kritiky.

Luže – Park, který založil profesor MUDr. František Hamza v 1. desetiletí 20. století, je využíván především pro terapii klientů léčebny. Nachází se zde cizokrajné, dnes již bezmála stoleté druhy dřevin, vede tudy naučná stezka – poznávací trasy dřevin čtyř světadílů. Lesopark je nyní uzavřen, a tak programem Venkovní učebny jsou v současné době seznamováni pacienti HL formou pracovních listů. Vy se s ním ale můžete seznámit na stránkách léčebny.

Dr. Hamza byl iniciátorem školní výuky dlouhodobě hospitalizovaných dětí. Věřil v sílu a moc přírodního prostředí, a tak prosadil výsadbu takzvaných hájků, volných skupin dřevin, kde by mohla probíhat výuka i pod širým nebem. Hamzovy hájky v arboretu dožívají, byly pokáceny a nahrazeny novými výsadbami. V loňském roce byl vysazen cedrový háj. U zbytku starého modřínového hájku, který musel být také poražen, byl již v roce 2016 založen nový modřínový, mladý, s perspektivou dožití dalšího sta let.

Z projektu Venkovní učebny: 

Připravovaná Venkovní učebna v Hamzově arboretu představuje vybudování nové infrastruktury pro zájmové, neformální a celoživotní vzdělávání v dosud málo využívaném objektu zahradního altánu. Navazujeme tak na tradici MUDr. Hamzy, který vybudoval, spíše vysadil, venkovní učebny již na počátku minulého století. Jejich výhody jsou natolik patrné a efektivní, že jsme se vzhledem k současné skladbě našich pacientů a stále četnějšímu využívání areálu Hamzova parku a arboreta žáky a studenty okolních škol rozhodli pro jejich obnovu. Pro kvalitu prostředí a samozřejmě v souladu s Hamzovými myšlenkami o „školské výchově" s důrazem na vzdělání chceme vytvořit zajímavé a funkční prostředí pro zájmové, neformální a celoživotní vzdělávání všech osob, které projeví zájem.

Neformálním, zájmovým a  celoživotním vzděláváním  chceme poskytnout všem skupinám populace v průběhu jejich života („od kolébky do zralého věku“)  příležitost k získávání poznatků, které jsou dále použitelné třeba i na trhu práce, jsou potřebné ke zdokonalování klíčových kompetencí využívaných pro uplatnění v pracovním, občanském i osobním životě.

Chceme umožnit každému člověku rozvíjet se po celý život podle svých schopností, dovedností, zdravotních možností a zájmů a usilovat o své uplatnění ve všech sférách života.

Přírodu nelze poznávat jinak, než si ji skutečně zažít. Venkovní prostředí přináší v učení spoustu nenahraditelných výhod. Prostřednictvím zážitků si lépe vše zapamatujeme, pobyt v přírodě je ideální pro zdraví nás všech.

/J. Zavřelová, V. Větvička, V. Volejník/