Chrudim – Ve vícero městech se dlouhodobě „usiluje“ o to, aby se stala takovou „malou Kodaní“ plnou kol. Děti jinak navštěvující základní umělecké školy ve Slatiňanech a v Chrudimi dostaly jako první příležitost, aby se během svojí distanční výuky zapojily do výzdoby jedné z dalších regionálních cyklomap.

[[img:chrn_fullwidth:17858:]]

Budoucností v pohybu nejen po městě prý jsou kola. Chrudimská beseda a Místní akční plán vzdělávání a rozvoje II v ORP Chrudim podpořily vznik ručně malovaných cyklomap chrudimského regionu a připomněly tím někdejší nápad vytvořit z Chrudimi malou Kodaň.

Výsledky několikaměsíční tvůrčí domácí práce dětí jsou ke zhlédnutí pod záštitou Výstavní sítě Divadla Karla Pipicha online do 9. května. Mapu, která je tištěná na papíře šetrném k přírodě s certifikátem SFC, si můžete už týden objednávat na webových stránkách nakladatelství CBS a po otevření informačních center budou mapy dostupné také tam.

[[img:chrn_fullwidth:17859:]]

Kunětická hora – Na hradě Kunětická hora se připravuje nový prohlídkový okruh v dlouho nepřístupné západní Jurkovičově části hradu, která byla padesát let zavřená kvůli havarijnímu stavu.

Podle projektu Dušana Jurkoviče jsou hotové interiéry šesté brány i repliky dřevěného nábytku a dalšího zařízení. Do západní části paláce byla vestavěna samonosná oceloskleněná konstrukce. V ní pak bude umístěna expozice věnovaná Jurkovičovi a jeho dílům i rekonstrukci hradu na počátku 20. století. V této části hradu budou probíhat běžné prohlídky s průvodcem.

V loňském roce byla obnovena prvorepubliková dřevěná veranda. Tento upravený Jurkovičův projekt je určen k posezení a občerstvení. Návštěvníky zaujme i nová hradní pokladna v Jurkovičově duchu. Repasovaná jsou také dřevěná vrata v obou hradních bránách u vstupu.

Rekonstrukce hradu pokračuje v hlavním hradním paláci, který proto zůstane uzavřený. Návštěvníci by se měli dočkat venkovních akcí, hlavně oblíbených divadelních produkcí i tradičních festivalů.

Dašice – Závěry archeologického průzkumu budou možná překvapivé. Archeologové Východočeského muzea při výzkumu na obchvatu v Dašicích odkrývají neznámé pohřebiště, které se využívalo kontinuálně více než 3 600 let. Archeologický průzkum probíhá jižně od Dašic od začátku března. Přesný plošný rozsah nekropole určí geofyzikální průzkum. V budoucnu tudy povede napojení silnice II/322 na dálnici D35. První nález kostrového hrobu vzbuzuje mnohé otázky.

[[gal:17848]] Zdroj: Východočeské muzeum

Ze zahloubených linií zemních žlabů se vyklubalo jádro mohylového pohřebiště pravděpodobně ze 7. nebo 8. století: „Postupně jsme narazili na podstatně starší žárové pohřby v nádobách a jamkách, ukládali je sem příslušníci takzvané lužické kultury popelnicových polí, z mladší doby bronzové, mezi lety 1250 a 1000 před naším letopočtem,“ vypověděl archeolog Tomáš Zavoral. V zalesněných terénech ve 4 kilometry vzdálených Dvakačovicích na Chrudimsku bychom našly obdobný unikát, ale na Pardubicku je podobně rozsáhlá nekropole zcela jedinečná, protože díky intenzivní zemědělské činnosti veškeré nadzemní památky zanikly:  „Chrudimsko je v tomto opravdu unikátní, do Dvakačovic se proto půjdeme podívat i kvůli zaměření a způsobu archeologizace mohyly," vysvětlil Tomáš Zavoral.

Hrob princezny bojovnice?

„Velkou zajímavostí je nález zatím jediného kostrového hrobu, který pochází z pozdní doby kamenné – eneolitu. Podle způsobu uložení pravděpodobně patří ke kultuře se šňůrovou keramikou, z období 2800 až 2500 před naším letopočtem, ale nenacházejí se v něm žádné další artefakty, kromě kamenné čepele,“ zmínil Tomáš Zavoral.

Zemřelý, u kterého archeologové zatím definitivně neurčili pohlaví, v ruce svíral nůž s kamennou čepelí s nedochovanou dřevěnou střenkou. Muži se sice u této kultury pohřbívali striktně na levém boku s hlavou k západu, ale v nedávné době museli archeologové vzít na vědomí i výjimky potvrzující pravidlo.

Výjimky se najdou poměrně často

Je znám totiž i konkrétní případ naleziště kostrového hrobu kultury se šňůrovou keramikou, odhaleného před deseti lety v Praze, kdy byla mužská kostra pohřbena na pravém boku jako žena, s ženskou výbavou, tudíž si archeologové zatím nechávají možná otevřená zadní vrátka. A fanoušci seriálu Xena už jistě sní o tom, jak se z nálezu stane další senzace, tentokrát v podobě ženy pohřbené jako válečnice. Na závěry si zatím budeme muset počkat.

Změny v určování pohlaví kosterních hrobů potvrzuje i Jan Musil

„Díky genetice se u řady pravěkých hrobů ukazuje, že původní antropologický posudek byl špatně, když se po moderních genetických testech zjistilo, že místo muže se z genetického hlediska jednalo o ženu. Máte i v dnešní populaci ženy s gracielními, robustními rysy, ženy, které jsou hrubší, a muži, kteří jsou jemnější," vysvětlil k určování pohlaví koster Jan Musil dnešní badatelské postupy a dodal: „Opravdu existují hroby, které byly původně interpretovány jako mužské, a když se udělala genetika, zjistilo se, že šlo o ženy."

Podle moderních výzkumů posledních desetiletí víme, že genetika nemusí nutně souviset s genderovou rolí ve společnosti ani se vzhledem, protože na vývoji sekundárních pohlavních znaků se podílejí hormony: „Samozřejmě známe hroby z raného středověku nebo doby římské, ženské hroby, ve kterých jsou zbraně. Jednou z hypotéz jsou ženy bojovnice a druhá hypotéza, známá z etnoarcheologie, říká, že to mohly být svobodné dívky, které neměly děti, tak aby dostaly do vínku, aby se jim třeba na tom onom světě narodil chlapec," zmínil námi oslovený archeolog Jan Musil z Regionálního muzea v Chrudimi různé pohledy na věc.

Tomáš Zavoral možnost nevyvrátil a potvrdil existenci hrobů žen bojovnic

Tomáš Zavoral z Východočeského muzea v Pardubicích, které se výzkumem v Dašicích zabývá, odhaduje, že výsledky genetického testu budou známy příští rok, pokud se podaří odebrat vhodný vzorek: „Ano, mohla by to být žena, která byla pohřbena na způsob pohřbu muže, s dnešním světem by to rezonovalo, proč ne, i muži byli pohřbíváni jako ženy, stává se to docela často," nevyvrátil spekulace. „Samozřejmě existují hroby, kde má žena v hrobu artefakty spojované s mužem, nátepní destičky, lukostřeleckou výbavu a tak dále. A tyto informace právě potvrzují, že v minulosti opravdu existovaly ženy bojovnice, nacházejí se i jejich pohřebiště."

Chrudim – Galerie Art připravila výstavu pastelů z nefigurativních děl malíře Dimitrije Kadrnožky. Autor se věnuje i malbě a grafice. Od šedesátých let vytvořil přes 150 filmových a divadelních plakátů. Navrhoval jevištní výpravy, výtvarně spolupracoval na dvaceti celovečerních filmech režisérů Steklého, Blumenfelda, Strnada nebo Kleina.

Dimitrij Kadrnožka se narodil 29. října 1923 v Kroměříži. Studoval na VŠUP (1945–1950 u A. Strnadela) a AVU obor scénografie (1951–1954 u F. Tröstera). Poprvé vystavoval v roce 1945, v roce 1947 uskutečnil studijní cestu do jižní Francie. Od roku 1965 byl asistentem profesora Tröstera na AVU.

V letech 1967–1974 působil jako profesor a děkan na Escuela Superior Nacionál del Arte na Kubě. Tam také založil další školu – Institut de Artes Plástika. Na přelomu 80. a 90. let žil a pracoval ve Vídni, v současné době žije v Praze.

V Galerii Art nevystavuje Dimitrij Kadrnožka poprvé, v minulých letech jsme mohli zhlédnout autorovy kresby, obrazy a grafické listy. Na ty nejnovější se můžete podívat sem.

Heřmanův Městec – Akce původně plánovaná na 27. ledna dostala náhradní termín na středu 28. dubna. Hostem 24. pokračování cyklu Večery pod lampou se stane oblíbený a originální investigativní novinář, televizní reportér, spisovatel a scénárista Josef Klíma. Začátek programu je v 18 hodin v kině Mír.

Josef Klíma do Heřmanova Městce dorazí poprvé a slíbil, že kromě odpovědí na zvídavé otázky moderátora Františka Mifka zazpívá i několik svých vlastních písní a doprovodí se na klávesy. Součástí večera zůstává prostor pro dotazy posluchačů. Na místě budou k prodeji autorovy knihy.

Plné vstupné je 120 Kč, snížené pak 90 Kč. Zakoupené vstupenky z ledna letošního roku jsou samozřejmě platné.

Chrudim – V našem regionu se k velikonočním svátkům váže mnoho tradic. Ty letošní Velikonoce se opět odvíjejí s jiným, a hlavně chudším, scénářem. Nezapomeňme ale na to, že tradice vždy vedly k upevňování zdraví. Velikonoční tradice připomínají expozice na Veselém Kopci u Hlinska.

Zelený čtvrtek   

Pojmenování tohoto dne plyne z předkřesťanských dob, kdy lidé oslavovali rašící zeleň a pojídali pokrmy se zelenými bylinkami. Od Zeleného čtvrtku do Bílé soboty nezvoní kostelní zvony, které podle tradice odletěly do Říma. Místo zvonění se pak vesnicemi ozývalo klapání a řehtání dřevěných řehtaček v rukou chlapců. Chlapci třikrát denně obcházeli vesnicí, modlili se u křížků a kapliček, cestou klapali a hrkali. Snad je to pozůstatek pradávné představy o tom, že hluk vyhání zlé síly.

Velký pátek
V křesťanské liturgii je to významný den, kdy lidé měli zachovávat vážnost a věnovat se rozjímání. Ovšem v lidových představách to byl den obestřený mnohým kouzlem. Věřilo se, že v tento den se otevírá země a člověk může spatřit ukryté poklady. Každý se měl také před východem slunce omýt proudící vodou, aby byl zdráv.

Bílá sobota
Bílou sobotou končí čtyřicetidenní půst. Před kostelem se spalují kočičky posvěcené o loňské Květné neděli a do místního kostela se pak nesou zapálené svíce – symbol Kristova vzkříšení. V lidových představách pak tento den patřil ohni – hospodyně uhasila doma oheň a znovu ho zapálila po návratu z kostela. Před polednem na Bílou sobotu končí obchůzky chlapců s klapačkami a řehtačkami. Za svou službu dostávali odměnu – sladkosti, vajíčka, výjimečně peníze. V některých vesnicích v okolí Vysokého Mýta, Hrochova Týnce a Litomyšle se dodnes koná prastarý zvyk vodění Jidáše.

Velikonoční neděle zvaná Boží hod velikonoční
zakončuje sváteční týden. Ráno se koná bohoslužba, při níž si lidé nechávali (a místy tak činí dodnes) posvětit pokrmy, které se pak staly součástí svátečního oběda. Byly to hlavně mazance, případně uvařená vajíčka. Oběd byl sváteční – skládal se z pokrmů ráno posvěcených a hospodyně na Hlinecku připravovaly také svítek (nádivku) zvaný hlavička. Přidávaly se do něho především jarní bylinky a podle možností i trochu masa, nejlépe jehněčího. Na svátečním stole nechybělo ani pečivo zvané jidáše. Jidáše jsou sladké velikonoční pečivo z kynutého těsta slazeného medem. Podle lidových tradic by se měly upéct i sníst na Zelený čtvrtek. Věřilo se, že kdo sní jidáše za svítání, bude se těšit pevnému zdraví.

Chrudim – V letošním roce shodou okolností u příležitosti 300. výročí blahořečení Jana Nepomuckého, přistoupilo město k realizování oprav sochy v Presích, jejímž cílem má být zabránění další destrukce a oživení výtvarné hodnoty sochařského díla.  Restaurátorský záměr k soše světce byl zpracován 30. dubna 2018. Původní vzhled ale bude obnoven jen částečně.

[[img:chrn_fullwidth:17708:]]

„Na jeho základě vyzveme několik restaurátorů k podání nabídky...“ uvedla mezi řádky mluvčí radnice Sylva Drašnarová doplňující informace k záměru zrestaurovat sochu světce. Restaurování bude zahrnovat 7 kroků, mimo doplnění chybějících části sochy a čištění pískovce i jeho nástřik voduodpudivou vrstvou bude korodovaný vzhled pískovce, na kterém zapracoval čas, zachován. Novou svatozář vystříhají soše Jana Nepomuckého z plechu a pozlatí ji plátky ze 24 karátového zlata.

[[img:chrn_fullwidth:17713:]]

Zvláštní mohou být pro někoho zbytky polychromie, jejíž fragmenty by měli restaurátoři rovněž obnovit. Vzhhledem ke zbytkům barev na některých místech totiž socha sice pochází z 19. století, ale budit měla možná starší dojem, aby barevně odpovídala barevnému vzhledu soše světce v barokním období, kdy měly sochy barevný vzhled stejně jako od antiky běžně. Od polychromování soch se masivně upustilo až na konci století devatenáctého, do té doby barevné vrstvy v případě venkovních soch a obnovování nátěrů plnily i ochrannou funkci.

[[img:chrn_fullwidth:17714:]]

Jan Nepomucký byl blahořečen roku 1721 a svatořečen 19. března 1729. 

Východní Čechy/Pardubice – Kulturní scéna přišla minulý týden o tři významné osobnosti a Pardubice se zahalily do smutku. Ve středu odešli do nebe Lumír Zilvar Sokol (61) a Pavel Šmíd (69), v sobotu je následoval Josef Václav Antonín Kulhánek (73), známý pod přezdívkou "Krychlič".

Lumír Zilvar Sokol, disident, představitel pardubického undergroundu, hudebník, zakladatel pardubického rockového klubu Žlutý pes, majitel klubu Ponorka nebo třeba také objevitel kapely Vypsaná Fixa, se narodil 9. prosince 1959. Jeho rod sahal až do roku 1580 a pocházel z Trojovic na Chrudimsku. Lumír Sokol zemřel 24. března 2021.

[[img:chrn_fullwidth:17701:Lumír Zilvar Sokol.  Zdroj: Paměť národa]]

Ve stejný den odešel i disident a fotograf Pavel Šmíd, zakladatel GAMPA, písničkář, prozaik, dlouholetý šéfredaktor revue České republiky Welcome to the Heart of Europe a vlastník nakladatelství a vydavatelství Theo. Narodil se 25. ledna 1952 v Pardubicích. V roce 1996 například jako jediný fotograficky zdokumentoval cestu Václava Havla po Jižní Americe a na Velikonoční ostrovy. Proslul také svým fotografickým souborem Dvojice. Žil v České Rybné u Proseče.

[[img:chrn_fullwidth:17699:Pavel Šmíd.  Zdroj: Paměť národa]]

Václav Kulhánek, neboli Krychlič, doktor přírodních věd a učitel, pracoval v Chemingu v Pardubicích. Fantom, jedna z legend Pardubic, kvůli své originální „paruce“ a svým zvláštním vzhledem upoutával pozornost a nutil k zamyšlení všechny, kdo se s ním setkali. Zemřel v sobotu 27. března 2021. Letos oslavil 15. února své 73. narozeniny. Netajil se tím, že si zakládal na pověsti, jakou měl Casanova, jen byl homosexuál. Byl často viděn na pardubickém nádraží nebo jak se ulicemi projíždí na kole. Silvie Dymáková s ním natáčela pět let časosběrný dokument. Spoustě lidem, kteří na něj v těchto dnech vzpomínají, bude připomínat nejen dětství v Pardubicích.

[[img:chrn_fullwidth:17700: Josef Václav Antonín Kulhánek neboli Krychlič.  Zdroj: Silvie Dymáková]]

Hlinsko – Ve venkovních prostorách památkové rezervace Betlém je až do konce dubna několik zajímavých zpestření. Přestože je muzeum i nadále zavřené, čeká na návštěvníky malé překvapení.

Ve Velikonočních okénkách najdete od 26. března do 6. dubna tradiční velikonoční atributy, například různé typy pomlázek, kraslic, velikonočního pečiva a stavbiček.

Na panelech pověšených na plotech expozičních objektů si můžete přečíst návody na tradiční jarní hry, které z venkovních prostor dávno vymizely.

Od 7. do 30. dubna najdete v památkové rezervaci kvíz s tématem jarních pranostik. Na expozičních objektech budou rozmístěny cedulky s jarními pranostikami, jejichž znění bude zpřeházené, a na vás bude správně je zařadit.

Pardubice – Dnes je to 82 let od vstupu nacistických vojsk na naše území, které začalo v noci na 15. března 1939. V ten samý den slavila tenkrát svoje šesté narozeniny v Satalicích dnes známá pardubická ochotnická herečka Olga Vetešníková. Vyjádřila se, jak vnímá nepokoje kvůli vládním opatřením.

[[img:chrn_fullwidth:17599:Olga Vetešníková v roce 1937 se svými rodiči a jejich známými.  Zdroj: Archiv autorky]]

„Tenkrát jsem měla vždycky z každých narozenin fotografie, oslavovali jsme je u maminčiny sestřenice, u mé tety. Chtěli mě vyfotit, ale bylo takové počasí, že vevnitř by na fotce bez blesku nebylo nic vidět. Tak jsme vyšli ven před dům, který stál hned u silnice, dali jsme na okno tác s dortem, já jsem si stoupla k tomu tácu, oni že mě vyfotí – a v tom najednou se spustil hrozný rambajz a začali kolem jezdit, stála jsem tam dost vykulená, bylo mě šest roků a kolem jezdili vojáci v tancích, někteří Němci byli na kole a do toho padal sníh,“ vzpomíná na svoje šesté narozeniny Olga Vetešníková.

Zažila na vlastní kůži, jaké to je žít v době omezování svobody, po válce jí zase fašistickou totalitu ponurou atmosférou mezi lidmi na ulici připomenuly časy, kdy se popravovali v době tuhého komunismu političtí vězni: „Tenkrát lidi byli taky jako za války zkroušení do sebe." Zeptali jsme se, jestli chápe ty, co chodí demonstrovat kvůli vládním opatřením a provolávají různá hesla. Připomíná jí to snad totalitu? A co si myslí o očkování?

Nenosit roušku není hrdinství

„Ne, prosím vás, se na mě nezlobte, ale to je o něčem jiném. Tady jde přece taky o život. Jedna věc je, když někdo dělá hrdinu, ale musí myslet taky na ty druhé. Protože je někdo odmítač roušek, tak to bude prskat na všechny ostatní? Jak k tomu ti druzí přijdou? Není to nic příjemného, ale dá se to vydržet. Horší je, že děti nemůžou do školy, to je jediná věc, která by se mohla změnit,“ říká Olga Vetešníková a dodává: „Já už mám za sebou obě dávky očkování a roušku stejně dál nosím. Trochu mě po očkování bolelo rameno, ale bolest to byla úplně zanedbatelná.“

[[img:chrn_fullwidth:17597: Členky Divadla Exil: Simona Andrejsová a Olga Vetešníková, 4. března 2021.  Zdroj: Facebook/ Divadlo Exil]]

Exil se stěhuje

Ochotnické Divadlo Exil, se kterým vystupuje už přes dvacet let, se letos stěhuje do nových prostor Machoňovy pasáže, kde má své sídlo i nový Institut Paměti národa: „Už to tam začínají přestavovat, ale upřímně řečeno, mně se tam moc nechce, ale to je takový můj konzervatismus, už jsem si po těch 21 letech zvykla, tak si tam připadám jako doma,“ říká oslavenkyně Olga Vetešíková. Do Pardubic se přestěhovala z Prahy v roce 1954 a divadlo hraje od svých devíti let. Přejeme ještě jednou hodně zdraví a mnoho životního elánu a radosti do dalších let.