Chrudim - Dlouholetá práce na nové publikaci, která se věnuje historii a zároveň současnosti města, je u konce. Slavnostní křest knihy "Chrudim, jak ji (ne)znáte" se uskutečnil před zaplněným hledištěm městského kina. Zúčastnili se ho všichni tři tvůrci knížky.

Podnět k napsání knihy, která by mohla navázat na veleúspěšnou práci známého chrudimského historika Jiřího Charváta "Stará Chrudim", vzešel od ředitele Státního okresního archivu Chrudim Ivo Šulce. Právě on je také autorem většiny textů v knížce a poskytl do ní i historické fotografie města. Vedle toho byl k vytvoření zcela současných pohledů na pozapomenutá zákoutí kdysi okresního města přizván i pardubický fotograf Radek Kalhous. Právě jeho fotografie mohou návštěvnici Muzea barokních soch nyní vidět v kryptě bývalého kapucínského kostela svatého Josefa. Kalhous je znám svou nevšední hrou se světlem. Do třetice nemohla v knížce chybět grafička Eva Francová, která platí za renovovanou umělkyni, jež se nebojí používat ani moderní technologie při tvorbě svých prací.

Novou knihu "Chrudim, jak ji (ne)znáte" je momentálně možné koupit třeba v informačním centru na Resselově náměstí a stojí 350 korun.

Chrudim - Nad městem se o víkendu naposledy objevily stroje legendární chrudimské akrobatické čtyřky Sky box, která v Chrudimi fungovala nepřetržitě od roku 1960 a posbírala za tu dobu ve světě spousty vavřínů, než byla před deseti lety z města "vystrnaděna" spory miliardáře Davida Berana s místním Aero klubem o budoucnost chrudimského letiště.

Světově uznávaná letka se kvůli nejistému osudu zdejšího letiště přesunula do Jaroměře, kde funguje dodnes a Chrudimáci na ni tak mohou už jen vzpomínat. K tvrdému tréninku potřebovala totiž klid a ten jí vleklý spor neumožňoval. Beran, který v sousedství letiště koupil luxusní vilu, se totiž snažil provoz chrudimského letiště znemožnit všemi možnými prostředky, aby měl pro bydlení na Podhůře klid. Dostal se tak do sporu s jeho provozovatelem - Aero klubem Chrudim, s jedním z nejstarších spolků ve městě, a popudil proti sobě i tehdejšího a současného místostarostu Jaroslava Trávníčka (ČSSD), který měl jako jediný tehdejší místní politik odvahu pustit se s Beranem do křížku.

Na podporu Trávníčka a zachování letiště se dokonce konala na Resselově náměstí demonstrace občanů města, do té doby věc nevídaná, a to zejména proti nepravdám, které tehdy odvysílala na popud Beranova advokáta ve svém publicistickém pořadu jedna z komerčním televizních stanic. Pořad v podání reportéra Miroslava Vaňury se tehdy snažil divákům namluvit, že v Chrudimi letiště vlastně nikdy neexistovalo a nikdo o něm ani neví. To byla ona pověstná poslední kapka v této kauze, která pobouřila veřejné mínění a letitý spor se začal obracet ve prospěch zastánců chrudimského letiště.

Nicméně pro chrudimskou letku bylo důležité trénovat ve stabilním prostředí, a to jim za této vyhrocené situace zdejší letiště neumožňovalo, a tak jej po více než padesáti letech k lítosti většiny Chrudimáků byla nucena akrobatická letka opustit. Právě i proto se o víkendu Chrudimi připomněla přistáním legendárních speciálů Zlín 50, které brzy ukončí svoji službu. A co dělají aktéři tehdejšího sporu o letiště nyní? Zajímavé je, že finančník David Beran, ač zarytý nepřítel létání nad svou vilou na Podhůře, měl mezitím prostřednictvím firmy Eclair Aviation vstoupit na trh leteckých společností s letadlem Piaggio P180 Avanti a chystá se prý koupit za své miliony i populární gulfstream, s nímž kdysi začínal podnikat nejbohatší Čech Petr Kellner. A Jaroslav Trávníček? Pokud zůstane ve vedení chrudimské radnice, přemýšlí nad tím, že by se pokusil zdejší letiště proměnit v jednu ze zastávek aero taxi, aby se na jeho plochu vrátil život a letiště tak získalo plnohodnotné celoroční využití.

Chrudim - Diskuze o veřejném prostoru, kterou v minulých dnech nastartovala akce dvojice "Áček", má nyní pokračování. Jen pár kroků od samotného Resselova náměstí se totiž nachází dokonalá ukázka zničeného majetku, který patří městu. Jde o dlažbu ve Filištínské ulici.

Dům, u něhož se zničená dlažba nachází, není čtenářům Chrudimských novin neznámý. Jde o budovu, kterou její majitelé pronajímají především Romům. Tato skutečnost je terčem kritiky některých místních politiků sama o sobě. Také místní obyvatelé mají strach, že se centrum města stane rejdištěm sociálně slabých a spolu s tím vzroste i počet přestupků proti občanskému soužití a rozmnoží se krádeže.

Budovu samotnou se v minulosti snažil kdosi opravit nebo minimálně sanovat její nevyyhovující technický stav. Do výše zhruba dvou metrů tak získala novou, bílou omítku. Parta pracantů však neměla už tolik duchaplnosti, aby dlažbu z kostek, která je podle odborníků právě v těchto místech na vynikající úrovni, přikryla kusem igelitu. Došlo tak k poškození dlažby padající omítkou, která časem zaschla. Kostky jsou tak slepeny k sobě a následné pokusy o odstranění stavebního materiálu z jejich povrchu koštětem zůstaly bez účinku. Podle všeho se poškození městského majetku zvýšilo ještě neodborným pokusem o likvidaci následků liknavé opravy historického domu ve Filištínské ulici. Samotný chodník s poškozenými dlažebními kostkami se přitom symbolicky nachází jen pár kroků od "záclony", kterou na dalším zanedbaném domě vytvořila "Áčka".

[[gal:9174]]

Co však na stav dlažby před svým domem říkají jeho majitelé, Karel Smetánka a Stanislava Ehrenbergerová? Chrudimské noviny se pokusily získat jejich vyjádření, avšak do uzávěrky vydání se to nepodařilo zajistit. Pokusíme se je tedy kontaktovat znovu a případ budeme dál sledovat. 

Chrudim - Tu roztomilé horské kozy poskakující po zdi nedaleko hotelu Alfa, jinde se na odpočívadle hradeb v Lázeňské ulici rozprostře perský koberec. Lidé se zastavují a s úsměvem odcházejí. Zůstává však otázka - kdo je autorem těchto unikátních a bezpochyby uměleckých děl? Hodí se vůbec do veřejného prostoru?

Úřednický šiml, záleží však na pohlaví takového byrokrata, by jistě poznamenal, že je třeba podobné akce regulovat vyhláškou, nařízením, předpisy, zákazy, příkazy. Vykřičník. A ejhle, ono se to opravdu stalo. Stále ještě mluvčí vedení města Sylva Drašnarová reagovala na dotaz Českého rozhlasu následovně: „Malby jsou samozřejmě nelegální. Není možné připustit, aby na objektech, chodnících nebo jinde lidé vytvářeli různá dílka, ale v některých případech je asi možné přimhouřit oko,“ připouští Drašnarová. Kdo tedy určí, v kterých případech je třeba dílo odstranit a kdy naopak ponechat? Pravděpodobně nějaká komise.

[[img:chrn_fullwidth:9150:Ten, kdo se umí dívat, objevil v posledních měsících v Chrudimi krásné malby.  Foto: Chrudimské noviny]]

Autory zmiňovaných horských laní, koberce, letících hus v Uhersku, pestrého šátku, záclony na oprýskané omítce domu ve Filištínské ulici, je dvojice umělců, která si říká „Áčka“. Artur Magrot a Alessandra Svatek jsou ukázkovým spojením česko-italského šarmu, vtipu a neuvěřitelné kreativity. Akce ve Zdravém městě Chrudimi má navíc příhodný název - Cleaning, tedy úklid, očista...

Svou spanilou jízdu zahájili maličkými dílky, kdy třeba blesku na skřínkách s elektrickými jističi přibyl mráček a hydrantům narostly oči. Nevěnují se ale jen miniaturním a doslova komorním kouskům. Jejich opus magnum je totiž úprava Egon Schiele Art Centra v Českém Krumlově, kde se po renesančních sgrafitech rozeběhla metrová zvířata a lidské postavy vytvořené z těsta, které vzniklo prostým rozmočením reklamních letáků.

[[img:chrn_fullwidth:9152:Práce Alessandry a Artura v Českém Krumlově - "památkovém srdci Čech". Foto: Chrudimské noviny]]

Celé jejich „vandalství“, o němž snad někteří začnou uvažovat, jakmile se začne hovořit o performancích na veřejném majetku, majetku, jenž patří vlastně každému obyvateli města stejnou měrou, totiž spočívá v naprosté absenci jakékoliv invaze. Laně na chrudimské zdi vznikly za pomocí Sava, které přes šablonu odstranilo špínu a dalo tak vyniknout původním barvám. Podobnou technikou vznikl i koberec na odpočívadle v Lázeňské ulici. Snad jen „záclona“ byla poněkud „násilnější“, když duo výtvarníků vyškrábalo její vzor do opadávající omítky. A právě zde se realizovali na soukromém majetku. Sám majitel však o akci věděl a byl návrhem nadšen.

[[img:chrn_fullwidth:9139:Detail záclony ve Filištínské ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Přestože i první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD) nejprve váhal, co si o celé akci myslet, nakonec připustil, že se mu to vlastně líbí, přestože původně hovořil o svévoli. Podle všeho tak ne všichni, kdo jsou přisáti k cecíku obecního rozpočtu a placeni z daní svých oveček, postrádají smysl pro humor a špetku vkus.

Dejme ale slovo odborníkům. Renomovaný historik umění, má na práce česko-italské dvojice, která se navíc pod svá díla vždy podepisuje, naprosto jasný názor. „Přestože už pracovali i se sprejem, je pro Áčka typický spíš šetrný způsob vyjadřovaní, stejně jako vlastní originální techniky. Už mají za sebou například velkoformátové kolážové obrazy z diskontních letáků nebo práce foukané přes šablonu přírodními pigmenty, jako jsou třeba kakao, uhelný mour nebo směsi různých koření. A právě na tuto experimentální linii navázali Artur a Alex při svých intervencích v Chrudimi. Série jejich realizací v ulicích města dostala souhrnný název Cleaning, tedy Úklid a tomu také odpovídají jejich vynalézavé techniky, z nichž některé tady použili vůbec poprvé. Kromě proškrabávání staré omítky, ke kterému je inspirovala ještě krumlovská sgrafita, vytvářeli v Chrudimi obrazy na nečekaných místech například čištěním dlažby přes šablonu pomocí SAVA nebo prostě odstraňováním letitých nánosů špíny na zdech drátěnkou,“ říká kunsthistorik Radek Wohlmuth.

[[img:chrn_fullwidth:9135:Umělecký historik Radek Wohlmuth, Alessandra Svatek a Artur Magrot.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Chrudimský projekt Áček je významný nejen svým rozsahem a zacílením, ale především konceptem. Nejde jen o to, že může i lidem, kteří do galerií nechodí spontánně dokázat, že výtvarné umění může vzniknout prakticky kdekoli, z čehokoli a dokonce způsoby, jaké si s ním člověk běžně nespojuje. Jde navíc skutečně o určitý druh očisty a fakt, že všechny realizace vznikly „úklidovými“ technikami, to ještě podtrhuje. Cleaning v sobě nese svého druhu očistu městského prostoru ve smyslu změny kontextu a rozehrání jeho potenciálu, ale především jde o to, že má schopnost očistit mysl ze stereotypního vnímání reality a možná člověka přivést k jinému vztahu k prostředí, ve kterém žije,“ vysvětluje Wohlmuth. Jedním z cílů „Áček“ je totiž podnítit diskusi o veřejném prostoru. Zde se už dostáváme k podnětu, který je vlastně přivedl do našeho města. Ne, opravdu si ho nevybrali náhodou a opravdu umělecká díla nevznikla bezplatně. I umělec platí účty a potřebuje peníze, za něž nakoupí Savo a drátěnky.

[[img:chrn_fullwidth:9141:"Vyčištěný" perský koberec na odpočívadle v Lázeňské ulici.  Foto: Chrudimské noviny]]

Iniciátorem projektu, který celý měsíc vznikal v ulicích města, je chrudimský galerista Luboš Jelínek. „Chtěl jsem opětovně nastartovat diskusi o veřejném prostoru. Každý z nás je vlastníkem jedné čtyřiadvacetitisíciny města. Patří do něj i umělecká díla, vzniklá na tomto našem majetku? Pečuje město vůbec o veřejný prostor tak, abychom se za něj nemuseli stydět?“ ptá se Jelínek, a zde nezbývá, než vzpomenout třeba na zdevastované renesanční náhrobky na kostele svatého Michaela, nebo doslova barbarsky opravené historické domy v samotném centru města.

[[img:chrn_fullwidth:9142:"Chrudim je krásné město. Moc rádi jsme tu pracovali."  Foto: Chrudimské noviny]]

„Áčka“ se nám v Chrudimi pokusila otevřít oči. Alessandra a Artur vidí svět jinak a umí ho kreativně proměnit ve fantastickou zahradu, přírodní scenérii, romantický piknik. Jejich díla jsou ale něčím víc, než dětskými malůvkami. Obsahují přesah k něčemu vyššímu, co se dotýká samotného našeho pohledu, kterým se díváme na svět kolem nás.

[[gal:9153]]

Chrudim - Neviděli jste belgického ovčáka? S touto otázkou objíždí Chrudimsko i Pardubicko chovatel Stanislav Vodička. Jeho čtyřnohý přítel se sice ztratil už před šesti týdny, ale smutný majitel se nevzdává naděje. S prosbou o pomoc při hledání se nyní obrátil i na redakci Chrudimských novin.

„Dostal jsem na vás od spousty lidí doporučení, že prý je možné vás oslovit a dostat tak informaci o hledání mezi váš široký okruh čtenářů. Za těch šest týdnů hledání mám zkontaktováno již zhruba stovku obecních úřadů v celém kraji, útulky, policii. Vše zatím, bohužel, marně a čas se nezastavuje. Jen přibývá den za dnem, kdy jsem bez svého čtyřnohého přítele a on beze mě. Pes byl na mě velmi fixovaný. V této chvíli je pes ztracen už šestý týden, a protože se zhoršuje počasí, rád bych ho už našel, aby se to na něm nepodepsalo zdravotně, či se nedostal do nesprávných rukou,“ popisuje nezáviděníhodnou situaci Vodička. Pes se ztratil u obce Stojice na Pardubicku, pohybovat se však může i na Chrudimsku.

[[gal:9130]]

Belgický ovčák má přitom hned několik druhů. Ten ztracený je takzvaný „maliňák“ a patří k druhu, který se vyznačuje krátkou srstí. „Už jsem také oslovil různé regionální televize, ovšem ani jedna z televizních stanic nemá zájem o tento typ zprávy. Mohu dodat, že ten můj pes byl pořízen se záměrem na služební výcvik, který bychom již nyní začínali absolvovat, jelikož nejdříve je nutné zvládnout poslušnost. V budoucnosti by tento pes tedy mohl spoustě lidem pomoci,“ vysvětluje Stanislav Vodička.

Pokud byste psa zahlédli, můžete jeho majitele kontaktovat na mailové adrese.

Příloha: 

vyzva_hleda_se_marcus.pdf

Chrudim - Revitalizaci náhonu vedoucího centrem města se ve své seminární práci věnují dvě vysokoškolské studentky - Martina Štorová a Aneta Pokorná. Ty by teď rády zjistily prostřednictvím dotazníku, jak jsou obyvatelé města spokojeni s provedenými úpravami vodního toku, který je jedním z náhonů řeky Chrudimky.

Obě studentky se přitom věnují oboru, který úzce souvisí s plánováním regionálního rozvoje a také mezinárodním studiím na Masarykově univerzitě v Brně. Chrudimskou revitalizaci náhonu si vybraly pro její zdařilé provedení. Jde prý o ukázkový příklad mezinárodní spolupráce, protože na plánování úprav se podíleli odborníci z partnerského města Chrudimi, holandského Ede. Bez zajímavosti není též fakt, že s projektem revitalizace starého mlýnského náhonu soutěžilo město i v mezinárodním klání v roce 2010. „Prosím o sdílení a vyplnění tohoto on-line dotazníku zaměřeného na revitalizaci říčního náhonu v Chrudimi. Děkuji všem případným respondentům,“ uvádí ve své žádosti jedna ze studentek Martina Štorová. Výsledky použijí obě vysokoškolačky při tvorbě seminární práce.

[[img:chrn_fullwidth:9095:Líbí se vám úpravy náhonu? Pomozte studentkám se seminární prací.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Úspěšnou revitalizaci náhonu, který měří celý kilometr, podrobují někteří obyvatelé města pravidelné kritice. Především lokalita za Divadlem Karla Pippicha, která se tradičně označuje jako „Na Roštině“, bývala v minulých staletích písčitým břehem řeky Chrudimky, který býval pravidelně zaplavován. Pokud by tedy rekonstrukce náhonu byla historicky věrná, jak tvrdí tito kritici, musela by navrátit podobu tohoto místa právě do stavu, jenž by přidělal na obličejích obyvatel města spíše vrásky. Podobným nesmyslem je prý i vysazování příbřežní vegetace a budování meandrů, které jsou typické spíše pro lužní lesy. Ty jsou přitom vzpomínkou ještě vzdálenější než samotná písčitá Roština.

[[img:chrn_fullwidth:1865:Revitalizace ramene Chrudimky u Parku Střelnice stojí dlouhá léta na mrtvém bodě  Foto: Chrudimské noviny]]

Revitalizace míst, která ji naopak vyžadují, se přitom kvůli neustálým tahanicím vedení města s Povodím Labe odkládá. Náhon lemující Park Střelnici tak postupně zapadává hnijícím listím a větvemi. Občasné prohrnutí naplavenin buldozerem nestačí a nejvíc biti jsou na tomto liknavém postupu společnosti místní obyvatelé. Velká voda jim podemílá zdi a občas vstoupí až na zahradu. Řešení, které by lokalitě ležící mimo zraky turistických návštěvníků města pomohlo, tak leží v nedohlednu.

Chrudim - Řada vozidel využívá zvláštních výhod, které jim umožňuje vyhláška o provozu na pozemních komunikacích. Patří mezi ně například vozy městských strážníků. Jak se ale zdá, obdobné právo si přisuzují i šoféři Technických služeb (TS) Chrudim, kteří si parkují, kde se jim zlíbí.

A skutečně, někteří pracovníci TS si s dopravními předpisy opravdu starosti nedělají. Zda se v daném případě nechali inspirovat svým šéfem Zdeňkem Kolářem, který svého času musel absolvovat nepříjemné policejní vyšetřování havárie, kterou způsobil v těžké opilosti poblíž Vlčnova a "dohromady" se mu potom skoro nic nestalo, by mohl říci lepič plakátů, který s firemní felicií TS Chrudim zaparkoval v Novoměstské ulici přímo na chodníku, když patrně nestihl zaparkovat na vedlejším prořídlém parkovišti, jež k odstavení auta přímo vybízelo. Požívají snad Technické služby privilegií, které vybraným vozidlům umožňuje výše uvedená vyhláška? Nebo snad požívají takových výhod jako městští strážníci? Ale ani ti nemají na pozemních komunikacích neomezené pravomoce a nemohou tu dělat, co se jim zlíbí, jak upozorňuje jeden z chrudimských občanů.

[[gal:8975]]

Podle něj se prý řada diváků srpnového běžeckého závodu v centru města divila prapodivnému přístupu, který zvolila osádka služební dacie Městské policie Chrudim, která zapnula nejen modrý maják na střeše, ale současně i všechny čtyři ukazatele směru jízdy na vozidle. Co tím chtěli strážníci vyjádřit? „Může mi pan Dvořák říci, kde se v § 41 zákona č. 361/2000 Sb. píše o tom, že by vozidlo se zapnutým majákem mělo mít puštěné výstražné blikny? Pokud vím, tak výstražné směrovky na jedoucím vozidle mohou být puštěny pouze u taženého vozidla,“ ptá se vrchního strážníka Lukáše Dvořáka jeden z diváků. Podle Dvořáka bylo ale vše v pořádku. „Nikdy jsem neuvedl, že vozidlo má mít společně s výstražným majákem zapnuté rovněž všechny výstražné blikny. Věc se má tak, že pokud hlídka v uvedený den použila současně všechny čtyři ukazatele směru, bylo to v souladu s § 41 zákona č.361/2000 Sb. V tomto ustanovení je upraveno, co nemusí řidič vozidla s právem přednosti jízdy dodržovat a z toho tedy vyplývá, co je mu umožněno. Samozřejmě musí řidič dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,“ vysvětluje Dvořák, proč mohou mít „měšťáci“ zapnuté jak majáčky, tak i všechny ukazatele o změně směru jízdy zároveň.

Chrudim - Několik historických domů v centru města buď změnilo majitele, nebo se o jejich prodej současní majitelé neúspěšně pokoušejí. Nového majitele má teď třeba dům ve Filištínské ulici, kde dlouhá léta provozoval oblíbenou Restauraci U Dalibora Dalbor Strejc.

Strejc totiž před časem s podnikáním na tomto místě skončil a rozhodl se dům i se zavedenou hospodou prodat. Koupili ho od něj manželé Palukovi, kteří se v současné době připravují na jeho rekonstrukci. 

[[img:chrn_fullwidth:5026:Tento rozlehlý dům ve Filištínské ulici je na prodej už dlouhá léta.  Foto: Chrudimské noviny]]

Podobně šťastný osud potkal i další dům o několik metrů dál, který za přispění města zrekontruovali manželé Jakubíkovi a uvedli ho tak do stavu, který odpovídá historickému originálu. Obnovili tak třeba omítku ve stejné barvě, jakou dům před desetiletími nosil, opravami prošly i střechy a okna.

Daleko hůře je na tom ale další nemovitost v blízkosti Resselova náměstí. Jde o rozlehlou budovu ležící naproti budově Státního okresního archivu je na prodej už dlouhá léta. Panovala sice obava, že ji koupí některý z romských podnikavců a zřídí zde levné bydlení pro sociálně slabé rodiny, ale tato vize se prozatím nenaplnila. Kdysi výstavní dům s několika byty tak dál chátrá a marně čeká na svého majitele stejně jako kdysi známá Restaurace U Slejšků, kam svého času chodili městští úředníci i bývalý chrudimský arciděkan Josef Smola na vyhlášenou husu. Majitel budovy Petr Locker se snaží sice objekt prodat, ale nedaři se mu to příliš. Dům tak alespoň před volbami využil Roman Málek s Koalicí pro Chrudim k prezentaci tohoto hnutí a postaral se tak u zpestření historického centra ne příliš vkusnými letáky a změtí barevných poutačů.

Chrudim - Likvidace plevele je ve městě terčem dlouhodobé kritiky především majitelů rodinných domků. Podle některých z nich se totiž Technické služby Chrudim nevěnují této činnosti s patřičnou pečlivostí a mnohdy vyrážejí do ulic s postřikem až poté, co si lidé začnou stěžovat na přerůstající zeleň.

V dobách, kdy o chodníky pečovali sami majitelé domů, jim hrozili při zanedbání péče nemalé pokuty. V současnosti se však Technické služby „nepřetrhnou“ a plevele tak mnohde zabírají většinu cest pro pěší. Likvidace těchto nežádoucích rostlin je však dalším důvodem, proč se lidé zlobí. "Tak to Technické služby trochu zaspaly. Přípravek se má používat v době plného růstu plevele, aby bylo co nejvíc zelené části rostlin, jimiž herbicid přijímají. Teď na podzim jsou vlivem suchého léta plevely už přirozeně zavadlé, to budou příští rok zase postřik aplikovat znovu. To znamená hodně vyhozených peněz z našich kapes, ale to jsou celé Technické služby," komentoval podzimní vyjížďku traktůrku s postřikem do ulic města jeden z diskutérů pod článkem v Chrudimských novinách.

[[gal:8551]]

Městská firma totiž volí tu nejjednodušší formu hubení plevele, která se nabízí. Rostlinky její pracovník pokropí herbicidem a je odbyto. Že však tato chemikálie ohrožuje psy a mnohdy ji za pár okamžiků smyje deštík, to už radnici netrápí. Po formální stránce je totiž vše v pořádku. Možností, jak se vypořádat s plevelem, existuje však celá řada. A nemusí jít vždy zrovna o dělníka vybaveného motyčkou. Na trhu existuje mnoho specializovaných firem, které nabízejí třeba možnost likvidovat zeleň plamenem nebo infračerveným zářením. V praxi probíhá odstraňování plevelů podobně jako v současnosti. Chodníky projde muž s hořákem a každou rostlinku vypálí. Výhod je hned celá řada. Účinek je okamžitý a ekologický přínos je též nezanedbatelný. Přinese teď nové vedení města i nový přístup k hubení plevelů na chodnících, které má ve správě?