Na většině míst v České republice zachytili provozovatelé nejrůznějších zahrad, parků, či zahradnictví trend bylinek, které jsou mezi veřejností ve stále větší oblibě. Jejich přítomnost voní lidem nejen romantikou zašlých časů, ale i jako příležitost seznámit se alespoň s těmi nejzákladnějšími bylinami a využívat je jako vhodnou prevenci k udržování dobré zdravotní kondice. S něčím takovým přicházel před několika málo lety jednotný koncept Muzea barokních soch a přilehlých Klášterních zahrad, kam se měly bylinky po desetiletích znovu vrátit jako připomínka zahradničení zdejšího kapucínského řádu, především ale jako názorná školní pomůcka pro školáky, kteří nejběžnější české byliny znají maximálně okrajově z obrázků učebnic. A to je jistě málo. Nejenže tu nyní bylinky nejsou, ale díky neodbornému zásahu některých místních politiků do tohoto projektu se z Klášterních zahrad stala nudná podívaná na luční traviny, s nimiž se běžně setkáte všude, jakmile vyjedete ven z města.

To ve Slatiňanech jsou z mého pohledu prozíravější. Přicházejí tam totiž s novým nápadem, jak poskytnout návštěvníkům Švýcárny, zrekonstruované s pomocí evropských peněz stejně jako Klášterní zahrady nebo Muzeum barokních soch v Chrudimi, přehlídku českých bylinek, které používaly v kuchyni i k léčení naše prababičky. Slatiňanští totiž zjistili, že je to nebude takřka nic stát, a pokud k jednotlivým záhonkům přidají ještě jednoduché popisy bylin s možností jejich využití, mají od letošního dubna o další návštěvníky ve Švýcárně postaráno.

A do třetice. Chrudimské Zahradnictví Blehovsko možná už třetím rokem poutá pozornost lidí výstavami léčivých bylin. Pokaždé, když se tu taková expozice koná, připomínají okolní komunikace hotové manévry vozidel v dopravě, které musejí nezřídka korigovat městští strážníci. Už z toho je patrné, kudy se ubírá pozornost veřejnosti. Žádá nejen aktuální trendy, ale především osvědčené hodnoty, kterými bylinky a recepty našich babiček bezesporu jsou. Pro Chrudim je to hned dvakrát škoda. Má totiž pro takovou přehlídku bylin přímo ideální lokalitu v centru města, kde se navíc bylinky historicky pěstovaly. K tomuto účelu je však nevyužívá, přestože vydala za rekonstrukci Klášterních zahrad miliony. A za druhé, že nechá z tohoto trendu profitovat druhé a náhodně zbloudilé Chrudimáky bloumat v tichu zarostlé louky. Tomu se říká promarněná investice, a to nejen z pohledu autora, který zde namaloval zahradu s bylinkami a zvídavou školní mládež v doprovodu svých učitelů, ale i z pohledu některých občanů našeho města, kteří se chtějí také něčemu přiučit a potěšit své oko při pohledu na bylinkovou zahrádku. Od dubna tak budou mít možnost, bohužel ne v Chrudimi, nýbrž ve Švýcárně pod Monakem.

Chrudim - Jen pár desítek seniorů přilákala další z akcí nazvaná "Dny zdraví", kterou chrudimská radnice řadí mezi své aktivity zastřešované programem Zdravé město. Od desíti hodin do čtyř odpoledne si přitom mohli zájemci nechat změřit zdarma v Klášterních zahradách třeba tlak, anebo si dát poradit, jak se zbavit závislosti na nikotinu. Ale ani to veřejnost nezaujalo.

[[img:chrn_fullwidth:5294:Klášterní zahrady zely po většinu času prázdnotou.  Foto: Chrudimské noviny]]

O půl jedenácté dopoledne však Klášterní zahrady, které měly hostit davy zájemců o informace vedoucí ke zdraví, zely prakticky prázdnotou. Částečně za to ale mohlo nevlídné počasí, které od rána zkrápělo město vydatnými přeháňkami. Jako pravděpodobnější se však zdá být nevhodně zvolený termín. Jen málokdo ze zaměstnaných Chrudimáků a školou povinných dítek si může dovolit dopoledne a v časném odpoledni zavítat na tuto zdraví prospěšnou akci. Nabízí se tak otázka, proč se Dny zdraví nekonají o víkendech, kdy mají takřka všichni volno.

[[img:chrn_fullwidth:5297:Že by se situace opakovala jako před týdnem ve velkém sále Muzea a organizátoři opět přečíslili chrudimskou veřejnost?  Foto: Chrudimské noviny]]

Zájemci, převážně z řad seniorů, se tak ve středu tísnili především v prostorách krypty Muzea barokních soch, kde zasedali u stolečků pracovníci Centra sociálních služeb a pomoci, nebo třeba z Centra J. J. Pestalozziho. Mezi hrstkou dětí a posedávajícími důchodci pak pobíhala koordinátorka programu Zdravé město Šárka Trunečková. "Koukám, že jste pořád hrozně vytížení," neodpustila si ironickou poznámku na adresu dvou kluků. Mladí pánové totiž fungovali jako dozor u jedné z atrakcí pro děti, ale vzhledem k absenci zájemců o skákadla raději popíjeli horký čaj.

[[img:chrn_fullwidth:5295:Hrstka dětí o chudičké atrakce zájem nejevila.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vyvrcholením dne byl odpoledne Běh naděje, jehož trasa vedla Klášterními zahradami a byla prý přichystána pro všechny věkové generace běžců. Z celé akce však nebylo po celou dobu patrné, komu jsou Dny zdraví vlastně určeny a proč se pořádají právě ve výjimečných prostorách Muzea barokních soch, které mají plnit zcela jiný účel, než je měření krevního tlaku nebo další bezplatné zdravotní poradenství.

Chrudim - Hned dva důvody k radosti mohou mít chodci, kteří v těchto dnech korzují centrem města. Radnice se totiž jako správný hospodář rozhodla po vydatných deštích doplnit těsnící kamínky do dlažby v Široké ulici a zároveň zkulturnit dosud zarostlé Klášterní zahrady.

Miniaturní kamínky, které drží „kočičí hlavy“ pohromadě, se totiž pravidelně vyplavují a je nutné je doplňovat. Zaměstnanci Technických služeb Chrudim se proto chopili lopat a s pomocí košťat a poctivé ruční práce navrátili unikátní pojivo zpět na své místo. V deset hodin dopoledne už měli pánové práci hotovou a užívali si zaslouženou přestávku. Město se tedy zachovalo tak, jak mu to stavitel dlažby doporučil.

[[img:chrn_fullwidth:4987:Drobné kamínky zapadající mezi dlažební kostky tvoří přirozené pojivo, které je nutné pravidelně doplňovat.  Foto: Chrudimské noviny]]

Druhou radostnou zprávu oznamoval zvuk sekačky v Klášterních zahradách. Po článku v Chrudimských novinách, které upozorňovaly na zanedbanou zeleň v těchto místech, se chopili pracovníci zahradnické firmy sekaček a lopaty. Tráva se zde totiž nenechává hnít na zemi jako jinde, ale odváží se pryč. Také zelenavé pítko se probudilo k životu a znovu vybízí k občerstvení. Bohužel, nepořádek ze Zlaté stezky stále ještě nezmizel a dál hyzdí, jen pár kroků od zahrad, romantickou pěšinku pod městskými hradbami. 

[[img:chrn_fullwidth:4988:Tráva konečně mizí a Klášterní zahrady začínají zase vypadat k světu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Chrudim - O neutěšené situaci v Klášterních zahradách jsme vás v Chrudimských novinách informovali už několikrát. Ať už šlo o přerostlou trávu a riziko zvýšené koncentrace klíšťat, nebo samotné složení zeleného porostu, tak se koncem prázdnin zdá, že se zdejší situace nijak nelepší.

[[img:chrn_fullwidth:4960:Přeplněný koš v Klášterních zahradách.  Foto: Chrudimské noviny]]

Nejen že je vše při starém, ale zdá se, že se situace snad i zhoršuje. Zelenou plochu, kterou z větší části tvoří plevel, podle všeho delší čas opět nikdo nesekal. Rostlinky tak dostaly jedinečnou příležitost nasadit květy a po jejich odkvetení dál šířit své „děti“ v podobě semínek na další místa v Klášterních zahradách.

[[img:chrn_fullwidth:4961:Panorama, které neláká k usednutí.  Foto: Chrudimské noviny]]

Především keřům podobné kudlibabky a rozmáhající se kopřivy přímo vybízejí návštěvníky nikoli k posezení se do chladivého stínu stromů, nýbrž k úprku. „Chtěla jsem si to tu projít a prohlédnout si vaším městem všude vychvalované zahrady,“ říká návštěvnice Božena Jíšová z Vysokého Mýta, která je v Chrudimi na výletě. „Jen jsem vešla, překvapil mě přeplněný koš. Na několika místech se prakticky nedá najít cestička, protože ji zcela pohltila tráva. Je to ostuda,“ dodává nemile překvapená turistka.

[[img:chrn_fullwidth:4963:Kde je pěšinka?  Foto: Chrudimské noviny]]

Po krátké procházce jí nelze než dát za pravdu. Cestičky vysypané štěrkem mnohde opravdu zcela zmizely. Přitom by stačil postřik některým z běžných herbicidů a plevel by odsud zmizel.

[[img:chrn_fullwidth:4962:Znám křišťálovou studánku...ale ta v Klášterních zahradách to není.  Foto: Chrudimské noviny]]

Rovněž „pítko“ u dětského hřiště připomíná svou barvou sinicemi zamořený rybník a určitě nevybízí k napití se. Klášterní zahrady tak začínají připomínat ušmudlanou Popelku, o níž její rodič - město, přestal na čas pečovat. Podaří se někdy zjednat nápravu?

Chrudim - Teplé počasí v kombinaci s množstvím srážek znamenalo další bujení městské zeleně. Řidiči si například stěžují na nepřehledné křižovatky, chodcům zase překáží kopřivy, rostoucí přímo z chodníků, nebo přerostlé křoviny.

Pověstná svou nepřehledností je třeba křižovatka nedaleko městských lesů, na níž se střetávají silnice vedoucí z města do Rabštejnské Lhoty s komunikací směřující do Slatiňan. Zdejší přerostlé pole řepky olejky neumožňuje totiž šoférům dobrý výhled na přijíždějící vozy.

Samostatnou kapitolou jsou pak Klášterní zahrady. „Klášterní zahrady jsou skvělý. Stačilo by jen udržovat zeleň, tu letos město absolutně nezvládá, a to všude. Do Klášterek chodím moc ráda a nedovedu si představit, že by nebyly. Nevím, kam bych si chodila sedat, protože na náměstí to prostě není ono, v Michaláku jsou zase lavičky pro ostudu, a Městský park je z ruky,“ říká jedna z diskutérek pod článkem o kýčovitých projektech chrudimské radnice.

Město si zřejmě povzdech čtenářky Chrudimských novin vzalo k srdci a hned v pondělí do Klášterních zahrad nastoupili pracovníci specializované firmy vybavení sekačkou a křovinořezy. Přerostlá vegetace tak postupně mizí a spolu s ní se jistě podaří zredukovat i počty klíšťat, které ve vysoké trávě měly opravdový ráj.

Přestože se technici údržby zeleně evidentně snaží s bující vegetací bojovat, některé chodníky v centru města připomínají džungli. Kopřivy a další plevele se pomalu rozrůstají a ukrajují chodcům cestu k projití. Pokud máte i vy problémy s nějakým konkrétním místem, na které by se měla radnice zaměřit, napište nám do diskuse, nebo pošlete fotografie na redakční mail. 

[[gal:4328]]

Mám rád přírodu. Dokonalé fungování všech organismů ve vzájemné harmonii nepřestává člověka fascinovat ani po letech. Není to tak dávno, co jsem vypomáhal ve stanici pro zraněné živočichy v Pasíčkách. Člověk se tu setkal se spoustou děsivých příběhů, které až příliš často neměly dobré konce.

Hrůzně zranění ptáci tiše trpěli poté, co je srazilo auto, špatně usedli na sloupy s vysokým napětím, pomatený myslivec vyslal broky ze své zbraně směrem k nenáviděnému predátorovi. Byly okamžiky, kdy jsem, navzdory svému křesťanskému pohledu na svět, skutečně uvažoval o tom, že kam vstoupí člověk se svou civilizací, všechno je rázem zničeno - vytrháno i s kořeny. Vzápětí mi ale došlo, kde vlastně jsem.

Stanic, jako jsou Pasíčka u Proseče, je po České republice několik. Fungují jako memento špatného svědomí těch, kdo svým necitlivým zásahem přírodě ublížili. A právě proto má smysl udržovat při životě dravce s jedním křídlem, poloslepou lišku. Zvířata, která se už do volné přírody nikdy nevrátí, protože by nepřežila ani den.

Ve středu se v městských lesích konalo navracení dravých ptáků a sov do jejich přirozeného teritoria. Byla to radostná událost, která je dalším důkazem potřebnosti záchranných stanic. Jen díky péči obětavých lidí, kteří neznají pojmy jako „pracovní doba“ nebo „odpočinek“, jsme mohli pozorovat kroužení káňat nad Bárou a zběsilý úprk sov do lesního pološera.

Mám rád přírodu. Lesy, louky, zarostlé stráně. Je mi jasné, že pokud se projdu po kvetoucí louce, budou moje nohy plné klíšťat. Co mi už jasné není, proč si musím na tyto přenašeče choroboplodných zárodků dávat pozor i v samotném centru našeho města. Rád bych si vzal někdy knížku a po vzoru mladých lidí třeba z Anglie, posadil se na úhledný trávník. Jenže to právě u nás nelze.

Snad všechny parky, kterými se zelená Chrudimi tak pyšní, připomínají džungli. Ne jen diskutované Klášterní zahrady. Rozdíl je asi v tom, že Klášterní zahrady měly po rekonstrukci připomínat barokní krajinu, jak správně podotýká jeden diskutér pod článkem. A barokní krajina byla upravená, plná stromořadí, zámky se vyznačovaly úžasnými zahradami, kam panstvo chodilo pořádat své dýchánky. Myslíte, že se přitom brodili plevelem? Starali se snad kapucíni o svou zahradu tak, že nebylo možné se na ni podívat bez studu? Pochybuji.

Jednou bych si přál, abychom našli ztracený cit pro věci krásné, oku lahodící a zároveň fungující. V mém světě se totiž podle vkusu pozná oduševnělý člověk, jemuž záleží na tom, v jakém prostředí se pohybuje. Protože prostředí vychovává.

Ke Klášterním zahradám uvádím následující: V tzv. štěpnici byla od začátku navržena květná louka a pracovní skupina, která byla jmenována výhradně pro zahrady, k tomuto záměru nic nenamítala. Projekt byl takto schválen - veškeré materiály jsou k dispozici, členem pracovní skupiny byl i pan Jelínek.

Květná louka se v sezóně pravidelně kosí a zaschlý materiál se odváží. Do Klášterních zahrad běžně chodí děti z okolních školských zařízení a dosud jsme se nesetkali se stížnostmi na výskyt klíšťat, se kterými je přitom možné se potkat nejenom v lese nebo zahradách, ale i přímo ve městě. Jedinou spolehlivou ochranou je podle lékařů očkování.

Sylva Drašnarová, oddělení vnějších vztahů Městský úřad Chrudim

"Mohli jste mít pěknou travičku na pikniky a k tomu bylinkovou zahrádku, ale my jsme řekli ne." Ne, to není narážka na oblíbenou televizní reklamu, nýbrž skutečnost, která poznamenala současnou tvář Klášterních zahrad. Skutečnost, která je na hony vzdálena ideovému zadání celého projektu Muzea barokních soch a právě této přilehlé plochy, jež spolu měly tvořit jeden funkční celek. Konečný výsledek je proto přinejmenším rozpačitý.

A není se čemu divit. Ptáte se proč? Klášterní zahrady doplatily především na to, že najatý architekt, podpořen některými hlasy na radnici, nedodržel, jak jsem již výše uvedl, zadání projektu, a nastěhoval nám doprostřed města louku. K čemu? Natruc autorům? Bez ohledu na koncept, který pamatoval především na potřeby lidí, tak vznikl v centru další statický park, kterých je v Chrudimi bezpočet.

Jenže k tomu nebyly Klášterní zahrady určeny. Měly se stát především živou zahradou, pulsující sportem, zábavou a odpočinkem. Měly mít dokonce i výchovný ráz v podobě bylinkové zahrádky s popisnými údaji a možností si bylinky natrhat. Měly být také místem pro svatby a místní svatebčany, aby nemuseli kvůli fotografiím v přírodě do sousedních Slatiňan. Měly být rovněž místem pro pořádání kulturních akcí či pro promítání filmů pod širým nebem. To se ale vinou narušení původní koncepce nestalo a z Klášterních zahrad je dnes němý skanzen s bující luční vegetací a klíšťaty.

Klášterní zahrady a Muzeum barokních soch jsou bezesporu spojené nádoby, jejichž propojení někdo neprodyšně zašpuntoval. Snad z neuvážlivosti, zlomyslnosti, hlouposti nebo pocitu vlastní důležitosti. Každopádně ten někdo rozbil koncept za desítky milionů korun, protože funguje jen na půl plynu a co chvíli hrozí, že se zadrhne úplně. A právě z toho plyne ona rozpačitost chrudimské veřejnosti, která dodnes neměla možnost pochopit, jaké možnosti areál bývalého kostela sv. Josefa a Klášterních zahrad do budoucna otevírá.

Kam se vlastně poděl ideový záměr celého komplexu? Proč ještě v muzeu nefunguje badatelna pro studenty? Proč se propásla příležitost zřídit zde restaurátorskou dílnu barokních soch? Proč se město nesnaží spolupracovat s agenturami, které by do muzea přivážely zahraniční turisty? Vždyť z Kutné Hory, kam jich z Prahy vozí ročně stovky, ne-li tisíce, je to do Chrudimi, co by kamenem dohodil! Proč Klášterní zahrady zejí prázdnotou? Proč, proč, proč... Vždyť, kdo by se chtěl dívat na nudnou louku?

Vrcholem marnosti nad situací v Klášterních zahradách je pak dopis určený všem chrudimským přátelům hry pétanque, kteří zde pro sebe nalezli v souladu s původním záměrem odpovídající zázemí, avšak nenašli pochopení u radní Kateřiny Jánské, a poukazují v dopise na to, že jim zakázala navážet pomůcky pro soutěže až k hřišti autem prý s ohledem na "jedinečný trávník" v zahradách. Copak nikdo paní radní neseznámil s tím, že jsou zdejší přístupové cesty právě k takovému účelu určeny? Že jsou koncipovány tak, aby snesly i větší zatížení, například nákladních aut s hudební aparaturou, v případě pořádání koncertů?

"Ano, mohli jste mít pěknou travičku na pikniky a k tomu bylinkovou zahrádku, ale my jsme řekli ne." Kdo ale vyřkl ono ne? Kdo bourá nekoncepčními kroky záměr, který sklidil mezinárodní uznání a stál Chrudim velké peníze? Kdo ubírá plyn slibně nastartovanému projektu? Kdo nahrává hlasům, které projekt už předem odsuzují k zániku? Otázek je příliš mnoho. Nemohu se však zbavit dojmu, že "ten někdo" v zájmu své ješitnosti ani neví, že resuscituje něco, co už ani oživit pomalu nejde. Každopádně projekt Muzea barokních soch a Klášterních zahrad (dvou spojených nádob) ještě dýchá. Bude-li však dál skomírat pod tíhou rozhodnutí, která jdou proti původnímu konceptu, zahyne.

A to jen proto, že nejsou chrudimští politici schopni dohody a kompromisu, a i přes veškeré výhrady jeden k druhému sledují spíš jen vlastní zájmy než zájmy celku, který do těchto míst po letech zapomnění nainvestoval desítky milionů. Problémem je, že jsou jak muzeum, tak i zahrady udržovány při životě uměle a chybí jim onen počáteční srdeční zápal a fundovanost. A právě to jsou důvody toho, proč se lidé těmto místům zatím vyhýbají. Dokáží totiž od sebe rozpoznat pozlátko a opravdový život. Ten ale Klášterní zahrady s muzeem, které jsou stále udržovány pod narkózou, rozhodně nepřipomínají.

Chrudim - Jarní oteplování s sebou přineslo hrozbu, na kterou mohou mnozí doplatit svým zdravím. To hrozbou jsou klíšťata, kterých je po dlouhé a studené zimě překvapivě hodně a zdaleka neparazitují jen na zvířatech. Setkat se s nimi lze nyní překvapivě i v samotném centru Chrudimě, kde mají v městských parcích a zahradách dostatek potravy a ideální podmínky pro život. Město samotné přitom patří podle Státního zdravotního ústavu k nejrizikovějším místům v ČR, kde lze přijít k onemocněním přenášených klíšťaty.

[[img:chrn_fullwidth:4036:Chrudim se drží na předních příčkách ohrožení infikovanými klíšťaty.  Reprofoto: Chrudimské noviny]]

Typickým příkladem rizikové lokality s množstvím vhodných úkrytů pro krev sající roztoče jsou teď Klášterní zahrady, kde se město rozhodlo experimentovat a oproti původnímu plánu na krátce střižený piknikový trávník určený k odpočinku a zábavě občanů, a bylinkovou zahradu, zde nechalo vysemenit luční traviny, které vytvářejí díky drobným rostlinným zbytkům a hrabance vlhké prostředí, jež umožňuje klíšťatům nejen přežít, ale především s pomocí vysoké luční trávy nepozorovaně z úkrytu na procházející občany zaútočit.

[[img:chrn_fullwidth:4030:Neprostupná džungle v Klášterních zahradách.  Foto: Chrudimské noviny]]

Přístup města v Klášterních zahradách je proto s ohledem na varování Státního zdravotního ústavu překvapivý, neboť vystavuje spoustu Chrudimáků nebezpečí nákazy klíšťovou encefalitidou či Lymeskou borreliózou. Jde přitom o choroby, které zanechávají v lepším případě trvalé následky, v tom horším mohou končit i smrtí. Jak tedy zabránit tomu, aby si klíšťata mohla v klidu vybrat svou oběť například mezi dětmi, které tu nechávají maminky bezstarostně běhat?

[[img:chrn_fullwidth:4031:Bude se tu někdy sekat?  Foto: Chrudimské noviny]]

Účinnou obranou proti invazi klíšťat je pravidelné sekání přerostlých travin společně s odvozem posekaných zbytků. Důležité je i zastřihávání keřů, neboť na jejich větvičkách mohou klíšťata číhat na své hostitele. Rozšíření těchto roztočů mohou zabránit i dlážděné, štěrkované a kamínkové plochy, musí být ale udržované, bez prorůstající vegetace, což se nyní o Klášterních zahradách rozhodně říci nedá. Zdejší cestičky totiž na mnohých místech pohlcuje vysoká tráva.

[[img:chrn_fullwidth:4033:Není snadné rozlišit, kde začíná cestička.  Foto: Chrudimské noviny]]

Jaká je tedy současná koncepce Klášterních zahrad? Technik úseku údržby zeleně, kterým je městská radní Kateřina Jánská (ODS), svoji strategii boje s klíšťaty v této lokalitě tají. Na naši otázku, jak se zde s nimi vypořádá, vůbec neodpověděla. Odpověď neznáme ani na to, proč došlo v Klášterních zahradách ke změně původního projektu, který zde počítal se zcela jinou, vhodnější skladbou rostlin, než je přerůstající louka uprostřed centra města. Místo mělo být totiž oseto obyčejným travním semenem, aby se dal trávník pravidelně sekat a udržovat, a mohl tak sloužit občanům. Teď je z něj ale doslova "minové pole", hrozící újmou na zdraví.

[[img:chrn_fullwidth:4034:Nejen slunéčka sedmitečná přebývají v Klášterních zahradách.  Foto: Chrudimské noviny]]

Kdo tedy o tomto avanturismu, který nemá v jiných městech obdoby, rozhodl? Kdo chce do Chrudimi implantovat věci, které jsou běžné v Krkonoších, Jeseníkách nebo na Šumavě? Kdo svévolně riskuje zdraví svých spoluobčanů? Politici nebo odborníci? Toť otázkou. Soudobá architektura, vyučovaná na českých vysokých školách, každopádně s loukami v centrech měst nepočítá, protože do měst nepatří. Proti jsou i statistiky výskytu infikovaných klíšťat, kterým se právě v takové vegetaci mimořádně daří.

[[img:chrn_fullwidth:4032:Idylka, nebo horor?  Foto: Chrudimské noviny]]

Podle předpovědí aktivity klíšťat na území České republiky, jež pravidelně zveřejňuje Český hydrometeorologický ústav, se dá poměrně spolehlivě určit, kdy bude ohrožení nejvyšší. Poslední dny se na stupnici pohybují kolem čísla devět, což znamená nejvyšší riziko. Tedy o důvod víc, proč se Kláštěrním zahradám v současnosti vyhnout.

Vykukující slunko za oknem dokazuje, že zima se snad už konečně poroučí. O minulém víkendu se sice meteorologové se svou předpovědí moc netrefili a na konec týdne opět hlásí ochlazení, ale z hlasů ptáků je jasné, že jaro převezme vládu už brzy natrvalo.

Zima nám přesto něco zanechala. Podařilo se úspěšně zvládnout bující skládku nedaleko Klášterních zahrad, z čehož mám osobně velkou radost. Nemenší radost mi udělal ředitel Technických služeb Chrudim Zdeněk Kolář, který s radnicí dohodnul omezení posypu solí na chodnících ve městě. Stalo se tak na základě článků, které vyšly i v našich novinách, nebo si zásluhu mohou připsat ti Chrudimáci, kteří urgovali město svými dotazy? Z mého pohledu je to jedno. Důležitý je výsledek - méně zničených bot, historických památek a psích tlapek. Díky, pane řediteli a díky pane starosto!

Stejně tak je mi jedno, kdo má zásluhu na opravených kráterech, které zdobily některé kruhové objezdy. Místostarosta Jaroslav Trávníček tvrdí, že je za jejich zmizením jeho snaha a urgování Ředitelství silnic a dálnic. Lituje prý novináře, kteří si myslí, že svou každodenní prací na článcích pro vás, čtenáře, něco změnili. Šlo prý jen o pouhou shodu náhod. Nevadí, pane místostarosto. Důležitý je opět výsledek.

Těší mne, že se v chrudimských lesích, kam skoro denně chodím se psem, vybudují singeltracky pro cyklisty a koňáky. Vítám stavbu nové lesovny, protože hajného by lidé měli vidět v lese, ne za stolem úřadovat. A kdyby nosil uniformu, jak odpovídá jeho stavu, budu dvojnásob šťastný. To víte, jeden praděda byl hajným, druhý prvorepublikovým četníkem, takže si na tyto „formality“ potrpím.

Jsem rád za nového investora v průmyslové zóně, ač se to mnohým možná nezdá. Stromků je škoda, ale pracovní místa jsou potřeba. Jaro přichází a s ním snad i lepší, pozitivnější nálada pro nás všechny. Zamračená obloha, z níž se stále sype sníh, k ní totiž moc nepřispívá. Kéž máme ono už pověstné „slunce v duši“.