Chrudim - Městští zastupitelé na své pondělní schůzi zvolili nové vedení města. Nekonalo se žádné překvapení, do svých škamen tak usedne jeden starosta a čtyři místostarostové. Tedy počet, o němž si štěbetali vrabci na střeše od okamžiku, kdy městský zastupitel Roman Málek (Koalice pro Chrudim) zradil své opoziční kolegy a domluvil se na spolupráci se starostou Petrem Řezníčkem (SNK-ED).

Sál byl v pondělí opět naplněn takřka k prasknutí. Valnou většinu míst podle všeho obsadili příznivci staronového starosty Řezníčka. Ten se bez překvapení stal jediným kandidátem na starostu. Bývalý kandidát, František Pilný (ANO 2011), tentokrát dokonce absentoval. Poté, co Řezníček formálně kandidaturu přijal, došlo k samotné volbě. Ještě před ní ale stihnul zastupitel Ondřej Kudrnáč (ANO 2011) navrhnout, aby se volilo veřejně. Každý by se tak mohl přesvědčit, jak který městský zastupitel volil. To však Kudrnáčovi kolegové odmítli. Proti návrhu překvapivě nebyli sociální demokraté, kteří se pouze zdrželi hlasování.

Petr Řezníček po svém zvolení poděkoval za důvěru a slíbil spolupráci se všemi subjekty v městském zastupitelstvu. Samozřejmě prý jen s těmi, které budou mít na budování města zájem. Následoval frenetický potlesk starostových příznivců, mezi nimiž nechyběla ani chrudimská „první dáma“ a starostova manželka Zorka Řezníčková.

Také volba místostarostů představovala dobře nacvičené divadlo. Drobné vzrušení přinesl nejmladší z městských zastupitelů Josef Káles mladší (Svobodní), který místo navrhovaných čtyř neuvolněných místostarostů předložil návrh pouze na dva možné zástupce starosty. Politologův návrh však natěšení kandidáti s podporou svých věrných hravě smetli ze stolu. Jako první v pořadí byl tedy zvolen důchodce Jaroslav Trávníček (ČSSD). Ten bude zastupovat starostu v případě, že tento bude na cestách, nebo nebude moci svou funkci vykonávat. Stal se tak „prvním místostarostou“. Jako druhého pak zastupitelé vybrali Jana Čechlovského z Občanské demokratické strany. Ten získal 15 hlasů z celkových 26.

[[img:chrn_fullwidth:10131:]]

Před volbou dvou zbývajících pánů a vládců radnice opět Josel Káles mladší, spíše symbolicky, navrhnul svého kolegu Petra Lichtenberga (Svobodní) jako jednoho z možných zástupců starosty. „Místostarosta by neměl být podrazák,“ tvrdil Káles s jasným poukazem na kandidáta Romana Málka, jenž vrazil Svobodným kudlu do zad svým zběhnutím od opozice. Po samotné volbě předseda komise Tomáš Vondráček (ČSSD) oznámil, že Lichtenberg získal sedm hlasů, jeho protivník Miroslav Tejkl (ČSSD) 19 a Málek 14. Výsledek je tedy jasný. Chrudim tak bude mít čtyři místostarosty, z nichž každý si za tuto svoji funkci přijde na více než dvacet tisíc korun.

Před komunálními volbami se v Chrudimi rozhořela plamenná polemika o tom, zda má město podnikat či nikoli, a to v souvislosti s kavárnou Cafe v galerii, kterou na pár měsíců otevřela Chrudimská beseda, než byla zase přinucena ji zavřít. Osobně jsem zastáncem teorie, že pokud někdo spravuje nějaký majetek, měl by s ním umět i efektivně nakládat, tedy s ním i podnikat, aby měl možnost ho nějakým způsobem rozšiřovat a množit. Zcela jistě by se mělo tohle pravidlo vztahovat i na majetek města, který je společným jměním nás občanů. Nebo si snad přejeme, aby naše město nebohatlo? Chceme snad, aby místo, kde žijeme, přešlapovalo na místě, nebo, nedej Bože, šlo do úpadku? Odpovědi na tyto otázky nechám na každém z vás.

Přesto předpokládám, že si většina z vás přeje město bohatší po všech stránkách a že nároky, které budete na jeho chod klást, budou stále vyšší. Proto se sluší a patří opět otevřít otázku: "Má město podnikat?" a zároveň na ni jednou pro vždy jasně a zřetelně odpovědět. Za sebe říkám, že ano! Avšak nikoli v oborech nebo odvětvích, které jsou ve městě zbytné. Potřebujeme v Chrudimi další kavárnu? Nejspíš ne. Potřebujeme snad další restauraci, bar nebo hernu? Také jich máme ve městě požehnaně. A nebo snad novou prodejnu s textilem? Že jich máme až přespříliš? No vidíte, odpověděli jste si sami. Tudy nejspíš tedy cesta při nakládání (podnikání) s městským majetkem nevede.

A kde hledat recept na nezbytnosti, na nichž se dá ještě vydělat a mohou být i jinak lidem prospěšné? Stačí se rozhlédnout v nejbližším okolí a návodů najdete hned několik. Třeba taková Skuteč si už řadu let lebedí, že vystoupila z vodárenského systému na Chrudimsku a provozuje si jej sama. Proto mohla i letos oznámit, že se tamním lidem nezdraží voda ani o korunu. Město Slatiňany zase nechalo postavit vlastní kompostárnu, díky čemuž dokáže ušetřit v městském rozpočtu ročně desetitisíce korun, které by jinak bylo nuceno utratit za odvoz bioodpadu do Nasavrk nebo Dražkovic. A do třetice Sezemice na Pardubicku se chystají uvést do provozu bioplynovou elektrárnu, která má do zdejších domácností dodávat nejen elektřinu, ale především teplo, což by Sezemice nadobro zbavilo závislosti na stále se zdražujícím odpadním teplu z Opatovic.

Už vidíte ten rozdíl? Chápete, v čem spočívá užitečnost podnikání? A proč ho také odmítat? Zkrátka, města by měla umět smysluplně podnikat bez ohledu na rádoby poučky, které tvoří ideologii některých politických subjektů. Měla by se umět co nejvíce sama o sebe postarat, aby je nezaskočily vnější vlivy spočívající například v naprosté závislosti na dodavatelích některých služeb či energií, jejichž cena je vždy závislá na zachování zisku toho, kdo službu nebo energii poskytuje. Nikoli na vůli těch, kteří jsou odběrateli těchto produktů a jsou nuceni se podvolit cenovému diktátu kolosů, za nimiž stojí zpravidla velké finanční skupiny. Jedině tato decentralizace ekonomické moci prostřednictvím podnikání měst a obcí, jejichž možnosti jsem výše nastínil, může zmírnit tlak na naše peněženky a učinit naše města méně závislejší a bohatší. Chce to jediné - schopné stratégy, ale to už je zase jiná kapitola...

Chrudim - Neziskovka Amalthea, která sídlí v Městském parku, se rozhodla pomoci dětem, které by mohly mít problém se školní docházkou. Od loňského září proto provozuje předškolní klub Amálka, který je určen právě dětem předškolního věku. O školku v pravém slova smyslu ale nejde.

„Klub je určen dětem předškolního věku z málo podnětného rodinného prostředí, které nenavštěvují běžné mateřské školy a v budoucnu zahajují školní docházku s řadou handicapů. Neumí například malovat, vystřihovat, neznají barvy, nikdy neviděly živé zvíře, nebyly s rodiči na výletě. Často jsou potom vyloučené z kolektivu a z důvodu nedostatečných podnětů v předškolním věku nezvládají učivo běžné základní školy. Proto je hlavním cílem klubu připravit tyto děti na vstup na běžnou základní školu nebo na přestup do školy mateřské,“ říká Tereza Dvořáková z neziskové organizace Amalthea.

Děti v klubu poznají jiné prostředí, osvojí si režim dne, dovednosti a vědomosti, které jsou důležité pro jejich budoucí školní docházku. Vstup do běžných škol je potom pro ně méně stresující, protože nepřicházejí zcela nepřipravené. Provoz klubu je čtyři dny v týdnu v dopoledních hodinách. „Cílem našeho klubu není jen rozvoj dětí, ale i příprava jejich rodičů na požadavky běžného vzdělávacího systému. Jde třeba o vyzvedávání dětí, přípravu svačin, omlouvání nepřítomnosti. Součástí docházky do klubu je i individuální práce v rodinách, jejímž cílem je předat rodičům informace a konkrétní praktické ukázky, jak mohou s dětmi sami pracovat. V prvním roce fungování náš klub navštěvovalo celkem šestnáct dětí. Přicházely do něj děti nedotčené jakýmkoli režimem a mnohdy i základními pravidly společenského chování nebo hygienickými návyky,“ vysvětluje Dvořáková, jaká je skladba malých klientů klubu Amálka. 

„Děti si přitom velice rychle zvykly, naučily se fungovat v kolektivu, účastnit se řízené činnosti a osvojily si dovednosti, které jim v budoucnu usnadní přechod do školských zařízení. Za veliký úspěch považujeme, že z tohoto počtu se nám podařilo umístit šest dětí do mateřských škol a tři děti připravit na vstup do prvního ročníku běžné základní školy. Od letošního září klub navštěvují další děti, v současnosti jich je celkem třináct,“ dodává Tereza Dvořáková.

[[img:chrn_fullwidth:4122:Doplatí i chrudimská Amalthea na existenci sporného zákona?  Foto: Chrudimské noviny]]

Budoucnost klubu je však v souvislosti se schválením zákona o dětských skupinách značně nejistá. Tento zákon zavádí pro všechny organizace, které s předškolními dětmi pracují, povinnost registrace u ministerstva práce a sociálních věcí, která s sebou nese i nutnost splňovat různé technické a hygienické normy. Normy, které nelze reálně splnit, popř. by si jejich zavádění vyžádalo investice v řádu několika desítek tisíc korun (např. zřízení dvou dětských záchodů a dvou umyvadel, které musí být umístěny 50 cm nad podlahou, zřízení sprchového boxu, zřízení samostatného hygienického zařízení pro pečující osoby). Technické požadavky, které bude nutné dodržet, jsou pro většinu zařízení a prostor, ve kterých fungují zařízení pro ohrožené děti v ČR, nereálné a ve svém důsledku naprosto likvidační a pracovníci chrudimské Amalthey proto doufají, že v budoucnu dojde buď k jeho výrazné revizi nebo přímo ke zrušení. 

Nikdo mu u nás v redakci neřekl jinak než Mireček. A právem. Nepoznal jsem totiž v životě hodnějšího člověka. Navíc patřil mezi moje první učitele, kteří mě nezištně zasvěcovali do tajů regionální žurnalistiky a s odstupem let musím přiznat, že řadu jeho fint a novinářských fíglů používám doposud. Jsou pro mne o to cennější, že se nikde jinde nevyučují, ani na žádné zdejší katedře žurnalistiky, které chrlí každoročně novináře bakaláře a magistry. Ti sice přicházejí do terénu zpravidla vybaveni nezbytnou teorií a někdy také až nezdravou ctižádostivostí, ale co je jim to platné, když neměli takového učitele, jakým byl letitý novinář Miroslav Motyčka.

Mireček byl nejen moc hodný, ale také laskavý, vlídný, skromný a pokorný. Příkladné byly i jeho znalosti a velký přehled o celém regionu. Znal zde doslova každý kámen, o lidech ani nemluvě. A tady by měl podle mne každý novinář začínat. Ne u pouček, ale v reálném životě. Když jsem přišel prvně na začátku 90. let do redakce týdeníku Naše Chrudimsko, přívětivě se na mě usmál a zeptal se: "A jak ty se jmenuješ? Říkáš, že Zahrádka? No, seš sice poslední v abecedě, ale jednou budeš jednička," zazubil se při čtení mého článku a potom začal sypat z rukávu jména všech mých příbuzných, až mi z toho spadla čelist. A navrch ještě přidal místa, kde žijí a kudy se k nim jde nebo jede. Bylo to ohromující a odzbrojující zároveň.

Málokdo také ví, že se Mireček zasloužil o vznik prvních soukromých regionálních novin v Československu po listopadu 1989, možná prvních vůbec. Pomohl tenkrát z Okresního úřadu Chrudim vyhozeným kolegům novinářům Němečkovi s Pekařem na svoji registraci zaregistrovat u ministerstva kultury již zmíněné Naše Chrudimsko, které krátce na to začalo válcovat svou vysokou čteností svoji konkurenci - tehdejší Budovatel, který se přejmenoval na Chrudimsko, než ho o něco později koupil současný Deník. Až s odstupem let si teď uvědomuji, jaké jsem měl vlastně štěstí, že jsem mohl být součástí redakce týdeníku Naše Chrudimsko, která se nebála i takových témat, o nichž ostatní raději mlčeli anebo je různě "okecávali". Zhruba do roka jsme měli asi desetitisícový prodaný náklad, vlastní kolportéry, síť prodejních míst a hlavně spoustu věrných čtenářů, kteří se k nám hlásili v mnoha místech regionu. Týdeník rozjel také řadu soutěží a jako první třeba uspořádal Miss Chrudimska.

Byla to nepochybně i velká zásluha Mirka Motyčky, který zde znal kde koho. Byl vítán řediteli velkých firem, podnikateli, sportovci, ale i obyčejnými lidmi a přinášel do redakce vždy plno zpráv, které jsme někdy nestačili ani všechny zpracovat, natož je vydat tiskem. Byl ale také tím pověstným světlem, jež dokázalo rozzářit jakoukoliv pochmurnou náladu nebo situaci a stmelovat protichůdné povahy některých lidí. Byl to rozený diplomat. Nebýt jeho, tak by Naše Chrudimsko, které odolávalo mnoha vnějším tlakům zvenčí i zevnitř, nemohlo tak dlouho nikdy fungovat. Byly to krásné roky plné dobrodružství, finanční hojnosti a dovolím si říct, že i průkopnické práce na poli zdejší regionální žurnalistiky, která otevřela dveře a usnadnila cestu mnoha dalším následovníkům. Dovolím si také tvrdit, že naučila číst zdejší obyvatele regionální zprávy, přestože si tuto zásluhu snažili později přisvojit jiní. Je to ale především Mirečkova zásluha, který stmeloval v redakci tři výrazné individuality a sám přispěl "svou trochou do mlýna" stovkami nejrůznějších zpráv.

"Jó, toho znám. Chudák kluk. Zachránil ženský život a z města mu nikdo ani nepoděkuje jen kvůli tomu, že je opožděnej. Přitom má zlatý srdce," komentoval svého času Mireček rozšafně příhodu, která se stala na Borzně, kde mírně retardovaný klučina pomohl vytáhnout ženě během epileptického záchvatu z úst zapadlý jazyk a tím jí zachránit život. A když mu tenkrát nepoděkovalo město, udělala to za něj z Mirečkova popudu naše redakce, která dobrosrdečného hrdinu odměnila hodinkami. Měli jste vidět, jak zářil štěstím. Od té doby si nás všechny pamatuje a pokaždé se k nám už z dálky hlásí. Mirečka, který byl stejně jako on zapálený sportovní fanoušek, už ale nikdy nepotká. Jeho předobré srdce, které nikdy nikoho neodmítlo, dotlouklo v pondělí 5. ledna. Tahle zpráva mě bohužel zastihla 15 minut před začátkem smutečního obřadu a nebylo v mých silách se tam za tak krátkou chvíli dopravit. Zapálil jsem mu proto doma svíčku a poděkoval mu tam nahoru za vše, co pro mne udělal a co jsem s ním mohl prožít i v dalších redakcích, kde nám pomáhal a kde byl vždy výtečným společníkem a vítaným vypravěčem s obrovskými znalostmi. Spolu s ním odešel i kus mého života. Jeho úsměv a zamávání z pardubického trolejbusu při našem posledním setkání na třídě Míru si budu pamatovat navždy. Čest Tvoji památce, Mirečku! A ještě jednou za vše mnohokrát děkuji. Nikdy na Tebe nezapomenu!

Miroslav Motyčka se narodil v roce 1926 a zemřel ve věku nedožitých 89 let. Byl znám jako dlouholetý sportovní a regionální novinář a také jako člen československé cyklistické reprezentace. Od roku 2011 je držitelem druhého nejvyššího ocenění města Pardubice, kdy dostal Medaili města Pardubic za mimořádné zásluhy při reprezentaci města v cyklistickém sportu doma i v zahraničí a za dobrovolnou práci v pardubických sportovních klubech a sdruženích.

Pět let byl členem československé cyklistické reprezentace a byl nominován i na Závod míru například s Janem Veselým nebo Františkem Šťastným. Byl také pořadatelem cyklistických závodů na betonovém oválu Letního stadionu v Pardubicích nebo předsedou pardubických cyklistů. Působil také v oddílu kopané jako sekretář prvoligového a později druholigového VCHZ Pardubice, kam přivedl řadu známých fotbalistů - brankáře Josefa Čalouna nebo Jiřího Stieglera, či Františka Cipra, z kterého je nyní uznávaný fotbalový odborník a trenér.

Obdobně vypomáhal i v 90. letech s chodem tehdy druholigového fotbalového klubu SK Chrudim, který tenkrát trénoval současný sparťanský kouč Vítězslav Lavička. Osobně to neměl jako sportovec a reprezentant Miroslav Motyčka vůbec jednoduché. Nejprve byl tehdejšími funkcionáři postaven v roce 1949 mimo reprezentaci, dokonce i krátce vězněn a nakonec poslán na čtyři roky na vojnu. Po návratu do civilu se musel živit jako dělník v Semtíně anebo skládal vagóny. Z této dřiny ho po několika letech vysvobodila nabídka dělat sportovního redaktora v královéhradecké Pochodni, kde nakonec pracoval až do důchodu.

Po odchodu do penze působil však i v dalších redakcích, a to díky Miloši Pekařovi, který jej přivedl do Chrudimi nejprve do Budovatele, poté do Našeho Chrudimska a nakonec do Chrudimského expresu. Vedle toho vypomáhal také v chrudimské realitní kanceláři svého zetě Ing. Františka Kubašty a staral se o svou rodinu a vnoučata. Ještě do pozdního věku byl neuvěřitelně vitální a pendloval neustále ve své škodovce po silnici mezi Pardubicemi a Chrudimí.

Třikrát škoda, že sešlo ze směny městských pozemků, které využívá republiková policie k parkování svých vozidel na dvoře svého ředitelství, za nevyužívanou budovu Majáku na Všehrdově náměstí, jež je přirozeným centrem výkonu práva a spravedlnosti v Chrudimi. Posuďte sami. Sídlí zde okresní soud, soudní vykonavatelé, několik složek Policie ČR (viz obvodní oddělení, dopravní policie, kriminální služba nebo řídící funkcionáři), jen jediná budova zatím postrádá smysluplnějšího využití pro tento prostor, a tou je výše zmíněný Maják, který dříve sloužil mimo jiné jako jídelna pro policisty, nebo jako zázemí pro oddělení dopravních nehod či jako ubytovna. Sám jsem tu dva roky bydlel. Bylo proto pro mne vcelku příjemným překvapením, že si objekt vyhlédla k využití chrudimská radnice a začala o něm vyjednávat jako o možném sídle městských strážníků. Ti jediní na náměstí pojmenovaném po chrudimském rodákovi Viktorinu Kornelu ze Všehrd, který patří mezi zakladatele českého práva, totiž chybí. A vedle nich bych si tu uměl třeba představit i přestupkovou komisi města, aby prostor došel svého naplnění.

Škoda jen, že s podobnými informacemi nepracují též státní úředníci a nedokáží je zohlednit z mého pohledu při smysluplné transakci, která měla vrátit život tam, kam nepochybně patří. Maják, který naposledy prošel rekonstrukcí v druhé polovině 80. let minulého století a na jehož opravu nemá teď ministerstvo vnitra peníze, tak bude nejspíš chátrat dál. Nepomůže mu ani to, že za něj bude ministerstvo financí tvrdošíjně požadovat miliony, které stejně není nikdo ochoten zaplatit. Jak tedy postupovat dál? Společně. Určitě bych se nespokojil jen se strohým oznámením v zastupitelstvu, že obchod ministerští úředníci zamítli a že z něj kvůli nepřiměřenému finančnímu požadavku sešlo. Zcela jistě existuje cesta k těm, kteří mohou takové rozhodnutí zvrátit, ať už prostřednictvím vedení radnice, poslanců a jedno kterých stranických aparátů. Když to město dokázalo už dříve v případě bývalého vojenského Depa v Pardubické ulici, kde přimělo stát srazit cenu o desítky milionů až na třetinu hodnoty tohoto majetku, aniž z toho později něco mělo, proč by nemělo umět vyjednávat se státem o ceně objektu, který narozdíl od toho předchozího potřebuje? A když by přitom umělo spojit síly i s opozičními poslanci, kteří mají k ministerstvu financí blíže než vedení města, pak by se dalo konečně hovořit o pozitivní změně poměrů v Chrudimi a uklidnění zdejší rozbouřené situace mezi místními politiky. Když ne, bude Maják dál zet prázdnotou a chátrat, zatímco strážníci budou i nadále působit v nevyhovujících prostorách Staré radnice a zbytečně blokovat svými auty parkoviště pro veřejnost na Resselově náměstí.

Chrudim - Se začátkem roku oprášila chrudimská radnice dva roky starý provozní řád, který upravuje prodej na trzích, jež se pravidelně konají ve středu a v sobotu na Resselově náměstí. V provozním řádu tak nechybí povolený sortiment a třeba i mapka, která prodejcům poradí, jak se dostat k nejbližším veřejným záchodkům.

V minulosti se zde totiž objevilo několik stížností na chování trhovců, kteří prý močí na nejrůznějších místech v samotném centru města a nevyužívají tak služeb veřejných toalet. Problém spočíval však v tom, že trhy začínají v šest hodin ráno a provoz veřejného WC je až od půl osmé. Na této situaci se tak prozatím nic nezměnilo. Trhy ve středu končí v šest hodin odpoledne a v sobotu v jedenáct dopoledne.

[[img:chrn_fullwidth:9731:Trhovci by měli prodávat jen své vlastní výrobky.  Foto: Pavel Zeman]]

Pro trhovce však platí řada omezení, a kdo by chtěl prodávat zboží, které nakoupil třeba ve velkoobchodu, ten spláče nad výdělkem. Radnice sortiment prodávaného zboží pravidelně kontroluje a nepoctivým trhovcům může buď odebrat povolení k prodeji nebo udělit citelnou pokutu. Podobně je zakázáno prodávat třeba jateční skot, zvěřinu, ale paradoxně třeba i léčivé byliny a sušené houby. Navíc se musí jednat o výrobky nebo produkty prokazatelně vytvořené prodejcem. Povoleným zbožím jsou tak například vlastní výpěstky nebo výrobky z patřičně ošetřeného mléka a medu. Dále vlastní řeznické a uzenářské výrobky a produkty pekařské. Všechny živočišné produkty však musí být zdravotně nezávadné a patřičně skladované, což musí být trhovec starší 15 let schopen prokázat.

Podrobnosti najdete v příloze pod textem. 

Příloha: 

provozni_rad_kv_vc._podpisu.pdf

Chrudim - Jako by se vánočními a novoročními událostmi všichni vyčerpali. Nadcházející víkend je totiž na události mimořádně chudý. O všem, co vím, se ale s vámi podělím, milí čtenáři.

Jak už jsme v Chrudimských novinách informovali, o víkendu se po našem městě rozejdou skupinky koledníků, kteří budou vybírat do kasiček dnes již všem dobře známou Tříkrálovou sbírku. Už tradiční první společenský ples v roce 2015 pořádá v sobotu 10. ledna od osmi večer Římskokatolická farnost Skuteč ve spolupráci s farnostmi Předhradí a Raná. K poslechu a tanci zahraje skupina MIX. V průběhu večera uvidíte také ukázky společenských tanců a kadeřnickou show. Vše v místním kulturním klubu.

V sobotu v devět hodin ráno nejspíš většina z vás asi zamíří na Žižkovo náměstí v Chrudimi. Zde by se měl totiž objevit kníže Břetislav se svým doprovodem. Díky tomu, že se český Achilles rozhodl v našem městě v roce 1055 zemřít, může se naše krásné město pyšnit první písemnou zmínkou, kterou jí může mnoho větších a dnes slavnějších měst jen tiše závidět. Sám za sebe doufám, že historické tržiště, které se při této příležitosti na Žižkově náměstí také objeví, bude prosté výrobků z brambor. Ty, jak známo, pocházejí z Ameriky, což byla v době knížete Břetislava země, o níž se nikomu ještě ani nesnilo.

V sobotu se také ve velkém sále Muzea koná ples Gymnázia Josefa Ressela. Takže, pánové, vyleštit boty, dámy, nechte si udělat hlavu a vyražte směle do tanečního veselí. Od sedmi hodin večer. Myslivecké sdružení Diana Zaječice pořádá tutéž sobotu od osmi večer myslivecký ples v Penzionu U Nováků v Bítovanech. Těšit se můžete na bohatou tombolu, kterou budou tvořit většinou úlovky místních nimrodů. Vzhledem k politické situaci bude asi nejlepší výhrou pořádný kus divočáka.

Nu a na závěr bych měl zůstat tématický. Knihou, kterou doporučuji vaší ctěné pozornosti, je tentokrát Korán. Možná po jeho přečtení snáze pochopíte, milí čtenáři, že umírněný muslim je kontradikce, nesmysl.

Příjemný víkend a hodně štěstí, spokojenosti i nezbytného požehnání v novém roce!

Chrudim - Z původně zamýšlené transakce mezi městem a republikovou policií, jejíž součástí měla být mimo jiné směna městských pozemků za policejní budovu na Všehrdově náměstí, sešlo. Důvodem je zamítavý postoj ministerstva financí, které vyhodnotilo tento "handl" jako nevýhodný pro stát.

„Město se chystalo vyměnit pozemky, které republiková policie už stejně dlouhá léta užívá jako parkoviště za svými budovami v Hradební ulici. Získat jsme za to naopak chtěli část pozemků umožňujících přístup k hradebnímu komplexu, který nutně potřebuje opravit, a také budovu známého Majáku na Všehrdově náměstí, s kterou jsme počítali pro potřeby naší městské policie,“ říká první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD). Uvedená směna měla podle něj podporu jak Ministerstva vnitra ČR, tak radnice. Vzhledem k tomu, že šlo v daném případě o obchodní transakci s majetkem státu, musí o něm vždy rozhodovat Ministerstvo financí ČR, které je garantem dobré kondice státní pokladny. A právě úředníkům ministerstva se nezdálo, že by město mělo doplácet v této směně jen několik málo stovek tisíc korun ze svého a obchod zamítli.

"Ministerstvo financí nabízenou cenu odmítlo, přestože byla domluvena a zúčastněné strany s ní souhlasily," konstatuje místostarosta Tejkl. "Pro nás to znamenalo pochopitelně nemilé překvapení, protože jsme považovali obchod za výhodný pro obě strany. Nyní sice můžeme o celou transakci usilovat dál, avšak cena by byla výrazně vyšší, čímž přestává být směna pro město atraktivní jako za předchozích podmínek," uzavírá Miroslav Tejkl.

Chrudim - Město se v poslední době zbavuje nepotřebného nemovitého majetku. Kromě různě zanedbaných domů si teď mohou zájemci pořídit třeba protiatomový kryt pod jedním z chrudimských bytových domů. V časech, které hrozí konfliktem s "ruským medvědem", se taková investice zdá být vcelku prozíravou. V krytu lze ale skladovat třeba i brambory.

Kryt se nachází v místech, která každý muž středního věku důvěrně zná. V prostorách krytu si totiž jako malý uličník buď hrál, nebo se do něj alespoň snažil dostat. Ulice Na Valech tak skrývá jeden z posledních úkrytů před hrozícím atomovým holokaustem. Jde přitom o jeden z posledních krytů, který radnice ještě vlastní. Ten úplně poslední však k prodeji jen tak nebude. Nachází se totiž pod starou chrudimskou radnicí v prostorách bývalých gotických sklepů.

[[img:chrn_fullwidth:10013:Uvnitř atomového krytu se prý skrývají funkční plynové masky a filtry vzduchu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Za podzemní prostory, které prý stále ukrývají řadu technických „vychytávek“, jež by měly osazenstvu prodlužit život v případě svržení jaderné pumy na Chrudim a okolí, by vedení města rádo získalo alespoň deset tisíc korun. Prodej by se měl uskutečnit do letošního července a tento záměr na doporučení městské rady schválilo už dokonce i zastupitelstvo města.  

Chrudim - Sídliště na Legumě mládne a s přibývajícími rodinami se zde čím dál častěji objevují i malé děti. Nabízí se proto otázka ze známé písně „Co děti, mají si kde hrát?“ Podle místních obyvatel je totiž právě míst k dětským hrám v této lokalitě fatální nedostatek.

Město se sice snaží v posledních letech zastaralé herní prvky vyměňovat, ale rychlost není podle všeho závratná. Naposledy se tak dočkalo největší sídliště U Stadionu, kde však pohotový vandal jednu z prolézaček hbitě zničil do týdne od předání hřiště veřejnosti. Za takové situace se úředníkům a politikům do rekonstrukcí a budování nových hřišť příliš nechce. „Zajímalo by mne, co mohu jako občan města Chrudim učinit pro zřízení dětského hřiště na sídlišti Leguma. Vzhledem k tomu, že v uvedené části města probíhá znatelná generační obměna, nachází se zde vysoký počet mladých rodin s malými dětmi, které si nemají kde hrát. Na celém sídlišti se nachází pouze jedno zastaralé pískoviště a jedna asfaltová plocha, která je nedostačujícím herním prvkem,“ popisuje situaci na Legumě Jaroslav Ludvíček. Maminky s malými dětmi zde opravdu najdou pouze jedno chudičké pískoviště s lavičkami a dva koše na basketball s asfaltovou plochou nedaleko garáží.

[[gal:10019]] 

Situace je tak zoufalá a s výtkami souhlasí i úřednice z Odboru investic MěÚ Chrudim Hana Dušánková. Radnice se podle jejích slov už před lety snažil problém řešit, ale úspěšného výsledku se nedobrala. „Na sídliště Leguma byla zhruba před dvaceti lety vypracována urbanisticko-architektonická studie. Podle této studie došlo v minulých letech k regeneraci sídliště, a to především parkovacích míst, komunikací a výstavba sportovního hřiště,“ říká Dušánková s poukazem na zmiňovanou asfaltovou plochu. „Podle studie mělo být umístěno dětské hřiště v klidném prostoru a pěkném zákoutí pod bytovým domem číslo popisné 877/879. Pozemek tehdy patřil pozemkovému fondu, který při prodeji nejdříve nabídl pozemek majitelům bytovému domu, poté stavebnímu bytovému družstvu a teprve jako třetí městu Chrudim. Bytový dům pozemek koupil a oplotil. Podle stávající studie sídliště Leguma nemáme v současné době vhodné místo pro vybudování dětského hřiště. Zřídit dětské hřiště v dané lokalitě znamená aktualizovat stávající urbanisticko-architektonickou studii a projednat ji s obyvateli sídliště. V současné době se tak problémem bude zabývat Odbor územního plánu a regionálního rozvoje města Chrudim,“ slibuje Hana Dušánková. Stihne však město vypracovat studii a následně postavit dětské hřiště dříve, než ze současných batolat budou teenageři, které už prolézačky bavit rozhodně nebudou? Záležet bude na koncepci rozvoje města, v němž by podle vedení radnice každý chtěl žít.