Na většině míst v České republice zachytili provozovatelé nejrůznějších zahrad, parků, či zahradnictví trend bylinek, které jsou mezi veřejností ve stále větší oblibě. Jejich přítomnost voní lidem nejen romantikou zašlých časů, ale i jako příležitost seznámit se alespoň s těmi nejzákladnějšími bylinami a využívat je jako vhodnou prevenci k udržování dobré zdravotní kondice. S něčím takovým přicházel před několika málo lety jednotný koncept Muzea barokních soch a přilehlých Klášterních zahrad, kam se měly bylinky po desetiletích znovu vrátit jako připomínka zahradničení zdejšího kapucínského řádu, především ale jako názorná školní pomůcka pro školáky, kteří nejběžnější české byliny znají maximálně okrajově z obrázků učebnic. A to je jistě málo. Nejenže tu nyní bylinky nejsou, ale díky neodbornému zásahu některých místních politiků do tohoto projektu se z Klášterních zahrad stala nudná podívaná na luční traviny, s nimiž se běžně setkáte všude, jakmile vyjedete ven z města.

To ve Slatiňanech jsou z mého pohledu prozíravější. Přicházejí tam totiž s novým nápadem, jak poskytnout návštěvníkům Švýcárny, zrekonstruované s pomocí evropských peněz stejně jako Klášterní zahrady nebo Muzeum barokních soch v Chrudimi, přehlídku českých bylinek, které používaly v kuchyni i k léčení naše prababičky. Slatiňanští totiž zjistili, že je to nebude takřka nic stát, a pokud k jednotlivým záhonkům přidají ještě jednoduché popisy bylin s možností jejich využití, mají od letošního dubna o další návštěvníky ve Švýcárně postaráno.

A do třetice. Chrudimské Zahradnictví Blehovsko možná už třetím rokem poutá pozornost lidí výstavami léčivých bylin. Pokaždé, když se tu taková expozice koná, připomínají okolní komunikace hotové manévry vozidel v dopravě, které musejí nezřídka korigovat městští strážníci. Už z toho je patrné, kudy se ubírá pozornost veřejnosti. Žádá nejen aktuální trendy, ale především osvědčené hodnoty, kterými bylinky a recepty našich babiček bezesporu jsou. Pro Chrudim je to hned dvakrát škoda. Má totiž pro takovou přehlídku bylin přímo ideální lokalitu v centru města, kde se navíc bylinky historicky pěstovaly. K tomuto účelu je však nevyužívá, přestože vydala za rekonstrukci Klášterních zahrad miliony. A za druhé, že nechá z tohoto trendu profitovat druhé a náhodně zbloudilé Chrudimáky bloumat v tichu zarostlé louky. Tomu se říká promarněná investice, a to nejen z pohledu autora, který zde namaloval zahradu s bylinkami a zvídavou školní mládež v doprovodu svých učitelů, ale i z pohledu některých občanů našeho města, kteří se chtějí také něčemu přiučit a potěšit své oko při pohledu na bylinkovou zahrádku. Od dubna tak budou mít možnost, bohužel ne v Chrudimi, nýbrž ve Švýcárně pod Monakem.

Chrudim - Loni v říjnu se staveniště před hotelem Bohemia proměnilo v měsíční krajinu. Archeologické vykopávky zmizely pod vrstvou zeminy a práce na podzemním parkovišti utichly. A podle všeho jen tak nezačnou. Radnice přitom plánovala investovat do této stavby až jeden a půl milionu korun. Prozatím však byla vyplacena jen polovina dohodnuté částky. Další přísun peněz z městské pokladny totiž stopnul první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD).

Přestože tak učinil na vlastní pěst a porušil tím uzavřenou smlouvu s investorem stavby - firmou Homa holding, zastupitelé města mu dali později za pravdu a jeho rozhodnutí legalizovali. Uvedenou firmu totiž koupil v loňském roce zcela jiný podnikatelský subjekt a celou zakázku navíc provázelo podezření z nekalých praktik při výběru dodavatelů stavby a machinace s evropskými dotacemi. Jednoho ze stavitelů, kterým byl pražský Metrostav, dokonce vyšetřovala v této souvislosti protikorupční policie a provedla v hotelu Bohemia zátah, při kterém zajišťovala potřebné důkazy.

Samotná smlouva o poskytnutí financí však na případné nedokončení, či odložení stavby parkoviště pamatuje podle místostarosty Tejkla sankcemi. V případě, že by z realizace této stavby opravdu definitivně sešlo, může radnice po svém partnerovi vymáhat dokonce celou částku, kterou v současnosti tvoří „jen“ 750 tisíc korun. Ty už však byly před Bohemkou dávno proinvestovány. Město se ale podle Tejkla nevzdává naděje, že vše nakonec dobře dopadne a Chrudimáci skutečně budou v podzemí před hotelem jednou parkovat. Stále totiž probíhají jednání mezi radnicí a Homa holdingem. Naděje, podle Miroslava Tejkla, umírá vždy poslední. 

Chrudim - Příliš důvodů k radosti nemají chodci, kteří využívají park Střelnici jako zkratku při cestě do centra města. Přestože se vedení radnice dušovalo, že lávka spojující park s oblíbenou pěšinkou, vedoucí kolem Červené kapličky, bude hotova ještě do konce loňského roku, nestalo se tak. Starosta města Petr Řezníček (SNK-ED) se nyní kaje a slibuje postavit nový mostek nejpozději do letních prázdnin.

Ocelovou lávku přitom zničil padající strom, který nevydržel nápor větru při bouřích, které loni v létě zasáhly město a napáchaly zde milionové škody. V současné době prý už ale město dokončuje projektové práce na obnově lávky a chystá se vypsat na jejího stavitele výběrové řízení.

[[img:chrn_fullwidth:4941:Na opravu lávky v parku Střelnice budou chodci čekat nejspíš celý rok.  Foto: Chrudimské noviny ]]

Původním záměrem města podle Řezníčka bylo, že se postaví alespoň provizorní most, aby maminky s kočárky a „pejskaři“ nemuseli absolvovat ne příliš bezpečnou cestu podél nedaleké silnice. Radnice se však po diskusi o tomto provizoriu raději rozhodla zaměřit své síly na projekt zcela nový a provizorium uložit k ledu. Tvrdí to alespoň starosta Řezníček. Nová lávka by tak měla být na rozdíl od té zničené celá dřevěná a radnice by na ni ráda získala dotaci bezmála sedm set tisíc korun. 

Chrudim - Většina obyvatel města zná Vlastimila Douchu jako letitého pracovníka pojišťovny, soudního znalce, vášnivého cyklistu a milovníka turistiky. Málokdo však o něm tuší, že má i literární nadání a že vydává v těchto dnech u vydavatelství Akcent svoji prvotinu, kterou je sbírka básní poeticky nazvaná Pohlazení aneb Jak se rodí básnička. A nutno dodat, že je velmi povedená.

Celou sbírkou se přitom prolínají autorova ohlédnutí za jeho dosavadním životem a momenty, kdy jej políbila múza a inspirovala k napsání jednotlivých básní. Vlastimil Doucha se v nich vedle všedních postřehů nevyhýbá ani niterným pohnutkám a neváhá se přiznat též k lásce, kterou častokrát v životě zahořel, ať už k ženám, přírodě nebo vlastní rodině. Také samotný název Pohlazení aneb Jak se rodí básnička dává tušit, že jde veskrze o poezii křehkou, která je vzdálena lidovým rýmovačkám či úderným sloganům v duchu současné povrchní doby. Jde o pohlazení na duši, v které se čtení jednotlivých řádků promění. A o to nejspíš autorovi šlo, zacílit slovem do nitra jemných duší, s nimiž se mnohdy na ulicích míjíme, a přitom o sobě ani častokrát netušíme, že sdílíme společné hodnoty. Však posuďte sami alespoň na základě jednoho malého střípku z celkové mozaiky básnické sbírky:

LETNÍ KRÁSKA

Zlatovlásko, letní krásko!
Oči jak dvě studánky
na rtech z nebe červánky
s leskem z ranní rosy.

Zlaté vlasy s lesní vůní
krásná jako leknín v tůni
zlatovlásko, letní krásko
o lásku tě prosím.

Co říkáte? Za sebe říkám, že mě Vlasta touhle sbírkou příjemně překvapil. Známe se už takřka třicet let a přiznám se bez mučení, že jsem vůbec netušil, jak krásný svět uvnitř sebe prožívá. Když k tomu ještě připočtu něžné ilustrace Věry Kvapilové-Nevečeřalové, kterou nejspíš znáte z Chrudimských novin, kde má na starosti kulturní rubriku, pak nemohlo jít v tomto případě o lepší spojení, které mají na svědomí dva rodilí Chrudimáci.

[[img:chrn_fullwidth:6549:Vlastimil Doucha se svou knižní prvotinou. Vedle toho je i autorem zdařilého leporela pro děti s ilustracemi Jaroslava Košvance, pro které zatím hledá vhodného vydavatele.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vlastíku, mohl bys nám prozradit, jak jsi v sobě objevil schopnost psát básničky, tedy ten dar, o němž se ve své knížce zmiňuješ?
Přišlo to naprosto spontánně nějaký čas po rozchodu se svou první velkou láskou, kdy jsem napsal svoji první básničku, respektive baladu, kterou jsem tehdy nazval Zklamání. Ostatně, zmiňuji se o tom v knížce, myslím, dost podrobně.

Kdy přišly na svět další básně?
Druhou básničku jsem napsal asi po dvou letech a potom mě už múzy začaly navštěvovat častěji :-). Píšu vlastně od svých dvaceti let až do současnosti.

Jak se vlastně rodí básnička?
Konkrétně se to popsat nedá. Přichází to obvykle jako blesk z čistého nebe. Odkudsi přijde nějaký impuls, podnět, jakási inspirace například na základě nějakého neobvyklého vjemu či prožitku, která se samozřejmě nedá dopředu naplánovat. Napsání básničky nelze stanovit ani jako nějaký konkrétní úkol, jako třeba, že zítra vymaluji byt nebo vyměním u svého kola pláště.. To prostě nejde. U každé básničky o tom píšu, takže čtenáři se vše dozvědí. Přízeň múz si nelze objednat :-).

Co tvé prvotině říkala tvoje manželka Věra? Věděla, že připravuješ její vydání?
Mám za to, že něco tušila. Často jsem totiž seděl u počítače, na stole měl rozložené desky s rukopisem, který jsem neschovával a opravoval v něm chyby. Dvakrát jsem potom jel za svým nakladatelem, což jsem jí samozřejmě neřekl, ale jelikož to bylo před Vánocemi, tak jsem se vymlouval na to, že sháním dárky. Lhát ale moc neumím, takže ji nejspíš napadlo, že se chystám vydat knížku.

Ty jsi vlastně vydání své první knížky dost utajoval, někdo o tom ale přeci jen musel vědět? Komu jsi tak důvěřoval?
Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl udělat takový menší průzkum prodejnosti knížky, abych věděl, na čem jsem, a zda se do vydání knížky vůbec pustit, poprosil jsem o přečtení rukopisu jednu dobrou známou, o které jsem věděl, že je na podobné duchovní úrovni a že by se jí básničky s povídáním o jejich zrodu mohly líbit. Potom jsem ještě poslal úvod knížky pár známým s několika vybranými básněmi a poprosil je o jakousi kritiku. Celkem to bylo asi šest lidí, z toho dva muži.

A jak ten průzkum dopadl?
Myslím, že velmi dobře. Všem se básničky i povídání líbilo a o knížku projevili velký zájem.

Ve své knížce odhaluješ až příliš svoje nitro a svoji velmi citlivou duši. Nevadí ti, že se na tebe teď bude hodně lidí, kteří o tvém psaní dosud nevěděli, dívat úplně jinak?
Na tuhle otázku odpovím velmi stručně také otázkou. Když se například významní lidé politického či uměleckého života přiznávají veřejně a bez jakéhokoli ostychu k homosexualitě, proč bych se já měl stydět za svojí naprosto normální heterosexuální orientaci a kladný vztah k ženám, které se mi jako každému normálnímu chlapovi líbí a které mě inspirují k psaní básniček?

Tví nejbližší o tobě vědí, že jsi snílek a zanícený romantik. Jak se žije takovému člověku v dnešním materialisticky pojatém světě?
Není to žádná sláva, ale nestěžuji si. Mnoho lidí je na tom mnohem hůř, neboť nevěří, že bude líp. Jsem mezi lidmi denně a znám jejich názory. Mnozí jsou doslova zdecimovaní vývojem lidské společnosti zaměřené převážně na hmotné statky, peníze, slávu a moc, tedy na atributy, které se naprosto neslučují s těmi duchovními.

ZRANĚNÁ DUŠE

Zranili jste moji duši
vy rytíři doby unylé
na brány srdce divoce buší
od krve drátěné košile.

Zranili jste moji duši
na pospas stvůrám ji hodili
prostříleli jste ji šípy z kuší
škorněmi po ní chodili.

Zranili jste moji duši
z těla krutě ji vyrvali ven
rytíři temnot slepí a hluší
co nocí se toulají, neznají den.

Zranili jste moji duši
vy rytíři doby unylé
já dobře vím co se teď podle vás sluší
kameny zakrýt ji v mohyle.

Říkal jsi, že tvá knížka je spíše čtení pro ženy. Myslíš, že muži na poezii moc nejsou?
Tak to jsem si opravdu myslel, ale dnes už vím, že tomu tak není, a reakcí mužů, které jsem autorskými výtisky obdaroval, nebo jsem jim zaslal elektronickou cestou alespoň ukázku z knížky, jsem byl skutečně velmi překvapen. Samozřejmě mile.

Nepřemýšlel jsi někdy nad tím, že by se dala číst tvoje kniha třeba na nějakém sezení za doprovodu příjemné poetické hudby?
Samozřejmě, že ano, a nebudu skrývat, že by mě to velmi potěšilo. Příjemný hlas, podmalovaný krásnou hudbou totiž smysl každé pěkné básničky zvýrazní a dopomůže tak k jejímu bezprostřednímu vjemu a prožití. Kolikrát jsem si představoval, jak moje vybrané básně recituje za hudebního doprovodu jeden z nejpovolanějších recitátorů - Radovan Lukavský, a naprosto zřetelně slyšel jeho příjemný hlas. Když jsem pak zavřel oči a představoval si pana Lukavského, jak recituje třeba básničku Šumavské vyznání, tak jsem viděl naprosto živě nádherné záběry odlehlých koutů Šumavy, kterou mám z duše moc rád. Bylo to něco úžasného.

[[img:chrn_fullwidth:6584:Sbírku básniček doprovodila ilustracemi redaktorka Chrudimských novin Věra Kvapilová-Nevečeřalová.  Foto: Chrudimské noviny]]

Bude tvoje knížka k dostání v knihkupectvích?
Ve smluvních knihkupectvích vydavatelství Akcent bude knížka samozřejmě k dostání, ale vzhledem k malému nákladu a počtu zmíněných knihkupectví bude nejspíš problém ji sehnat. Zájemcům o knížku proto doporučuji, aby svého knihkupce požádali o její dodání. A pokud Akcent nebude mít už knížky na skladě, tak věřím, že při opravdovém zájmu o tuto publikaci se vydavatel rozhodne i pro její druhé vydání. Jako autor mám osobně k dispozici celkem sto knížek, ale hodně je jich už zadaných. Samozřejmě, pokud o ni někdo projeví zájem a já budu mít ještě nějaké knížky doma, velmi rád případné zájemce uspokojím.

Vím, že skládáš nejen pěkné básničky, ale také zajímavě píšeš. V anotaci tvé knížky je mimo jiné uvedeno, že se chystáš pustit i do prózy. Můžeš být trochu konkrétnější?
Témat je spousta. Rozhodně víc než času na psaní. Určitě to nebudou žádné vymyšlené romány, i když fantazii bych asi dovedl ke psaní jak se patří využít. Zpočátku bych se ale chtěl zabývat převážně skutečnými příběhy ze života.

PROBUZENÍ

Tam v šedi panelů je ukryta kráska
já znám její okno do pokoje
však nevím čí je, vždyť není moje
mně určitě nepatří její láska.
I když bych neměl nic proti tomu
být třeba jen chvíli za zdí tohoto domu
a dívat se tiše jak převléká se
a utápět zrak svůj v té její kráse.
Alespoň chvíli, jen chviličku malou
než by mi kdosi řekl: "Alou,
alou ty vetřelče cizí."
A vše co je krásné najednou mizí
a v podivnou mlhu rozplývá se.
V šedavý opar se náhle mění
snad to byl sen, jen krásné snění.
Kratičký sen, jak už to bývá
i uprostřed dne se někdy stmívá
když střídá jej dlouhé probuzení.

Vlastíku, ať ti tvoje předsevzetí vydrží a my se budeme moc těšit na tvoje další povedené knížky. Děkuji za rozhovor i za ukázky z tvé poezie.

Chrudim - Městští radní se na svém posledním zasedání, jež se uskutečnilo minulý týden v pondělí 13. ledna, dohodli, že svým kolegům v zastupitelstvu doporučí schválit výměnu pozemků ve vlastnictví města za pozemky, které vlastní stát. Součástí těchto státních pozemků je i budova na Všehrdově náměstí, kterou v současnosti užívá Policie ČR a které se od začátku 90. let říká „Maják“ podle jména jídelny, jež tady pro policisty dříve v prvním podlaží fungovala.

„Město se chystá vyměnit pozemky, které republiková policie už stejně dlouhá léta užívá jako parkoviště za svými budovami v Hradební ulici. Získat bychom naopak měli část pozemků umožňujících přístup k hradebnímu komplexu, který nutně potřebuje opravit, a také budovu známého jako Maják. Sem by se v budoucnu měla přestěhovat naše městská policie,“ vysvětluje obsah transakce první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD). Městští strážníci přitom už dlouhá léta sídlí v budově bývalé historické radnice na Resselově náměstí, která však pro jejich potřeby není právě nejvhodnější.

[[img:chrn_fullwidth:6547:Městská policie Chrudim získá do budoucna novou základnu, která vyhovuje jejím potřebám daleko více než stávající budova Staré radnice na Resselově náměstí.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Dům naproti pomníku Viktorína Kornela ze Všehrd jsme si společně s vrchním strážníkem Josefem Kudrnkou byli prohlédnout a podle všeho se zdá, že je v poměrně dobrém a zachovalém stavu. Neočekáváme zde proto nějaké masivní investice, které bychom jako město museli podniknout, aby byl obyvatelný. Úpravy, pokud vůbec nějaké budou, se odhadují spíše na určité vnitřní změny dispozic. Jinak je nemovitost prakticky okamžitě vhodná pro účely městské policie, která tím získá konečně vhodné prostory pro svou činnost,“ odhaduje Tejkl. Kdy se strážníci přestěhují do nových a lepších prostor, bude nyní záležet na tom, jak rychle se podaří pozemky mezi městem a státem „vyhandlovat“. Podle radnice by ale neměl nastat zádrhel a ochránci pořádku v Chrudimi by tak, krom nových vozů, měli brzy získat i novou základnu. 

Chrudim - V opraveném a modernizovaném Městském kině se dveře netrhnou. Provozovatel, kterým je Chrudimská beseda, si totiž na nedostatek návštěvníků rozhodně stěžovat nemůže. Vyplývá to ze statistiky, kterou kino koncem čtvrtletí odeslalo na ministerstvo kultury.

Od svého znovuotevření loni v listopadu se do sálu kina vypravilo skoro dva a půl tisíce diváků a tržby činí za tu dobu víc než čtvrt milionu korun. Odehrálo se přitom zatím jen 50 představení. Velký zájem mají Chrudimáci také o novinku, kterou město připravuje ve spolupráci s Městskou besedou a některými novináři. Před každým filmem mají totiž diváci možnost shlédnout krátký šot shrnující dění ve městě. Chrudimský filmový týdeník, jak se pásmo reportáží nazývá, obsahuje i pozvánky na kulturní akce ve městě a blízkém okolí. „Zájem diváků o kino nás těší, potvrzuje to navíc správnost loňského rozhodnutí naše kino digitalizovat. Nelze než si přát, aby si i nadále do Městského kina našlo cestu co nejvíce diváků,“ říká neuvolněný místostarosta Jan Čechlovský (ODS).

Chrudim - Plesová sezóna je v plném proudu a každý, kdo je jen o ždibec společenštější, než já sám, jistě už leští lakýrky a zatahuje břicho do zoufale úzkých kalhot. Ano, přátelé, taneční veselí nás nemine ani o tomto, konečně zimním víkendu.

Hned zítra, v pátek 24. ledna se vydejte v sedm večer do hlineckého multifunkčního centra na bál, v 19.30 hodin pak pro změnu nabízí Ples města Třemošnice tamní kulturní dům za hřebenem Železných hor. V osm večer pak následuje Myslivecký ples v hostinci U Paulusů ve Vrbatově Kostelci, ve stejnou hodinu si zatančí také hasiči v pohostinství ve Vyhnánově a v osm večer pro změnu vojáci z chrudimské posádky ve velkém sále Muzea. Fotbalový ples ve Slatiňanech zaplní sokolovnu rovněž v osm večer a opět v v pátek 24. ledna.

Sobota pak patří v chrudimském Muzeu všem sestřičkám z místní „zdrávky“ - pozor ale, už oo půl sedmé večer! Stejný den v sedm hodin oblečou sváteční šaty rovněž hasiči v kulturním domě ve Vortové a také sokolové o hodinu později v Krouně. Víkendové taneční veselí uzavřou v sobotu od osmi večer opět zelení mužíčci, tentokráte neozbrojení a zaručeně nestřízliví v lužské sokolovně. Od pátku do neděle se rovněž v Restauraci Na Hájence u Rabštejnské Lhoty konají masopustní hody.

Ze zcela jiného soudku je jistě výstava, která trvá pouze od pátku 24. ledna do neděle 26. ledna a pak ještě o následujícím víkendu. Ve výstavní síni Divadla Karla Pippicha se totiž železniční modeláři chlubí svými výtvory a fotkami funících lokomotiv s vagóny. Především děti zde bývají od vystavených exponátů k neodtržení. A je jedno, jakého jsou věku.

Tématem sobotního workshopu v Muzeu loutkářských kultur se stanou tentokrát sněhuláci. Drobná šicí dovednost a pečlivost tady dá vzniknout sněhulákům, kteří navíc nemusí sloužit jen pro dekorativní účely, ale mohou se třeba využít jako loutky ke hraní. Ukrývají v sobě také patentky, po jejichž rozepnutí lze sněhuláka rozložit na tři žonglovací míčky. Začátek je už tradičně ve tři hodiny po poledni.

Knihou doporučenou vaším průvodcem víkendovým nicneděláním je tentokráte dílko Miloše Urbana s tajemným názvem Boletus arcanus - houba, která vám splní každé přání. Jen ty následky jsou poněkud děsivé. Ale tak už to bývá, když chce někdo něco získat rychle a bez práce.

Příjemný víkend, milí čtenáři.

Ulicí Svatopluka Čecha znám už od dětství jako svoje boty. Žila tu moje hodná, usměvavá teta, dále spolužačka, kterou jsem v době dospívání jako pubescent tajně obdivoval, a denně tudy šlapal do zdejší mateřinky, základní školy, i později, když jsem studoval obchodní akademii. Dá se říct, že se mi za tu dobu ulice vryla do paměti, protože si vždy vybavím ve směru od letního stadionu dlouhý sled přízemních, na sebe navazujících rodinných domků s malými zahrádkami na dvorku a pošťáka v dlouhém plášti s velkou koženou brašnou přes rameno, jak tu bere u každého domku za kliku a roznáší lidem poštu nebo důchod.

Už dlouho jsem touto poklidnou ulicí neprocházel, takže se musím přiznat, že mi redakční snímek třípodlažní novostavby, která tu roste, docela vyrazil dech. Nechci soudit její stavitele, protože každý máme svoje představy či potřeby, s jakými konkrétní nemovitost kupujeme. Trošku mi ale vadí ignorance městského architekta, pokud jsou pravdivá slova mluvčí radnice, že neměl s touto stavbou v této specifické zástavbě žádný problém, což přisuzuji za prvné tomu, že Marek Janatka není Chrudimák, a za druhé, že byl do této funkce vybrán na základě politické objednávky radniční koalice, která načala současné volební období.

Nevěřím totiž, že by jeho předchůdce Karel Thér něco podobného v těchto místech připustil, protože je nejen rodilý Chrudimák, ale v podstatně vyrůstal na opačném břehu řeky Chrudimky, takže musí ulici Svatopluka Čecha dostatečně dobře znát. Zkrátka a dobře, člověk odjinud nemá k Chrudimi srdeční vztah, odvede si "svoji práci", vyfakturuje za ni městu, a to, že budeme chodit kolem tak velké nevzhledné krabice, kterou jeden z našich čtenářů označil trefně jako pěst na oko, ho někde v Brně nijak trápit nebude.

Co je však už horší, že bylo na tuto stavbu vůbec vydáno zdejšími úřady stavební povolení. Spíš to vypadá, že "někdo" v tomto případě stavebníkovi poradil, jak se legálně vejít výškově do normy tak, aby nebylo možné objekt mezi přízemními sousedy považovat za bytový dům. Pracoval jsem dříve na hospodářské kriminálce na úseku stavebnictví, takže o tom vím své. A tak mi v tomto případě jednoznačně vychází tři podlaží plus podkroví, nikoli jak je "fikaně" městem uváděno - dvě nadzemní podlaží a obytné podkroví. Ať už si tedy budeme hrát se slovíčky, jak chceme, nebo ten "někdo" bude záměrně jedno regulérní podlaží na této stavbě obcházet, nikdo už tuhle masu cihel a dalšího stavebního materiálu ze zdejší přízemní zástavby neodpáře. Zůstane totiž viditelnou jizvou na jinak malebném poklidu této dlouhé ulice, která začínala kdysi na periferii města a vedla až na Kateřinské předměstí.

Chrudim - Soudní tahanice týkající se výpovědi bývalému primáři gynekologicko - porodnického oddělení Chrudimské nemocnice Františku Liškovi podle všeho jen tak neskončí. Přestože soud přiznal Liškovi neplatnost výpovědi ze zaměstnání a tím mu potvrdil i nárok na ušlou mzdu, vedení nemocnice se nyní rozhodlo proti tomu odvolat.

František Liška byl odvolán z funkce primáře už v roce 2010 poté, co se proti němu vzbouřili prakticky všichni podřízení na gynekologicko - porodnickém oddělení. Bývalý primář si však výpověď nenechal líbit a věc předal k řešení soudům. Sám Liška totiž tvrdí, že výpověď nebyla odůvodněná a Okresní soud v Chrudimi mu dal za pravdu. Vedení nemocnice se ale proti nepravomocnému rozsudku odvolala, protože nechce vyplatit bývalému primáři na ušlé mzdě více než šest milionů korun. Navíc se tak děje v době, kdy Chrudimské nemocnici hrozí insolvence a tak musí její ředitel Vladimír Ninger doslova převracet každou korunu v ruce hned dvakrát. Milionové odškodnění by tak bylo citelným zásahem do už tak dost napjatého rozpočtu.

Sám Liška tvrdí, že kauzu uměle vyvolala jedna ze zdravotních sester, když se jí podařilo přemluvit i zbývající personál a donutit tehdejší vedení k jeho odvolání. Důvodem prý byla špatná organizace práce, chybný způsob řízení oddělení a též narušení vztahů mezi primářem a podřízeným personálem. Odvolaný primář se však do nemocnice nevrátí ani v případě, že by odvolací soud jeho nároky opět uznal za oprávněné. Mezitím totiž stačil dostat v nemocnici druhou výpověď, takže dalších ušlých platů už se dovolávat nemůže. Přesto chce František Liška podat žalobu i kvůli tomuto rozvázání pracovního poměru a vymoci tak na nemocnici další peníze. Vladimír Ninger však bitvu nevzdává a věří, že vyšší soudní instance rozhodne ve prospěch Chrudimské nemocnice.