V pátek se v pražských Strašnicích uskutečnilo poslední rozloučení s režisérkou Věrou Chytilovou, první dámou českého filmu, která proslula při režírování svých děl až cholerickou důsledností a ironickým sarkasmem. Bolek Polívka, Miroslav Donutil i další by mohli povídat, co všechno si od ní museli "na place" vyslechnout, než dosáhla svého. Jedním dechem ale dodávají, že byla jednou z největších režisérek, které kdy tato země měla, a že nebýt jí, nikdy by nedosáhli ve svém profesním životě takového úspěchu.

Měl jsem v životě to štěstí, že jsem mohl okusit její sarkasmus na vlastní kůži, a to na jaře 1985 v Praze na Karlově náměstí, kde jsem jí, co by tehdejší dopravní policista, nevědomky dal za stěrač parkovačku, neboť její auto stálo v zákazu. A to jste měli vidět, jak jsem dostal vičiněno. "Soudrrruhu (paní Věra silně ráčkovala), to nemůžete dělat prrrospěšnější věci, než otrrravovat lidem život!?" Uniforma, neuniforma, zkrátka si nebrala servítky. Jak o ní prohlásil její kolega Zdeněk Svěrák, ona byla v některých chvílích větší chlap než my, všichni muži dohromady. A právě to na ní bylo obdivuhodné. Nikdy nestahovala kalhoty dřív, než přišel brod.

Za čas jsme se s paní Věrou skamarádili. Parkovala totiž na "Karláku" často a zásadně v zákazu, protože tam bylo vždy volné místo. Jezdila sem totiž do nemocnice na dlouhodobou rehabilitaci po ošklivém úrazu nohy, takže chodila nějaký čas o berlích, a už z principu se odmítala belhat přes celé Karlovo náměstí, když byla před nemocnicí spousta volných míst k parkování pro prominenty tehdejšího režimu - řezníky, zelináře, veksláky... A tak, když jsem si s ní chtěl popovídat, dal jsem jí za stěrač onu nenáviděnou parkovačku a pokaždé, když mi ji nesla a uviděla mě, prohodila sice něco ze svého sarkasmu, avšak tón jejího hlasu byl vždy o poznání smířlivější. Už jsem najednou pro ni nebyl "soudrrruh", ale mladý muž, kterému z ničeho nic vtiskla do ruky volňásek na její film Panelstory, který byl satirou na život v prostředí panelákových králíkáren a který "soudrrruzi" odmítli v kinech promítat. Naštěstí už tehdy fungovaly filmové kluby, které tu a tam Chytilovou v Praze promítaly a tohle byl ten případ.

Škoda jen, že už jsem si s paní Věrou nemohl o tomto filmu nikdy popovídat. Na svou dobu byl totiž velmi odvážný. Někdo o něm kdesi napsal, že to byl nekompromisní úder na solar plexus tehdejší socialistické chlouby - výstavbu velkých panelových sídlišť, kde uprostřed bahna, špíny a nepořádku žijí lidé lhostejní k tomu, co se kolem nich děje. Byl jsem toho tehdy plný a s kým jiným si o tom promluvit, než s paní Věrou. Jenže mě mezitím převeleli do jiné části Prahy a Věra Chytilová se za tu dobu uzdravila. Už nikdy jsem ji nespatřil stát v zákazu, přestože zákazy tak ráda a často porušovala - narozdíl od ostatních ale takřka vždy ve prospěch věci, což prokázala na filmovém plátně hned několikrát. Takhle jsem si ji také zapamatoval, jako svéráznou postavu, které pod zdánlivě tvrdou neústupnou slupkou bije citlivé srdce, které se dalo obměkčit vždy, když poznala, že je člověk naladěn na stejnou strunu. I díky tomu přerostlo naše špičkování postupně ve vzájemný respekt a několik měsíců trvající přátelství, na jehož konci mi paní Věra darovala volňásek na "biják", zdánlivě nevinný dárek, který mi v životě pomohl ještě více otevřít oči. A taková byla i paní Věra, která rozdávala svoji upřímnost měrou vrchovatou. Ne každý ale umí přijímat srdce na dlani a mít otevřené oči, a při první sarkastické poznámce se raději uzavře do sebe. Snad i proto je stále tolik lidí ve své sebestřednosti a ke své škodě slepých a nikdy nepochopí, že je upřímnost, i když někdy jedovatá, méně nebezpečná, než "mazání medu kolem huby"... Díky za tohle poznání, paní Věro, nechť je vám nebe, nejen to filmové, nakloněno.

Chrudim/Hlinsko - Pardubický kraj chce revitalizovat železniční trať mezi Chrudimí a Hlinskem. To bude na čtyřicetikilometrovém úseku obnášet především úpravy zabezpečovacího zařízení a kolejí, které umožní jet vlakům větší rychlostí, dále ve větších stanicích instalaci bezpečnostních kamer, nový informační systém pro cestující a v Hlinsku vybudování nového nástupiště. Akce, kterou zaplatí stát, má přitom začít už příští rok v březnu.

Pro cestující to bude znamenat mnohem větší komfort, zejména pokud jde o zkrácení doby cestování mezi městy - stanice budou propustnější, rekonstruovány budou železniční svršky i spodky, v Hlinsku pak zmizí ručně stahované závory stejně jako na řadě míst zastaralá zabezpečovací zařízení, instalován zde bude i ohřev vyhýbek, což v důsledku umožní vlakům v úseku mezi Chrastí a Chrudimí jet daleko rychleji než doposud, například od Slatiňan do Chrudimi ze stávajících 70 až 90 kilometrů v hodině rychlostí až 120 kilometrů v hodině.

A kolik to celé bude stát? Zhruba miliardu korun. Přestože jde o velkou hromadu peněz, nebudou tyto finance stačit na odstranění tzv. Medlešické spojky a zajížďky z Chrudimi do Pardubic přes Rosice nad Labem. To podle krajského radního Jaromíra Duška (SPOZ), zodpovědného v kraji za dopravní obslužnost, znemožní zvýšit počet spojů na této trati, jak plánuje Pardubický kraj. I tak si podle něj trať, která byla postavena už v roce 1871, investici ve výši asi 995 milionů Kč dávno zasloužila.

Chrudim - Sportovci ve městě se právem mohou považovat za privilegovanou „kastu“, jíž se dostává často výhod a dotací, o nichž se jiným zájmovým skupinám ani nezdá. V nadcházejícím roce pro ně totiž město nechá nejen zpracovat studii rekonstrukce sportovní haly, ale také postavit zbrusu novou tribunu na stadionu v Novoměstské ulici.

Náklady na stavbu nové tribuny nejsou přitom zrovna nízké. Podle odhadů, které má radnice k dispozici, se vyšplhají k třiceti milionům korun. Částka však bude ponížena zhruba o čtyři miliony, protože na některé části nové tribuny by měl být uplatněn odpočet DPH.

A jak bude tribuna vypadat? Tvořit by ji měla hlavní nosná konstrukce ze železobetonových dílů se zastřešenými lepenými vazníky. Dřevěné tribuně, která pamatuje dobu, kdy měl Gustáv Husák dvě dioptrie, tak zcela odzvonilo. Použit bude především beton a jen na části tribuny se použije přírodní materiál, jakým je dřevo. V letošním roce má radnice připravených bezmála osm milionů korun, zbytek peněz bude z rozpočtu uvolněn za rok.

„Uvnitř tribuny bude sociální zařízení pro diváky a návštěvníky sportoviště, které dnes v areálu zcela chybí, dvě šatny převážně pro školní mládež a neorganizovanou veřejnost, pokladna a zázemí údržby stadionu,“ popisuje vzhled neuvolněný místostarosta Jan Čechlovský (ODS). Společně s tribunou zde vzniknou i další parkovací stání, přijdou vysadit nové stromky a opravou projde i dožilý chodník, lemující stadion MFK.

Odhad dalších kroků je takový, že v průběhu května město získá stavební povolení, zhruba v polovině prázdnin skončí výběrové řízení, z něhož vzejde stavitel tribuny a začátkem září bude zahájena samotná stavba. Dokončena bude nejpozději do července roku 2015. 

[[gal:7127]]

Chrudim - Minulý víkend nás, milovníky venkovních aktivit a probouzející se přírody, moc nepotěšil. Tentokrát by vše mohlo být úplně jinak. Pokud se však nezadaří a příroda se opět rozhodne dohnat srážkový dluh, vyražme třeba na některý z plesů, které se stále ještě v okolí Chrudimě konají.

V pátek 21. března je v nabídce ples Kovolisu Hedvíkov v třemošnickém kulturním domě. Od osmi hodin večer. To ve Slatiňanech už trochu předběhli liturgickou dobu a připravili v místní knihovně soutěž pro nejmenší. Sami pořadatelé v pozvánce uvádějí: „Pomůžeš nám udělat velikonoční knihovnu? Přines nám do knihovny ve Slatiňanech do 18. dubna vyrobená velikonoční zvířátka, nebo třeba malované vajíčko, abychom mohli přivítat jaro! Ty nejhezčí výtvory budou odměněny!“ Máte-li tedy doma malého Van Gogha nebo snad Sandra Botticelliho, určitě se nebojte využít jeho vlohy, a vložte do malých rukou vajíčko. Třeba budete sami překvapeni, co v malých dušičkách dříme.

Středisko Junáka Slatiňany vás zve v sobotu 22. března na 12. Skautský ples Plesofilm(u). Oblékněte se jako známá filmová postava, nebo utvořte filmové dvojice či skupiny. Získáte tak možnost ochutnat tajemný nápoj všech skautů a skautek. Hraje dechový orchestr chrudimské "zušky" a revivalová kapela The Blue Moon, od půl osmé večer.

Dětský maškarní karneval se v hlinecké orlovně koná rovněž v sobotu ode dvou hodin po poledni. Na stejném místě se ve stejný den od půl osmé večer koná též hasičská tancovačka. Orlové byli kdysi tělovýchovnou jednotou, jejíž cvičenci se rekrutovali z řad katolíků. Přijde mi tedy zajímavé, že se v orlovně koná ples v postním období, kdy tyto zábavy tradičně byly zapovězeny. Inu, doba se mění a jen někteří z nás si myslí, že staré tradice měly svůj smysl a význam.

Členové občanského sdružení Boii zvou zájemce k rozhledně Boiice u Českých Lhotic, kde se společně s dalšími stanovišti v České republice spojí pomocí světelného signálu. Ten se vysílá z jednoho stanoviště na druhé po dohodnutých trasách napříč krajinou. Akce se koná v sobotu 22. března od sedmi hodin večer.

Osvětová beseda Zaječice opět zasahuje! Společně s MŠ Bítovany si vás dovoluje pozvat na dětský karneval konaný v neděli 23. března ode tří hodin odpoledne. Pro děti budou připraveny různé soutěže a sladké odměny.

Jarní jarmark plný rozkvetlých kytiček a zaručeně pravé sadby si můžete užít v sobotu dopoledne na Resselově náměstí v Chrudimi. Jarní sluníčko vyláká na jarmareční pulty první petrklíče, hyacinty, narcisy. Nakoupíte také všelijaké zahradnické potřeby, květináče, proutěné košíky, dárkové předměty z keramiky a samozřejmě potěšíte svůj mlsný jazýček - třeba zapečenou bylinkovou nádivkou.

Na stole v jehož středu se zasloužené pozornosti těší rozkvetlý zlatý déšť, nesmí chybět něco dobrého na zub. Zkusili jste už třeba naši skvělou chřestovou polévku? Chřest je rostlina, jež se těší rozličným názvům. Bohužel, ne všechny jsou veřejně publikovatelné :)

Knihou na závěr je klasická foglarovka - Chata v jezerní kotlině. Vždycky, když už se pupeny na stromech chystají protrhnout, sáhnu do knihovničky a jednu z těchto knížek mého dětství vytáhnu. Voní z ní staré, dávno zašlé časy, v nichž děti netloustly u počítačů, oddíloví vedoucí nebyli vzorem nemravností a pravé přátelství, stejně jako lásku, prověřil teprve oheň problémů, potíží a krizí. Doby, v nichž lidé před problémy neutíkali, ale řešili je.

Hezký, jarní víkend, milí čtenáři!

Chrudim - Obyvatelé místní části Píšťovy, kteří sice bydlí doslova jen pár kroků od samotného centra města, přesto stále ještě nemají zavedený městský vodovod, by se mohli v nejbližší době konečně dočkat kvalitní městské vody. Městští zastupitelé totiž schválili dokument, který tento krok výrazně přiblížuje.

Spory týkající se kvality vody v Píšťovech odstartoval téměř před dvěma lety městský zastupitel David Kasal (Nez.), který se neváhal „obout“ i do odborné firmy Ekomonitor, která se věnuje dlouhá léta rozborům vody. Podle toho, jak se Kasal postavil k výsledkům rozborů dodaných právě Ekomonitorem, který taktéž sídlí v Píšťovech, se ale podle všeho jednalo o ne příliš povedenou snahu, jak se před tehdejšími senátními volbami zviditelnit. Kasal v nich totiž kandidoval neúspěšně. Ekomonitor na jeho účet potvrdil, že je za nekvalitní vodou v místních studních především laxní přístup jejich majitelů. Ti svým zdrojům vody nejspíš nevěnují dostatečnou pozornost, a proto zde dochází k nárůstu škodlivých látek. Ani v tento okamžik ale Kasal neuznal svoji chybu a sliboval nechat provést vlastní rozbory, s jejichž výsledky chtěl seznámit veřejnost. Splnění tohoto slibu se už však obyvatelé Píšťov nikdy nedočkali.

[[img:chrn_fullwidth:2745:Píšťovské domy starousedlíků.  Foto: Chrudimské noviny]]

Snaha o výstavbu vodovodu a napojení Píšťov na městský vodovodní řad nyní znovu získávají na aktuálnosti. V místech, kde má vyrůst budoucí sídliště Park Píšťovy, se totiž momentálně čile staví. A právě prostřednictvím nově vznikajících vodovodních přípojek v Parku Píšťovy by radnice ráda připojila i domy píšťovských starousedlíků.

[[img:chrn_fullwidth:6806:Mírná zima stavaře nezastavila, a tak domky a řadovky v sousedství obchodního domu Tesco rostou doslova jako houby po dešti.  Foto: Chrudimské noviny]]

Tomuto bohulibému cíli napomohli během pondělního jednání i městští zastupitelé, kteří ve dvacátém bodě schůze schválili návrh na nabytí komunikací a inženýrských sítí. Ty jsou stavěny v rámci výstavby zmiňovaného obytného souboru Park Píšťovy. Město by je tak mělo do svého vlastnictví získat od společnosti Larsen Development, a. s. Praha. Pražská firma je totiž stavitelem jak zdejších domů, tak i vodovodních přípojek, o které jde radnici především. 

Chrudim/Pardubice - Když si povídáte se sympatickou slečnou Katkou Mirskou, která se ve svém volném čase věnuje carvnigu, jedno je jasné - nudit se určitě nebudete. Ne, carving není jen speciální disciplína ve sjezdovém lyžování. Jde totiž i o činnost, při níž třeba právě Katce pod rukama vznikají z ovoce i zeleniny roztodivné tvary, jako jsou třeba květiny, zvířata a nejrůznější abstraktní obrazce. 

[[img:chrn_halfwidth:7110:Katka Mirská pochází sice z Pardubic, ale s carvingem se poprvé setkala prostředictím kurzu pořádaného chrudimskou Hotelovou školou Bohemia.  Foto: Katka Mirská]]

Katka studovala chrudimskou Hotelovou školu Bohemia. A právě zde se seznámila s carvingem, který je v současné době jejím koníčkem číslo jedna. Její výtvory je možné vidět na soukromých i firemních akcích a především na nejrůznějších rautech. Netradičně a nápaditě vyzdobená dýně je skvělým doplňkem na Halloweenských večírcích, které se i v našich zeměpisných šířkách stále více rozmáhají a získávají na popularitě, či vyřezaný meloun se skvěle hodí nejen na svatby.

[[img:chrn_fullwidth:7079:Každé vykrajování začíná výběrem vhodného materiálu.  Foto: Katka Mirská]]

Odkud se tedy vlastně vzal carving?

Původně pochází ozdobné vykrajování do ovoce a zeleniny z východní Asie a především Thajci v něm opravdu vynikají. U nás se řadí do kuchařské artistiky, a ten, kdo se mu věnuje, musí mít hodně trpělivosti, zručnosti a rozhodně nesmí postrádat bohatou fantasii a nápaditost. Každé dílo, které vznikne, je originálem. Je to dáno i různými tvary každé používané suroviny a kvalitativní stránkou plodů.

Jak ses k vykrajování dostala ty? Inspirovali tě kamarádi, nebo šlo o náhodu, z níž se poté stal zajímavý koníček?

Poprvé jsem se s carvingem seznámila na střední škole. Měli jsme možnost zapsat se do kurzu a já si řekla, že by bylo fajn vyzkoušet něco nového. Zvlášť, když se jedná o činnost, která člověku umožňuje vytvářet taková nádherná a mnohdy doslova umělecká díla. Moc jsem ale na začátku netušila, do čeho jdu. Všichni máme určité představy, avšak realita je mnohdy odlišná. Fascinovala mě možnost vyrábět něco vlastníma rukama a vidět výsledek své práce. Původně se nás na kurz organizovaný hotelovkou přihlásilo několik, dokonce i kluci, ale z ročníku jsem u aktivnějšího carvingu zůstala myslím jediná. 

[[img:chrn_fullwidth:7082:Základem je pečlivost a trpělivost.  Foto: Katka Mirská]]

Stalo se někdy za ty roky, že by sis řekla: „teď končím, už toho mám dost“?

Přímo takovou krizi, že bych chtěla s carvingem seknout, jsem asi neměla :-). Ale v období, kdy mám nejvíc zakázek - nevykrajuji si totiž jen tak pro sebe a kamarádům pro radost, ale snažím se ukázat možnost zpestření třeba firemních večírků co největšímu počtu lidi - se občas stane, že chci mít už chvilku klid. Na jedné zakázce často pracuji několik hodin dlouho do noci a jsem pak ráda, když padnu do postele. Často si proto radši ráno přivstanu, než řezat večer v kuse, kdy už jsem hodně unavená a ruce nevyřezávají tak rychle a přesně. V takových chvílích si říkám, že by bylo docela příjemé mít někoho, kdo mi udělá takové ty přípravné práce a já bych se potom mohla věnovat jen samotnému zdobení - vytváření složitějších obrazců. Nejvíc práce mám na podzim a v zimě, kdy jsou zmiňované večírky a rauty v plném proudu. Loni v prosinci se mi stalo, že meloun, který mám jinak moc ráda, mi už doslova smrděl. Měla jsem za sebou totiž desítky vykrajování právě do vodního melounu.

Takže právě meloun asi nebude tvým nejoblíbenějším materiálem, do něhož vykrajuješ...

To se nedá říct. Každý materiál má svá specifika. Nejraději mám ale asi opravdu dýni, která má, bohužel, krátkou sezónu. Mám poté problémy shánět velké máslové a muškátové dýně. V běžném supermarketu je totiž najdete výjimečně, spíše vůbec. Ta totiž skvěle drží tvar a nerozpadá se, jako třeba právě vodní meloun mimo jeho sezónu. Na druhou stranu ale v létě do melounu vyřezávám moc ráda nejen kvůli jeho barevnosti. V zimě je zase na vykrajování příjemné třeba mango, cukrové melouny a další tvrdší plody. Ráda mám ale třeba i obyčejné jablko. 

[[img:chrn_fullwidth:7066:Výsledek vždy stojí za to.  Foto: Katka Mirská]]

Stává se, že si zákazník sám vybere materiál, do něhož máš vyřezávat?

Ano, to je celkem běžný postup. Dám určitou nabídku, co by bylo asi nejvhodnější, protože třeba v zimě se některé ovoce obtížně shání, ale často zákazníci přicházejí už s konkrétním požadavkem. Na nějakém rautu nebo večírku viděli melouny, tak chtějí melouny i díky jejich konzumovatelnosti po skončení akce. Snažím se, aby materiál tématicky odpovídal i zadanému tématu - například k podzimu se skvěle hodí dýně.

A jaké nejzajímavější tvary jsi vlastně vykrajovala?

Pro mě je zajímavé každé téma. Myslím ale, že docela originální byl svatební meloun, na kterém byla požadovaná  sanitka a pod ní srdce plné růží. Vytvořila jsem auto a jako červený kříž na kapotě se výtečně hodilo vložit červenou řepu. Byla to moc příjemná „piplačka“ :-). Dalším zajímavým výtvorem byly asi postavičky známé z večerníčků - Pat a Mat. To mi dalo opravdu hodně práce, výsledek však stál za to. Zkouším teď i něco docela nového, takzvané 3D vykrajování. Naposledy to byla plastická ryba vyřezaná z dýně. 

[[img:chrn_fullwidth:7069:Rybka je jako živá.  Foto: Katka Mirská]]

Neříkej, že se všechno učíš jen tak sama?

Ne, to určitě ne. Jezdím na nejrůznější kurzy, protože se chci pořád posouvat někam dál. Zůstat stát na místě je, podle mého, chyba. A výzvy tu jsou. Stačí se podívat, jak a co vykrajují profíci třeba právě v Asii, nebo mnohdy i na západ od našich hranic. To jsou opravdu často neskutečné a nádherné kousky. Ale pro mne je to opravdu výzva a motivace k zdokonalování. Třeba zrovna teď, v březnu, jedu na kurz thajských melounům, v lednu jsem zase absolvovala školení věnované 3D carvingu.

Existuje vůbec nějaký motiv, který děláš nejraději, nebo tě baví všechno stejně?

Nejraději mám asi vykrajování květů, růží. Jde o namáhavou práci, při níž musím být pečlivá a trpělivá. Výsledek je ale vždycky nádherný.

[[img:chrn_fullwidth:7073:Především děti byly z carvingové show v pražské ZOO nadšené.  Foto: Katka Mirská]]

Je možné vidět tě někde při práci?

Ano. Přemohla jsem stud a je možné si objednat carvingovou show, při níž před zraky přítomných předvedu, jak z melounu a dalších surovin rozkvétá například květ růže, nebo se na jablku objevuje tančící dvojice. Naposledy se taková předváděčka konala v pražské ZOO. Zájemců o carving se sešlo opravdu hodně a především děti měly spoustu otázek. Zajímaly je i speciální nástroje, které při vykrajování používám. Přestože nervozita byla velká, jak už to tak bývá, když člověku na něčem hodně záleží, měla jsem z akce velmi dobrý pocit. 

Asi máš skvělé zázemí v rodině.

Nemůžu si stěžovat. Jako první mne začali podporovat asi prarodiče,  vzápětí se přidali rodiče a dnes už carving vnímají mí blízcí jakou součást mého já. :-). Tatínek mi pomáhal s rozvážením mých prací, maminka zase tolerantně skladovala materiál a často i hotové výrobky v chladném špajzu, lednici a materiál různě po bytě. Stejně tak i přítel má pochopení, když musím do určitého termínu stihnout vytvořit několik různých výrobků. Jak už jsem říkala, carving je hodně náročný na čas, takže třeba návštěvy kina a další aktivity, mnohdy i vaření, v této době jednoduše nepřicházejí v úvahu. Ale on to naštěstí chápe :-).

[[img:chrn_fullwidth:7072:Překonat sám sebe a stále se zdokonalovat. To jsou plány mladé umělkyně.  Foto: Katka Mirská]]

Určitě máte vy, „carvingáři“, nějaké soutěže, kde se předháníte ve zručnosti a umění vytvářet co nejhezčí výrobky. Jakého ocenění si nejvíc vážíš?

Loni v listopadu jsem se zúčastnila soutěže v Českých Budějovicích. Šlo o 11. ročník „Dýňového šampionátu“. Ten doprovázela i kategorie D určená pro ty, kdo ještě nikdy nesoutěžili. Požadavkem bylo předem vyřezat a vystavit zde pět jablek a cukrový meloun na libovolné téma. Této kategorie jsem se po váhání jestli soutěžit, nebo se jet pouze podívat, nakonec účastnila. Hodnocena byla jak originalita, kreativita, tak přesnost, jemnost vzorů, či prostorově provedení. Obsadila jsem zlaté pásmo a celkově druhé místo, přičemž se zúčastnilo celkem 33 soutěžících a ve zlatém pásmu jsme byli čtyři.

Tak to je opravdu skvělý úspěch! Máš vůbec ještě nějaké plány do budoucna? Co jiné koníčky?

Plánů by bylo :-). Pořád je kam se posouvat. Před nedávnem jsem dotvořila vlastní webové stránky a ráda bych se teď zaměřila na zmiňovaný 3D carving, což mi přijde jako moc zajímavá práce, kterou jen tak někdo neovládá. Výzvou bude poté absolvovat další vhodnou soutěž. Bylo by příjemné, kdyby se dalo samotným carvingem živit, ale to už by asi opravdu chtělo firmu. Hotely, které ozdobné vykrajování používají na svých akcích, většinou zaúkolují některého z kuchařů, který absolvoval právě kurzy carvingu místo toho, aby si objednaly služby externisty. Často o této možnosti ani netuší. Budoucnost je ale otevřená, uvidíme.

Moc ráda sportuji, takže jezdím na kole, chodím plavat a taky tancovat. Hodně času mi ale zabírá současné zaměstnání, takže až se v práci dostatečně aklimatizuji, určitě se objeví i něco dalšího.

A nejbližší plány?

Určitě další kurzy v carvingu. Na jeden se chystám zrovna koncem března do Prahy. Měla bych se na něm naučit vykrajovat jemné thajské vzory. Už se moc těším. Do budoucna bych také chtěla toto umění učit další lidi. Nyní jsem vysvětlovala umění carvingu pouze kamarádům a plánuji se zaměřit i na veřejnost.

Tak hodně štěstí a díky za rozhovor. 

[[gal:7101]]

Chrudim - Směna, kterou by radnice ráda provedla s Policií ČR a o níž Chrudimské noviny už informovaly v samostatném článku, byla jedním z témat, které rozhýbalo jinak ospalou pondělní schůzi městských zastupitelů. Zastupitel Karel Thér (Volba pro město) totiž přišel s několika připomínkami a požadoval část předloženého materiálu vynechat.

Radnice by totiž ráda vyměnila pozemek, na němž nyní policisté parkují, za ten, na kterém stojí zmiňovaný maják a také část pozemků v Hradební ulici. Město si chce rovněž ponechat pozemek, který těsně navazuje na hradební systém, protože se chystá na opravu zdejšího rozpadajícího se opukového opevnění.

[[img:chrn_fullwidth:6548:Policie ČR celý dvůr pro parkování svých aut nevyužívá, školní hřiště by se sem proto bez větších problémů vměstnalo.  Foto: Chrudimské noviny]]

Zastupitel Karel Thér však přišel s námitkou, kterou ale jeho kolegové nevyslyšeli. „Byla by chyba zbavit se dvora, na němž v současnosti parkují policisté. Do budoucna by zde mohlo vyrůst hřiště, které sousední škola tolik postrádá a jež nahrazuje hřiště v Klášterních zahradách, kam se však koncepčně nehodí. Brání totiž volnému vstupu do zahrad,“ namítal Thér. A právě výměna, v níž by město zmiňovaný dvůr ztratilo, znemožňuje v budoucnu hřiště a uzavřený školní plácek vybudovat v příhodnějších místech. Argumenty předkladatele, prvního místostarosty Miroslava Tejkla (ČSSD), který považuje nabyté nemovitosti za důležitější, než případné školní hřiště, však přítomným stačily. Původní návrh byl tedy schválen, přestože místostarosta nevylučuje další jednání se zástupci Policie ČR o využití zmiňovaného dvora.

Chrudim - Rekord v délce trvání zasedání městského zastupitelstva sice stále ještě pevně třímá ve svých rukou první místostarosta Miroslav Tejkl (ČSSD), avšak pondělní schůze, které předsedal starosta Petr Řezníček (SNK-ED), se mu na dosah přiblížila (podrobněji na konci reportáže). Nezvykle krátké setkání lokálních politiků trvalo totiž pouhých devadesát minut.

Bodů k jednání nebylo zrovna málo, ale na městské zastupitele jako by padla jarní únava a ani věčně nespokojená opozice radniční koalice v čele s Romanem Málkem (Koalice pro Chrudim) se nepokoušela obvyklým "rýpáním" prodlužovat pondělní zasedání. Jako první přišly na přetřes záležitosti týkající se financí a výtečnou prezentací se opět blýskla šéfka Finančního odboru MěÚ Chrudim Hana Vránová. Přestože je vzhledem ke zlomené noze nucena používat francouzskou hůl, statečně městským zastupitelům od pultíku vysvětlila, jaké náklady si vyžádá třeba stavba tolik diskutované lávky v parku Střelnice nebo změny v rozpočtech jednotlivých odborů. Trochu vzruchu přineslo pouze téma plánované výměny pozemků mezi městem a Policií ČR, jemuž se Chrudimské noviny budou věnovat v samostatném článku.

Městský zastupitel Karel Thér (Volba pro město) se o slovo přihlásil v okamžiku, kdy měli zvolení zástupci schvalovat navržené kandidáty do dozorčí a správní rady Vodovodů a kanalizací (VaK) Chrudim. Jeho poznámka o ne příliš vhodné barvě nátěru vodárenské věže na Novém městě rozproudila debatu, v níž neuvolněný místostarosta Jaroslav Trávníček (ČSSD) a jeho kolega zasedající v dozorčí radě Petr Řezníček toužili po informaci, jaká barevná kombinace by tedy odpovídala vkusu architekta Théra nejvíce. Oba totiž v současné modro-žluté kombinaci nevidí problém. Konkrétní odpovědi se ale nedočkali. To zastupitel Roman Málek pro změnu navrhoval místo Kateřiny Jánské (ODS), která má v dozorčí radě také zasednout, neuvolněného místostarostu Jana Čechlovského (ODS). Nebyl si totiž jistý odborností městské úřednice. Gordický uzel rozsekl až sám Čechlovský, který se vyjádřil ve smyslu, že o uvedenou funkci nestojí. Zastupitelé tak návrh svých kolegů z rady města schválili a všichni tři kandidáti byli valné hromadě VaKu doporučeni.

Opoziční zastupitel Málek se přihlásil do diskuze ještě jednou, a to ve chvíli, kdy byl předložen ke schválení bod týkající se partnerství města Chrudim a chorvatské obce Motovun. Podle Málkova názoru by bylo vhodné, kdyby město hledalo partnerská města i v sousedních státech, jakou je třeba Německo nebo Rakousko.

Všechny body jednání, které měli městští zastupitelé v programu, tak byly po hodině a půl schváleny. Starosta Řezníček si ještě dovolil zavtipkovat, když přítomným poděkoval za rekordní čas schůze. V tu chvíli se ale ozval Tejkl a Řezníčkovi nezbylo, než svému prvnímu místostarostovi prvenství v této disciplíně ponechat. Byl to totiž právě Miroslav Tejkl, kdo zvládl ukočírovat jednu z minulých schůzí za slabou hodinku. Poté už se městští zastupitelé rozešli do svých domovů.

Chrudim - Zdejší senátor Jan Veleba (Nez.) oznámil, že už nebude 20. března usilovat na volebním sněmu Agrární komory ČR o funkci jejího prezidenta a k tomuto datu skončí. Senátor to zdůvodnil tím, že tuto funkci vykonává už tři volební období a nazrál prý podle něj čas pro změnu.

Jak dodává, svou roli v tom také sehrává souběh s jeho funkcí senátora pro chrudimský a havlíčkobrodský volební obvod, které se chce nyní věnovat naplno. Jako třetí důvod k rozhodnutí nekandidovat na post prezidenta Agrární komory ČR uvedl šestašedesátiletý Veleba svůj poměrně vysoký věk. Novým šéfem agrárníků po Velebovi se teď s největší pravděpodobností stane bývalý ministr zemědělství z Rusnokovy úřednické vlády Miroslav Toman.

Chrudim - V ulici Víta Nejedlého se možná začíná blýskat na lepší časy. Protože si místní obyvatelé už dlouhodobě stěžují, že jim projíždějící auta poškozují jejich zaparkovaná vozidla, rozhodlo se město uspořádat veřejnou diskuzi. V ní by radnice ráda získala relevantní názory, z nichž by posléze mohlo vzejít rozhodnutí, které ulici změní v jednosměrku.

[[img:chrn_fullwidth:7114:Auta musí v ulici Víta Nejedlého často jezdit po chodníku a ohrožují tak nejen zaparkovaná vozidla obyvatel zdejšího slídliště, ale i chodce.  Foto: Chrudimské noviny]]

„Je tady opravdu velký provoz a pravidelně zde dochází k poškozování zaparkovaných vozidel,“ poukazuje Lenka Nevolová. „Máme s tím vlastní zkušenost. Už několikrát jsme měli nabouraná naše dvě auta a nikdy nikdo tuto havárii neohlásil, opravu jsme si pak museli hradit sami. Řidiči si ulicí Víta Nejedlého pouze zkracují cestu, projíždí tudy velmi rychle a na takto úzkou silnici se nevejdou. Nezřídka přitom musí najíždět na chodník, nebo se natlačí na stojící auta. Vůbec jim nevadí, že je odřou nebo urazí zrcátka. V klidu pak odjedou a majiteli, starej se a plať,“ popisuje bezmoc místních Lenka Nevolová.

[[img:chrn_fullwidth:7112:S průjezdem ulice má problém často i vůz rychlé záchranné služby.  Foto: Chrudimské noviny]]

Radnice nyní stížnosti obyvatel ulice Víta Nejedlého podle všeho konečně vyslyšela a už na příští týden plánuje setkání, v němž všechny tyto stížnosti vyslechnou úředníci, kteří pak mohou doporučit proměnit vytíženou ulici v jednosměrku. Už dříve se tu ale město pokoušelo dojednat s občany rozšíření stávající vozovky, která by umožňovala volný průjezd oběma směry. Místní byli však proti, protože by rozšíření komunikace znamenalo kácení stromů podél silnice a přiblížení chodníků k jejich obydlí.

[[img:chrn_fullwidth:7113:Parkoviště na zdejším sídliště jednoduše chybí. Ale kam ho umístit?  Foto: Chrudimské noviny]]

„Diskuze o nejvhodnější variantě zklidnění provozu v ulici Víta Nejedlého proběhne ve středu 26. března od 16.30 hodin v Základní škole Dr. Peška. Pozvánky na toto setkání s podrobnějšími informacemi budou v lokalitě distribuovány v následujících dnech,“ sděluje první dobrou zprávu mluvčí radnice Sylva Drašnarová. Výsledky diskuze se poté budou zabývat příslušné odbory Městského úřadu Chrudim a bude-li zřejmé, že jiná varianta, než jednosměrná ulice, situaci nezklidní, navrhnou změnu, která by obyvatelům a majitelům aut v ulici Víta Nejedlého mohla ulehčit život.