Chrudim - Zanikající týden nás přesvědčil, že zima se ještě zdaleka nevzdává. Ledovka, která stála mnoho pomačkaných plechů a zlomených končetin, zkomplikovala mnohým z nás život. Pojďte si tedy o víkendu odpočinout!

V pátek 15. března od 20 hodin si můžete v kulturním domě v Třemošnici zatančit na hasičském plese. Trnkový bál vás čeká také v pátek v osm hodin večer. Konat se bude v Restauraci Na sále v Holetíně. Ples sportovců pak pořádají v pátek v Seči od 20 hodin v kulturním domě.

A je tu sobota. Na porgramu je například Tenisový ples v Rabštejnské Lhotě v osm hodin večer v Hostinci U Drobílků. Tradiční vynášení smrtky a oslavu konce zimy plánují Hlinečáci na neděli 17. března v 15 hodin. Sraz je na Adámkově třídě.

Připomínám, že v chrudimském Regionálním muzeu je stále ještě otevřena unikátní výstava archeologických vykopávek, která je součástí projektu Laus archaeologiae. Pokud jste ještě neviděli, co všechno se podařilo kolegům Indiany Jonese vykopat v Chrudimi a okolí, určitě neváhejte a zajděte se podívat. Stojí to za to!

Koncert legendárních bratří Nedvědů si můžete poslechnout v hlineckém Multifunkčním centru v pátek 15. března v 19 hodin. Jozefská zábava se započne v Penzionu U dvou jelit v Kameničkách v sobotu 16. března v osm hodin večer.

Morana a konec zimy, tak se jmenuje akce v Muzeu loutkářských kultur. Zúčastnit se jí můžete v sobotu 16. března od 15 hodin. Na tomto workshopu si společně vytvoříte postavu-figuru Morany, která znázorňuje zimu. Dozvíte se něco o tradici vynášení Morany. Potom ji společně odnesete k řece Chrudimce a se zimou se zde rozloučíte. Domů si každý odnese Líto, které symbolizuje jaro.

Slíbil jsem minule více informací ke Klubu přátel Monaka. Založilo ho letos několik Chrudimáků - nadšenců. Podaří-li se vám najít v této známé restauraci nedaleko Slatiňan knihu s podpisy, dozvíte se ještě víc :-) Přeji vám hodně štěstí a optimismu. Zima končí, zelená barva převezme znovu moc nad bílou.

Předhradí - Do České republiky byly v těchto dnech navráceny z Německa dvě dřevěné barokní sochy andělů, které byly v 90. letech ukradeny v místním kostelíku. V současnosti je u sebe mají kriminalisté a co nevidět zase obohatí interiér svatostánku v této obci na Skutečsku.

Dva andělé se z kostela svaté Marie Sedmibolestné ztratili v dubnu 1999. Zloději si tenkrát spolu s nimi odnesli i další liturgické předměty, jako například vzácné historické svícny. Andělé byli nakonec nalezeni na internetové aukci, kde se prodávali v přepočtu za více než dvacet tisíc korun. V aukcích přitom kradené církevní předměty nejčastěji nabízejí různé antikvariáty nebo aukční domy jako v tomto případě. Dohledáním na internetu se podaří podle kriminalistů vrátit do České republiky nazpět v průměru až 30 ukradených církevních památek ročně.

Nalezené barokní sochy z Předhradí přijdou teď zabezpečit novým elektronickým zařízením. Uvedl to starosta obce Zdeněk Mikšovský (nestr.). "Ani jsme nedoufali, že se někdy objeví. V podstatě jsme se s těmito cennými předměty z výbavy našeho kostela rozloučili," říká starosta Předhradí u Skutče.

Církve přišly v Česku od začátku 90. let o sta tisíce uměleckých předmětů v řádech miliard korun. Nejčastěji přitom skončily u kupců v zahraničí - v Německu, Rakousku, Holandsku či Velké Británii. Nyní naštěstí zájem zahraničních kupců polevil a nájezdy zlodějů na církevní objekty u nás nejsou v současnosti už tak časté. Podle představitelů církví byly těmito četnými krádežemi způsobeny nejen obrovské materiální škody, ale především nevyčíslitelná ztráta historické paměti.

Chrudim - Po náhlém poklesu teplot sevřel město ledový krunýř. Auta od rána jezdí krokem a chodci se snaží nevycházet z domu. Především senioři mají problémy s chůzí po chodnících, které sypou solí vozy Technických služeb Chrudim.

„Je to hrůza. Pokud bych nemusel na nákup, vůbec ven nevycházím. Upadla jsem už před domem a teď mám strach, že se mi to stane znovu,“ říká důchodkyně Hana Poláčková. Nejhorší situace je pak na místech, kde chodci musí absolvovat svoji cestu po „kočičích hlavách“ - žulových dlažebních kostkách. Na nich totiž umrzlý sníh s deštěm klouže nejvíce.

„Do dnešní desáté hodiny nebyl našemu odboru správy majetku hlášen žádný úraz. Jinak za letošní zimu bylo pojišťovně hlášeno celkem šest úrazů,“ tvrdí mluvčí chrudimské radnice Sylva Drašnarová. Podle informací z chrudimské nemocnice museli její lékaři ošetřit od rána několik úrazů způsobených uklouznutím na zledovatělém chodníku. Nejčastěji šlo o zlomeniny a drobné pohmožděniny. Mezi zraněnými převažují starší občané.

Na silnicích není situace o nic lepší, ačkoli se silničáři snaží průběžně sypat vozovky solí. Chrudim je zcela průjezdná, místy, především v centru, se však vyskytuje umrzlá vrstva náledí. Například ve Štěpánkově ulici měl krátce před devátou hodinou řidič luxusního BMW co dělat, aby včas zabrzdil a neskončil tak ve zdi pizzerie. Pohyboval se přitom sotva krokem.

Zcela uzavřen byl pak hlavní tah z Chrudimi do Pardubic. Už brzy ráno se totiž u Medlešic stala dopravní nehoda, při níž se srazila tři auta s dodávkou. Další řidiči pak nezvládli své vozy a skončili v příkopu. Dokonce i zasahujícím hasičům se podařilo havarovat. Ani jejich zkušený řidič totiž neubrzdil na ledovce těžké vozidlo a narazil do osobáku.

Další dopravní nehody jsou hlášeny z chrudimské místní části Vestce a obce Tuněchody, led trápí i šoféry v nedaleké Chrasti a Skutči. Situace by se neměla lepšit ani odpoledne a také následující dny slibují teploty kolem nuly a mrznoucí déšť. Pokud nemusíte, vůbec nevyjíždějte. 

[[gal:3715]]

Chrudim - Pokračující práce při rekonstrukci hotelu Bohemia a výstavbě nového, podzemního parkoviště, byly odhaleny pozůstatky původní dlažby, která kdysi pravděpodobně kryla dnes zaslepenou Husovu ulici.

Vedoucí oddělení sbírek a archeolog chrudimského Regionálního muzea Jan Musil potvrzuje, že se jedná o povrch ulice, kterou dnes zakončují betonové květináče. „Dlažba je původní Husova ulice. Pokud vím, jsou tam relikty středověké a raně novověké zástavby předměstí,“ říká Musil.

Archeologický výzkum však vede pražský archeolog Jan Frolík, který už v Chrudimi zkoumal například vykopávky na parcele, na níž v současné době stojí Obchodní centrum Balustráda. Je tedy možné, že se podaří odkrýt i další zajímavé relikty minulých dob.

[[img:chrn_fullwidth:3704:Dělníci odkrývají původní dlažbu.  Foto: Chrudimské noviny]]

Vedení hotelu Bohemia jsme v této souvislosti požádali o podrobnější informace, týkající se podoby nového podzemního parkoviště. Bohužel, žádná odpověď i přes několik urgencí zatím nedorazila. 

Snad žádného z čtenářů nenechal chladným příběh fenky křížence Německého ovčáka, kterou se podařilo nalézt u obce Rosice. Nebohý nejlepší přítel člověka měl do krku zarostlý obojek, který tvořila horolezecká šňůra a pár drátů. „Bestie, která to udělala...provést jí to samé,“ blesklo hlavou mnohým rozhořčeným milovníkům němých tváří.

Sám mám také psa, jak už jsem se tu několikrát chlubil. Není sice křížený, ale čistokrevný Český fousek, leč na přítulnosti a vděčnosti mu to neubírá.

Člověk se zděsí, když vidí, čeho jsou jeho vlastní příbuzní v lidské přirozenosti schopni. Čím si zvíře, které nejeví známky agresivity, zaslouží takový osud? Otázky, na něž se odpovědi nalézt asi nepodaří.

Přes všechnu hrůzu, kterou si musela Rosi projít, nemohu zároveň nemyslet na hrůzy daleko větší, denně probíhající v nemocnicích a domovech pro seniory. Staří lidé, kteří už nejsou schopní postarat se sami o sebe, jsou zde ponecháni sami sobě, svým vzpomínkám a destruující nečinnosti. Pečovatelky se jistě snaží zpestřit jim podzim života, co je to však platné, když nejbližší příbuzní si často přijdou jen pro důchod. Staroušci pak umírají sami, za plentou, jejich tiché utrpení vlastně nikoho nezajímá. Nahá bolest někoho jiného, která se náhle přestane skrývat, je pak o to děsivější.

Mám rád zvířata, psy především. Jsou bezelstní, milují svého lidského druha bez podmínek a nechtějí nic, než trochu pozornosti, pohlazení. Dokážeme však stejný komfort dopřát i těm, kteří nám jsou nejbližší?

Chrudim/Rosice - V neděli dopoledne byla do chrudimského psího útulku převezena ve zbědovaném stavu fena křížence, kterou objevili v poli v blízkosti Rosic u Chrasti přátelé, kteří spolu komunikovali na facebooku. Ti také vzápětí rozjeli celou záchrannou akci. Také díky přístupu chrudimské radnice bylo možné zbídačenému pejskovi podat okamžitou pomoc.

Zvíře nepředstavitelně trpělo, a tak se mladí lidé k fence okamžitě vypravili. "O půlnoci mě kontaktovali přátelé, že našli u pole uvázaného psa. Přijeli jsme tedy na místo, kde jsme toho chudáka našli," říká jeden z přátel na facebooku, Honza, který ještě netušil, že jde o fenečku. Jak dodává, pes se za celou noc prakticky nepohnul z místa. Bylo tedy nutné okamžitě jednat.

[[img:chrn_fullwidth:3698:Sevření obojku bylo smrtící.  Foto: Jindřich Balous]]

Nakonec se podařilo vyjednat převoz psa do chrudimského psího útulku v Sečské ulici, přestože nebylo možné v neděli kontaktovat nikoho z Obecního úřadu Rosice, aby dal k ošetření zvířete na náklady obce svolení. Po souhlasu zodpovědných lidí z chrudimské radnice se však s ošetřením zvířete, které očividně trpělo, dál neotálelo a mohlo být převezeno do Chrudimi, aniž by se zdlouhavě čekalo na komunikaci mezi oběma samosprávami.

Mezi těmi, kteří se za psem, který byl na pokraji svých sil, vypravili, byla i Denisa Škvrňová z chrudimského psího útulku. "Když jsme přijeli na místo, tak tam u něho čekali lidé, kteří toho pejska našli. Byl schoulený v roští a ležel v nějakém nepořádku, kde byly pneumatiky, kusy molitanu a hadry. Těžko říct, jestli mu tam někdo udělal nějakou přistýlku nebo si to pejsek nanosil sám," uvádí Denisa Škvrňová. Podle ní nebylo zvíře uvázané a jak se ukázalo, mělo v krku zarostlý kus obojku.

[[img:chrn_fullwidth:3699:Nebohá fenka po odstranění obojku, který jí ubíral životní energii.  Foto: Jindřich Balous]]

Pejska po převozu do Chrudimi vyšetřila veterinářka Markéta Hašlová: "Až tady jsme zjistili, že je to fenečka. Jelikož jsme ji neznali, museli jsme ji během vyšetření trošičku sledovat, protože byla přeci jenom trošku bázlivá, a nevěděli jsme, jak se bude chovat." Fenku se nakonec podařilo zklidnit. Teprve potom bylo podle Hašlové možné ohledat celé její tělo a zjistit, že měla na krku vrostlý obojek až do masa.

"Muselo to tak být už nějakou dobu, protože začal vrůstat do okolní tkáně, která se začala dlouhodobému okolnímu tlaku, který vznikal v místě uvázání, přizpůsobovat. Odhaduji, že tak půl roku. Došlo tedy k ostříhání a vyholení srsti a obnažení rány, která byla vydezinfikovaná a byl odstraněn hnis, který způsoboval velký zápach. Po vyčištění rány dostala fenka antibiotika a lokální antibiotika na uvedenou ránu, dále léky proti bolesti a teď už se pomalinku probouzí," popisuje Hašlová průběh celého ošetření a současný stav zraněné fenky.

[[img:chrn_fullwidth:3697:Utažený obojek byl z lana a drátů.  Foto: Jindřich Balous]]

Jak veterinářka dodává, zvíře je momentálně ve velmi kritickém výživném stavu. "V místě poranění má vidět výstupky lebeční kosti, takže zařezání lana, respektive obojku, bylo opravdu veliké. Na jedné straně tedy velký obdiv, že se s tím dokázala vyrovnat a nebyla nijak agresivní, protože to muselo být jistě velmi bolestivé, a na druhé uvidíme, jak dál," pokračuje Markéta Hašlová. Teď se sice fenka podle ní probouzí, ránu má vyčištěnou, a má aplikovaná antibiotika, ale pro fenu teď bude prvních pár dnů kritických. "Bude se totiž najednou dostávat z určitého špatného výživného stavu do lepšího a paradoxně tím může dojít k oběhovému selhání nebo dalším komplikacím," upozorňuje Hašlová na možná rizika.

[[img:chrn_fullwidth:3694:Smutné oči týrané fenky vypovídají o velkém utrpení.  Foto: Jindřich Balous]]

A jak bude probíhat další léčba nebohé fenky? "Teď už jí budeme každý den píchat antibiotika a podávat léky, aby jí urychlily hojení. Bude také ve speciálním karanténním kotci, který je vyhřívaný, aby nemusela ztrácet sama energii tím, že bude muset vyrábět teplo i sama pro sebe, protože tím, že na sobě nemá ani gram podkožního tuku, tak ji v podstatě nic nezahřeje," tvrdí Hašlová. Jak dodává, nezbývá než fence držet palce, aby se ze všeho postupně dostala a byla z ní zase pěkná ovčanda.

[[img:chrn_fullwidth:3695:Krátce po příjezdu do chrudimského psího útulku - z pejska je na jedné straně vidět nedůvěra a na druhé odevzdanost. Tak krutému zacházení byla vystavena...  Foto: Jindřich Balous]]

FENKA ROSI Z CHRUDIMSKÉHO ÚTULKU MÁ SVŮJ ÚČET

Chrudim - Městské lesy hospodařily v loňském roce se ziskem. Z prodeje dřeva se podařilo radnici utržit necelých dvě stě tisíc korun. Potvrzuje to účetní uzávěrka.

Podle starosty Petra Řezníčka (SNK-ED) se hospodaření v městských lesích provádí přesně podle představ městských radních, kteří tvoří valnou hromadu společnosti. „Městské lesy nejsou žádná husa, snášející zlatá vejce, jak by si někteří možná mysleli,“ říká Řezníček. „Už před deseti lety se totiž přijal plán dlouhodobého hospodaření v našich lesech a ten jasně stanovuje objem vytěženého dřeva za rok. Samozřejmě, že do něj zasáhla i vichřice, jejíž následky jsou zvláště na Podhůře stále patrné,“ vysvětluje starosta.

Celou jednu třetinu Městských lesů Chrudim přitom tvoří lesy rekreační, oblíbený cíl mnoha rodinných výletů. Ani zde ale není možná běžná těžba, která by znamenala vyšší zisky a tím i příjmy do městské pokladny. Město by navíc rádo obnovilo přirozenou skladbu lesních porostů, které vzaly za své s hospodářským pěstováním stromů, při němž se využívají především rychle rostoucí jehličnany.

Letos čeká návštěvníky rekreačních lesů na Podhůře několik novinek. Chystají se tu singeltracky pro cyklisty a vztyčen bude i menhir.

Byla tu řeč o tom, že už takřka nikdo, až na pár věrných, si nechodí připomenout k soše Tomáše Garrigue Masaryka v Chrudimi výročí narození tohoto prezidenta osvoboditele. Ani se tomu nedivím, protože žijeme tak trochu v pokřivené společnosti. Vzpomínám totiž na dobu, kdy jsem vyrůstal pod fotografiemi, zachycujícími T.G.M. na jeho oblíbeném koni Hektorovi nebo jedoucímu se svým synem a pozdějším ministrem zahraničí Janem Masarykem v kočáře na zámek do Lán, zatímco ve škole to byli ti největší nepřátelé tehdejšího socialistického zřízení.

Měl jsem to velké štěstí, že jsem mohl tyto kontrasty vnímat už jako předškolní dítě. Žil jsem totiž v jedné domácnosti s prababičkou a babičkou, z nichž ta první byla hospodyní oblíbeného prvorepublikového chrudimského starosty Václava Káška či jeho zetě, ministra průmyslu Bohumila Laušmana, kterého agenti StB unesli v roce 1953 z Vídně zpět do Československa, kde zemřel za podivných okolností v komunistickém žaláři, a obě tyto milované ženy byly členkami sociální demokracie ještě dříve, než tuto stranu násilně pohltila tehdejší Komunistická strana Československa.

První republika byla vykoupena krví nás Čechů
Šel jsem tedy do školy vybaven poměrně solidními informacemi o tom, co pro předválečnou generaci znamenala první republika a proč tato generace třeba tolik jako dnes nelpěla na římsko-katolické církvi, nýbrž preferovala spíše evangelické vyznání či Církev čs. husitskou. První republika byla totiž vykoupena krví českých vojáků a legionářů, s jejichž pomocí a spojenců na Západě se Země Koruny české vymanila po tři sta letech z područí Habsburské monarchie. Ta byla zrušena, stejně jako šlechtické tituly, zreformován byl církevní majetek, a byla vyhlášena Československá republika. Lidé se zbavili pobělohorského traumatu a s nadšením budovali svoji první republiku, která to tehdy dotáhla až na osmou nejvyspělejší ekonomiku světa a stala se zároveň ostrůvkem demokracie, obklíčeným hned několika totalitními režimy (Německo, Maďarsko, Sovětský svaz).

O prožitcích a tehdejší výchově jsem měl později už jako novinář možnost hovořit s několika českými emigranty, a to jak doma, tak i v zahraničí. A všichni se shodují na jednom - T.G.M. byl a zůstává naším prezidentem osvoboditelem. A všichni k němu také shlížejí s patřičnou úctou a byli za něj ochotni za druhé světové války znovu umírat. Jenže tato úcta byla po únoru 1948 pokřivena a vyměněna za kult Gottwalda, Stalina a tvrdé dělnické pěsti, a jméno Masaryk bylo vymazáno ze školních učebnic. Jediným světlým momentem bylo Pražské jaro 1968, které však záhy rozjezdily tankové pásy sovětských okupantů a naše země zažila už třetí masovou vlnu emigrace - poprvé po Bílé hoře, podruhé po únoru 1948 a potřetí po roce 1968, kdy zahynula myšlenka socialismu s lidskou tváří.

Tři hříchy, které tvoří dluh vůči prvorepublikové generaci
A právě v tomto prostředí vyrůstaly generace našich rodičů i my samotní, včetně drtivé většiny současných politiků, kteří tvoříme spolu s našimi dětmi tento svět, jenž se nezachoval k těm, kteří ve jménu T.G.M. a první republiky prolévali krev, právě uctivě.

Tato země se za prvé nevypořádala s komunismem, a když, tak jen polovičatě, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Zakázala sice propagaci komunismu, kterou však stejně netrestá, avšak nezakázala stranu, která způsobila mnohé příkoří, a jejíž vliv se pomalu a jistě rozlézá po této zemi jako rakovina. Za druhé - tato země svoje hrdiny z první republiky patřičně neocenila (pokud v to nepočítáme různé metály, medaile nebo diplomy), a tak mnozí z nich zemřeli v chudobě, zatímco prominenti minulého režimu si nerušeně užívají vysokých důchodů nebo těží z dřívějších kontaktů a jsou z nich dnes milionáři, ne-li rovnou miliardáři. A za třetí - výchova mládeže zůstala mnohde v rukou těch, kteří ještě před nedávnem učili o Leninovi a našem velkém bratrovi na Východě. Není proto divu, že mládež Masaryka příliš nezná a neuctívá ho až na výjimky jako prezidenta osvoboditele.

[[img:chrn_fullwidth:3684:Starosta Řezníček řeční na vzpomínkovém aktu k 163. výročí narození TGM. Foto: Jindřich Balous.]]

Naši krajané si výročí užívají, u nás se konají tryzny
Když jsem před lety napsal v jiných zdejších novinách o tom, jakým způsobem si čeští emigranti připomínají v zahraničí důležitá výročí české státnosti, sklidil jsem zato posměch jednoho z představitelů chrudimské radnice. Jal se mě dopisem poučovat, že není přípustné, aby se něco takového konalo v Chrudimi. Psal jsem tehdy o tom, jak naši krajané v Austrálii nebo Kanadě uctívají Masaryka nebo naši republiku. Dělají to tak, že se všichni slavnostně ustrojí a v průvodu se sejdou na určeném místě. Tam na ně pak čeká pohoštění a zábava třeba v podobě živé muziky a dalšího programu. Při takové slávě je pokaždé plno a Masaryka si tam pamatují i jejich pravnoučata, která už někdy neumí ani pořádně česky. Tak proč by něco takového nešlo v Chrudimi, když to jinde funguje?

[[img:chrn_fullwidth:3683:Vzpomínkový akt v Chrudim. Foto: Jindřich Balous.]]

Klamná iluze modré krve, pravé víry a proletariátu
Namísto toho jsme svědky delegace, která se rok co rok ve stále menším počtu vydává k pomníku T. G. Masaryka. V mnohém to připomíná tryznu jak za minulého režimu, kdy se ještě chodily klást věnce k pomníku neznámého vojína. Zpravidla zde hovoří nějaký politik k hloučku staříků, v jejichž obličejích lze číst pocity ukřivdění a nenaplnění myšlenky jejich osvoboditele. Efekt takové připomínky je takřka nulový. A pokud v tom nemá jasno generace dospělých, nemůžeme čekat, že něco tak úzkostlivě konzervativního a bez nápadu, co má lidi sdružit, přitáhne i mládež. Zvláště, když se o Masarykovi učí ve škole jen z povinnosti. Potom se nelze divit, že mnohdy ve svém názoru tápe a chytá se klamných iluzí o šlechetnosti modré krve, pravé víry či proletářské revoluce, která má zbavit tento svět všech kmotrů, kteří nám pijí krev. První dnes zvedl hozenou rukavici nově zvolený prezident Miloš Zeman, který slibil v masarykovské tradici pokračovat. Je to Čech, vlastenec a socialista stejně jako T.G.M. Ale ani to mu nezaručuje, že mu jeho národ bude rozumět...

Chrudim/Seč - Přijedete-li do sečského hotelu Jezerka, možná zahlédnete mladého muže, který se chvilku baví s recepční, za okamžik prohodí pár slov s uklizečkou a hned zase běží dál. Ač se to nezdá, tím mladým mužem je ředitel hotelu Jaromír Paulus, který si na formality rozhodně nepotrpí.

Dokážete se taky rozzlobit a pozvednout hlas?

Ale samozřejmě. Dávám však přednost klidné domluvě před zbytečným křičením.

Moc často se to ale asi nestává...

Někdy taky ano, ale teď už jsme tu taková stabilní „posádka“, takže dobře vím, co od koho mohu čekat. Žádná velká překvapení se tedy nedějí.

Byl to velký problém sehnat kvalitní personál?

Byl. Před čtyřmi lety to nebylo zrovna snadné sehnat kvalitní personál, ale dnes, když už má hotel dobré jméno, si můžeme vybírat. Ostatně, i kvalita pracovníků šla za ta léta nahoru. Teď si lidé práce váží víc než v roce 2009, nechtějí ji ztratit. Myslím, že většina z našich zaměstnanců svou práci bere jako poslání, ne jen jako obyčejnou práci, kterou lze kdykoli změnit.

Šlo snadno získat dobré jméno pro hotel, jako je Jezerka?

Zpočátku jsem moc nevěřil tomu, že se to podaří. Ale když někdo spolupracuje s člověkem, jako je Milan Kušta, nakazí se jeho optimismem a hlavně nekonečnou energií. Jen tak se postupně dařilo hotel opravovat a modernizovat. V roce 2004 pak vznikl v hotelu krytý bazén a počáteční rozpaky byly rázem pryč. Za čtyři roky nato se vybudovalo kongresové centrum, což znamenalo další rozšíření poskytovaných služeb. Letos dokončené wellnes centrum už je jen taková třešnička na dortu.

[[img:chrn_fullwidth:3416:Jaromír Paulus. Foto: Chrudimské noviny]]

Stává se vám, že se klienti vracejí?

Ano, to se stává poměrně často. Protože nabízíme opravdu velký rozsah služeb, máme už takříkajíc i stálé klienty. A to nejen mezi lidmi, ale i firmami, které tu rok co rok pořádají svá školení a firemní večírky. Pokud totiž toužíte po aktivním odpočinku, není nic snazšího, než využít třeba naši saunu, bazény, vířivku, kuriozitou je pak krytá střelnice. Okolní lesy jsou samozřejmě plné hub, protože jsme v Železných horách. Často nám sem v létě chodí i hosté z okolních hotelů, nebo i samotní chataři. Každý si tu najde něco.

Máte nějakou představu, kde je asi vaše nejbližší konkurence? Co takový hotel Bohemia, který se v Chrudimi zrovna rekonstruuje?

To je opravdu těžká otázka, protože hotelů s tak komplexními službami u nás moc není. Ale když o tom tak přemýšlím, bude to asi jeden z hotelů na Dolní Moravě. Chrudimská Bohemka pro nás není konkurencí, protože my se zaměřujeme na zcela jiný druh klientely. Hodně si zakládáme na domáckém prostředí, ač se to díky modernímu vzhledu možná nezdá. Každý z hostů by se tu měl cítit co nejlépe a na nás je, aby se to podařilo.

Zpětnou vazbu od hostů také zjišťujete?

Zjišťujeme. Každý klient má na pokoji připravený dotazníček, který může vyplnit. Hodnocení je z velké většiny kladné, na což jsme patřičně hrdí. Ještě víc nás ale těší, když nás pochválí hosté osobně, zastaví se na chodbě a poděkují za kvalitní služby. Jednoznačným důkazem obliby jsou pak lidé, rodiny, které se pravidelně vracejí.

Vy sám jste tu spokojený?

Mně se prací tady splnil sen. Jsem vyučený kuchař, ale vždycky jsem toužil po hotelu a tím, že jsem se díky mému kamarádovi z dětství, kterým Milan Kušta nepochybně je, dostal do této funkce, dosáhl jsem v profesním životě svého vrcholu. Navíc, když jsem byl mladý, chtěl jsem pracovat přímo na Jezerce.

[[img:chrn_fullwidth:3414:Jaromír Paulus před recepcí hotelu Jezerka na Seči. Foto: Chrudimské noviny.]]

Máte vůbec čas na nějaké koníčky? Co osobní život?

Popravdě, moc času na koníčky nemám. V hotelu trávím klidně i deset hodin denně. Teď ale čekáme s manželkou rodinu, prvního potomka. Takže se nejspíš všechno změní :-)

Je všeobecně známou informací, že v posledních letech přehrada Seč moc návštěvníky netáhne. Čím to podle vás je?

Velkým problémem je voda, která zkrátka nemá kvalitu, kterou by lidé od přírodního koupaliště očekávali. Sinice se objevují každý rok dřív. Je to logické, protože většina vesnic, které leží proti proudu Chrudimky, nemá kanalizaci. Přepady septiků a jímek tak ústí přímo do řeky. Když taková voda potom stojí na jednom místě, je to pro řasy a sinice opravdový ráj. Lidé si potom rozmyslí, jestli se chtějí koupat ve špinavé vodě nebo doma v čistém bazénu, který má stále víc soukromníků. Naštěstí u nás mohou lidé využívat vnitřní i vnější bazén a zmiňované wellnes centrum. Problémy s čistotou vody v přehradě se nás tak prakticky nedotýkají.

Jak vycházíte s místní samosprávou?

Myslím, že docela dobře. Upravili jsme příjezdovou cestu a náklady si rozdělili s městem Seč napůl. Trošku byl problém v zimě s úklidem sněhu, je ale jasné, že důležitější jsou komunikace přímo v centru města. I to se nám snad v budoucnu podaří vyřešit.

Jaké jsou tedy plány do následujících měsíců a let?

Jasně, bez nich by to nešlo. Plánujeme třeba úpravu nedalekého lesa. Rádi bychom vybudovali pěšinky a lavičky s osvětlením. Měla by to být taková klidová zóna, kde můžete čekat na ubytování, nebo si sednout s knížkou, laptopem a vychutnávat ticho, které příroda nabízí.

Co vy osobně byste si přál pro sebe i pro váš hotel?

Jsou to spojené nádoby. Chtěl bych, aby se k nám lidé rádi vraceli a byli spokojení s našimi službami. A také chvilka času, abych si mohl zajít do wellnesu a vyzkoušet všechny druhy sauny, bazény, to by mě opravdu moc potěšilo :-)

 Děkuji za vaše odpovědi.

[[gal:3421]]

Chrudim - Rekonstrukce a revitalizace chrudimského „Bronxu“, kdysi zanedbané čtvrti sousedící s autobusovým nádražím, bude i nadále pokračovat. Radní města teď vybrali nejvhodnějšího uchazeče o nadlimitní veřejnou zakázku na stavební práce v této lokalitě v centru města.

Vítězem výběrového řízení se stala královehradecká stavební firma Hatex se svou nabídkou, která o dvě stě tisíc přesahuje jedenáct milionů korun. Původní, projektantský rozpočet byl přitom takřka dvakrát tak vysoký, šlo totiž o částku 21 milionů. Celá pokračující rekonstrukce je součástí integrovaného plánu rozvoje města. Už loni v říjnu byla část opravených domů předána novým nájemníkům.

Deset milionů by měla stát rekonstrukce ulic Revoluční a Rooseveltova, milion pak půjde na rekultivaci vnitrobloku. Vzniknou zde nové trávníky a dojde k výměně lamp veřejného osvětlení. Díky výrazným úsporám se dostane i na domy v ulicích Přemysla Otakara a Československé armády. Zanedbané nemovitosti zde dostanou nová okna a opravou by měly projít i střechy.

Zahájení prací je stanoveno na počátek dubna a hotovo bude na podzim. Jak to v "Bronxu" vypadalo a mnohdy i vypadá, si můžete připomenout v přiložené fotogalerii.

[[gal:2085]]