Chrudim – Zatímco některými zásahy se hasiči, policisté a strážníci městské policie pochlubí rádi, informace o dalších se snaží potlačovat jak na sociálních sítích, tak i v tištěných médiích a dokonce i v oficiálních svodkách. Takže, zatímco video ze smrtelné nehody u Píšťov najde čtenář na webu ještě dnes, podrobnosti k požáru ve Slezské ulici, který se udál minulý týden, nikoli.

Jedno z místních periodik zprávu o tragické události vydalo prakticky okamžitě poté, co se jednotky hasičů vrátily na základnu. Dnes, tedy, v pondělí 15. července, by však čtenář článek hledal marně. Zmizel.

[[img:chrn_fullwidth:15839:]]

Stejně tak informace o údajné sebevraždě místního záchranáře nepřináší pravidelná svodka městské policie ze dne 11. července, kdy k události došlo. Mlčí rovněž informační server policie státní. Jakákoliv zmínka o hořícím autě a nešťastníkovi uvnitř byla vymazána i ze sociálních sítí. Kratičkou zprávu o výjezdu zveřejňuje pouze web „pozary.cz“: „K ohlášenému požáru osobního automobilu byli vysláni chrudimští profesionální hasiči do Slezské ulice v Chrudimi. Plameny napáchaly škodu za 300 tisíc korun, jeden člověk zemřel,“ uvádí „ohnisko žhavých zpráv“.

Úcta k zemřelému je, samozřejmě, správná a chvályhodná. Vadou na kráse této ctnosti je však v tomto případě selektivní aplikace podle vzoru „někteří jsou si rovnější“.

Chrudim – Některé silnice po opravě volají doslova roky a stále se s nimi nic neděje, další opravují silničáři každoročně a výsledek je nevalný. Občas se však pustí do vozovky tam, kde podle laického ohledu není rekonstrukce potřeba. Jako třeba na spojnici mezi Chrudimí a Pardubicemi.

Dlouhé měsíce se tu řidiči museli smiřovat s tím, že na vyfrézované vozovce nesmí jezdit maximální povolenou devadesátkou. Silničáři na silnici I/37 vyfrézovali starý „asfalt“ a chystali pokládku nového. Práce za více než dvě desítky milionů korun jsou sice u konce, ale výsledek je rozpačitý.

[[img:chrn_fullwidth:15837:]]

„Projel jsem se po nové silnici z Chrudimi do Pardubic a nemůžu se zbavit dojmu, že tak, jak říkala asi dva měsíce cedule ŘSD musíme to opravit ... že tu silnici spíš zničili. Vozovka je hrbolatá, koleje, nerovné spoje,“ sděluje na sociálních sítích své dojmy Milan Horys. Komentáře ostatních uživatelů s ním jeho názor sdílejí. Tato oprava se ŘSD příliš nepovedla.

Chrudim – Myší díra byla nedávno neprůchozí, protože ji město nechalo opět uvést do přijatelného stavu. Neznámí malíři se tu totiž pravidelně potřebují „vysdílet“ ze svých uměleckých sklonů, což málokdo kvituje s povděkem. Stačilo však pár dnů a zdi jsou vyzdobeny znovu.

Na běloskvoucí omítce se teď objevil obtisknutý pár dlaní, které si před tímto úkonem prozatím neznámý výtečník namočil do bahna. Otisky pro případnou identifikaci z nich však sejmout nelze, pátrání po viníkovi bude obtížné.

[[img:chrn_fullwidth:15836:]]

Sociální sítě zaplavily rozhořčené příspěvky, které, mimo tradičního sekání končetin, navrhují i poněkud civilizovanější postupy – řadění „malířů“ tu zaručeně vyřeší kamera. Stejně, jako třeba na Kopanici a v dalších „neprošmírovaných“ zákoutích. Umístit ji do Myší díry však není jen tak – musí ležet z dosahu vandalů a zároveň na příjmu strážníků městské policie. Radnice by sem však další oko Velkého bratra umístila ráda, prozatím přemýšlí, kam přijde. 

Ve čtvrtek 4. července byl příjemný letní den. Po dnech horka foukal svěží vítr. Na položeném kříži se třepotala vodorovně natažená bílá kosatka. Připomnělo mi to chvíle, kdy nám na Mazurských jezerech praskl stěžeň. Podobně jsme svázali jeho zbytky a natáhli kosatku. Moc to nefungovalo, a tak jsme byli rádi za pomoc záchranářů, kteří nás dovlekli do přístavu.  

Byl poslední den 58. loutkářské Chrudimi. Okolo Pippichova divadla se to jen rojilo jejími účastníky. Kolem stály stánky a v hlavním stanu začínali hrát Čmukaři z Turnova. Libor Štumpf marně vzpomínal, kdy byli u něho poprvé ubytováni. Bylo to asi v roce 1982. Letí to pane principále, letí. Tenkrát bylo naprosto běžné, že se loutkáři ubytovávali u svých známých a kamarádů. Šmukaři jsou pojem a svoji hrou Čert to vzal ihned zaujali malé i velké diváky. Daniela Weissová s komedii o splněném přání, ulítaných čertech, Kašpárkem a Honzou, kteří to všechno zachraňovali, je udržela po celou dobu v napětí. Mně se líbily jejich okaté marionety.  

Po nich hrál soubor Vozichet z Jablonce hru Malý, hubený a jednooký. Obecenstvo se příliš nezměnilo a tak to neměl Ruda Hancvencl vůbec lehké. Ale během chvilky, byli diváci jeho. Musel zahrát všechno a hlavně Kašpárka, když si nasadil střapatou čepici. Zvládl to skvěle a vše vyšperkoval závěrečnou písničkou s kytarou. Děti byli nadšené a dospělí také. 

Odpoledne hrálo na malé scéně profesionální Divadlo Líšeň. Předcházela ho výborná pověst. Hráli hru Spoutaný trávou. Představení jsem bohužel nestihl. Na velké scéně Pippichova divadla hrálo Bratislavské bábkové divadlo hru Popolvár. Scénu tvořil shluk dvířek a okýnek, které herci střídavě využívali. Dvířka se otvírala a zavírala. Záclonky a rolety byly v neustálém pohybu. Zdánlivý chaos měl svůj řád. Soubor byl studnicí nápadů. V rychlém sledu se hororové chvilky měnily v romanticky zamilované části. Po všelijakých uřvaných televizních pohádkách to byl přímo balzám. Překvapilo mě, že malým divákům nevadila slovenština. Potlesk byl dlouhý a soubor se několikrát vracel děkovat. Byla to vydařená tečka.

Ve všech pohádkách nakonec dobro zvítězilo a to je správné. Během představení byl za divadlem závěr přehlídky a stánky se začaly balit. V posledním slunci se brouzdaly děti v náhonu. Díky těmto maličkým divákům snad bude mít Loutkárna pokračovatele.

Za divadlem jsem potkal Rudu Hancvencla. Musel jsem mu říci, že jeho představení se mi ten den líbilo nejvíce. Byl potěšen a představil mi půvabnou druhou část souboru.

Co říci závěrem. Diváci se mi zdáli spokojeni. Pomocný personál, bez kterého by se taková mohutná akce nemohla uskutečnit, zvukaři, technici a další to snad přežili bez větší újmy. Notný kus práce je však čeká s balením. A uvaděčkám to opět moc slušelo.

Chrudim – Smutná zpráva se o víkendu šířila mezi příznivci promítání pod širým nebem s rychlostí blesku. Oblíbený „Leťák“ přestal promítat! Nestalo se to poprvé, protože mnohé z vybavení, jež provozovatelé letního kina používají, zažilo lepší časy v dobách dávno minulých.

Naštěstí zmiňovaný výpadek byl pouze chvilkový. Šikovným rukám promítačů se totiž podařilo jeden z ventilátorů na projektoru provizorně opravit a filmy pod širým nebem tak mohou zájemci sledovat i nadále. Původně přitom hrozilo, že bude nutné čekat až do 10. července, kdy měl nový ventilátor dorazit.

[[img:chrn_fullwidth:15752:Po uvažované rekonstrukci by už mělo těmto poruchám odzvonit.  Foto: Město Chrudim]]

Letní kino za budovou Muzea a regionálního muzea má celou řadu příznivců, ale také celou řadu odpůrců. V minulosti provozovatelům vyčítali především nedodržování vyhlášky, která omezuje jeho promítání filmů na šest dnů v týdnu. Proti tomuto nařčení se prudce ohradil současný radní a tehdejší promítač Jan Axman (ANO 2011). Podle Axmana bylo vše v pořádku a „stěžovatelé“ si své připomínky vymysleli.

Chrudim - Na Resselově náměstí se i v úterý 2. července v 19 hodin koncertuje. Očekávaným hostem bude Věra Martinová s kapelou. Tato výrazná osobnost naší hudební scény svým nezaměnitelným stylem zaručeně okouzlí přítomné diváky a podpoří atmosféru letního festivalového dne.

Věra Martinová je absolventkou brněnské státní konzervatoře v oboru klasická kytara. Jako studentka začala vystupovat ve folkových klubech a účastnila se soutěží pro nové talenty. Nadané a  také půvabné dívky s kytarou si všiml i dirigent Gustav Brom, který jí dal prostor v programu svého orchestru.

Z Brna vedla pak její cesta do Prahy, do dívčí country skupiny Schovanky. Od roku 1982 vystupovala s touto kapelou čtyři roky. A po dvaceti letech si pak Schovanky s Věrou úspěšnou éru připomněly společným albem „Svět je plnej různejch řečí“. Rok 1986 byl pro interpretku zlomový. V televizním pořadu Sejdeme se na výsluní představila sólovou píseň „Malý dům nad skálou“, ze  které se doslova přes noc stal velký hit. Posluchači přijali novou tvář na hudebním nebi velmi vlídně a  během následujících tří let vznikla řada známých titulů jako „Dál jen vejdi“, „Až na vrcholky hor“ nebo „Toulavý džíny“.

Věra Martinová se cítí být především muzikantkou tělem a duší, která je otevřena všem hudebním inspiracím a vlivům. A chce své posluchače příjemně překvapovat pěknými písničkami s kvalitními texty. 

Chrudim – Nad celou Českou republiku se prý v těchto dnech „nasával“ vzduch z Afriky. Teploty atakují téměř čtyřicítku ve stínu, na slunci je ještě tepleji. Lidé se ochlazují na plovárnách a pokud nemusí, nevychází ven. Vysokými teplotami však trpí i čtyřnozí miláčci.

Nejhůře horko snášejí psi, jejichž věk, přepočtený na ten lidský, zaručuje důchod. Majitelé těchto chlupáčů však mnohdy absolutně nereflektují, že ideálně strávený den pro ně představuje polehávání ve stínu a odpočinek. Rozhodně nechtějí absolvovat procházky po rozpáleném chodníku a městské dlažbě. Samozřejmostí je dostatek tekutin. Nejen auto na parkovišti před obchodním domem pro psa může přestavovat smrtelnou past. Stačí psíka uvázat u vchodu na přímé slunce a jít se věnovat nákupům. Do několika minut se takový nebohý čtvernožec začne nebezpečně přehřívat.

[[img:chrn_fullwidth:14064:]]

Michal Jinoch senior na sociálních sítích popsal svou zkušenost s majitelem psíka, který snad veškerou svou soudnost nechal doma: „Teploměr na 34 stupních a co nevidím. Na přímém slunci uvázaný yorkšírský teriér u cesty u koliku, jazyk na na vestě. Páníček od něj asi sto metrů a pouští si letadélko. Říkám si ok tak tu bude chvilku. Jdu za tři čtvrtě hoďky zpět a situace opět stejná, páníček si v pohodě pouští letadélko a pejsek se tam pomalu vaří. Kdo mě zná, ví, že v tomhle případě už jsem to tak nenechal. Ano byl jsem hodně sprostý a nebral jsem si servítky. Naštěstí se majitel psa vrátil a vzal ho domů. Kecy, že mu dal vodu, tak tomu věřil snad jen on sám. Snad bude pejsek ok a jeho majitel bude příště myslet. Protože, fakt, nechat ležet psa přes hodinu na přímém slunci při 34 stupních bez vody, to už hraničí s týráním,“ zlobí se Jinoch.

Psi potřebují venčení, ale i při této činnosti je nutné uvažovat a vybírat vhodné prostředí. Parků má Chrudim dost.

Chrudim – V několika krocích, které v podstatě pokryjí celé letní prázdniny a skončí až v září, budou plynaři opravovat vedení v okolí Lidlu. Pro řidiče i chodce to znamená celou řadu komplikací a také neustále se měnící dopravní situaci. Obležení Chrudimě zkrátka nekončí.

První fáze začíná dnes, tedy 24. června a skončí 17. července. Ta poslední začne 31. srpna a skončí 16. září. Průběžně půjde o částečné uzavírání silnic v okolí Lidlu, jejich „zjednosměrňování“ a neprůchozí chodníky.

I. etapa – silnice III/340 25 a MK v ulici Rubešova – v úseku od okružní křižovatky „U Lidlu“ (dále jen „OK“) po křižovatku s MK v ulici V Blehovsku - od 24.06.219 do 17.07.2019 – dopravní omezení, - od 07.07.2019 do 17.07.2019 – částečná uzavírka (zjednosměrnění provozu ve směru od ulice Topolská k OK „U Lidlu“)

II. etapa – ÚK a MK v ulici Tovární – v úseku od OK „U Lidlu“ po vjezd k čerpací stanici Shell - MK v ulici Dašická – v úseku od OK „U Lidlu“ po vjezd k čerpací stanici Shell - od 15.07.2019 do 30.07.2019 – dopravní omezení, - od 27.07.2019 do 30.07.2019 – úplná uzavírka

III. etapa – silnice III/340 26 a MK v ulicích Dašická a Tovární – v úseku od OK „U Lidlu“ po č.p.267 (restaurace „U Sladovny“) - od 29.07.2019 do 19.08.2019 – dopravní omezení, - od 29.07.2019 do 02.08.2019 – úplná uzavírka silnice III/340 26 v ulici Dašická, a to po skončení uzavírky II. etapy

IV. etapa – silnice III/340 26 a MK v ulicích Tovární a Nerudova – v ulici Tovární v úseku od č.p.267 (restaurace „U Sladovny“) po křižovatku s MK v ulici V Hliníkách a v ulici Nerudova v délce cca 30 m od křižovatky se silnicí III/340 26 v ulici Tovární, - od 12.08.2019 do 09.09.2019 – dopravní omezení

V. etapa – silnice III/340 26 a MK v ulici Tovární – v prostoru křižovatky s MK v ulici V Hliníkách, - od 31.08.2019 do 16.09.2019 – dopravní omezení

[[gal:15828]]

Chrudim - V sobotu odpoledne 29. června přibližně v 15 hodin prochází městem tradiční loutkářský štrúdl. Tematicky naladěni se můžete k průvodu přidat i vy a hlavně vaše děti, aby atmosféra loutkářského festivalu pronikla i k vám.

Celý program najdete na internetových stránkách Loutkářské Chrudimě a Chrudimské besedy.

Na zajímavou výstavu zve do svých prostor chrudimská Galerie ART. Malíř Jan Knap a sochař Miroslav Oliva představí své obrazy a sochy vytvořené podle příběhů Starého a Nového zákona.  Vernisáž výstavy za přítomnosti obou umělců se uskuteční v sobotu, 22. června od 15 hodin v galerii na chrudimském Resselově náměstí. Výstavu uvede svými biblickými postřehy RNDr. Mgr. Tomáš Pavlík.

Malíř Jan Knap, jeden z mála žijících světově proslulých českých umělců vystavuje v Galerii ART již potřetí.  Narodil se 8. 7. 1949 v Chrudimi, vyrostl v Mariánských Lázních a na konci 60. let studoval architekturu v Praze. Pak odešel z Československa a žil rok v Brazílii. Později studoval na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu (1970-1972, prof. Gerhard Richter). Pobytem ve Spojených státech (1972-1982) si vysloužil americký pas. Většinu z těch deseti let strávil v New Yorku, kde se zkoušel prosadit jako ilustrátor, věnoval se abstraktní malbě. Později prožil nějaký čas v buddhistickém klášteře, a odtud odešel s jedinou jasnou představou. Následuje konverze ke křesťanství a studia teologie v Římě (1982-1984). Od té doby se věnoval pouze malování. Zprvu v Německu (1984-1989 Kolín nad Rýnem), potom v Itálii (1989-1992 Modena) a od té doby až doposud v Čechách.

Své obrazy, vycházející z klasických kompozic maluje staromistrovskou metodou a jejich námětem jsou často příběhy z Ježíšova dětství.

Sochař Miroslav Oliva se narodil 28. listopadu 1954 v Praze. Nejdříve absolvoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni, kde ho především ovlivnil profesor Podmol svým důrazem na dokonalé řemeslné zpracování keramiky. Akademický titul získal na Vysoké škole umělecko průmyslové v ateliéru profesora Malejovského. Po zhruba dvaceti letech volné tvorby ve svém ateliéru se vrací jako profesor na střední keramickou školu v Bechyni.

Soubor starozákonních soch, které vytvořil pro chrudimskou výstavu nejlépe vystihuje sochařův poctivý přístup k tématu a harmonické shodě obsahu a formy. Charakteristickým rukopisem Miroslava Olivy je úcta k řemeslu a k dokonalému zpracování objektů. Vždy respektuje materiál, nikdy nemění jeho podstatu, klade důraz na strukturu a povrch, i jemné detaily a barevné tóny.

 Vernisáž se uskuteční tuto sobotu od 15 hodin a případní zájemci o jedinečnou výstavu jsou srdečně zváni. Na výstavu se můžete podívat na webu galerie  https://www.galerieart.cz/home .