Chrudim – Uzavírky a dopravní omezení, která trápí nejen Chrudimáky, ale i přespolní, opět nechaly vyhřeznou dávnému problému. Řidiči jen s minimální ochotou využívají oficiálních objížděk a se známou vynalézavostí volí jiné trasy. Třeba tu píšťovskou.

Zkratku přes tuto místní část přitom šoféři nevyužívají poprvé. Už před třemi lety tudy objížděli neustále ucpanou ulici Obce Ležáků. V těchto dnech je pro změnu neprůjezdná část Václavské ulice na Vlčí hoře, takže příjezdové trasy ze Slatiňan do Chrudimě jsou značně zredukovány. Výsledkem jsou fronty v ulici Obce Ležáků a zkracování cesty přes Píšťovy.

[[img:chrn_fullwidth:15782:]]

Na svém posledním jednání toto téma otevřeli i členové dopravní komise rady města. Někteří obyvatelé Píšťov si totiž „komisařům“ stěžovali, že přes lokalitu se zahušťuje tranzit aut, přestože se místní komunikace nacházejí v pěší zóně, kam je omezený vjezd. Situaci je prý potřeba řešit. Členové komise o tomto problému diskutovali s tím, že bude nutné zorganizovat setkání s občany a probrat s nimi vhodné řešení. Nabízí se například zaslepení u železničního přejezdu, nebo změna dopravního značení na zákaz jízdy mimo dopravní obsluhy.

Četné dotazy čtenářů „Chrudimské trilogie“ na to, co bude dál, mne nutí prozradit svůj nový záměr s vědomím, že slibované dílo občas nemusí splnit očekávání. Zatím snad postačí alespoň malá ukázka toho, co se chystá. Hlavním „hrdinou“ další knížky by měla být ona krásná modravá stuha, která zdobí Chrudim při pohledu ze severní strany.   

Železné hory jsou známou rekreační oblastí, jejíž přírodní krásy a tvary modeluje „stříbrná“ řeka Chrudimka s několika přehradami, hrady a dalšími zajímavostmi.

Nejsou to pravé hory, spíš jen vrchovina. Byly však přitažlivou oblastí pro malíře-krajináře, studnicí poznání pro geology, přírodovědce a ochranáře, jsou rájem chatařů, rybářů, jachtařů...Vyšlo o nich už dost publikací, které zachycují jejich krásu. Avšak -  tyto malé hory jsou také bydlištěm domácích obyvatel, rodištěm některých  významných osobností, v jejichž dílech najdeme stopy prostředí, odkud pocházejí.

Zpěv ptactva, šumění lesů, bzukot včel a jiných zvuků dávají tušit, že je tu ještě něco, co vytváří duši tohoto kouzelného kraje, který přirostl k srdci mnohým z nás. O tom by měla být nová knížka provázená ilustracemi Aleny Šinkové.

Malá ukázka z 1. kapitoly:

 V zajetí Železných hor

Pronikavé zaskřípění brzd, prudký smyk vozidla, zaklení řidiče. To znají asi všichni, kteří se se svými auty pohybují po rušných ulicích ve větších městech v době dopravní špičky. Uvedené zaskřípění fabie však bylo něco mimořádného, protože se odehrálo na opuštěné  venkovské silnici v podmračeném zimním podvečeru.  Zima, sníh a prudký vítr zřejmě odrazovaly většinu obyvatel Železných hor od cestování. Vyjížděl jen ten, kdo neodkladně musel, nebo kdo podcenil rozmary počasí. Ostatně, jaké rozmary, vždyť uvedené povětrnostní jevy patřily k ročnímu období a k době, již nazýváme adventním časem.    

Vozidlo, které bylo nuceno náhle zastavit a v důsledku smyku stanulo napříč silnicí, byl osobní vůz, jehož řidič pohotově reagoval na překážku, která se mu postavila do cesty. „Tak to teda...“ procedil skrz zuby a pokusil se vystoupit z vozidla. Jeho slova nedávající příliš smysl patřila k nečekané situaci, jinak nikomu, protože žádný  spolujezdec uvnitř neseděl. Řidiči se bez potíží podařilo vystoupit z auta a obhlížel situaci. Jemu ani vozidlu se nic nestalo, světla svítila, motor běžel. Takže vlastně o tolik nešlo. Jen na silnici byla nečekaná překážka. Padlý smrk ležící napříč silnicí jako oběť větrnému počasí, které ovládalo už od poledne celé Železné hory. K večeru vítr ještě zesílil, takže nebylo divu, že zasáhl okraj lesa při silnici k Hrbokovu.   

Ilustrace: Alena Šinková

Řidič si stáhl pečlivě lyžařskou čepici přes uši, když se do něj vítr opřel celou svou silou a přemýšlel, co dál. Nic lepšího mě nemohlo potkat, dalo by se vyčíst z ironické myšlenky, která se navenek projevila unaveným povzdechem. Měl zřejmě naspěch, ale díky tomu, že silnici pokrýval čerstvý mokrý sníh, snažil se dodržet patřičnou rychlost.

Docela hezká kombinace, uvažoval. Prudký vítr, mokrý sníh, špatná viditelnost. Obhlížel překážku. Větve vyvráceného smrku čněly do výše a zakrývaly výhled jako živá lesní opona. Kmen byl dost silný a vytvářel pro dopravu důkladnou překážku, která byla bez cizí pomoci nepřekonatelná.

Snad někdo pojede, uvažoval řidič, ale není jisté, zda by ve dvou lesního velikána odvalili z cesty. Světla vozidla nechal rozsvícená, aby byl jeho vůz viditelný. Byla tu také možnost obrátit se a vydat jinou cestou. Snažil se vozidlo vymanévrovat a obrátit jej na zpáteční cestu.

Jenže nastala další potíž. Kola klouzala po čerstvém sněhu a bylo nebezpečí, že vozidlo na úzké sinici skončí v příkopu. Což by byla nejhorší varianta, jak se odsud dostat. Zkusí nejprve vzít na pomoc mobil a oznámit překážku na silnici. Koho volat? Asi hasiče a policii.

Vstoupil do vozu, kde bylo dosud díky klimatizaci prostředí daleko příjemnější než venku. Vytočil patřičná čísla, ale brzy zjistil, že v tomto místě není signál. Nedalo se zavolat nikam, ani jeho přátelům. Vystoupil z vozu, ale ani tady nebyl s mobilem úspěšný. Ostrý vítr mu bránil vzdálit se více od vozidla. Vrátil se a uvažoval. Nezbývalo než čekat, že se někdo na silnici objeví.

Uvězněn v Železných horách, dralo se mu do mysli. V místech, která tolik miloval, kde strávil svá mladá léta, kde prožil mnoho nezapomenutelných příběhů. V místech, kde potkal svou první lásku, kde v létě užíval u vody zářivé paprsky letního sluníčka, kde zimu trávil na lyžích, kde hledal přírodní krásy i sám sebe.

Tyhle hory nedosahovaly závratných výšek, podle geomorfologů to byla jen vrchovina, jejíž výškové rozdíly se však horskému terénu přibližovaly. Jemu však přirostly k srdci natolik, že ho teď pohltily do své náruče. Seděl a čekal.

Po chvíli se mu v hlavě začaly vynořovat myšlenky a vzpomínky na události, které uvízly v jeho paměti. Prožíval tady krásné časy i s hudební skupinou, s níž objížděl zámky, kostely i hospody s písničkami z Chrudimska a Železných hor. Je to možné, že od té doby už uplynulo dvacet let? Hudební skupina se po čase rozešla, ale on se stal za ta léta sbormistrem pěveckého sboru, který teď čekal na jeho – teď už opožděný – příjezd, aby přiblížili obecenstvu advent – čas písní, radosti a očekávání nejhezčích svátků v roce. Proč se vůbec vydal sám v takový čas a nevyrazil na koncert v nasavrckém zámku o něco dříve? Snad to ještě stihne včas, doufal v duchu. Zatím nezbývá než přitopit si v autě a čekat.

Chrudim – Sociální bydlení je velkým tématem, které hýbe částí veřejnosti. Diskusi svým způsobem odstartoval pražský primátor, který dokonce přišel s několika netradičními řešeními. Málokdo ví, že vláda napumpuje do oblasti „sociálního bydlení“ obrovské finance. Je na jejich čerpání druhé největší město Pardubického kraje připraveno?

Není. Alespoň prozatím. I přesto, že tuto tématiku třeba Piráti velmi akcentují. Piráti, kteří mají ve vedení města dva své zástupce, a to dokonce na místech nejvyšších – místostarosty Aleše Nunváře a Pavla Štěpánka. Nunvář se Štěpánkem však žádný konkrétní projekt připravený neměli a němají. 

[[img:chrn_fullwidth:15741:]]

„Aktuálně je vypsána výzva, která kryje až sto procent nákladů na výstavbu sociálních bytů, ale o tom město v tuto chvíli neuvažuje, protože žádný takový projekt nemá připraven,“ odpovídá na dotaz Chrudimských novin tiskový mluvčí města Aleš Prokopec. Dále uvádí: „Město má ovšem velký bytový fond, kapacity pro koncepčnější práci v oblasti bytové politiky tedy jsou. V tuto chvíli je zadáno vytvoření Koncepce sociálního bydlení u odborníka v bytové oblasti Jana Sládka, PhD., jenž se několik let věnoval problematice dostupnosti bydlení na Akademii věd ČR."

[[img:chrn_fullwidth:15090:]]

„Koncepce vznikne nejen na základě již existující Vstupní analýzy v rámci vzdálené dílčí podpory města Chrudim, vytvořené Agenturou pro sociální začleňování, a Tematického výzkumu bydlení v Chrudimi, který pro Chrudim vytvořil výzkumný tým pod vedením PhDr. Hany Synkové z Univerzity Pardubice, ale také na základě dalšího vlastního sběru dat. Koncepce přinese městu příležitost k ucelené práci v oblasti bytové politiky do budoucna,“ říká Aleš Prokopec.

[[img:chrn_fullwidth:15092:]]

Předběžně se, dle tiskového mluvčího, rýsuje rozdělení bytů do tří základních kategorií:

1. sociální byty – dotované, s poskytováním sociálních služeb;

2. byty se sníženým nájemným – částečně budou sloužit sociální politice a částečně jako startovací byty, bez sociálních služeb;

3. komerční byty, kde se nájmy přiblíží běžnému komerčnímu nájmu.

[[img:chrn_fullwidth:15057:]]

„Podrobná koncepce by měla být zpracována do konce roku 2019, následně ji vedení města vyhodnotí a případně přistoupí k navržených opatřením,“ uzavírá tiskový mluvčí Aleš Prokopec.

Finance přislíbené vládou tak s největší pravděpodobností chrudimská radnice nechá odtéci jinam.

Chrudim – Takzvanou „spanilou jízdu“ několikahlavého stáda motorkářů nešlo v sobotu přehlédnout. Vyznavači jedné stopy se přihnali od Slatiňan, jejich řady však byly posíleny i kolegy z dalších částí republiky. Zaparkovali na Resselově náměstí, aby následně zamířili do kostela Nanebevzetí Panny Marie.

V kostele motorkáře čekal bojanovský farář a bývalý chrudimský kaplan Štefan Brinda. Uličku mezi lavicemi zcela zaplnily helmy, mnozí účastníci se dobře bavili při knězově kázání. Následovalo žehnání jednotlivých motorek. Vše tedy zdánlivě v pořádku. Až na jednu maličkost, kterou vystihl ve svém komentáři známý topolský sedlák, hasič, motorkář a milovník amerických aut, Honza Komárek.

„Kamarádi mám vás rád, ale musím říct svůj názor. Motožehnání začala před X lety mezi staršími ročníky našich kolegů, kteří jsou věřící. Dnes už je to jen šaškárna na předvádění se na veřejnosti, když přijedou stovky motorkářů, z nichž 90% v kostele nikdy nebyli, nejsou věřící, a dost často mají na špercích, nášivkách nebo tetováních dokonce satanistické symboly. Tito lidé si nechají požehnat od katolického faráře. Co k tomu dodat? Pokuste se nad tím zamyslet. Děkuji,“ píše na sociálních sítích Honza Komárek.

Kdo ví, třeba tento „folklor“ některým z drsných mužů na silných strojích pootevře jinak zdánlivě zavřená vrátka kostelních vrat a naučí církev vnímat i jinak, než jak ji prezentují mainstreamová média.

Chrudim – Hezkých zákoutí nabízí město opravdu hodně. Především v jarních měsících, kdy stromy nahodí první listy a rozkvetou záhony trvalek, je radost posedět na lavičce pod hradbami. Kouzlo okamžiku však často kazí odházené nedopalky a tradičně také psí exkrementy.

Donutit především bezdomovce, aby po sobě „špačky“ sbírali, je nemožné. Filtry od cigaret se však objevují i před hospodami, protože uvnitř si už kuřák nezapálí. Na mnoha místech v centru města proto nedopalky tvoří jakousi výplň mezi dlažebními kostkami. Výplň, kterou jen těžko někdo dostane ven. Stačí přitom málo – buď na „krizová“ místa instalovat popelníky, nebo nepořádek pravidelně uklízet. Prostředí vychovává.

[[img:chrn_fullwidth:15778:]]

Se psím hovínkem je otázka o poznání složitější a vleklejší. Někteří majitelé čtyřnohých přátel mají totiž, do jisté míry oprávněný, dojem, že za svou „daň ze psa“, kterou odvádějí do městské kasy, nedostanou na oplátku vůbec nic. Proč by tedy ulízeli nepořádek po svém mazlíčkovi, když si, zdánlivě, tento servis dávno zaplatili?

[[img:chrn_fullwidth:15777:]]

Kdysi dávno mohl „pejskař“ najít v parcích a na nárožích odpadkové koše s papírovými sáčky, do nichž exkrement patřil. Papírové pytlíky však lákaly nenechavce a město je proto bez náhrady zrušilo. Tedy, ne tak zcela bez náhrady. Majitelům psů nabídlo dva balíčky sáčků z igelitu v hodnotě zhruba padesáti korun. Na poplatcích za psy přitom radnice vydělává statisíce ročně.

Chrudim – Archeologické nálezy, které se překvapivě objevily pod budovanou druhou částí obchvatu města, rozdělily místní veřejnost. Někteří obyvatelé Chrudimě mají obavy, že „rýpání“ v zemi, které vědci provádějí, stavbu neúměrně zdrží. Jiní jsou nadšení, protože si uvědomují unikátnost a hodnotu historického dědictví.

„Ne že bych si nevážil historie, chraň bůh, ale chtěl bych být placený za hraní si s kyblíčkem a lopatičkou na písku,“ okomentoval na sociálních sítích archeologický výzkum Michal Hrnčíř. Obdobných názorů je většina, málokdo má pochopení pro práci souputníků Indiana Jonese.

[[img:chrn_fullwidth:15774:]]

„Záchranný archeologický průzkum pod budoucí trasou druhé etapy obchvatu odhalil až nečekané množství nálezů. Odborníci nalezli úplný katalog všech pravěkých kultur, jaké jen mohly na našem území být. Mimo jiné i vesnici prvních zemědělců z doby kamenné. Můžeme to brát tak, že už naši mnozí předchůdci věděli, kde se dobře žije. Je tu vše od kultury s lineární keramikou ze 6. tisíciletí př. n. l., přes únětickou kulturu až po Kelty a další a další,“ uvádí tiskový mluvčí radnice Aleš Prokopec. A dodává: „Stavba obchvatu se kvůli nálezům zdrží maximálně v řádu několika týdnů. A za to množství poznatků, které budou archeologové v depozitářích zpracovávat ještě hodně dlouho, to stojí,“ ujišťuje mluvčí.

Chrudimští archeologové, samozřejmě, plánují veřejnost se svými objevy patřičně seznámit. Plánují proto přednášky a výstavy.

Chrudim – Osud areálu letního kina za budovou Muzea obyvatele města, překvapivě, příliš nezajímá. Po letech ukřičených a často iracionálních bojů, kdy příznivci „leťáku“ spolehlivě plnili velký sál v Široké ulici při veřejných projednáváních, přišlo jich v úterý 23. dubna sotva čtyřicet.

Dobrou třetinu přítomných navíc tvořili městští úředníci a politici, takže počet zainteresovaných Chrudimáků se smrsknul na jednu školní třídu. Jak je to možné?

[[img:chrn_fullwidth:15771:]]

Možná všichni, kdo byli v této otázce, do jisté míry uměle, burcováni proti bývalému vedení města, nyní dobře vědí, že není čeho se bát. Na radnici totiž sedí „jejich“ lidé - promítačem z leťáku Janem Axmanem (ANO 2011) a městským zastupitelem Richardem Herbstem (ANO 2011) výčet zdaleka nekončí. Žádným tajemstvím též není, že město na sny a plány vyznavačů promítání pod širým nebem nebude mít dlouhá léta ani „floka“.

[[img:chrn_fullwidth:15562:]]

V úterý 23. dubna o půl šesté městský architekt Marek Janatka každopádně představil takzvaný „kompromisní návrh“ využití areálu. Ten opět zpracoval architekt Václav Škarda. Studie počítá, například, se zachováním obludného promítacího „plátna“, které však dostane i další využití. Vzniknout zde má jakési zázemí pro účinkující. V plánech architekta Škardy hraje významnou roli i nová promítací kabina, jasné rozdělení zelené a mlatové části, několik parkovacích míst a terénní úpravy usnadňující přístup k vodě.

[[img:chrn_fullwidth:15770:]]

Marek Janatka zdůraznil, že vzhledem k finanční náročnosti rekultivace, není jiná možnost, než ji rozdělit do fází. Kdy přesně s první z nich radnice začne, nikdo neví. Díru do rozpočtu totiž momentálně dělá kanalizace v Medlešicích.

Chrudim – Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR se viditelně potýká s nedostatkem finančních prostředků. Poté, co nenadále zrušilo plánované zvýšení rodičovského příspěvku, přichází nyní další rána. Na podporu neziskových organizací a sociální práce v obcích poslalo ministerstvo nečekaně a bez varování výrazně méně peněz než v minulých letech, což způsobuje nemalé potíže s financováním sociální práce, která se tak ocitá v ohrožení.

V Chrudimi činil příspěvek státu na rok 2018 přes 2,7 mil. Kč, letos však přiznal pouze necelých 1,4 mil. Kč. O této skutečnosti nebylo dopředu známo. Obce mají své, již tak napnuté, rozpočty schválené, projekty naplánované, a nyní stojí před otázkou, z čeho sociální práci dofinancovat.

„Musíme vzniklou situaci řešit. V těchto dnech připravuji dopis na MPSV, ve kterém chci popsat, před jakou situaci nás postavili a jaké problémy tím mohou obci vzniknout. Budu je žádat, aby svůj verdikt přehodnotili a na sociální práci obcí uvolnili více prostředků,“ říká místostarosta Chrudimi Pavel Štěpánek (Piráti) a dodává: „Pokud ministerstvo na žádost nezareaguje, budeme muset najít zhruba milion korun v našem rozpočtu, abychom zachovali alespoň nezbytný rozsah sociálních služeb v našem městě."

[[img:chrn_fullwidth:15615:]]

Chrudim je obcí s rozšířenou působností s 86 obcemi a dalšími pěti pověřenými obecními úřady, je zde celkem osm vyloučených lokalit, do kterých sociální pracovníci docházejí a dojíždějí. V nich se nachází zhruba 400 ubytovaných. Každé město se ze zákona musí starat o své občany, kteří se dostanou do krizové či jinak svízelné sociální situace, mělo by plánovat, koordinovat, spolupracovat, vytvářet metodiky, hledat co nejúčinnější řešení. Klade se velký důraz na profesionalizaci pracovníků, vzdělání a standardy práce, což přineslo odlišné postupy práce, nové metody, směrnice, vyhlášky, koncepce, platové třídy, a tím i růst finanční náročnosti.

„V současné době máme na sociální práci zaměstnáno sedm lidí, z toho tři v rámci speciálního programu, který byl zrušen. Pokud by město nenašlo prostředky na dorovnání mzdových nákladů, museli bychom propustit další dva, což by vedlo ke kolapsu sociálních služeb. Nebyli bychom nadále schopni plně spolupracovat s neziskovým sektorem, museli bychom zrušit terénní služby a prevenci, což by vedlo k rozšíření patologických jevů především ve vyloučených lokalitách, spousta lidí by se mohla ocitnout na ulici. Výrazně by se zpomalila práce s klienty, čímž bychom se dostali do rozporu se zákonnými lhůtami, a otázkou je, zda bychom vůbec byli schopni dodržet zákon o sociálních službách v plném rozsahu," říká k problematice vedoucí Odboru sociálních služeb Radka Pochobradská a odvážně pokračuje: „Je podpásovka snížit dotace v již rozběhlém roce, kdy na to města nejsou připravena a rozpočet mají dávno schválený. Stát tak svoji zodpovědnost nechává na obcích."

Do problému se vložily i kraje, které se spojily a společně žádají ministerstvo o zhruba dvě miliardy korun, které jim byly škrtnuty a které budou neziskovým organizacím zcela jistě chybět. O dalších zhruba 200 milionů korun budou žádat obce.

„Česká republika zažívá obrovský hospodářský růst, ekonomika generuje velké zisky, stát vybírá obrovské daně. To se ale zatím nijak neodrazilo v podpoře rodin s dětmi a nyní chce stát navíc drasticky sebrat prostředky těm nejpotřebnějším, kteří nejsou schopni se o sebe sami postarat. Kladu si otázku, kam byly tyto prostředky přesunuty a komu budou sloužit. Stát není firma a musí se postarat i o ty nejslabší, jinak se nám nebezpečně otevírají nůžky mezi sociálními vrstvami společnosti," uzavírá Štěpánek.

Chrudim – Den Země je jednou z akcí, kterou pravidelně pořádá a organizuje Šárka Trunečková v rámci projektu „Zdravé město a Místní agenda 21“. Školy a školky dodají patřičné obecenstvo, protože jinak by mladá generace o tuto stále stejnou „estrádu“ příliš nestála.

Součástí letošních oslav Dne Země na Resselově náměstí byl třeba i takzvaný „swap“, který nesla na svých bedrech manželka místostarosty Pavla Štěpánka Nikola. Především maminky se svými ratolestmi uvítaly možnost zanechat zde nepotřebné oblečení a odnést si zase jiné, které využijí. Vestibul staré radnice byl proto doslova zavalen textilem, avšak Štěpánková akci zvládla s přehledem.

Malou vadou na kráse oslav, které mají poukázat především na ekologičtější přístup k planetě a rozumnějšímu využívání přírodních zdrojů, byla, opět, nedotažená koncepce. Snad s výjimkou Mama klubu s kavárnou Zeměplocha a Vratných lahví, všichni využívali plastové kelímky a jednorázové příbory. Ekologie dostala na frak.

Chrudim – Centrum města by mělo být jeho výkladní skříní s ukázkově upravenou zelení, opravenými domy a udržovaným inventářem. Velkou „parádu“ neudělají nevkusné vývěsní štíty a reklamní tabule. Socialistické hospodaření v těsném sousedství Muzea barokních soch však připomíná zničené hřišťátko u „Šedivky“.

O zadním traktu muzea a Klášterních zahradách, kam se běžný návštěvník dostane jen náhodou, Chrudimské noviny již psaly. Od léta, kdy text vyšel, se zde moc nezměnilo. Snad jen na plášti bývalého klášterního kostela přibyla místa, odkud zmizela omítka.

[[img:chrn_fullwidth:15761:]]

Hřiště, které využívají nejen děti zdejší základní školy, má nejlepší časy evidentně za sebou. Plot je děravý, lavičky zarostlé trávou a kopřivami. Síť branky viděly snad ještě v minulém století. Uzamčená branka působí poněkud nepatřičně, protože na hřiště se zájemce dostane snadno dírou v oplocení.

[[img:chrn_fullwidth:15763:]]

Nápisy na podstavcích soch v nedalekém rozáriu zmizely prakticky hned. Jde přece o místo, kam zvou návštěvníky i facebookové stránky místní radnice. Zaměřit svou pozornost také na nedaleké hřiště, to už je nejspíše nad síly úředníků a politiků.