Po nějaké době se vracím ke Krkance. Hlavně ke kronice osady OZOV. Ostrov zatoulaných, osada vyděděných se šerifem Caprem.

Kalendářní jaro je za námi a konečně se i oteplilo. Trampové se pomalu začnou vracet do svých chat. V předcházející zimě jich bylo zase několik vyloupeno. Proto se opět na Krkanku vracejí s jistými obavami. Dokonce se o vyloupené chaty zajímal tisk, ze kterého cituji:

„Sezona vylupování chat s příchodem trampů prakticky končí. Loni byli s krádežemi poškozeni V. Novotný z Prahy, V. Kraus z Chrasti, J. Nepovím z Chrudimi a bří Šukalové z Nasavrk. Jejich chata byla vyloupena již po jedenácté. A kdo ty krádeže páše, se dosud nepodařilo zjistit.“   

Krkanka. Kresba Jaroslava Korečka

Trampové, scházející se přes zimu na Valech, se dělí zhruba na dvě skupiny. Jedni tvrdí, že zloděje odradí mohutná petlice a velký zámek. Druzí jsou přesvědčeni, že s malým zámkem nadělají menší škody při vlámání. Dokonce jsou i tací, kteří tvrdí, že nejlépe by bylo nechat chatu otevřenou. Zatím se však nikdo takový nenašel. Na Valech se také proslýchá, že četníci chytili lupiče z loňského roku. Nedá se říci, že by někdo z trampů kamarádil s četnictvem,  a tak je to zpráva neověřená.

Capr se před Vánocemi zajel na Krkanku podívat. Aerovka se v té pustině porouchala a tak ji tam tři dny opravoval. V kronice píše o třech mrazivých nocích, jaké ještě nezažil. Přestože celou noc přikládal, chatu se mu vytopit nepodařilo.

Žádný tramp jarnímu slunci a volání divočiny neodolá. Vždyť se na Krkanku těšili celou zimu.