Na koho se může každý tramp spolehnout, je jeho hrubá noha. Vlak patří u trampů k nejvíce využívaným dopravním prostředkům. Ti, co se vypravili na Krkanku, vystoupili ve Slatiňanech. Ti první přijížděli „jedničkou“. V sobotu se dělalo do dvanácti a to chrudimští stihli. Pokud se to nepodařilo, tak „trojkou“. To už převažovali ti pardubičtí. Z nádraží se většinou šlo přímo k lávce pod zámkem. Zde se to rozdělilo. Někteří se vydali po pravém břehu Chrudimky přes Rafandu do Škrovádu. Někdo se zastavil v hospodě, kde točil pan Modráček. Ten ale, jak tam byli více než čtyři lidé, trochu znervózněl. Pivo sice točil pomalu, ale pěna, kterou upravoval dřevěnou špachtličkou, vydržela až na dno půllitru.

Většina trampové přešli lávku a po levém břehu Chrudimky pokračovali na Podskálu. Zde se znovu rozdělili. Část vystoupala „vejmolem“ do Třešňovky a pokračovala nad Škrovádem ke Křížku. Polní cestou se pak trampové dostali na most přes Okrouhlík, odkud byla nadohled svídnická Chrbolkova hospoda. Někteří pokračovali přes Podskálu, polní cestou do Škrovádu ke zvoničce. Buď se stavili v hospodě, nebo vystoupali ke křížku a dále do Svídnice.

Může se vám zdát, že příliš zmiňuji hospody. Ty však k trampům nerozlučně patří. Každá osada má svoje zákony. Třeba, když osadník vypije více než tři piva, musí si sednout do vody. Je to ponižující, zvláště když na něho ostatní koukají z lávky.

Málokdo ví, že první chata byla za Podskálou proti plovárně. Byla těsně nad břehem, postavená z pražců. Jmenovala se Grand hotel Nevada. Ne jedna mladá slečna přebrodila z plovárny řeku, aby se seznámila s jejím interiérem. Na plovárenských kabinkách se vesele sukařilo a chyběl klid. Každý jistě slyšel pořekadlo ,,Lepší než drátem do oka". Tak takhle asi vzniklo.  

Ve skalách za Škrovádem na pravém břehu Chrudimky začínaly první chaty, které pokračovaly až na Borek. V Brusích stojí chata Alkazar. Mívala verandu z březových větví. Stála na břehu velké tišiny. Pod ní se na levém břehu oddělovalo říční rameno, které vytvořilo velký ostrov. Na něm je také několik chat. Nad mostem do Svídnice stojí na levém  břehu pověstná Štěkanda. Zřejmě se jmenovala po své majitelce. Po projití Svídnice se trampové u horního mlýna Papírna znovu rozdělili. Ti co šli do Pekla, pokračovali po cestě podél Chrudimky oborou ke hradu Strádov. Ti co šli na Krkanku vystoupali ke kostelíčku na Práčově a dále přes oboru ke Křižanovicům. Svižnou chůzí se to dá zvládnout za dvě hodiny. Po příchodu na osadu začínal teprve  trampský život bez paďourů. O tom příště.