Na Krkance byl teplý, až dusný večer. Dorazili poslední kamarádi a rychle postavili stany. Někdo šel na dřevo a někdo se šel smočit do Chrudimky. Vypadá to na bouřku, řekl šerif Capr. Večer u ohně zkoušeli nové písničky a porovnávali je s těmi, které již dlouho hrají. Zaburácení hromu vše přerušilo. Ozvěna v údolí ještě zmnohonásobila jeho sílu. Prudký poryv větru vynesl roj žhavých jisker, které zazářily noční tmou. Je to tady, řekl šerif. Zkontrolujte stany, ať nemáte mokré deky. V nastalém zmatku šlápl Nanuk na ještě žhavé poleno a spálil si nohu. Nebylo to strašné, ale stejně mu raději na chatě nohu ošetřili. Na střechu již bušil déšť.

Ráno se probudili do slunečního svitu. Nanuk však chyběl. Zanedlouho dostal šerif dopis, který vložil do kroniky. Béďo, konečně tedy ti posílám fáč ve stavu čistém a střízlivém. Doufám, že jste ho nikdo v té době nepotřeboval a děkuji Ti za první pomoc včetně poskytnutí šerifského lůžka. Děkuji Ti a všem kamarádům za večer pěkné pohody, odpusť mi, že jsem nevděčně v časných hodinách prchal oficiálně se s nikým nerozžehnav. Chtěl jsem, a to se mi také povedlo, dostat se do vesnice bez soucitných nebo účasti plných obličejů. Lituji, že jsem vám všem a sobě také připravil takový popálený závěr večera. Dodatečně žádám za osadní odpuštění a slibuji polepšení. Posílám několik písní, které jsem v Praze sehnal. Byl bych rád, kdybyste je neznali, ale Šakal s Mojžískem, jak se domnívám, znají kdejakou písničku. Hezky bylo mezi vámi. Vzpomínám často a zdravím všechny dohromady. Nanuk. Když jsem porovnával kresbu v dopise s dalšími pracemi autora, jsem si téměř jist, že to byl Franta Bidlo. Známý satirický karikaturista.