Chrudim – Výstava „Proroci a patroni“ veřejnost seznamuje se třemi posledními cykly v malířčině tvorbě. Proroci a patroni zde vystupují v roli ochránců žen i samotné malířky. Markéta Kolářová se narodila v první polovině devadesátých let. Na svých obrazech vystavených do 24. června v Galerii Art Chrudim zachytila svět pramenící z kolektivního nevědomí. Posledním cyklem, který výstava představuje, jsou Pohanky, připomínající svým zvláštním výrazem až andělské tváře: „Skrývají v sobě hodně emocí,“ říká Markéta Kolářová.

Autoportrét.  Foto: Markéta Kolářová

„Něžnost se musí trošku vyvážit,“ zakopává předsudky některých do země: „Mám ráda ty protipóly, ať v barevnosti, nebo v tom, co zobrazuji.“ Teď má před sebou plodné období v malbě. Vlastní mateřství není téma, kterým by se teď zabývala, ale ani se ho neobává. Říká: „Asi bych akorát v té době začala malovat místo olejem akrylem.“

Markéta Kolářová dokončila před dvěma lety studium na akademii výtvarných umění (AVU) v Praze a přiznává, že to bylo pro ni ze začátku svazující. Ani madridská stáž se nijak nepodepsala na jejím tvůrčím výrazu: „Nevěnovala jsem se tam svému vlastnímu vyjádření. Jako solitér jsem chodila na výstavy a do zahrad, a spíše mě ovlivnilo španělské podnebí svou nezaměnitelnou barevností.“

Zdroj: Galerie Art Chrudim

„Proměňuje se, nemá konkrétní tvary, každý si tam může dosadit svoje pocity,“ vysvětluje Markéta Kolářová k cyklu zobrazujícímu svět mytologických ochránců žen. Slovanské mýty se v jejím podání mění jako symboly v archetypy kolektivního nevědomí.

Kdo má ponětí o poměrech, které v tomto dávnověku panovaly, toho nepřekvapí názvy jako Mučednice nebo Přinášející oběť. Byl to svět nespoutané přírody a člověka, který se snažil přežít pomocí rituálů a magie. Slované praktikovali dětské oběti i upalovali vdovy na hranici spolu se zemřelým, aby majetek po té přešel na „kněze“.

Právě druhou částí výstavy jsou proroci: „Kteří mají nést poselství, že se blýská na lepší časy.“ Ze začátku svoje pocity, které vycházely z událostí spojených s probíhající pandemií, vyjadřovala malířka pouze barvami, konkrétní postavy začaly z obrazů vystupovat až později.

V malování jde až na dřeň

„Hodně mě ovlivnilo, když jsem si uvědomila, že můžu při malbě vyjadřovat víc svoje pocity.“ To souvisí se začátky malířčiny tvorby za dob studií na pražské AVU. Teprve začínala hledat svůj osobitý výraz a cítila se svázaná: „Je to osvobozující,“ hodnotí svůj nynější tvůrčí proces. „Tím pro mě skutečně nastal zlom, až že se někdo zajímal, jak věci cítím,“ upřesňuje Markéta Kolářová a pokračuje: „Každé plátno, každý namalovaný obraz je pro mě do jisté míry novou objevitelskou misí. Přistupuju k malbě jako k určitému druhu rituálu. Je to pro mě moment svobody. Josef Bolf mi dodal odvahu, že lze k malbě přistupovat právě takto,“ říká Markéta Kolářová a nakonec dodává: „Řekla bych, že jsem hodně citlivá, ale obrazy maluju do krve.“

Momentka po vernisáži.  Foto: Petra Vintrlíková

Je spíš noční malíř a tichý pozorovatel

Maluje obvykle až po obědě a končí až v deset, v jedenáct v noci: „Mám ráda ten klid, kdy se můžu nejvíc soustředit. Teď jsem skoro každý den v ateliéru.“ V ateliéru zatím vznikly všechny její obrazy. Zatímco dříve znala výslednou podobu obrazu dopředu, nyní, už po akrylové podmalbě, nechává více pracovat náhodu a okolnosti při samotném procesu malby: „Pracuju s akrylovou podmalbou, na které poté olejem přiznávám tvary. Obraz se často několikrát změní. Proto je na plátnech doslova cítit jistá proměnlivost podob,“ vysvětluje malířka.

„Maluju v černých věcech zapráskaných od barvy, v černé jsem spokojená. Miluju barvy, ale sama se nejlépe cítím, když můžu být pozorovatelem já,“ říká. Malby Markéty Kolářové vás vtáhnou do dávného světa. Malířka neměla potřebu a ani nemusela dlouze nic vysvětlovat. Její malby mluví samy za sebe. Ohromí vás, jaká prapůvodní duchovní atmosféra z obrazů vystupuje. Zastavte se v galerii a přesvědčte se sami.