Chrudimské noviny Pro Tomáše Honze i Martina Žáka je důležitá nadčasovost i zachycení okamžiků

Dnes: 0°C
Zítra: 1°C
Pozítří: 1°C

Pro Tomáše Honze i Martina Žáka je důležitá nadčasovost i zachycení okamžiků

Chrudim – Tento týden se konala zajímavá vernisáž výstavy dvou mladých umělců, kteří spolu tři roky tvořili v jednom ateliéru. V Chrudimi je to jejich první společná výstava. Neznámým nováčkem byl pro Chrudimáky Martin Žák, česky mluvící Slovák, který se představil svými sochami. Malíř Tomáš Honz vystavoval v Galerii Art v Chrudimi už potřetí. S Lubošem Jelínkem se seznámili před lety díky loupeži dvou obrazů a celostátnímu pátrání. Co je pro oba umělce důležité, jak tvoří svoje díla a opravdu má Tomáš Honz černé období? O tom jsme si stihli popovídat dříve, než začalo pršet.

Umělce přivítal galerista Luboš Jelínek.  Foto: Chrudimské noviny

Lidé z okolí i Chrudimáci se mohou radovat, že nemusí za kulturou ani tentokrát jezdit až do Prahy: „Potkali jsme se tak, že mě kdysi ukradli dva obrazy z galerie v Praze, chlápka chytili, on se totiž nechal natočit na kamery a bylo vidět, jak si pod bundu ty dva obrazy strčil, zatímco paní z galerie prováděla klienty po jiné místnosti, a odešel. Ale obrazy se nikdy nenašly. Stačil je asi prodat v zastavárně a zmizely neznámo kam,“ zavzpomínal Tomáš Honz. A právě celostátní pátrání a velké sdílení na sociálních sítích pomohlo k tomu, že se seznámil s galeristou Lubošem Jelínkem: „Kontaktoval mě právě na základě toho pátrání. Když se potom přijel podívat ke mně do ateliéru, zjistili jsme, že jsme na podobné vlně ve spoustě věcech,“ rozpovídal se Tomáš Honz.

Záhy taky vznikl celý katalog s obrazy z Chrudimska i první výstava. Pro Tomáše Honze to bylo hodně zajímavé období: „Bylo to pro mě jedno z nejdůležitějších setkání. Strávil jsem po té v Chrudimi hodně času, půl roku jsem jezdil po Chrudimsku, zkoumal jsem okolí a maloval obrazy,“ vyprávěl, čím je pro něj Chrudim důležitá.

 

Po tříletém tvoření v jednom ateliéru došlo na stěhování

Malíř Tomáš Honz a sochař Martin Žák jsou přátelé. Seznámili se na půdě akademie, ale už v době, kdy tam Tomáš nestudoval. Tato výstava je vlastně takovou jejich symbolickou rozlučkou po tříleté inspirativní tvůrčí činnosti v jednom ateliéru v pražské Libni.

Sochař Martin Žák se totiž před pár dny přestěhoval na statek za Prahou, kde bude tvořit ve velkém ateliéru z bývalého tanečního sálu, spolu s přítelkyní a sochařkou Danou Bartoníčkovou. Když zrovna nesochá, tak se věnuje dokonce restaurování: „Teď se nám do toho seběhlo to stěhování, ale jinak všechno, co děláme, se nějak dotýká umění,“ vysvětlil Martin Žák.

 

Diskutovalo se nad podstatou umění.  Foto: Chrudimské noviny

 

Všechno si musí prožít a poznat na vlastní oči

Díla obou umělců spojuje důraz na řemeslnou dokonalost, vracejí se k původnímu, inspiraci nacházejí i v antice. Zajímá je zkoumání světla a hlavně zachycují „okamžiky bytí“. Je to vnitřní svět, něco prchavého, o čem psala už Virginia Woolfová, třeba ve stejnojmenné povídce. Momentální dojmy a vlastní prožitky se odrážejí ve stopách po nástroji, ve způsobu intuitivního ztvárnění hmoty a výběru barev. Tomáš Honz vysvětlil, že černé období mívá opakovaně hlavně na podzim a v zimě, když se brzy stmívá.

Tři roky spolu vedli debaty o umění a vzájemně se ovlivňovali. Tomáš Honz dokonce začal tvořit s hlínou. Navzdory již tradičním a v umění se opakujícím sporům o to, co je víc, zda malířství, nebo sochařství, jak se spolu přeli umělci už v období renesance, mezi nimi není ani stopa po rivalitě. Tomáš Honz také řekl: „Socha a malba jsou dvě věci, které tady vždycky vedle sebe koexistovaly a mělo by to tak být i dál. Ukazujeme, že malíř a sochař můžou jít vedle sebe, navzájem se doplňovat a inspirovat,“ okomentoval několik jejich společných výstav. Nevylučují, že budou následovat další.

Socha od Martina Žáka.  Foto: Chrudimské noviny

Tvůrčí proces Martina Žáka je rozmanitý

„Dokud mám sochu v ateliéru v sádře, tak na ní s přestávkami pořád pracuju, může se změnit i za rok, vrátím se k ní a předělám ji, nebo použiju její část do něčeho jiného,“ vysvětlil Martin Žák. Říkají oba, že jim jde o nadčasovost, co přetrvá věky, čerpají z tradičních vzorů a inspiraci hledají v přírodě i ve městě nebo ve starých příbězích a vnímají lidi okolo sebe. Skica jedné z „hlav“ vznikla krátce po prezidentských volbách, ve Francii: „Třeba hlava Pařížana je spojena se zážitkem, kdy zrovna všichni slavili a my jsme jeli poloprázdným metrem, kde seděl tenhle pán se svým vnukem a mě zaujal v ten moment jeho výraz, rychle jsem si ho naskicoval, hned jak jsme vylezli z metra, a v Praze jsem hlavu, ten pocit, vytvořil. To samé se mi stává i v Praze. Ta figura, co je ve výloze, i ta, co stojí dole, i ta ženská, všechno jsou to věci z hlavy, tak jak jsem si je zapamatoval,“ což není jen tak a člověk musí mít dobře vytrénovanou fotografickou paměť.

Zleva Tomáš Honz, Martin Žák a Jan Paul. Foto: Chrudimské noviny

Tomáš Honz vyhledává nevšední zážitky

Před lety ho také k pevnému rozhodnutí vydat se od digitální malby k tradičnímu krajinářství přiměl až transcendentální zážitek z omylem vypitého poháru sava. Jaký je ideální začátek jeho tvůrčí činnosti? „Občas vyhledávám extrémní situace, jako třeba běhat někde při bouřce bosý v trávě a podobně. Smyslové poznání světa, těch vizuálních vjemů, je pro mě hrozně důležité. Jinak bych si ani neuměl představit malovat,“ říká. „Pak se můžu posadit do ateliéru a vymyslet si úplně jinou kompozici, jako třeba to Bakchanálie, kde jsem spojil fantazii se zážitkem a lásku k antice,“ uvedl příkladem právě různé zkoumání světla z temného lesa nebo cesty uprostřed noci. A nikdy nemaluje na bílé plátno: „To mě děsí, vždycky ho nejdříve přetřu zbytky barev z palety, chytne potom takový krásný neutrální tón, na kterém si už dokážu představit, že by mohlo něco vzniknout,“ vysvětlil Tomáš.

Vernisáž se vydařila.  Foto: Chrudimské noviny

Poslední vernisáž před začátkem prázdnin v Galerii Art se nesla trochu v duchu filozofování. Ukázali se tu dva mladí umělci, které spojuje přátelství, podobné vnímání světa i umění. Vystavená díla, která můžete vidět v galerii do 6. srpna, zachycují prožité emoce a psychické stavy. Jaké, na to se přijďte podívat. Jsou to křehké věci. Vybírali je sami umělci a intuitivně. Jakkoliv mohou působit na hlavní fotce katalogu jako rockové hvězdy, na nic si nehrají, důležitá je pro ně upřímnost.

 

 

 

 

Petra Vintrlíková

Reklama