Většinou si vyleze před domem na plechovou střechu uprostřed zahrady, a tam, nerušen svými čtyřnohými rodinnými příslušníky, maluje svoje autentické obrazy. Tak probíhal i náš rozhovor a doslova za pochodu. Když malíř zpracoval čerstvě nadojené kozí mléko a konečně si sednul ke stolu s konvičkou černého čaje, který má nejraději, přišla dcera s kamarádkami. Náš rozhovor pokračoval na procházce k místu, odkud chodí načerpat energii přírody. Inspiruje ho svět okolo něj, ale on dokáže diváka přimět k zamyšlení a začít se na svět dívat jinýma očima.

 

Některé obrazy vzdáleně připomínají romantické obrazy malíře 19. století Williama Turnera, potřebujete-li srovnání. Chrudimský galerista Luboš Jelínek zase vidí v malíři pokračovatele odkazu Bohuslava Reynka. Motivy jeho obrazů bychom mohli hledat u nizozemských malířů 17. století. On také maluje krajinu a pastýřské výjevy. Jen se necítí svázán k tomu, aby je zpodoboval realisticky. Ke svému malířskému vyjádření využívá vlastnoručně vyrobené štětce z dlouhých klacků, které namáčí v kýblech s barvou.

 

 

Splnil se mu dětský sen. Když chodil do třetí třídy, nespokojená soudružka učitelka se ho zeptala, čím chce být s takovými školními výsledky. A on jí odpověděl, protože uznával od mala pouze přirozené autority: „Malířem, u toho můžu bejt úplně blbej!“ Problémy ho s tímto přístupem neminuly ani ve výtvarné výchově. Když měli za úkol namalovat Auroru, jak bylo za minulého režimu běžně zvykem, už tenkrát se projevil jeho tvůrčí talent a umělecká svoboda vyjádření. Učitelka kategoricky odmítla akceptovat tečky na papíře jako zástupy. Rebel od malička, i když se v tom označení necítí. Za taškařice ho dokonce na měsíc vyloučili i z Pionýru.

 

Někdy v té době mu, se známou dětskou krutostí, spolužáci řekli, že rodiče si jej vzali z dětského domova. To byla věc, s kterou se dlouho vyrovnával, protože to byla pravda. Rodiče má ale milující, a o šest let mladšího nevlastního bratra. Pamatuje si i na prababičku, jak skákal do kupek, když spolu chodili na seno pro zvířátka. Vyprávěla mu, jak po okupaci 1968 odevzdali komunistické legitimace.  Malíř si zjišťoval svůj původ a rozbor odhalil, že patří k lidem s krevní skupinou B, což jsou pastevci, kterým geneticky prospívá především rostlinná potrava. Však je také vegetarián, a dokonce se určitou dobu stravoval i jako vegan. Má balkánsko-irské kořeny.

 

Narodil se v chrudimské nemocnici 17. listopadu 1979 a svoje 10. narozeniny tak slavil v revolučním roce. Po základní škole zamířil ze Slatiňan, kde vyrůstal, rovnou do hlavního města. Na střední školu ho přijali všude, kam se hlásil, vybral si ale obor propagační grafika na Hollarce a malířské umění po té vystudoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je také právoplatným členem Umělecké besedy. Rád poslouchá symfonickou hudbu, například Mahlera. A je velkým obdivovatelem díla Virginie Woolfové.

 

Žije v souladu s přírodou a všemi živými tvory. Je naprosto soběstačný. Od března nepotřeboval zajít do obchodu, všechno potřebné má doma a umí si vyrobit sám. Některými sousedy je pro svůj svobodomyslný životní styl nepochopen, a protože projevují o něj upřímnou starost, jak se mu daří, zařídili, aby byl malířův domov zkontrolován z moci úřední. Kontrola proběhla k radosti všech bez zjištění nedostatků a na městský úřad v Chrasti se má malíř kvůli zásobování přátel svými domácími sýry zastavit v půlce srpna.