Kdyby teď neudělala KDU-ČSL takový veletoč, mám na mysli tu jejich předvolební koalici se Starosty a nezávislými, možná bych se ani nevracel k nedávné vzpomínce na Mistra Jana Husa v Chrudimi. Říká se, že vše tady již bylo, jenom se zapomíná. V parčíku před Růžovkou pod sochou Mistra Jana Husa, který byl odhalen 6. července 1930, od významného českého sochaře Josefa Mařatky, se sešla necelá čtyřicítka lidí k uctění jeho památky. Protože je tento státní svátek vlastně svátkem církevním, zahájil vzpomínku kněz. Po něm následoval šéf radnice. Jako vždy v perfektně střižené obleku. Jeho štíhlá postava jakoby stála Mařatkovi modelem k Husově soše. Nesmím zapomenout na přítomné dámy, kterým to v letních kostýmech slušelo velmi hodně. Pan starosta citoval Mistra Jana Husa z jeho kázání. Zaujal mě tento citát a posuďte sami, co tenkráte kázal:
„Tak jako hejna krkavců slétly se na tuto zemi, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra. Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou po bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno. Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa? A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší. Zatím co Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil. Však poznejte se, vy zloději chudého lidu, neboť Bůh i lid vás vidí.“

Další řečník fundovaně vysvětlil, že Hus byl upálen za zcela jinou, dosud neuzavřenou kauzu. Což bylo pro mnohé docela překvapení. Zkrátka, bylo to dobře zajištěné. Pokud přežije věznění, čeká ho hranice tak jako tak. Hlavně, církev předala Husa moci světské, takže s tím nemá vlastně nic společného. I takovýto výklad jsme zaslechli.

V projevech bylo nejčastější slovo pravda. K tomu všemu povídání krákaly černé vrány na okolních stromech. Jako by věděly mnohem více než přítomní řečníci. Třeba znají pravdu, ne tu, kterou mají vítězové.

Bylo to před školou a nebylo tam jediné dítě. Možná se dnes o Husovi učí jinak než za našich školních let. Budu ještě citovat nápis na staré škole ve Sněžném: „V těchto síních naučí se robě, co povinno jest vlasti, národu, sobě." Slova vlast, národ a svědomí mi v projevech chyběla. Byl příjemný podvečer a lidé se pomalu rozcházeli. Při věkovém průměru sedmdesáti let to celé ustát, byl docela výkon. Příště by neškodilo pár laviček.